V poslední době se téma elektronických knih stalo velmi skloňovaným, ovšem především ve vztahu k pirátství a jím způsobeným ekonomickým ztrátám a s tím související deformaci trhu. Téma se nevyhnulo ani Fantasy Planet a výsledkem byla poměrně bouřlivá diskuse, tentokrát nad vztahem elektronické a papírové knihy, resp. nad výhodami či nevýhodami obou podob. Znovu mne přivedla k myšlence, jež v mé hlavě už nějakou dobu zrála a kterou rozvíjí následující text. Ze zamyšlení nad e-booky sice vychází, ale cílí jinam, bez snahy o negativní vymezování se vůči nim. Cílem následujících řádek budiž spíše úvaha nad proměnou čtenáře.
 |
Jak už konstatovala Pavla Lžičařová, u každé knihy je přirozeně nejdůležitější její obsah. Sebekrásnější forma asi málokoho – pokud není skutečně zavilý bibliofil – pohne ke koupi nějakého titulu. Přesto, onen obsah je třeba nějak prodat (nemyslím teď samotný transakční proces), upozornit na něj. Jistě, jména proslulých a v dobrém (a vlastně i špatném) slova smyslu provařených autorů netřeba alespoň části čtenářů představovat. Další kus práce vykonají recenze. Jenže ze své vlastní zkušenosti jak čtenáře, tak recenzenta vím, jak dlouho někdy trvá, než je taková recenze dána čtenářstvu v plen. A ruku na srdce – máme pokaždé všichni ty nervy čekat, než se ten který pisálek rozhoupe? Sám na sobě mám ověřeno, že na mě velmi působí jako třetí faktor právě obálky knih. Dobře udělaná obálka i v záplavě jiných titulů přitáhne pozornost kolem bloumajícího potenciálního čtenáře, ten, fascinován motivem, natáhne jako myš zhypnotizovaná krajtou po knize ruku, prolistuje, začte se – a často je tak vyhráno a čtenář i jeho nová kniha odcházejí ruku v ruce do svého společného domova.
Sám jsem se vlastně díky obálkám stal čtenářem fantastiky. Odhlédnu-li od prvorepublikových Verneovek, které jsem objevoval v dědečkově knihovně a které mě k sobě vábily rudým plátnem na svých deskách, zlatými nápisy a představivost podněcujícími vyobrazeními, skutečným iniciačním zážitkem pro mě byla první návštěva SF speciálky knihkupectví Skippy někdy po polovině 90. let minulého století. Vizuální vjemy útočily na mou nepřipravenou mysl ze všech stran, pubertou ovlivněná optická soustava ovšem neomylně zaměřila knihu Johna Maddoxe Robertse Conan neohrožený a s ní jsem také odešel. Abych se ovšem v budoucnu nejednou vrátil. Dnes se rdím nad kvalifikovaností své volby (nedělám si iluze, že strýček Google mé tehdejší pohnutky neprozradí) a i dnes, když vezmu knihu do ruky, cítím jistou nostalgii a pokaždé si vzpomenu, jakým byl Conan neohrožený svého času ve školní šatně hitem… Podobně se pak staly mým majetkem i tituly Conan rebel či Conan: vlci za hranicí.
