Asi to znáte – večer lehnete do postele a snažíte se usnout, protože vás zítra čeká brzké vstávání. A ne a ne zabrat. U mě to byl obvyklý stav třeba před zkouškami. Myšlenky vám víří hlavou jako tornádo a ať děláte, co děláte, nemůžete se jich zbavit. Půl hodiny, hodina, dvě… Ideální je v tomto případě zaměstnat mozek nějakých lehkým vjemem, který zablokuje tok myšlenek a postupně vás uspí. Možná film, jenže to musíte mít otevřené oči, to není úplně ono. Možná relaxační hudba, ale ta mě většinou myšlenky nezaplašila. Ideální je v tomto případě mluvené slovo.
 |
Je to výborná věc také, pokud se ve volném čase zabýváte nějakou manuální činností. Modelářství, šití nebo louskání ořechů, při mnoha činnostech máte uši a mozek připraveny přijímat. Stačí k tomu zapnout počítač či pustit cd a odpoledne při práci vám uteče jako voda. Workoholici navíc ocení, že se nemusí zdržovat čtením. Největší šťastlivci si mohou mluvené slovo pouštět i v zaměstnání. Například pracovní den za volantem ve společnosti dobré knihy je určitě o něčem jiném než ve společnosti rádia a Rudy z Ostravy.
Mluveného slova se dá sehnat nepřeberné množství. Jedná se většinou o namluvené knihy, respektive o četbu. Naštěstí ani v tomto směru není fantastika nijak pozadu, takže našinec si může užít nejen ty největší hity typu Harry Potter či Pán Prstenů. Já osobně ale vyhledávám něco ještě o stupínek výš – rozhlasové dramatizace.
Rozhlasové dramatizace nejsou zdaleka tak rozšířené, je to přeci jen výrazně složitější záležitost. Někdo to musí napsat a zrežírovat, doplnit různými zvuky a vkusnou hudbou a hlavně sehnat dobré herce, kteří to zahrají. Prostě film pro uši. Žádná levná záležitost. Ale výsledek obvykle stojí za to.
Rozhlasové dramatizace fantastických knih nejsou žádná novinka a mnohé z nich pamatují vydání na vinylových deskách či magnetofonových kazetách. Jedná se tedy především o dramatizace klasických děl fantastické literatury. Sem patří například větší množství dramatizací verneovek. Je třeba podotknout, že mnohé z nich (nejen ty dobrodružné bez fantastických prvků) jsou určeny spíše pro mladší posluchače. To se týká třeba Cesty kolem světa za 80 dní z roku 1986. Ale není tomu tak naštěstí vždycky. Skvělé je třeba zpracování Ocelového města z roku 1977 v režii Jiřího Hořčičky, výborně ozvučené a s výtečným Rudolfem Hrušinským st. v roli profesora Schulze. Mezi další povedené kousky patří třeba Tajemný hrad v Karpatech z roku 1971. V roce 1996 pak spatřil světlo světa Vynález zkázy, který pro rozhlas zpracoval Ondřej Neff a režíroval opět Jiří Hořčička.
Krom verneovek se rozhlasové dramatizace dočkali i další praotcové fantastického žánru, jako je třeba zdařilý Podivný případ doktora Jekkyla a pana Hyda z roku 1994. A v roce 2009 pak vzniklo skvělé zpracování klasicky Brama Stokera Hrabě Drákula, které všem rozhodně doporučuji. Hororová atmosféra by se tu dala krájet.
To je jen letmý průlet dramatizacemi s fantastikou tématikou, ale samozřejmě krom nich existuje i řada skvělých dramatizací příbuzných nebo jiných žánrů, které také rozhodně stojí za poslech, např. řada detektivek A. C. Doylea (především tedy Pes Baskervillský). A za všechno ostatní ještě musím zmínit výtečné devítihodinové Jméno růže s neopakovatelně vybudovanou atmosférou.
Takže, pokud váháte, co si pustit v dlouhé chvíli nebo když máte zrovna plné ruce ale prázdnou mysl (nikoliv trvale), mluvené slovo, respektive rozhlasová dramatizace, je rozhodně dobrá volba. A pokud již mezi posluchače patříte a znáte ještě něco jiného a kvalitního než výše jmenovaná dílka, sem s tím!
ilustrace: Sharg
Jak mohl někdo ukončit tento úvodník a nezmínit onu proslulou rozhlasovou dramatizaci Wellsovy Války světů v sugestivní režii Orsona Wellese, která – ač prokládána opakovanými upozorněními, že se jedná o fikci – vyvolala v USA davovou paniku, protože část obyvatelstva u rádií skutečně uvěřila, že na nás zaútočili Marťani?
Se zmíňkou o Wellsově válce světů souhlasím ale ta davová panika je podle všeho spíše jen fáma.
inu kdyz neni cas na cteni poslech je to nejlepsi co muzebyt a u stipani dreva nebo v praci kdy neni potreba myslet na to co delate je to uzasne mnoho načtenych knich by sems i treba osobne ani neprectl ale takhle o ne clovek neprijde a najde mnohe skvosty
Budu za šťouru: Nemám ponětí, jak se doopravdy jmenuje ta rozhlasová dramatisace, ale jsem si naprosto jist, že Stoker nikdy nenapsal nic, co by se jmenovalo “Hrabě Drákula”…
Rozhlasová dramatizace se jmenuje Hrabě Drákula a je to podle klasiky Dracula autora Brama Stokera.
Anonymovi: No právě… Stoker napsal “Draculu”, knihu, kterou mám od malička rád. A netuším, proč je v Čechách tak setrvalá snaha pravopis toho jména/nadpisu prznit.