Dnešní nedělník dodala Adéla Uliňáková.
A dozvíte se, že na fesťákách a conech není vždy vše skvělé a dokonalé.
Jo,houby knihy které hýbou vaším světem, naší redaktorce pěkně pohly žlučí.
Ale třeba máte jinou zkušenost,. Nebo si chcete zanadávat na něco jiného. Nebo někoho (nás :)) pochválit?
Pošlete nám svůj nedělník na adresu: redakce@fantasyplanet.cz
Znáte ty akce, které domlouváte padesát let s kamarádkou, kterou jste sto padesát let neviděli? Jo, já taky. A jedna taková akce byla zrovna v sobotu 6. října. Obě jsme se na ni těšily a lísky koupily ještě v srpnu, kdy byly levnější. Program byl bohatý a naplánované byly čtyři přednášky se zahraničními autory v hlavním sále a několik přednášek ve vedlejším. Nutno podotknout, že celá akce probíhala v Kongresovém centru – tudíž fůra místa, že?
Když jdete na nějaký festival/akci/koncert, které věci nejčastěji drhnou? Kilometrové a pomalu se hýbající fronty do určité budovy, jídlo je drahé a ne moc dobré, a pak vás čekají další dlouhé fronty na záchody. V sobotu na HumbookFestu tohle všechno překvapivě fungovalo nádherně.
Když jsme s kamarádkou dorazily na Vyšehrad a vystoupily z metra, fronta od východu Kongresáku se táhla až k mostu, ale na řadu jsme přišly do deseti minut. Humbooku se účastnilo velké množství lidí, to nás ani nepřekvapilo, ale faktem zůstalo, že naše nadšení vydrželo asi hodinu. Ne proto, že Humbook jako takový je hrozný nebo proto, že ani jednoho zahraničního autora jsme neznaly, a ta jediná autorka, na kterou jsme se těšily, svoji návštěvu zrušila. Ale všechno popořadě.
Vešly jsme do kongresáku, pár věcí odložily v šatně a s úsměvem na tváři míjely osoby v cosplayích (Clary z Shadowhunters, Minerva z Harryho Pottera, Amidala ze Star Wars a plno dalších). Obě jsme chtěly navštívit Humbook stánek s knihami a dalšími věcmi, které se tam prodávaly (plátěné tašky, svíčky, knihy podepsané autory, placky a plakát Šesti vran). To byl ten moment, kdy naše radost trochu klesla. Podle programu nám zbývala fůra času do přednášky ohledně dystopie ve vedlejším sále (pro upřesnění asi hodina a půl). Stouply jsme si tedy do fronty a pro ukrácení dlouhé chvíle si začaly povídat.
Bohužel Humbook stánek měl čtvercový tvar, lidé se k němu hrnuli ze všech stran, ale kasy měl pouze na dvou stranách a asi čtyři nebo pět pokladních, kteří běhali z jednoho konce na druhý a obsluhovali. Do toho se plno lidí snažilo procpat dopředu, aby si mohli vybrat nějakou knížku a stoupnout si do další fronty. Jednoduše byla hlava na hlavě a nikdo netušil, kterým směrem se fronta posouvá ke kasám a jestli vůbec. Po hodině a něco jsme se posunuly asi o necelý půl metr a kamarádce se udělalo špatně z vydýchaného vzduchu. Rozhodly jsme se štěstí se stánkem zkusit později a místo toho se zaměřit na blížící se přednášku o dystopii — na kterou se plno lidí (my mezi nimi) nedostalo, neboť obrovská skupina stála v chodbě a nebyla šance si sednout nebo alespoň stát a přednášejícího zahlédnout. Sál byl narvaný.
Bezhlesně a úplnou telepatií jsme se dohodly na deseti minutách venku, aby se nám udělalo lépe a následovala druhá šance se stánkem, když tedy přednáška nevyšla. Cestou kamarádka zahlédla chillout zónu a stánek s prodejem her, kde volná místa byla zabraná. Cesta tedy pokračovala směrem ke stánku. Kde to dopadlo úplně stejně jako při prvním pokusu. Následoval (úspěšný) pokus o ulovení jídla (kde překvapivě fronta nebyla!).
Alespoň se nám pak podařilo dostat na přednášku Pavla Renčína s tématem Tvůrčí psaní od á do zet. Všichni víme, že nic takového neexistuje a Pavlova přednáška se spíš skládala z jeho zkušeností a pokusů, omylů. Nicméně to bylo zábavné a zajímavé slyšet názor spisovatele, jak dělí ostatní spisovatele a co si myslí o svých starších knihách či kde bere inspiraci nebo jak psaní trénuje.
Další přednášející byla Dominika Gawliczková. Malá ženská od rány, co cestovala deset měsíců sama po Jižní Americe a obě jsme se shodly na tom, že má větší koule než většina chlapů, které známe. Přednášku doprovázely nádherné fotografie z cesty a celá hodina, vyplněná vtipy, ale i strastmi Dominiky, uplynula neskutečně rychle.
Tyhle dvě přednášky nám tak trochu zvedly náladu a konečně se nám i podařilo vystát onu frontu na knihy. Znáte ten moment, kdy je vaše maličkost v úplné eufórii, že má novou knihu? My byly v eufórii, že konečně můžeme jít domů.
Nechci kritizovat něčí nápad, protože samotná myšlenka Humbooku je skvělá, ale ta organizace stála za prd. Logicky podle lístků přeci víme, kolik zhruba přijde lidí (jasně, pár jich nepřijde) a budu očekávat největší nával (mimo autogramiádu) u stánku. Proč tedy nedat na každé patro jeden? Nebo postavit dva vedle sebe nebo jednoduše udělat jeden velký a na tu stranu, kde jsou kasy, dát sloupky s červenou páskou (přesně jako v kině), aby určovaly směr fronty?
Upřímně netuším, jestli mám Kongresák nějaké větší vedlejší sály, ale na příští akci by bylo fajn je pronajmout a vyhnout se tak nedostatku míst. Jediné klady toho dne tedy byly dvě přednášky, na které se nám podařilo dostat a jejich moderátor, o kterém je kamarádka přesvědčená, že to byl Bohumil Švarc mladší (pro nevzdělance – daboval ve Star Wars Anakina).