Knižní obálky mne od té doby ovlivňovaly už napořád. K četbě Davida Eddingse mě vlastně přivedla výtečná obálka Rubínového rytíře, kteroužto knihu jsem objevil pro změnu u strýce. Naprosto jsem si ale zamiloval obálku jiné z Eddingsových knih, a sice motiv, který nesou Zářící. Dodneška se mi u té atmosféry tají dech. Myslím si, že právě atmosféra obálek v 90. letech rozhodla, že jsem se soustředil jako čtenář spíše na fantasy než na science fiction. Třebaže ani to není pravidlem, jak dokládá Nadace Isaaca Asimova. Jako další vlivný vizuální vjem vidím ve své osobní čtenářské historii atmosféru obálek knih Roberta Holdstocka, především Lavondyss. Stejně tak jen a pouze obálka mne přivedla ke skvělé a myslím, že dnes neprávem poněkud zapadlé knize Elvenbane. Stejně tak to vlastně bylo i s Časoválkami Simona Hawka. Dodnes mě mrazí při pomyšlení, jak obrovské štěstí jsem měl, že obálka Sapkowského Krve elfů byla o tolik povedenější než následující díly zaklínačské ságy. Můžu jen doufat, že kvalita by se přihlásila sama a zpoždění by nebylo o mnoho větší. Ačkoliv i zde se nabízí memento, které tuto naději relativizuje. Naprosto tragické důsledky totiž měly vpravdě otřesné obálky pro moje seznámení se s Rogerem Zelaznym, a proto jsem se k Amberu dostal až díky chvályhodnému úsilí Strak na vrbě.
Tím se dostávám k negativní roli, které mohou obálky sehrát v případě, že jako poutač nezaujmou dostatečně. Až s odstupem jsem se tak dostal nejen k Amberu, ale také k Mýtu Roberta Asprina či Zeměploše Terryho Pratchetta. Například u Pratchettovek považuji za asi nejgeniálnější obálku Noční hlídky. Na obálku prvního vydání Nejlepšího dne tak v mém případě doplatil Vladimír Šlechta, který až s odstupem, právě díky recenzím a fanouškovské šeptandě, usedl na pomyslný trůn jednoho z mých nejoblíbenějších autorů. Dodnes jsem nepřišel na chuť například obálkám Divokých a zlých Jiřího Kulhánka, který je jinak mým oblíbeným autorem. Naštěstí podobně jako u Šlechty tu obsah zvítězil nad formou.
Musím se přiznat, že obálky na mě mají jako na kupujícího vliv dosud, i v mém již poměrně pokročilém věku. Obálky Labyrintu a Zlatého kříže mne zrazovaly od Pavla Renčína (opět naštěstí marně), naopak divočák, zdobící hřbet Červenákova Bivoje, byl jedním z faktorů, že se knihy ocitly téměř okamžitě v mém osobním vlastnictví. Jen naprostým propadnutím šílenství pak sám vysvětluji to, že aktuálně měním své staré vydání Zaklínače za to nově vycházející, protože jsem se prostě do těch nových povedených obálek doslova zbláznil. To prostě okecat nejde. Diagnóza definitivně zní: knižní fetišista…
A co vy? Hraje pro nás obálka knihy vůbec nějakou roli? Máte své oblíbené obálky nebo oblíbené výtvarníky? Přitáhla vás někdy obálka ke knize, kterou byste nejspíše jinak minuli, či právě naopak, odradila vás nějaká? Každopádně je asi výhodou e-booků, že vliv obálek na ekonomické myšlení čtenáře minimalizuje. 🙂
Josef Šrámek (redaktor)
jos.sramek@gmail.com
Přečtěte si i další redakční úvodníky, které od 25. 12. 2011 vydáváme každou neděli.
Obálka je hodně důležitá. 🙂 Ale o tom, jaká bude kniha, nevypovídá ani trochu. 😉
A samozřejmě dávám přednost e-book knihám. Ona dobře zpracovaná e-book kniha je stejně dobře znát, jako dobře zpracovaná papírová kniha. No a obrázky na čtečce taky vidíte.
Jinak mi nyní v knihovně ještě leží cca 5 nepřečtených knih od Vánoc, páč čekám, až to někdo dá na web a já je budu moc přečíst jako člověk v čtečce a ne si s sebou tahat takový těžký bichle… 😉
A srovnávat čtečky a papírový knihy mi přijde stejně nesmyslný jako porovnávat kámen x hlína x papirus x kůže x listy x uzlíky atd…
Jinak pro mě nejzajímavější prodejní model by byl, kdybych si mohl u koupi papírové knihy připlatit cca 40-50Kč a získal tím možnost si od vydavatele stáhnout knihu v elektronické podobě. Samozřejmě bez nesmyslných ochran a ve formátu, který si zvolím.
