Vy a Batman

Pavel Renčín (spisovatel)

Mých deset důvodů, proč je Batman „nejbožejší“ superhrdina:

1. Přestože je to klasický klaďas, má superdrsnou vizáž. Tvůrcům Batmana se zkrátka podařilo obléct netopýra do neoprenu tak, že vypadá jako pán pekel. Zároveň zvolili vhodnou barvu kostýmu, zkuste si Batmana představit třeba v úžasňákovic žůžově červené…
2. Přestože je Bruce Wayne obdivovaný a úspěšný boháč, kterému by na letišti v ložnici mohly přistávat modelky s větší frekvencí než éra na ruzyňském Terminálu 2, rozhodl se bojovat proti zločinu.
3. Jedině Batman umí používat všechny ty skvělé hračky, které vypadají tak, že kdybyste je vzali do ruky, pořežete se alespoň na čtyřech místech a budete rádi, když uchráníte kompaktní tepnu.
4. V posledních filmových verzích Batman v kostýmu chraptí. To mi pomáhá se s ním identifikovat, protože i já byl v dětství častou obětí šelestu na průduškách, stejně tak se Batman automaticky stává i hrdinou kuřáků.
5. Když gothamští supernetopýra potřebují, prostě na nebe rozsvítí lampičku. To je asi jako mobil s vypnutým vyzváněním, tedy takový příjemný neinvazivní budík, který nesměle naznačuje, že je čas jít do práce…
6. Občanská identita temného rytíře je pro většinu světa skrytá. Díky tomu se může Batman užírat syndromem ublíženého hrdiny, který pro ostatní nasazuje život, i když je někdy jako Bruce Wayne za zbabělce. A že by zaslechl nějaká slova díků? Ale jděte…
7. Batman dokáže létat a přitom je savec. Netopýři jsou totiž jediní savci, kteří dokážou létat (a ne, nepřijde mi, že Superman je savec).
8. Batman rozbíjí věci. Hodně věcí.
9. Batman rozbíjí ciferníky. Hodně ciferníků. Nalevo. Napravo. Mlátí tučňáky, ženské, klauny a další podivné a podivuhodné bytosti, které ostatní hrdinové obvykle nemlátí. V Batman&Robin zmlátil i Schwarzeneggera.
10. Jako správný kapitalista má sluhu. Je třeba to dál rozvádět?

Jan Kotouč (spisovatel)

Batman je rozhodně můj nejoblíbenější superhrdina. Vyrůstal jsem na batmanovských filmech a často si na hrdinu hrál. Líbilo se mi na něm, že nemá vlastně žádné speciální schopnosti a používá jenom high tech vybavení a vlastní rozum. Taky byl takový správně tajemný a nehrál si na cool mediální hvězdu. No a prostě každý kluk by někdy chtěl být takový drsoň, co je nad zákonem, běhá po městě se super vybavením a bojuje se zlem. Některým z nás to vydrželo i do dospělosti. Postupem jsem z těch filmů trochu vyrostl a začal se zajímat o jiné věci. No a potom mi do cesty přišel Nolanův Batman začíná a ten se mi zase trefil přesně do noty a úspěšně dal dohromady mého dětského hrdinu s drsným naturalistickým stylem, který preferuju dnes. Batman se trochu odrazil i v mé „umělecké kariéře“, kdy jsem si ve fanovském divadle na Sconu 2009 zahrál na třicet sekund „téměř Jokera“. Lidé, kteří v sále tehdy seděli, mi vesměs říkají, že kvůli mně se už na Temného rytíře nebudou nikdy dívat tak jako předtím. O nešťastné dámě, která nejdříve viděla můj výstup a až potom film, se raději zmiňovat nebudu…

Jiří Pavlovský (nakladatel)

Jaký mám vztah k Batmanovi? No, vzhledem k tomu, že ho coby Crew vydáváme, tak celkem kladný. Teď zrovna vyšlo druhé vydání Návratu temného rytíře, abych si taky trochu udělal reklamu. Osobně mám z Batmana nejradši konec osmdesátých a začátek devadesátých let, kdy bylo všechno pořádně šílené a kresbu drásali Aparo a Breyfogle… Tedy i proto, že jsem na tomhle Batmanovi, v polském vydání, vyrůstal. Ale zůstal jsem mu věrný až dodnes. Zahnout Batmanovi bych si vážně netroufnul.

