Sbíráš, sbírám, sbíráme

Sběratelství se táhne od úsvitu lidstva. Kdo nasbíral kolekci tygřích drápů, byl borec. Komu se kolem krku houpaly lidské uši, byl automaticky drsňák. A láska k umění mnoha králů a královen nesčetněkrát zachránila umělecká díla, na která bychom se bez jejich „úchylky“ nemohli dnes už podívat.

U mne osobně se sběratelství projevilo v útlém věku, samozřejmě klasicky u céček. Fosforové céčko? Nebo dokonce fosforový paragraf? To byl Grál mezi céčky! Takový kousek jste směnili minimálně za deset normálních. A ve škole se hrála čára… Pak přišly hokejové kartičky. Ano, byla jsem jedna z těch neortodoxních holčiček, které nenadchla nová Barbie, ale paklík kartiček Pinnacle, nejlépe s nějakou brankářskou hvězdou uvnitř. Nebo českým hráčem, Jágr a Hašek, Hejduk nebo Eliáš… Následovaly pogy. Originální, neoriginální, s třískadly, všechno jedno. O pár let později přišli do módy Pokémoni, tato sběratelská vlna však nezasáhla mne, ale mého synovce. Vtipné je, že druhá vlna pokémoní mánie přesně trefila moji neteř… Nakonec jsem uvízla u sbírání papírových modelů. Trošku ironicky říkám, že sbírám cenné papíry a představuji si, že v budoucnu bych střelila archivní kousky za nehorázné sumy. A když ne, vystelu si jimi rakev.

A jak je na tom v českých luzích a hájích český sběratel mířící za fantaskní tématikou? Dá se říci, že hodně dobře. Ať už budeme mluvit o figurkách, replikách zbraní, modelech lodí, špercích nebo tematických gameskách, obchodů je na toto téma dost a výběr obrovský. Stejných rozměrů jsou většinou bohužel i ceny, ale jak se říká, když to milujete, není co řešit. I když těžko říct, jak by se na vás příbuzní koukali, kdybyste si k životnímu jubileu místo hodinek nebo prstýnku poručili repliku Narsilu nebo Geraltův amulet. Pokud je však máte vycvičené a oni vědí, co se vám líbí, je to velké vítězství.

Nově se dočkali svých sběratelských kartiček i přední čeští výtvarníci. Podařilo se mi koupit dva balíčky v květnu na Světě knihy a jako bonus jsem dostala ještě dva balíčky od zahraničních výtvarníků, Luise Roya a Borise Valeja. Po rozbalení všech balíčků se ukázal jeden fakt, který jsem kdysi vnímala i u hokejových kartiček naší a zahraniční výroby. Cizozemské kartičky jsou lesklé z obou stran, české kartičky mají lesklou jen stranu s obrázkem a ta s textem je matná. Co mi ale u zahraničních kartiček vadí, jsou různá blýskavá pozadí nebo kontury v obrázku, dle mého soukromého názoru je to zbytečné. Nicméně Galerii Nemesis třikrát hurá za takové pěkné kartičky!

Nevím jak vy, ale já ve své knihovničce ráda vidím, když jsou knížky od jednoho autora ve stejném grafickém provedení a hřbety jednotlivých románů spolu krásně ladí. Začala jsem s tím u detektivek Dicka Francise, pokračovala přes Zeměplochu až k New Weird a laseráckou edici mistrovských děl. Díky vydavatelům za to, že hned na první pohled na pult dokáže člověk zařadit kam která knížka patří, za to, že hodně myslí i na milovníky paperbacků či hardbacků, a i za to, že se snaží rozjeté knižní série i při mnohaleté pauze mezi vydáními jednotlivých dílů uchovat ve stejné podobě, aby „pasovaly“ do knihovniček anebo dokonce nabízí alternativní obálky! Tudíž se nám k zážitku čtenářskému přidává i zážitek sběratelský.

Je jasné, že málokterá sbírka přežije svého sběratele, ale když už, stává se povětšinou i střípkem obrazu života z dob minulých. Asi těžko naše figurky, autíčka nebo knížky vstoupí do historie, ale máme právo si hýčkat naše mánie a zahánět tak nudný stereotyp. Sbírejme tedy vesele dál, i když nás naše okolí nemusí chápat.

A co sbíráte vy?

Vendula Brunhoferová (redaktor)

vendula.brunho­ferova@fantasy­planet.cz

Přečtěte si i další redakční úvodníky, které od 25. 12. 2011 vydáváme každou neděli.