Ale chápu, že je to směšná představa. Stejně, jako že bych si mohl přečíst třeba 1/3 knihy a teprve potom se rozhodnout, zda je kniha zajímavá a já za ni vydám své peníze. Nebo že bych mohl knihu vrátit na základě toho, že anotace je úplně lživá a s knihou nemá často vůbec nic společnýho. 😀
Bavme se o obálkách, ne o e-knihách
No, a přesně tomuhle jsem se chtěl v té diskusi vyhnout 😀 Pro mě byl spouštěcí faktor, kdy jsem začal nad svým vztahem k obálkám knih uvažovat, právě ten v Leonardu nově vycházející Sapkowski (sám jsem váhal nad tím, jestli to není už moc velkopanské pořizovat si znova něco, co už mám jen kvůli lepší obálce), nikoliv dřívější debata o e-knihách. Ta to jen přiživila. Takže poprosím, bavme se tu o vztahu, ať už pozitivním či negativním, k obálkám, debata k knize a e-knize je už rozjeta pod úvodníkem Óda na papír. Myslím, že to netřeba dublovat. Je přece pravdou, že obálku má i e-kniha (ač za sebe musím podotknout, že při tom formátu rozhodně tolik nevynikce :)).
Obálka může přivést i ke čtení
Tak díky obálce knih jsem se dostala např. k Lynn Flewelling a její trilogii Štěstí ve stínech od Jana Patrika Krásného, stejně tak ke Krvavému pohraničí díky novým obálkám od Michala Ivana. Tihle dva asi zůstávají mými oblíbenými autory obálek. Zamilovala jsem si i obálky Koniáše a soubory povídek Draci. Prostě jsem šla knihkupectvím a najednou jsem ji zahlédla a první co mě napadlo – musím mít.
Ovšem od čtení Petry Neomillnerové mě dost dlouho odrazovaly obálky série o Tiny Salo. Pak se mi dostala do ruky Psí zima a nechuť byla ta tam.
A přímo s obálkami mám i hezkou historku aneb i obálka může přivést ke čtení – jedna z Žambochových knih – Bez slitování – má na obálce chlapíka a kolem něj několik žen, samozřejmě neoděné a se zajímavými doplňky. Mě jako holce to moc neříkalo, za to spolužák, který v životě fantasy neviděl, se do té obálky zamiloval. Půjčil si knihu, zkusil ji přečíst a ačkoli byl děj jinde než očekával od obálky, zamiloval se do fantasy a čte je dodnes:-)
Můj vztah k obálkám
Ano, opravdu se prosím bavme jen o obálkách a e-books nechme stranou, respektive ve vedlejší diskuzi: https://www.fantasyplanet.cz/clanek/oda-na-papir
Obálka pro mě nikdy nebyla při nákupu rozhodující, spíš dávám na recenze a hlavně na ohlasy z okolí. Takže nikdy se mi nestalo, že bych šla bez záměru do knihkupectví a odnesla si knihu, kterou jsem si původně vůbec koupit nechtěla, jen kvůli tomu, že má hezkou obálku. Ale ano, nad obálkami se ráda kochám, takže dokážu ocenit jejich krásu. Z domácích výtvarníků nedám dopustit na Ivana, Kučerovského a Šouflovou, ze zahraničích u mě vede Les Edwards, resp. Edward Miller.