Míla Linc (spisovatel)

Jsem kacíř, a tak si při zmínce o Batmanovi vybavím nejprve Red Meat, který jej charakterizuje jako buznu v punčocháčích. Vůbec jsou hrdinové v kostýmech místy docela k smíchu – jak to, že stačí škraboška nebo pouhé sundání brýlí jako u Supermana, aby je nikdo nikdy nepoznal? Copak jsou ty hrdinové tak retardovaní? Ale určitě v tom je nějaké kouzlo, které jenom neznám… Ale jinak nebudu jen negativní – protože Batman a město Gotham dalo vzniknout i komiksu, který mám moc rád. A občas se Hitman s Batmanem setkají a pak to je správná řež – ale pořád mám radši toho bouchače v zeleném plášti než buzničku v punčocháčích 🙂

Alexandra Pavelková (spisovatelka)

Osamelý muž bez mena, superhrdina bez superschopností berúci na svoje plecia špinu tohto sveta, ktorý všetko dosiahol iba vlastným rozumom, vôľou a svalmi (a nejakými tými miliardičkami po rodičoch) patrí presne k tomu typu, ktorý som si od detstva brala za vzor. Je málo takých, čo svoju kožu nesú na trh zadarmo, bez nároku na odmenu alebo obyčajné „ďakujem“. Ešte menej je takých, ktorí robia veci iba preto, že ich robiť treba, a niet iných, čo by sa do toho pustili. Dnes som už trochu triezvejšia, a tak iba zdiaľky pozorujem, ako sa ten človek, dnes už pán v rokoch, a predsa ešte celkom mladý, pretĺka svojím kresleným, animovaným aj hraným životom, a potichu mu držím palce.

Jiří Walker Procházka (spisovatel)

Moje milá fantasy a sci-fi vnoučata, dívejte se na Batmana. Pokud se náhodou stanete miliardáři a budete se nudit, aspoň víte, jak ušlechtile zabít dlouhou chvíli. To vám doporučuje váš SFFH dědeček JWP… V době, kdy ještě většina z vás nebyla na světě, podnikl jsem v roce 1989 svůj první výlet za železnou oponu, za čerstvě zbořenou berlínskou zeď do tehdejšího Západního Berlína. Po městě se tyčily gigantické, pro nás dosud nevídané billboardy se šklebícím se Jackem Nicholsonem a 3D písmem BATMAN. Jenže na těch billboardech mělo být JOKER. Batman v tomhle geniálním Burtonově filmu hrál prostě druhé housle. Asi jako v Nolanově Temném rytíři exceloval Joker v podání Heatha Ledgera. To je, sakra, náhoda, že filmového Batmana všichni vnímáme přes Jokera, co? A že Joker jasně vede… Všimněte si, že u mistrů jako je Burton, Nolan nebo JWP (a dalších, třeba… teď mě ale nikdo jiný fakt nenapadá) posuzujete kladné hrdiny podle dokonale vystavěných záporáků. Batman, Ken Wood nebo JFK jsou sice fajn chlapi, ale mezi námi – takový umanutý X-Hawk z Jestřábí Lhoty, fašisticko-komunistický hrabě Kuzněcow (z Hvězdných honáků) nebo psychopatická Xylla, to jsou charaktery, to jsou, pánečku, sympaťáci… A tím bych snad již ukončil můj hluboce intelektuální text týkající se výhradně fenoménu jménem JWP, pardon – BATMAN (samozřejmě).

