Oslava dne Sylvestera Stalloneho patří k nejdůležitějším v roce. Taky k těm posledním. Pro některé může konec roku symbolizovat nové začátky. Proto se také tvoří všemožné žebříčky, od nejlepších filmů či knih, přes nejkrásnější nohy (Boris Hokr), po nejabsurdnější bankovní poplatek roku. Vytvoříme žebříček, čímž záležitost uzavřeme a jedeme nanovo s nepopsaným listem. (Což se jen tak říká, záhlaví je totiž už dlouhodobě předvyplněno.)
 |
Nevím, jak váš (klidně se podělte v komentáři), ale můj rok 2012 byl velice prazvláštní. V mnoha směrech úspěšný a příjemný, v několika propadák. Paradoxem je, že právě těch několik výbuchů táhnou celek dolů výrazněji, než úspěchy směrem opačným. Toť kletba věčných nespokojenců. Ale měli by to být právě ti, jejichž závěrečná výčetka leží v červených číslech, kdo vyhlížejí zlom letopočtů a nadějné světlo světa zítřka.
Kapitolou samou o sobě jsou předsevzetí. Všichni mají nějaká předsevzetí. V roce 2013 se jistojistě vrátím do formy svých pubertálních let! Uklidím si pokoj! Začnu psát články dříve než den před jejich uzávěrkou! Přesto moje nejoblíbenější, každoročně opakované, zní: „Přežít“, což může být těžší, než se na první pohled zdá. Například letos.
Přežil jsem konec světa. Stejně tak vy, kteří čtete tento text (a dokonce i pár takových, zhruba dva až tři, kteří jej nečtou). Můžeme si poblahopřát. Společnosti, které přijaly za svou obchodní strategii: „Blíží se konec světa! Nutně si kupte něco, co nepotřebujete!“ již netrpělivě vyhlížejí další, probírají všemožné kalendáře všemožných národů a civilizací a hledají jejich poslední kapitoly. Časem se takhle dostanou i k mému kalendáři a bude vymalováno – končí totiž rokem 2013. Ostatně, dělá to tak každý rok. Když nad tím však přemýšlím, přežil jsem vlastně letos konce světa rovnou dva – tím prvním byla olympiáda a sportem přesycená facebooková zeď zdejší šéfredaktorky. A když jsme u nejoblíbenější sociální sítě ve službách členů naší redakce – rozhodně byste nechtěli zažít ani „poezii“ Vojtěcha Rabyniuka.
V únoru mimo jiné začíná čínský rok hada. Pohlédneme-li na poslední roky v tomto znamení, je možné očekávat změny. V roce 1989 padla Berlínská zeď, symbol nedemokratických východoevropských režimů, které ji následovaly, stejně tak byl vyhlášen konec Studené války; „o hada později“, v roce 2001, se k zemi poroučelo zase Světové obchodní centrum. Ovšem i hlouběji v minulosti nalezneme zajímavé příklady: 1917 – Velká říjnová revoluce, 1929 – krach newyorské burzy, rok 1941 byl událostmi nabitý stejně jako léta předchozí a následující, ale ve válce představoval velký obrat (napadení Sovětského svazu a útok na Pearl Harbor). Snad ty, kteří jsou v tomto znamení narozeni (například skromný já), čeká nějaká zajímavá událost. Anebo taky ne, to se uvidí.
A tudíž mi nezbývá než popřát vám zdraví, s tím ostatním už se poperte sami. Nezapomeňte však na moje nejoblíbenější předsevzetí a zkuste navíc někde narazit na Borisovy nohy (které jsou v obrázku k článku, ovšem málokterý zrak dovede tu nádheru unést – vy méně šťastní jej proto považujte za symbolický nepopsaný list).
Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)
josef.horky@fantasyplanet.cz
Pobavilo.
Pěkný úvodník, díky 🙂