A i já mám s obálkou Bez slitování veselou historku – byla to úplně první fantastická knížka, kterou jsem si koupila. Ve třinácti jsem šla s mamkou do knihkupectví a poprosila prodavačku o něco od Žambocha a ona se vytasila s touhle (tehdejší novinkou). Mámě letělo obočí vzhůru a mně skoro taky, nicméně neodradilo mě to, knížku jsem si koupila a můj první oblíbený fantasy autor byl na světě. 🙂
Ono to funguje i naopak. Zrovna nedávno mě hodně zaujala anotace na knihu, kterou vydával konkurenční nakladatel (raději nebudu jmenovat, o kterou šlo, není to důležité), i obálka se mi na netu líbila a rozhodl jsem se, že až příště budu mít cestu do nějakého knihkupectví, koupím si ji. Jenomže naživo ta kniha působila… divně. Jako objekt se mi prostě nelíbila. Takže jsem ji na tom pultě nechal a nekoupil si ji. Čili může se stát, že obálka a vnější úprava knihy dokonce může i odradit už rozhodnutého potenciálního kupce.
Nikiana: Ano, měl jsem to podobně a myslím si, že Tině Salo (podobně jako Krvavému pohraničí) ty nové obálky jen prospěly. Více asi lákají potenciálního kupce, více vystihují atmosféru. Ty původní pokládám za strašlivě nevýrazné, ne-li přímo odpuzující. Alespoň na mne tak vždy působily.
Obálky Michala Ivana mám rád obecně, je to v současnosti asi můj nejoblíbenější výtvarník. Stačí jen zmínit Nejlepší den pro umírání, Válečnou lest, Hořící přízraky, Sekera z bronzu, rouno ze zlata nebo trilogie Bohatýr, to je pastva pro oči. O Zaklínačovi jsem psal výše. Většinu bych si dokázal představit zarámovanou na zdi 🙂 A hned za ním jsou Kupčík a Kýbus. Ze zahraničních, když už to bylo nakousnuto, mám v současnosti slabost pro Piotra Cieślińského.
I když se taky snažím orientovat podle recenzí, autora, doporučení kamarádů, jen čistě podle obálky, která mě strašně lákala, jsem si koupil kdysi třeba Hyperion. A sem tam něco v antikvariátu, kde případná ekonomická ztráta tolik nebolí. Občas mám ruku šťastnou (např. zmiňovaný Elvenbane), jindy ne, to už je holt riziko. Ale i ten adrenalin k antikvariátům patří 🙂
Robert Pilch: Mám stejnou zkušenost. Budu se opakovat, ale přesně to se týkalo u mě Petry Neomillnerové (a to jsem už znal Moire a Lotu, takže jsem věděl, že se mi líbí jak píše), Pavla Renčína nebo Štěpána Kopřivy (obálka Zabíjení je sice suprová, ale docela hukot 🙂 – v kombinaci s tím, že mi nesedl ani text, na to málem dojel Asfalt). Jak u Kopřivy, tak u Renčína to pak sice zvrátily recenze a čtenářský ohlas, ale… No a k Tině Salo jsem se dodneška nedostal, i když je to v plánu 🙂
obálky
Asi takhle: U autora, kterého znám, mě obálka nezajímá, protože bych si knihu koupila, i kdyby obálka byla prostá, ve smyslu font na jednobarevném podkladu, prostě typografická obálka bez ilustrace. 😉 Tam je pro mě důležitý obsah, protože autora už mám v oblíbených a jde mi o obsah knihy. U autorů, které neznám, mě často zaujme právě obálka, která mě přinutí k tomu, abych vzala knihu do ruky a přečetla si anotaci a pak se rozhodla, jestli koupím nebo ne. Pokud se mi bude obsah líbit, u jeho další knihy půjdu “po jméně” a obálka bude opět v rozhodování až druhořadá.
Obálka má velký vliv. Miluji edwara Millera a celou jim zpracovanou edici New Weird. Naopak když koukám na Velkou knihu pro 21. století, tak se mi do toho nechce. I když jsem přesvědčen, že ten sborník bude výjimečný.
Tak já su typický antiobálkař:) Přečetla jsem toho v životě tak na tři knihovny, ale u většiny děl bych si na obálku nevzpomněla. Přiznám se, že mi její vnitřní okraj často slouží jako záložka. Pak přijde jedna nebo druhá dcera, ta první s pastelkama, ta druhá s neuvěřitelným instinktem všechno ožužlat, a já obálku preventivně sundávám a hážu někam vysoko, kam nedosáhnou; a pak to tam (za pár měsíců) najdu….