Josef Šrámek (redaktor FP)

Batman je bez debat fenomén. A kdo o tom pochybuje, ať nalistuje aktuální Pevnost 8/2012 a bude bez milosti ubit argumenty. A právě proto se musím s hanbou přiznat, že mne tenhle fenomén v podstatě vždycky míjel. Když teda vynechám takové ty obrázky ze žvejkaček. Komiksy jsem nikdy nečetl, filmy jsem sice viděl – ale nijak extra mě tenkrát nevzaly. Jako na sobotní večer dobrý, to jo, Batman byl v mých očích pořád víc cool týpek než ten jouda, co nosí červený slipy přes modrý elasťáky, ale v době pubertální byla největším zážitkem z celého Batmana především božská Michelle aka Catwoman. I kouzlo Jacka Nicholsona coby Jokera jsem docenil až později – navíc Nicholson o svůj primát zase docela rychle přišel. Batmanovské univerzum u mé maličkosti naprosto zabila bizarnost jménem Batman a Robin. Ani ta Uma to ve výsledku nezachránila (puberta byla už asi fuč nebo měla slabší období). To byl hnus, velebnosti, jdu… No, však vy víte, jak je ten citát dál. Dílo zkázy bylo prostě Joelem Schumacherem dokonáno. Změna přišla až v roce 2008, kdy mně spolubydlící pozvala (rozuměj dokopala) na Temného rytíře. Relativně čerstvé dojmy z Insomnie a Mementa napomohly tomu, že jsem se nechal přesvědčit – a nelitoval jsem. Nic proti Timu Burtonovi, ale tenhle film byl prostě pecka! Hustej dojem! Fakt hustej dojem! Megahustej dojem! Výsledkem byl díky Christopheru Nolanovi jeden nový konvertita (Joker je jediný bůh a Heath Ledger je navždy jeho prorok (sorry, Jacku)). Okamžitě jsem si splašil Batman začíná a zjistil jsem dokonce, že i ty filmy páně Burtonovy mají leccos do sebe, co jsem předtím nějak neviděl (sorry, Schumy, žádná změna, Batmana a Robina už podruhé za nezměněného stavu vnímání nedám). A jestli vidím na Temném rytíři při tom všem nadšení taky nějakou chybu? Bohužel ano. Hlavně to, že se Temný rytíř stal Ledgerovou Vránou. R. I. P., chlape, odešel jsi s grácií, i když ten Oskar už to nevytrhne…

PS.: Díky, Leni, za to pozvání do kina tehdy 😉

Pavla Lžičařová (šéfredaktorka FP)

Batmana miluji ze všech superhrdinů nejvíc. V prvé řadě proto, co zvládá, ačkoliv nemá žádné nadpřirozené schopnosti. Pak je tu taky jeho kostým. No řekněte, nevypadá v té černé mnohem seriózněji než třeba takový Superman? Navíc působí (bavíme-li se o nejnovějším filmovém zpracování) mužně, což o sobě například Spider-Man moc říct nemůže. Jinak ale žádný bat-fanoušek nejsem, ačkoliv základní vzdělání samozřejmě mám. Viděla jsem Burtonovy filmy, kdysi v televizi, viděla jsem první dva díly nové filmové trilogie (a chystám se samozřejmě na třetí) – Temného rytíře jsem zhlédla na Festivalu fantazie a byl úžasný i v těch devět ráno a na malém plátně v obyčejné místnosti. A pak jsem četla i jeden z řady komiksů, které se Netopýrovi věnují – Arkham: Pochmurný dům v pochmurném světě. Vynikající zážitek. Šel mi mráz po zádech…

Jan Michálek (redaktor FP)

Na Batmana vzpomínám v době totalitní nebo blízce porevoluční. Celý život žiji v Brně, takže jsem měl možnost sledovat seriál na ORF (rakouská televize). Myslím ten seriál plný pláštěnkářů, kdy se při udílení ran objevovala textura bang či grrr na obrazovce. Snad nejvíc mi utkvěly oblíbené scény, kdy Batman s Robinem šplhají po laně na barák a baví se při tom. Ano, vzhledem k době vzniku byl a je ten seriál strašný, proto jsem rád, že filmový Batman později přidal na kvalitě, i když jsem viděl i starší filmy, které zas tak dobré nejsou. Nejvíc asi obdivuji film, ve kterém je Batman kreslený. Děcka si v něm o něm vykládají historky, takže je hrdina chvíli robotem, chvíli nočním duchem. Prostě se mi líbí ta imaginace, kterou tvůrci do tématu přinesli.

