Jorge Luis Borges, Margarita Guerrerová: Fantastická zoologie

Ti, kdo čekali něco jako encyklopedii, budou zklamáni, ti, kdo se báli něčeho jako encyklopedie, budou zřejmě potěšeni. Ve Fantastické zooologii se totiž nedočkáte klasického pojetí hesel a jejich výkladu typickou metododou „hnízdování“, která dokáže čtenáře s nevědeckými sklony jinak znudit k smrti. Je to trochu jinak – Borges s pomocí své spoluautorky shromáždil spíše sbírku svých oblíbených příběhů, které se dotýkají zvláštních bytostí.

Knihkupci tuto knížku prezentují jako poněkud „svérázný bestiář“, ale v tomhle označení se trochu mýlí. Bestiář totiž obvykle obsahuje popis obyvatel zvířecí říše (lat. bestiarium od bestia – dravé zvíře), ať už skutečných či mytických. Nejstarší známý bestiář – Physiologus – pochází z Řecka 2. století a shrnuje starověké vědění a domněnky o takových zvířatech, přičemž čerpá ze spisů klasických autorů, např. Aristotela, Herodota, Plinia, Solina, Aeliana a dalších. Bestiáře bývaly ilustrované, zobrazovaly zvířata, ptáky a dokonce i kameny. Vznikaly především ve 12. století jako kompilace dříve vydaných textů a byly hodně oblíbené v Anglii a ve Francii.

V tom se snaží Fantastická zoologie na tradici navázat a opírat se o řadu klasiků, mezi kterými dominuje již zmíněný Plinius, ale figurují tu třeba i Marco Polo nebo Dante. Mezi popisovanými bytostmi však najdeme nejen mýtická zvířata, ale i další imaginární stvoření, vytvořené jak různými kulturami, tak třeba i spisovateli jako Flaubert, Poe, Kafka či Chesterton. Vedle trolů, elfů a harpyjí se tak vyskytují třeba eloiové a morlokové, nebo Steinerovy tepelné bytosti. A možná někoho zaskočí skutečnost, že zde najde i zvířata zcela běžná (např. pelikán, skunk či slon) jenom proto, že jim určité mýty připisují zvláštní schopnosti.

Bohužel v knížce chybí jakékoliv úvodní slovo, takže se nic nedozvíme o tom, jak autoři postupovali, jaká kritéria si pro výběr svých hesel zvolili, ani jaký je autorský spolupodíl M. Guerrerové (nebo zda jenom vařila dobré kafe, když Jorge Luis Borges omdléval nad rukopisem, a tím svým způsobem také přispěla ke zdaru díla).

Přestože jednotlivé kapitoly jsou abecedně řazené, tím veškerá podobnost se slovníky či encyklopediemi končí. Výklad každého z hesel začíná jaksi zeširoka, přibližuje čtenáři celý příběh, ve kterém se bájné zvíře či bytost mihne, nezřídka je celé povídání převzaté od jiného autora. S přesným uváděním zdrojů si autorská dvojice také nedělá vrásky, takže knížka tak připomíná spíš sbírku výpisků z oblíbených pasáží jiných děl a z toho, co jim zřejmě přišlo pod ruku.

Jak si jinak vysvětlit, že mezi čerpanými zdroji najdeme třeba i Žertovnou mytologii dřevařských osad Wisconsinu a Minesoty? Výjimkou nejsou ani vlastní úvahy a komentáře hlavního autora k samotnému výkladu, který uvedl. Můžeme se tak dočíst, jaká definice sirény se dá najít v „jednom přihlouplém slovníku“ (s. 191), nebo narazíme na autorovy pochybnosti o existenci popisovaných tvorů (s. 206) či podivení nad myšlenkovými pochody našich předků (s. 170).

Výklad může pro řadu odkazů a citací místy působit dost chaoticky. Co však knížce nelze upřít, je široký kulturní záběr, kdy se autoři snaží věnovat nejen bytostem západokřesťanské provenience a už notoricky známé řecké mytologie, ale i bájným tvorům pocházejícím z Číny, Japonska, Indie, arabských zemí, biblického světa či židovské tradice. Občas prohlídka zabloudí i ke Slovanům či do Jižní Ameriky. Tento mezikulturní přesah svědčí o velké erudici, vždyť také Jorge Luis Borges patří k významným zástupcům hispanoamerické literatury a světovým myslitelům, byl mnohokrát vyznamenán různými cenami i čestnými doktoráty.

Hlásil se k tzv. ultraistům, zdůrazňujícím význam obrazu, zejména metafory. O jeho sklonu k záležitostem tajemna a neskutečna svědčí i česky vydaný povídkový soubor Artefakty, i když čtenářům bude spíš známější jiná sbírka povídek, vydaná pod názvem Zrcadlo a maska. Borges působil jako žurnalista, knihovník, překladatel a přednášel na Institutu anglické kultury v Buenos Aires. Není bez zajímavosti, že se stal se také inspirací pro Ecovu postavu slepého Jorgeho z dnes již kultovního románu Jméno růže.

Fantastickou zoologii však nelze považovat za vyčerpávající výčet všech bájných bytostí a milovníci fantasy budou možná u některých hesel namítat, že by si zasloužila daleko víc pozornosti. Přes všechna svá specifika je tahle kniha u nás celkem oblíbeným čtivem. Vyšla česky už potřetí (dřívější vydání: Odeon 1989, Hynek 1999). Domnívám se, že tentokrát za vyšší atraktivitou knížky stojí především grafická úprava a doprovodný obrazový materiál. Text doprovází řada zajímavých ilustrací, vesměs převzatých, ačkoliv mám dojem, že si redaktor Pavel Růt občas ze čtenářů dělá dobrý den. Např. str. 69 je přetištěná fotografie gnóma, pořízená členy pražského klubu Horev ve 40. letech minulého století (!).

Knížka má i poněkud nezvyklou typografickou úpravu, kdy obrázky sahají až samotnému okraji papíru, jakoby s nimi ani původní sazba nepočítala. Pravda, právě doprovodný obrazový materiál udělal z jinak esejisticky pojatého textu poměrně čtivou záležitost. Sympatický malý formát s poměrně lakonickou obálkou a stránky plné barev pak možná přilákají daleko víc čtenářů, než je za daných konkurenčních podmínek předvídatelné.

Pokusů o vytvoření nejrůznějších bestiářů je totiž celá řada, ať už vezmu v potaz jen český kontext a poměrně zdařilý Bestiář Antonína Luboše (vyšel v roce 2010 a taky za ním stojí Argo), nebo celou řadu obdobných počinů na internetu (např. Nepraktický průvodce světem nadpřirozených bytostí na Pieterově Bezejmenné stránce). Svým vlastním bestiářem disponují třeba i světy Dračího doupěte a dalších her (Thalion, Risen, Zaklínač, Gothic, Skyrim aj.) Svědčí to i o něčem pozitivním – že fantazie nemá mezí. A kdo má navíc chuť maličko si antropologicky zabádat, nemůže Fantastickou zoologii v žádném případě ze seznamu svých excerpt vynechat.

Název: Fantastická zoologie

Autor: Jorge Luis Borges, Margarita Guerrerová

Forma: hardback

Počet stran: 244

Cena:  298 Kč

Vydal: Argo, 2013