Za sebe musím napsat, že obálka mi je úplně fuk, pokud drží, a protože čtu hodně v MHD, tak rovněž ocením, když na ní není nějaká ztláskaná úchylovina, jako u výše zmíněného Bez slitování.
To MichaelS
Tohle naprosto chápu. Já právě četl Kopřivovo Zabíjení ve vlaku a pohledy spolucestujících byly zajimavé, popravdě mě bavily víc než kniha sama 😀 Podobně jsem celkem rád, že Žambochův Drsný spasitel je taková bichle, protože ta má podobný potenciál 🙂 Naštěstí v MHD nečtu a vlakem už tolik nejezdím 🙂
Nedílná součást
Mě obálka kdysi přivedla k fantastice, když jsem bloumala po knihovně a nějak nevěděla, co vyzkoušet nového. Byli to Draci podzimního soumraku a obálka Larryho Elmora. Prostě jsem tam tu knížku nemohla nechat ležet. Byla to první fantasy knížka, která mi přišla do ruky a dodnes na ni vzpomínám s nostalgií. (Žel, ke koupi jsem ji už nikde nesehnala a nová edice od jiného nakladatelství vydaná po letech s obrázkem od Stawickyho mě nedostala. Mám ji jen proto, abych měla všechny díly z nasbírané dřívější série, ale tu starou obálku mám alespoň okopírovanou…
Někdy, když prostě nevím, sáhnu po knížce, která se mi líbí na pohled a občas narazím na nějakou, co je fakt zajímavá 🙂 Občas taky ne, ale ke koupi vede. Těžko říct, čím se totiž při výběru řídit. Ani recenze není směrodatná. Knížka se může líbit někomu, kdo není vaše krevní skupina. Občas mě naláká nějaká anotace a třeba u Mariňáků to byla pecka. A občas mi knížku prostě někdo strčí do ruky.
obálky
Pro mě obálky hodně důležité. Před chvílí jsem objednala starší knihu jisté české autorky kvůli krásné obálce. Novinka měla podobnou, taky pěknou. Takže do sbírky. Na jinou její sérii čekám jestli vyjdou znovu, což vypadá nadějně.
Pak je tu jedna série, u které kvůli nepovedeným obálkám (změna vydavatele) váhám. Zatím jsem nekoupila.
Takže za mě jednoznačně ano, obálka důležitá. Jelikož miluju knihu jako takovou, musí to být povedený celek.
Vzpomínám na Audrey Niffenegger a její knihu Žena cestovatele časem. V originále obálka parádní, u dvou českých vydání katastrofa. Mělo by to být trestné :-). Její nová kniha má obálku úděsnou (děsnější jsem neviděla), takže jsem do ní ani v knihkupectví nenahlédla. Nechtěla jsem ji vzít ani do ruky. Jo, jsem děsněj estét.