Martin Stručovský (komiksový recenzent)

Komu by se nelíbil Batman nebo který kluk by nechtěl být Batmanem? Mít peněz jako slupek, přes den jezdit v drahých fárech, balit modelky a po nocích se převlékat do kostýmu a lovit padouchy? To přece musí oslovit každého caparta. I mě to oslovilo, ačkoliv se musím přiznat, že to bylo především díky Schumacherovým dvěma výblitkům, ale snad mě omlouvá můj mladistvý a nevinný věk. Až pak jednoho dne přišel muž jménem Christopher Nolan, do rukou se mi dostaly první komiksy a já pochopil, že to není ani tak bojovník v kamaších, jako spíš detektiv, navíc s obrovským šrámem na duši. A tenhle typ hrdinů já zatraceně rád. Navíc kvůli žádnému jinému hrdinovi bych neletěl do kina za bouřky a nezmoknul od hlavy až k patě. Myslím, že to o mojí lásce k téhle postavě vypovídá víc, než tisíc popsaných stran.

Vojta Rabyniuk (redaktor a komiksový expert FP)

Můj vztah k Batmanovi je dvojí. Filmový vztah je ke starýmu dobrým Michaelovi Keatonovi. To byl Batman podle mého gusta. Ale to hodnotím nejen jeho, ale celé filmy. O těch se ale určitě víc rozpovídají kolegové, tak se vrhnu na komiks. V komiksu jsem si vytvářel vztah k postavě Batmana asi tak dvě vteřiny. Prostě okamžitý pozitivní dojem. Tento vztah se samozřejmě vyvíjel a měnil, takže jak mám Batmana nejraději dnes? Jako týmového hráče. Možná si řeknete, že to je kravina, ale kdy nejlépe funguje? S Robinem (nejlíp Damianem), v Justice League of America, kde je vlastně jediný hrdina bez schopnosti, ale stále jeden z nejdůležitějších členů, a v neposlední řadě jako součást ikonické „Trojky“ DC Universa, kterou tvoří Wonder Woman, Superman a Batman. Batman je zkrátka člověk, kterého Superman bere jako přítele a kterému taky párkrát nakopal řiť. Je vlastně symbolem toho, že i obyčejný člověk dokáže velké věci a právě tak je v DC Universu i prezentován, jako elita lidského těla a rozumu.

Marek Keram Baranyi (komiksový recenzent)

U mňa osobne je na prvom mieste skôr obyčajný Spider-Man, než miliardársky Batman, ale to neznamená, že by ma jeho príbehy nezaujímali. Ak ich píše niekto vďaka komu nie je Batman iba urevaná sirota v kostýme, ktorá unáša iné siroty, mláti ľudí, užíva si to a stále opakuje, že je „Goddamn Batman“, tak ma ten príbeh zaujme a vychutnám si ho. Geoff Johns, Brian Azzarello, Alan Moore, Ed Brubaker, Grant Morrison, Jeph Loeb a dokonca aj Frank Miller (keď bol na vrchole) sú zárukou kvalitného čtiva. Ich príbehy sú epické a zároveň inteligentné a vážne. Takže aký je môj vzťah k Batmanovi? Mierne vlažný.

Josef Horký (redaktor FP)

Batmana jsem měl rád snad odjakživa. Burtonovy filmy, nevadil mi dokonce ani první film Schumacherův se skvělým Jimem Carreym v roli Riddlera, pak jeden film přeskočíme, přejděme rovnou k animovaným seriálům. A samozřejmě geniální Nolan. Paradoxní však je, že nejvíce jsem si Batmana oblíbil díky Justice League (myslím komiksy i animované filmy, ty především, pořád mám raději obrázky v rozpohybované verzi). V příbězích, kde loví neřády sám, je to sympatický hrdina, jenomže jakmile stojí bok po boku Supermanovi, Green Lanternovi, Wonder Woman a Flashovi, a přesto si drží post nejzajímavější postavy, to už chce fištróna.

