Každý přísahá na jiné místo, ačkoliv skupinka těch nejoblíbenějších a nejčastějších se dá docela snadno odhadnout a zůstává stále víceméně stejná. Osobně nedám dopustit na tradiční postel, i když favoritů mám víc. Pojďme se jim podívat na zoubek, shrnout jejich výhody a nevýhody a také vyzvat k diskuzi – kde se nejlépe čte vám?
 |
Pro mě zkrátka neexistuje nic lepšího, než se po náročném dnu zavrtat do pelechu a odlétnout na křídlech báječného příběhu do světa fantazie. Postel je na čtení úžasná – je měkká, takže nehrozí otlačeniny od židle a podobně, navíc jde na ní střídat spousta čtecích poloh (mimochodem jaká je vaše nejoblíbenější? mně se dobře leží na břiše), v ložnici je většinou klid a večer je člověk zklidněný, takže se na čtení dá dobře soustředit. Na druhou stranu i ona skýtá spoustu nástrah – a ta nejdůležitější souvisí s tím zklidněním. Vleže, v pyžamu a zakrytý peřinou člověk usne, ani neví jak. A nepomůžou ani vyčítavé pohledy té nejnapínavější knížky na světě. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste zapřísahali oční víčka ve snaze dočíst ještě tuto kapitolu. Nebo alespoň stranu…
No a pak samozřejmě fakt, že v ložnici většinou nejsme sami a sourozence / drahé polovičky lampičkou (minimálně – pokud knížku prožíváte smíchem, slzami či zběsilými výkřiky, je to o to horší) prostě a jednoduše rušíme. I tak je ale poměr mezi pozitivy a negativy značně nevyrovnaný, takže se není co divit, že v různých anketách se postel drží na předních příčkách.
Záchod – proč se červenat, děláme to skoro všichni. Velkou výhodou místnosti je, že je tam na rozdíl od zbytku domova klid a nikdo nám tam neleze, na druhou stranu okupovat ho dlouho kvůli dalším členům rodiny nemůžeme. Ani posez není právě pohodlný, pokud vás příběh pohltí, červené otlačené stopy a zdřevěnělé nohy vás pravděpodobně neminou. Někteří lidé si na záchodě nechávají speciální čtivo, další si nosí právě rozečtenou knihu, jiný tam listuje jen časopisy a novinami. Osobně patřím mezi prostřední skupinu a zahanbeně se proto, že tam čtu Tolkiena či Homéra, fakt necítím.
MHD, vlaky, autobusy – skvělá místa pro čtení, protože spousta lidí v nich tráví velké množství času. Ačkoliv trošku náročnější, ne každý se zvládne na čtení soustředit, když metr od něho vříská dítě a hlasitě se baví důchodkyně. A taky to na některých tratích a silnicích dost drncá. Nehledě na to, že pokud jedete večer, světlo taky není vždycky ideální. I tak se ale jedná o efektivní využití jinak prázdného času. Jen pozor, ať se do příběhu nezažerete tak, že přejedete stanici!
A pak existují místa, na kterých čte spousta lidí, ale já se s tím nemůžu srovnat. Tak třeba vana – jo, relax a podobně, paráda, ale to se nebojíte, že vám knížka zahučí do vody? A jak otáčíte stránky? A to v té studené vodě (pořád přilévat je tak trochu neekonomické) ležíte hodinu, abyste si přečetli nějaký pořádný úsek? Anebo kavárna / čajovna – je to romantické a vypadá to intelektuálně, ale s osvětlením, které tam většinou vládne, bych nepřečetla ani novinové titulky. A chůze? Jasně, občas to dělám taky, některé příběhy mi nedají, ale na frekventovaných místech je to zhola nemožné. A to ne proto, že člověk vypadá jak idiot (nevypadá!), ale těch sloupů, aut, lidí a obrubníků je tam zkrátka trochu moc na to, abych to zvládla bez nehody a dokonale si příběh užila.
Souhlasíte? A kde se nejlépe čte vám?
Přečtěte si i další redakční úvodníky, které vydáváme každou neděli.
