Nejasná zpráva o konci světa

Především bych chtěl poděkovat panu Tolkienovi. Takže: Vážený pane profesore, nebýt Vás, moje cesta k fantastice by asi byla výrazně klikatější. Takhle to bylo přibližně v pořadí slabikář – O letadélku Káněti – Pán prstenů. Doufám, že až se na věčnosti setkáme, podepíšete se mi na fusekli. A taky doufám, že už tvoříte další příběh ze Středozemě. Konečně, máte na to celou věčnost.

Také bych rád poděkoval tvůrcům Dračího doupěte za mou zpackanou dráhu ukrutně bohatého vrcholového, možná až vyvrcholeného manažera, kterou mi díky svému nepotřebnému nesmyslu, vydanému v několika štíhlých sešitech, úspěšně překazili už na základní škole. Stálo mě to mnoho hodin drahocenného času a těch mizerných známek… Taky za ten slavný Dech draka bych rád poděkoval, povaloval se často ve školních lavicích, dokud jsme se nad ním o přestávce všichni nesrotili a neřešili, co nového ve světě fantasy a her na hrdiny. Ostatně, prolistovávám jeho stará čísla dodnes, škoda, že dnes z něj už vychází jen okleštěné torzo. Takže, díky moc, hlavně že to všechno dnes mám na koho svést.

Taky bych hrozně rád poděkoval všem těm Vetřelcům, Terminátorům, Predátorům a podobné havěti, že se mi postavili do cesty v raném údobí života. Všem těm Jurským parkům, Legendám, Dračím srdcím, Dunám, Hvězdným válkám. Ti všichni při mě stáli, když jsem pomalu začínal formovat svůj názor na svět. Ale zejména jsem rád, že se jistý pan Gibson v polovině 90. let rozhodl, že chlapi s velkým mečem a davové kostýmované scény jsou strašně cool a natočil za hromadu peněz Statečné srdce. Jinak by totiž možná nebylo žádných filmových epických velkofilmů a také žádného Pána prstenů a žádné renesance filmové fantastiky na počátku nového tisíciletí. Tímto zdravím Hobita.

Nemohu ale jen děkovat, musím se bohužel leckomu také omluvit, dokud je ještě čas. Především bych se chtěl omluvit všem těm knihám, které jsem chodil okukovat v knihkupectví do oddělení fantastiky a prohlížel si jejich strakaté obálky a pořád si říkal „to si taky koupím, až přečtu všechny bichle, které se mi za léta nahromadily v mé poněkud obsáhlejší knihovně“. Následně bych se taky rád omluvil všem těm „bichlím, které se mi za ta léta nahromadily v mé poněkud obsáhlejší knihovně“. Bohužel, ani na mnohé z vás už asi nedojde. Konec světa má totiž tu nevýhodu, že zpravidla moc nepřeje knihovnám.

Nad resty z filmového světa snad ani nemá cenu truchlit. Vydalo by to na dlouhý seznam. Sice jsem v posledních letech trochu zapracoval na jeho zkrácení, ale pořád je to seznam příliš dlouhý na jeden nelidský život. Ani v oblasti fantastiky už tedy před koncem světa nedosáhnu kýženého osvícení. Snad až na onom světě. Ta přehršel filmů a seriálů – jeden si pustíte a tři podobné při tom objevíte a tak to jde pořád dál a dál. To je prostě k pláči.

Jeden život je na fantastiku prostě málo, chce to věčnost. Ať tedy vzplanou pekelné výhně mordorské, ať fallout pohltí vyprahlou zemi, nechť povstane Cthulhu a uvrhne do chaosu starý svět. Ztracená proroctví se mění v děsivou současnost a osud světa visí nad propastí zapomnění. Ale já jsem na věčnost připraven. Čert vem tu uspěchanou realitu všedních dnů!