Prosinec nepřinesl kdovíjakou nadílku, co se počtu týče. Ale výrazných titulů se sešlo dost. A mezi nimi se dostalo i na zástupce domácí editorské školy…
 |
Jinými slovy: vyhrál to Martin Šust se svou antologií Plnou parou. Recenzi na tuhle parádní knihu si můžete přečíst vedle (a těšit se můžete ještě na pohled Venduly Brunhoferové), tak neváhejte.
Abychom nějak shrnuli hlasování – bylo to poměrně jednoznačné. Největším konkurentem pro Plnou parou (3 hlasy) se stal Joe Hill, který si ovšem bratrovražedně rozdělil přízeň redaktorů mezi Zámek a klíč 2: Hlavohrátky (2 hlasy) a Vánoční říši (1). Jeden hlas pak dostal Joe Abercrombie za Rudou zemi.
A co na knize zaujalo?
Jeff VanderMeer (editor a spisovatel): „Vzrušující soubor, jenž obsahuje některé mé oblíbené práce jako kupříkladu „Dr. Lash vzpomíná“ od Jeffreyho Forda či novelu Nicka Mamatase. Bezesporu jde o knihu, která potěší každého příznivce fantastična.“
Richard Klíčník (komiksový publicista, nakladatelství Argo): „S Martinem spolupracujeme v rámci edice Fantastika prakticky od jejího začátku k doufám oboustranné spokojenosti. Jeho předchozí antologie si vedle žánrových ocenění vysloužily i značnou pozornost čtenářů, nebylo tedy proč dlouho váhat, když se naskytla příležitost vydat jeho novou retrofuturistickou antologii a kniha podle všech dosavadních reakcí dopadla po všech stránkách velmi dobře, což nás samozřejmě velmi těší. Na stranu druhou – Argo se snaží vydávat knihy nejen kvůli zisku, ale také proto, že některé tituly by prostě vyjít měly. A navíc máme Martina rádi.“
Pavel Kosatík (spisovatel): „Steampunk, téma nové Šustovy antologie, voní. Kdysi, v 80. letech, překvapivě rázná „pravicově-konzervativní“ odpověď na „levicový“ kyberpunk – což netřeba chápat stejně doslovně, jako když prezident Klaus kdysi definoval snowboardisty. Steampunk není určen hlavně nostalgikům – i když to tak ze všech těch „parních“ evokací viktoriánské Anglie (většinou) může vypadat. Je to pro čtenáře, kteří dávají přednost Jacku Rozparovači před (třeba) Bostonským škrtičem ze 60. let. Lidi zde sní o vědou osvícených zítřcích a při tom se brodí bahnem své iracionality. Naděje i temnota nejtemnější v každém ještě pěkně pohromadě. Vlastně to není jen retro, ale sen o úplném světě. V třinácti povídkových variacích třinácti většinou Američanů – vtipných, bystrých, duchaplných.“