Pavla Lžičařová (šéfredaktorka)
pavla.lzicarova@fantasyplanet.cz
Občas ve vaně čtu a ještě nikdy se mi nepovedlo knihu namočit. Jsem opatrná.
Ale je fakt, že já ve vaně nejenom čtu, ale i v ní koukám na filmy na notebooku. Pokud by chtěl někdo namítnout něco o nebezpečí elektrického spotřebiče spadnutého do vany, odpovím mu, že bezpečně trůní na pračce. A ani na něj nesahám mokrou rukou (ta stará oranžovobílá cedulka s upozorněním, že to je životu nebezpečné, připevněná u zásuvky, mi to bedlivě připomíná), prostě mám u notebooku, nebo nad hlavou na věšáku připravený ručník, do kterého si vždycky ruce pečlivě utřu, než sáhnu na noťas, abych film stopla, nebo přidala zvuk. Dá se takhle dokonce chodit i na Facebook 🙂
A když se vrátím k otázce KDE? Na čtení je samozřejmě pro mě jedna z nejlepších postel – všechny možné polohy, taky se fajn čte v pohodlném křesle či sedačce, nebo na dece u vody. Čtu taky ráda v dálkovém autobuse, nebo i za jízdy v autě.
Zrovna jsem vylezla z vany, kde jsem si hodinu četla, příhodné téma 🙂 Do vody mi žádná knížka nespadla, stránky otáčím normálně, když knížku celou dobu držím v rukou. Jen se mi párkrát stalo, že potom při mytí jsem si na ní nacákala, byla to zrovna hra o trůny, na knížce se udělaly tkové puchýřky a když splaskly, tak se sloupla i barva desek, tak to jsem zuřila. Od té doby radši z vany vylezu a knížku dám hodně daleko od vody, a potom se umyju 🙂 Já čtu všude, kde je to možné. Cestou do školy, ale někdy se to nedá, když blízko mě někdo klevetí, nemůžu se soustředit a pak jsem celou cestu namíchnutá. V posteli si čtu od malička a to jen proto, že jiné místo jsem neměla, sedět na židli moc pohodlné není. Ale že by mi to přišlo dvakrát pohodlné se říct nedá, na boku mě za chvíli bolí ruka, to samé na břiše, a když má člověk málo polštářů nebo čelo postele, tak ani na zádech. Teď mám staré křesílko a trávím většinu času při čtení doma v ně. Můj sen je pořídit si obrovské pohodlné křeslo s podnožkou, a pak se od něj nehnu. No a číst na záchodě, to popravdě nechápu jak to může tolik lidí dělat. Já nevím, přece tam netrávím čtvrt hodiny, za chvilku jsem venku, tak nevím proč bych si tam měla číst. A sedět na záchodě se špinavým zadkem a ve smradu, to teda není nic o co bych při čtení stála.
Poslední dobou toho nejvíc načtu v autě, samozřejmě ne za jízdy, neb jsem za volantem, ale někam dojedem na závody, pomůžu sestře vybalit věci a hezky si sklopím sedačku a čtu si a je mi dobře. 🙂 Většinou tedy v letních měsících. Jinak pochopitelně postel.
Postel rulez!
Já teda čtu zásadně v posteli. Moje oblíbená pozice je břichem dolů. 😀 Na záchodě jsem v průměru ne déle než minutu, takže bych tam toho moc nepřečetl a jak píše Lucky, kombinace smradu a knihy mne moc neláká. 🙂 A co se týče čtení v autobuse, obdivuji každého kdo to dokáže, já nejsem schopný se na tu rozstřesenou knihu soustředit a navíc z toho bolí oči.
Takže zkrátka a dobře: POSTEL RULEZ! 🙂
Pohodlná pohovka a zásadně vsedě. I u stolu, docela dost toho dokážu načíst vestoje (fronty na úřadech…) Jako teenager jsem ještě byla schopná číst vleže v posteli, ale s přibývajícími léty to odnáší krční a bederní páteř víc, než by se mi líbilo.