obálky
Z mého příspěvku to vypadá to, že kupuju kvůli obálce 🙂 Tak to zase ne. Blbost sebelépe zabalená zůstane blbostí 🙂
Upřímě, já jsem se dostal už do té fáze, že kupuji knihy pouze v tom případě, že vycházejí v nějakém kvalitním a drahém vydání, o kterém si myslím, že už kvalitnější nejspíš nikdy vycházet nebude. Něco jako zmíněné verneovky nakladatele Jos. R. Vilímka. Krom toho je pro mě velmi důležitý hřbet knihy, protože právě to je část knihy, na kterou se budu v budoucnu dívat nejvíce. Je to na jednu stranu asi chyba, protože mi tím pádem unikají povedená díla autorů, kteří svou proslulost teprve budují a jejich knihy se nevydávají v tak kvalitním vydání. Ale nějak nesnesu, že bych pečlivě sbíral nějakou knižní řadu v levném měkkém vydání, která by mi pak dělala v knihovně spíš ostudu a nedejbože by jí nějaké nové vydání hravě zastínilo. Takže svého starého Tolkiena jsem postupně vyměnil za ilustrované vydání od nakladatelství Argo, Zaklínače jsem rovnou kupoval vázaného, stejně tak sebraného Conana a momentálně sbírám sebrané a nádherně ilustrované spisy H. P. Lovecrafta. A marně třeba čekám, že se reedice dočká i Holdstock a svou měkkou a značně ohmatanou ságu Lesa Mytág si konečně budu moci v knihovně vyměnit za důstojný ilustrovaný soubor v pevných deskách (ačkoliv obálky Z. Bouškové jsou jednoduše božské). Osobně si myslím, že do budoucna budou mít šanci přežít pouze takové drahé a kvalitní knihy, na které je radost pohledět, a obyčejnější vydání zkrátka padnou za obět nejlevnému řešení v podobě e-knih.
To Ombak Penari
Je zajímavé, jak to funguje. Já zas vysloveně nemám rád tenhle žánr ve hardbacku – snad s výjimkou Tolkiena, u kterého jsem nějak neuvažoval. Vzdoroval jsem Červenákovu Bohatýrovi a nadále vzdoruji Kapitánu Báthorymu, výjimku jsem udělal u Simmonsova Hyperionu. Nevím čím to je, ale fantastika v paperbacku je mi nějak milejší, když už udělám výjimku, už mě musí titul hodně přesvědčit 🙂
obálky
Pro mě je obálka knihy něco jako obličej člověka.
U známých už je moc neregistrujete, ale cizího člověka podle něj posuzujete; ostatně vám nic jiného nezbývá. Snažím se proto svým knihám dávat přitažlivé ksichty, což se samozřejmě ne vždy povede v plné šíři.
Taky se snažím, abych měl dojem, že výtvarník stylově ladí s textem – a potěší mne, pokud si udělá čas a celý ho pročte, než se pustí do malování…
Tak tohle moc nevyšlo, flame nikde, co? 🙂
To Joker
Díkybohu… 😉
Já jsem si knížky většinou vybírala podle hřbetů. Dlouho jsem četla knížky jen z knihovny a tam jsem vybírala v regálu vizuálně to, co vyčnívalo. Obálka mě prakticky vůbec nezajímala, dívala jsem vždycky na druhou stranu:) Později už jsem měla knihovnu tak zmáknutou, že jsem hledala hřbety, které ještě neznám. (To byly časy…)
Co se týče samotné koupě, kupovala jsem vždy “na jistotu” oblíbené autory, nebo dokonce i knihy, které jsem už četla.
To rean
Ano, hřbety jsou taky zajímavá věc (že by námět na pokračování? :)). Vedle již vzpomínaného Červenákova Bivoje rád ve své knihovně spočinu okem na té ediční řadě Století české sci-fi s tím mlokem, kdo ví. Zrovna tohle zajímavé ztvárnění mě kdysi přivedlo k těm starším autorům, které bych jinak kdoví jestli kdy četl. No, možná až bych dostal víc rozumu nebo v rámci povinné četby 🙂
Jsem ráda, že naše knihovna měla i své pultíky s rozloženým kdečím, kde má kultovní obálka vyčnívala jako rudý drak mezi odrbanými ještěrkami 🙂 Kdo ví, jestli by mě pak někdy napadlo vzít fantasy do ruky… Lovila jsem tehdy v jiných vodách.
To Janina
A co to bylo za titul? 😉
Draci podzimního soumraku, ale ti původní od Návratu. To už je… sedmnáct let! No potěš… 🙂
JFK
Mimochodem, viděli jste s jakými obálkami vychází Agent JFK v Polsku? To je naprostá bašta, kam se hrabou ty české (a že některé fakt nejsou špatné). Inu, Fabrika slow…