Mmmánie!

Já osobně jsem na tohle velice líný člověk. Maniakálnímu vábení vystát si na něco frontu jsem propadla vlastně jenom jednou v životě, to když byla před mnoha lety v Krakatitu autogramiáda Terryho Prattcheta. Živě si pamatuji frontu kolébající se vpřed tempem krok za minutu a udivené pohledy kolemjdoucích babiček spojené s otázkou: „Tady se dává něco zadarmo?“ Což mne přivádí k první a snad nejmasovější mánii dnešní společnosti – akční slevy. Ve smečce lidí, kteří od šesti od rána vartují u Kauflandu který otevírá až v sedm, jsem nikdy nebyla, protože mám obavu že místo suprového televizoru za 999,– Kč i s DPH si přivezu zlomeninu bez daně. Televizní reportáže plné dobitých a pošlapaných lidí mi dávají většinou za pravdu. Až tak moc si svůj Český sen prožít nemusím.

Další kapitolou jsou premiéry. V současnosti převládá batmánie, podněcovaná nadšenými recenzemi ze všech stran, během krátké doby vyšly tři batmanovské komiksy (za to díky), nějaký ten den dozadu přilétla s pompou do kin Iron Sky, kde se Češi blýskli vtipným trailerem „Protektorath“, předtím to byli Avengers, rok předtím poslední Harry Potter, masáž médií je zázračná a tak si okouzlená dítka v brejličkách a nebelvírských kostýmcích klidně ustelou na Times Square, aby byla první. Svět se nezmění, chleba levnější nebude, ale ony budou první mít shlédnutý poslední díl Harryho Pottera. V jejich malém universu je to společensky vyšvihne až na vrchol. Taktéž lidé, kteří čekají na nový ajfoun, spí i bdí před prodejnami, aby pak triumfálně odešli s krabičkou v podpaždí a doma oživili ten malý technologický zázrak. Jsou první, mají ho! Jsou vyjímeční, i když nemají na nájem. Jen pitomci a líní lidé čekají, i když bude strojek v prodeji další rok. Jen pitomci radši zaplatí nájem než mít nové jabko. Nedej bože si koupí Samsunga.

Často jezdím kolem Edenu a když je tam nějaká akce, je pořádný cvrkot. Mraky lidí, mezi nimi překupníci s lupeny, fronty až skoro na hlavní ulici. Obrázek je podobný ať už hraje na staďáku Bruce Springsteen nebo hraje Plzeň s Barcelonou. Továrna na zážitky fungující jen jeden, jediný den mi přijde upřímnější než fronty na něco, co bude k mání i za pár měsíců. Trička s Metallicou nebo pruhované karmínovmodré dresy, případně domácí sešívané… když je vaší krví Sparta, klidně si tu transfuzi dopřávejte každý týden, když to z vás neudělá nemyslící hovado… lidé se ke své mánii hrdě hlásí. Kdyby nebylo těchto maniaků, stadion by zel prázdnotou a marketingové oddělení by mohlo lístky na koncerty a zápasy používat akorát tak na záchodě. Ale to se nestane. Mánie českého národa ohledně fotbalu a hokeje je obrovská. Aspoň při olympiádách a fotbalových a hokejových turnajích Čech Čecha obejme kolem ramen, spolu si zařvou, popláčou, ožerou se. Zmlátí se a okradou případně až zítra, po finále.

Potravinová mánie je taky vtipná záležitost, já osobně takhle trpím na špagety a když přede mne položíte plnotučnou hořčici, nechtějte vědět, co se stane. Čokoláda, bonbóny, většinou sladký doping, ale třeba by se někdo stal nepříčetným kdyby neměl každý týden nebo dva svoje oblíbené kolínko s křenem, další je magor přes oříšky, závislák na coca cole… když mne přepadne úplně chorobná posedlost sníst citron, moje okolí se klidí, protože by bylo všechno poslintané.

Když jsou mánie bezpečné, jen máte maximálně vztek, že nemáte svoji „drogu“ poblíž, tak není problém. O těch nebezpečných ať radši píšou jen příručky psychologie.

A čímpak jste posedlí vy, maniaci z řad čtenářů?

Vendula Brunhoferová (redaktor)

vendula.brunho­ferova@fantasy­planet.cz

Přečtěte si i další redakční úvodníky, které od 25. 12. 2011 vydáváme každou neděli.