Dnešní nedělník nám přišel z emailu lisak357 – a my za něj děkujeme.
Autor se snaží říct, že ne vše, co se třpytí, je zlato, a ne vše, co je populární, musí být nutně šlágr.
A pokud chcete i vy dostat trochu toho mediálního prostoru, pošlete nám svůj výtvor na adresu redakce@fantasyplanet.cz.
Nejsem velkým příznivcem ani znalcem cyklu Písně ledu a ohně, což platí pro knihy i seriál. Ale jedna část toho příběhu mě zcela fascinuje. Konkrétně období vlády Targaryenů. Tedy událostí, které celé sáze předcházejí. I proto jsem měl vůči Rytíři sedmi království celkem vysoká očekávání.
I vzhledem k tomu, že jsem coby adolescent hltal Ivanhoea, a to jak v knižní, tak filmové podobě (Rebecca v podání Olivie Hussey byla úžasná, a unylá lady Rowena jí nesahala ani po kotníky), nedýchal u Excaliburu (1981), dobrý byl i Válečník / The War Lord (1965), kde šlo o vynucení práva první noci, nebo jsem sledoval s očima na vrch hlavy na tu dobu opravdu brutální film Jindřich V. / Henry V. (1989), nenechal si ujít Království nebeské (2005), Prvního rytíře (1995), nebo Příběh rytíře (2001), nechal se unést neskutečně surovým Ironcladem (2011), kde to již hraničilo pomalu s žánrem gore, nebo stejně „špinavým“ počinem Černá smrt (2010), četl knihy o cestách do Svaté země, v knihovničce se mi usadily Křížové výpravy na východ od Bruno Glogera, nebo Křížové výpravy Antonyho Bridge, probíral se osudy našich slavných panovníků a zároveň skvělých rytířů Přemysla Otakara II, Jana Lucemburského, nebo Karla IV., který v dobách svého mládí dokazoval, že jablko nepadlo, podle oblíbeného rčení, daleko od stromu, a s dosti silným rozladěním četl (i sledoval) Křižáky od Henryka Sienkiewicze, dokážete si domyslet, že ani počin pana Martina nemohl zůstat bez povšimnutí.
Ale osud tomu chtěl jinak. Knihu jsem dočasně odložil do knihovny (v roce 2014) a objevil ji znovu až nyní, po dlouhých letech, kdy v zoufalé snaze najít „cokoliv“ ke čtení, byl můj domácí knižní útulek převrácen komplet naruby. A tak došla řada i na Rytíře sedmi království.
Je v něm obsaženo všechno výše řečené. Ordály, turnaje, vzestup muže, který toužil být rytířem, ale nemá na to právo, tajemný rytíř, postava, která musí skrývat svoji pravou totožnost, trauma z dávné bitvy (v Ivanhoem Bitva u Hastingsu, zde Bitva na poli Rudých trav/jiný překlad mluví o Rudotrávném poli), která změnila řád světa a dodnes ovlivňuje vztahy mezi lidmi… zkrátka rytířský román se vším všudy, plus trochu té fantasy.
Musím uznat, že nejen Martin, ale i překladatel odvedli skvělou práci, jazyk je bohatý, popisy místy až jako by křičely, že je kniha psána s ohledem na možné zfilmování (sic!). Klasický neduh autora, přílišné množství postav a podrobné výlety do hlubin rodokmenů jsou přítomny v míře větší než malé, ukazují možná na umění autora rozpracovat příběh do neskutečné šíře a hloubky, leč čtenář může lehce a snadno zapomenout, kdo je kdo. Zvláště, pokud se postava na nějakou dobu z příběhu vytratí. Jo, a Targaryenů jsem si užil konečně dosyta.
Přidejte si Martinovu obsesi v barvách a heraldice, základy položené na historii (Píseň ledu a ohně je inspirována Válkou růží) a máte celkem dobrou představu, kam bude děj směřovat.
Přesto mohu říci, že moje očekávání Rytíř sedmi království naplnil, i když po ní zůstal poněkud hořký pocit, že kdyby to napsal kdokoliv jiný (a Čech tuplem), tak to bude považováno za průměrný počin, který rychle zapadne. I u nás se totiž píší skvělé rytířské a historické fantasy, jen jim není věnováno ani zdaleka tolik pozornosti.