Závidím všem, kdo dokážou číst v pohybujícím se dopravním prostředku. Mně stačí přečíst si v autě nebo v autobuse sms a už prosím řidiče, aby mi zastavil, pokud nechce mít poblitý vnitřek. V autobuse se nedokážu dívat ani na film, jakákoliv fixace očí způsobuje příšernou nauseu.
Vlak, už je to tak
Dokážu číst v podstatě kdekoli, snad jedině za chůze mi to činí problémy, i bez knihy se motám dost legračně 🙂 Četba v posteli je samozřejmě příjemná, ale nejčastěji a s oblibou čtu ve vlaku, kde trávím denně hodně času. Ale asi to bude tím, že jedině ve vlaku mám vlastně čas a klid k četbě, všude jinde jsem nucen se soustředit na něco jiného…
Já dokážu číst v autobuse i když jedu pozpátku – ale asi bych neměla, mám takový ten zvyk se přitom tak trochu tlemit, když mě to baví. A o první místo se rozhodně dělí má oblíbená sedačka s nohama položenýma nahoře na stole, s postelí s nohama pěkně pod peřinou.
V posteli čtu minimálně a to proto, že když v ní dělám něco jiného než spím (a ehm… no nic) pak mi v ní to spaní nejde. Takže nejpohodlnější je to pro mě v obýváku na gauči. Když mám tu smůlu, že u toho jiný člen rodiny kouká na telku, prostě si pustím do sluchátek hudbu a tak to přebiju.
Zamlada jsem čítal skoro kdekoli (včetně té chůze), s přibývajícím věkem a potřebou pohodlí jsem se dopracoval k tomu, že s klasikem pravím: “Mým domovem ztichlá je putyka…” Nesmějí samozřejmě zrovna běžet žádné sportovní přenosy, to se klid opatřuje jen těžko, ale jinak je to ideální. Je tam ke knize přísun vedlejších příjemných stimulantů, a hlavně – na rozdíl od vlastního bydliště tam na mne vyčítavě neciví spousta práce, které bych měl dát přednost.
Nejvíc čtu v autobuse a jednou se dokonce povedlo to, že obě první řady byly obsazeny a všichni čtyři neznámí lidé si četli (já byla jednou z nich). Takový nezvyklý úkaz, až mi to přišlo roztomilé. 😉
Dalším místem je pohovka no a jednou za čas kvůli atmosféře chodím do jedné jazzové kavárny (prostředím, hudbou i obsluhou) a hodinku si v kuse čtu. Spojila jsem tak příjemné s užitečným, nepřipadám si hloupě, že sedím u stolečku sama, ale zároveň tak můžu být na místě, kde se mi moc líbí. Mají tam jedno křeslo ušák (mezi ostatními obyč. židlemi) a když je zrovna volné, mám velkou radost, protože pak je celý podvečer tak nějak kompletní. 😉
čtu kdykoliv, kdekoliv a za jakýchkoli okolností, ve vlaku a autobusu z a do práce mě znají – vy tam s tou knížkou – vystupovat – doma čtu na šamrleti pod kuchlinkou, tam si dám i popelník, číga a něco k popití do police a lozí po mě tilbeři(tilber je islandská příšera, co jí vysedí ženská, tilbeří matka, kterou potom, když to ostatní zjistí, upálí), teda kočičky a nebo v posteli, bez cigár a pití(pro tilbery nelze, dupali by v tom) zato s tilbery. číst je príma
Čtu nejraději na gauči (většinou vsedě), nebo na židli u stolu. Když je venku pěkně, tak na zahradě s dýmkou a občas v hospodě u dobrého piva. Při jízdě jakýmkoliv dopravním prostředkem mi čtení přijde jako nejlíp využitý čas. Prakticky se mi nestává, že bych jel sám MHD a nečetl přitom. Občas si čtu za chůze (jenom pár minut od zastávky k domu). Nejsem zrovna fanoušek čtení v posteli. Nemůžu si při něm najít pohodlnou polohu a stejně hned usnu. Ve vaně nečtu nikdy – zásadně se totiž sprchuju. Ležet ve studené vodě bych nesnesl a trápit se s jejím dopouštěním, mokrýma rukama a držením knížky mě nikdy dvakrát nebavilo.