Matej Macejko Vojtko (komiksový recenzent)

Batman. Muž, prezliekajúci sa po nociach za netopiera a holými rukami mlátiaci zločincov a superzloduchov. Vo svojej podstate ukrutne „cheesy“ znejúci koncept, ktorému by som naozaj nechcel čeliť v dobe jeho vzniku. Desaťročia však ukázali, že keď sa postava vloží do rúk plejáde schopných tvorcov, z ktorých každý príde s vlastnou originálnou víziou, tak aj niečo takto detinsky pôsobiace sa môže stať nezabudnuteľným. Práve táto silná vízia a schopnosť ísť si za ňou aj skrz mŕtvoly je hnacím motorom úspechu a dôvodom, prečo milióny ľudí milujú realistické poňatie geniálnej trilógie Christophera Nolana a zároveň stále ostávajú fanúšikmi o niečo prehnanejších a fantastickejších komiksov. Ja osobne som však „iba“ presvedčený Nolanista a s Batmanom v komikse nemám takmer žiadne skúsenosti. Stačilo mi však zahrať si úžasnú dvojicu videohier Batman: Arkham Asylum a Batman: Arkham City, aby mi bolo nad slnko jasnejšie, že aj v prípade, že je príbeh plný žien ovládajúcich rastliny alebo obrovských humanoidných krokodílov, tak môže byť stále temný, pochmúrny, epický a celkovo výborný. Talent tvorcov je totiž to, čo sa počíta.

Boris Hokr (redaktor FP)

Batmana jsem poprvé hltal na ORF – spolu se Star Trekem a zcela ignorujíc něco jako jazykovou bariéru. V éře černých VHS pak byl Batman, a především Batman se vrací (v luxusním monodabingu) těžce trendy zbožím. A ještě před nástupem na základku jsme s bratrancem ukradli jehlu, nitě a kus černý kůže, že si spíchnem kostým… Chtěli jsme bojovat proti tučňákovi (což byl velkochovatel slepic odvedle). Nepovedlo se. Ale Batmana jsem mít rád nepřestal. Když jsem pak začal objevovat komiksy, tak jsem byl poměrně zklamaný, že Batman u nás skoro není. Dnešní stav sice taky není kdovíjak veselý, ale rozhodně si už nestěžuji. Ve filmu ale to nadšení tak nějak opadlo. Pravděpodobně proto, že film je oproti literatuře či komiksu přece jen omezený a primitivnější (co se možností hrátek s příběhem a epiky týče – a teprve v poslední době to dorovnávají televizní produkce). Takže nepatřím k těm, kteří ani nedýchali pokaždé, když se objevila další fotka a trailer… Ale rozhodně patřím k těm, kteří na TDKR zajdou opakovaně a opakovaně si nechají vyvětrat mozek perfektní filmařinou (a ano, také perfektní Selinou Kyle)… a občas pořád udělám na slepice batmááán, ale o tom se moc nešířím.

Milan Ambrůžek (fanoušek)

Moje první setkání s Batmanem bylo v době, když jsem byl mladý junák. Zrovna v tu dobu běžel v televizi Batman a Batman se vrací od Tima Burtona. Kdy Jack Nicholson a Danny Devito předváděli úžasné role záporáků jako Jokera a Penguin, kteří mě naprosto skvěle bavili i děsili zároveň. Po delší době přišel Batman navždy a já jsem v tu dobu chtěl být Robinem, parťákem našeho hustodémonsky krutopřísného netopýřího muže. Zvláště když jsem viděl bláznivě hrajícího Jima Carreyeho jako hádankáře, který na mě se svým ďábelským plánem zapůsobil nejvíce ze všech. Nejnovější trilogie je opravdu skvělá, během následujících dní se chystám na poslední díl, snad to bude bez vedlejších efektů jako v Denveru. Z nové trilogie je podle mě nejvíce zajímavá postava Joker a poslední úžasná role Heath Ledgera. Celkově se mi líbí tato série díky Nolanovu režisérskému umění a jeho realističnosti. Pokud někoho minula zmínka o pc hře Batman: Arkham Asylum a Arkham City, tak ty mohu vřele doporučit, sám jsem tyto skvělé hry dohrál během zkouškových období na VŠ. Potkáte zde (a můžete si za ně zahrát) spousty postav z komiksů a filmů o Batmanovi, jako je krásná a smyslná Catwoman a věrný pomocník Robin. Vaši protivníci jsou Joker, Penguin a Riddler (česky hádankář).

