Za obzorem: Cit slečny Smilly pro sníh – Peter Høeg

Největšímu současnému dánskému bestselleristovi rozhodně nelze upřít talent. Však taky Høeg „prorazil“ již svoji prvotinou, románem Představy o dvacátém století. Cit slečny Smilly pro sníh pak představuje jeho nejznámější dílo, přeložené do všemožných jazyků, bestseller, v několika magazínech vycházejících ve Spojených státech označovaný za knihu roku 1992. Podle románu je (nepřekvapivě) natočen i jen lehce nadprůměrný film s Julií Ormond v hlavní roli, který česká distribuce uváděla na dvd pod názvem Stopy ve sněhu.

Román je odstartován nejpochmurnější možnou situací – pohřbem malého Izaiáše, chlapce, který sice nebyl biologickým synem hlavní hrdinky Smilly, napůl Dánky (otcova strana)-napůl Gróňanky(matčina strana), přesto se jejímu vůči lidem výrazně zatvrzelému srdci dostal ze všech nejblíže, když u ní trávil čas v době, kdy byla jeho matka opilá. Chlapce, který jí dal až mateřský pocit sebesmyslu. Svérázná Smilla se však nespokojí s vysvětlením policie – její schopnost číst stopy ve sněhu totiž napovídá, že Izaiášovi k absolvování rychlostezky „střecha-zem“ někdo dopomohl (přestože na místě byly pouze otisky chlapcových bot). V tu chvíli však sama nečeká, kam ji její vlastnopěstní vyšetřování zavede.

Přestože zápletka, potažmo celý děj, působí na první pohled triviálně, v Høegově románu rozhodně nehraje hlavní roli – nebo ji alespoň nehraje samojediná. Smillyn příběh je totiž pouze špejle z ražniči – podstatné jsou ty ingredience kolem. Není proto překvapující, že právě ta dějová kostra, kolem níž je kniha obalena, onen mysteriózně-konspirační thriller (lehce se i otírající o sci-fi motiv), je složkou nejméně poutavou.

Naopak přídomkem „dechberoucí“ by se dal označit stupeň inteligence knihy, resp. jejího autora. Do stránek Smilly dostal Høeg ohromné množství informací – o matematice, sněhu a ledu či Grónsku, jeho historii a jeho obyvatelích. Román je fakticky vzato spíše společenskou reflexí rozebírající poměry grónských přistěhovalců v Dánsku, které se k největšímu ostrovu chová až nemile autoritářsky. Ani Høeg však není bezchybný – popisy akce jsou v jeho podání často bez napětí, některé scény se navíc opakují (Smilla je sledována hned několikrát a pokaždé stejně).

Ne každému také sedne tempo knihy, které je především v první stovce stran velice rozvleklé. Román je zahlcen spoustou popisnosti, nejen zajímavými informacemi či několika milými autorovými myšlenkami, děj se tak táhne jako polární noc.

Čtenářovo hodnocení knihy bude rozhodně ve vysoké míře záviset na množství sympatií, které v něm vzbudí hlavní postava. Nutno dodat, že já osobně si se slečnou Smillou nesedl. Vadila mi především skutečnost, že mám co dočinění s až komiksovou superhrdinkou, ryzím nadčlověkem. Smilla všechno ví, všude byla, přestože je povahy zcela asociální, dokonale se vyzná v lidech, navrch je svobodomyslná, až anarchisticky založená. Její osudy mě proto mnohdy nechaly chladným – podstatně víc než grónské pláně.

Ty nádherné grónské pláně.