Texasan Joe R. Lansdale je ze strany českých nakladatelů jedním z nejvíce opomíjených autorů, přestože má tento mistr moderního hororu na svém kontě pěknou řádku cen a s odkazy na jeho dílo se střetnete v nejednom teoretickém článku. Pravdou je, že hororu u nás pšenka prostě nekvete. O to větší překvapení je, že se nakladatelství Brána zčista jasna pustilo do jednoho z jeho thrillerů. Fantastiky zde sice není, ani co by se za nehet vešlo, ale i tak Pán Bůh žehnej za ty dary!
 |
May Lynn bývala nádhernou dívkou, která snila, že se stane hollywoodskou hvězdou. A najednou je mrtvá a její tělo náhodně vyloveno z řeky. Vyšetřování případného zločinu je utnuto hned zkraje a brzy se ukazuje, že pouze trojice jejích nejbližších přátel má nějaký zájem o budoucnost jejího klidného spočinutí. Svérázný plán na May Lynnino zpopelnění a rozprášení v Hollywoodu, kam se vždycky toužila dostat, se rychle mění v nutnost, když trojice hrdinů objeví peníze, které uschoval May Lynnin zločinecký bratr.
Jenže po těch brzy začnou pátrat i další lidé, kteří jsou schopni čehokoli, aby je dostali do svých rukou. A co se zpočátku zdá jako unikátní příležitost vymanit se z nicotného a prázdného života, s sebou naopak přinese katastrofální následky…
Koncepce příběhu ze všeho nejvíc připomíná zběsilou road movie, plnou adrenalinových situací, stejně jako morbidního humoru. Jižanské prostředí je koření, které neodmyslitelně patří k Lansdaleově tvorbě – a ani zde neztrácí nic ze svého kouzla. Je fakt, že z vyprávění brzy nabudete dojmu, že je příběh zaplněn pouze zbídačenými, rasistickými a násilnickými zoufalci, ale přesto se autorovi daří představit čtenáři velmi pestrou paletu sympatických a uvěřitelných postav. Sice to trochu připomíná přehlídku ztroskotanců, u kterých nevíte, koho vám má být víc líto, ale to k Balíkovu na konci světa prostě patří.
Kouzlo celého románu pak spočívá, jak v jeho jednoduchosti (skupina hrdinů je pronásledována „lovcem odměn“), tak především v jazyku, kterým je napsán. Ne nadarmo se anotace knihy odkazuje na spojení Marka Twaina se Stephenem Kingem – tohle přirovnání totiž tentokrát sedne jako ulité. I když drsnost příběhu si v ničem nezadá s kdejakou krvelačnou vyvražďovačkou, forma projevu lehce evokuje klasická Dobrodružství Toma Sawyera.
Jenže tohle není veselý a milý příběh pro mládež (i když znalý čtenář ví, že v pozadí dobrodružných příhod Toma a Hucka se dějí pěkné věci), tohle je skutečná a syrová divočina amerického Jihu, kde degenerace a psychická labilita obyvatel jsou tím nejmenším problémem, který musí postavy řešit. To dodává příběhu neobyčejnou chytlavost, díky které strhne doslova od prvních odstavců.
Americký spisovatel, filmový a komiksový scenárista narozený v Texasu (1951), jehož jméno je v zahraničí známo a ceněno jak na poli fantastiky, tak i na poli thrilleru, se u nás kdysi představil pouze sbírkou hororových povídek Bizardníma rukama (1998, AF 167) a románem Tarzan: Ztracené dobrodružství (1998, Paseka), který vznikl na podkladě nedokončené povídky E. R. Burroughse, ovšem ten nelze hodnotit jako autorovo plnohodnotné dílo.
Mimo jiné byl podle jeho knihy natočen i stejnojmenný horor Bubba Ho-Tep (2002), který není neznámý ani českému divákovi. A to je v podstatě všechno, s čím se můžete z jeho bohatého díla u nás seznámit, nepočítáme-li nějakých šest povídek, z toho dvě komiksové. Faktem je, že jeho tvorba je na obyčejného čtenáře dost násilnická, drsná a jeho humor přinejmenším hodně svérázný. Díky tomu může být publikem zatracován pro zbytečný naturalismus, který rozhodně slabším povahám určen není. Jestliže jste někdy omdlévali u Cliva Barkera, věřte, že Joe R. Lansdale umí zajít ještě dál.
Přestože v Břehu temné vody příliš fantastiky nenajdete, lépe řečeno žádnou (snad kromě postavy lehce mysticizovaného bestiálního zabijáka Tchoře), rozhodně byste si jí neměli nechat ujít, holdujete-li hororovému žánru. Obzvláště když je to taky dost možná naposledy co máme možnost si z autorovy jedinečné produkce taky něco v češtině přečíst.
Autor je přispěvatelem časopisu Pevnost
V tomhle článku je jedno tvrzení, kterému se mi nechtělo věřit natolik, že jsem si to raději šel na Legii ověřit. A nemýlil jsem se: AF 167, tedy nakladatelství, jež mám asociačně spojeno s brněnskými intelektuály, zakládajícími si na tom, že umějí česky, rozhodně NEVYDALO knihu, jejíž název by zněl “Bizardníma rukama”… (Možná někomu připadám směšný, nakolik jsem na tuhle chybu alergický, nicméně fakt je, že oni to oproti Wojtovi měli správně.)