Vendula Brunhoferová (redaktorka FP)

Určitě lepší k tomu filmovému než k tomu komiksovému, ale to není jeho chyba, filmy zde běžely prostě dřív, než jsem začala vnímat komiks. Michael Keaton jako Batman byl úžasný a na jeho roveň se postavil až po letech Christian Bale (promiňte, Vale a Georgi). Temný rytíř je úžasná persona, nemusí mít nadpřirozené schopnosti, a přesto je to superhrdina se vším všudy. Jeho vychytané hračky, které ho vytahují z nejednoho průšvihu, nezaměnitelný batmobil, jenom mám trochu problém s Robinem, sidekicky moc nemusím. Co je na něm ale nejfantastičtější, je jeho pevné lpění na morálních hodnotách, je neúplatný, nezastrašitelný, ale také ne nesmrtelný, což mu zase dodává punc lidskosti. V komiksech jsem jej zatím stihla zaregistrovat jen v podobě stafáže (výborný Arkham, Moorův Superman a pak Millarova Rudá hvězda), ale to se brzy změní díky Morrisonovi a Millerovi. A jestli se chystám do kina na poslední díl Nolanovy trilogie? Uvidíme, co mi čas a jiné zábavy dovolí.

Dušan Davaj Vindiš (fanoušek)

Pamatuji si, když jsem jako dítě viděl s kamarády na chatě Burtonova Batmana. Jasně, už před tím na našich obrazovkách létal Superman – ale co si budeme říkat, netopýří muž byl úplně jiný hrdina. Ta jeho temnota mě sváděla už od mala. A tak se pro mě stal stejným kultem, jako třeba Hvězdné války. Batmanova další filmová dobrodružství jsem s úžasem sledoval dál a byl z nich naprosto nadšen. Ano, i z Batmana a Robina, ale dodejme na obranu, že jsem byl ještě nerozvážný chlapec, kterému k občance ještě scházel nějaký ten rok. Několik let poté se ke mně dostal komiks Návrat temného rytíře a začala nová kapitola mého fanovství k tomuto kultu; znovu jsem si připadal jako ten malý kluk tenkrát na chatě. Jak čas běžel, na českém komiksovém trhu začalo svítat na lepší časy a společně s rostoucí expanzí internetu jsem se nořil víc a víc do světa mého hrdiny. Do jeho kánonu. A když se na scéně objevil Nolan, znovu mě Temný rytíř naplno pohltil. Batman již dospěl, stejně jako já. Na svět se díval jinou optikou, stejně jako já. Ale i tak, šum netopýřích křídel mi znovu učaroval.

Eva Bartůšková (redaktorka FP)

Batman mě provázel už od dětství, kdy jsem každé víkendové ráno sledovala jeho boj se zločinem v televizi v podobě animovaného seriálu. Na rozdíl od všech ostatních „manů“ a jiných hrdinů (v té době populární Strážci vesmíru) mě vždy přitahoval svojí atmosférou, hrdinou vyrovnávajícím se nejen se zločinci světa, ale i s vlastními vnitřními démony minulosti. Po čase následovalo seznámení s filmy, které však mé fascinaci temným hrdinou zasadilo velkou ránu. Přestože pro vizuální styl Tima Burtona mám slabost, jeho filmy o Batmanovi ráda nemám a na vině je především právě výrazné barevné řešení, kvůli kterému se zapomíná na příběh a postavy. Nemyslím si, že mám přehnané nároky, pokud od komiksového filmu vyžaduji víc než jen zběsilé omalovánky a řadu prázdných postav. A tak jsem si musela počkat až na Christophera Nolana, který postavě Batmana a městu Gotham opět vdechl život. Batman v podání Christiana Bale je poprvé komplexní osobností. Vše doplněno promyšlenou dějovou linkou, která od počátku neúprosně spěje ke svému konci… Temný rytíř povstal možná není nejlepším dílem Nolanovy série a určitě není filmem dokonalým, přesto je to završení důstojné. Možná, že si konečně najdu čas i na některý z komiksů.

A co vy a Batman? Podělte se i vy s námi o názor.

Přečtěte si i další redakční úvodníky, které od 25. 12. 2011 vydáváme každou neděli.