Také milujete cestování? Není divu, že ho spousta autorů, žánrové samozřejmě nevyjímaje, uvádí jako zdroj inspirace. Cesty do neznámých krajů, ale i tam, kde člověk byl už xkrát, jsou jako infuze vysoce koncentrovaných zážitků, které mistři pera tu více, tu méně zdařile přetavují ve fascinující příběhy.
 |
Já ke spisovatelskému řemeslu kdysi jen přičichla (jako snad někdy každý), ale mé dojmy z cest to nijak nesnižuje. Nepřevádím je do příběhů, jen si je v sobě hýčkám, čerpám z nich energii. Cestování mi otevírá úplně nové obzory, je pro mě zdrojem něčeho zcela nového a jedinečného. Ač jsou to před odjezdem a i po příjezdu trochu nervy, ač mi samozřejmě i na dovolené blýská hlavou, co se asi děje doma, i přes spojení mobilem jsem na těch pár dní někde jinde. Vypadávám z rutiny, ze známého prostředí, od známých lidí. A návraty? Ty jsou téměř jako z conů. Střet s realitou je krušný…
S cestami se také pojí spousta snů. Spoustu z nich jsem si již splnila (viz foto – výstup na Olymp). Ty aktuální jsou tak trochu nedostupné, alespoň do doby, než mi někdo zajistí miliónové konto.:-) Chtěla bych: putovat Grónskem na sněžnicích a koukat na polární záři při zvuků symfonického orchestru. Procestovat americké národní parky křížem krážem, spát ve stanu mezi obřími sekvojemi, uvědomovat si sílu přírody u vývěrů v Yellowstonu. Přeplout oceán na luxusní jachtě, mít kajutu s balkonem a každý den se koukat na západ slunce s koktejlem v ruce. Zatančit si s havajskými tanečnicemi. Skočit do vodopádu. Slyšet velrybí zpět. Plavat s delfíny…
Ale zpátky na zem. Všude jde zažít něco fantastického. I ve městě, kde bydlíte. Nebo vy ho snad znáte? Já si to myslela do doby, než přijela návštěva a prohlídka mi otevřela oči. Po osmnácti letech mě napadlo vejít do průchodů, které jsem předtím bez zájmu míjela, vyšplhat na kostelní věž, zvednout oči a pro jednou nevnímat kočičí hlavy, ale fasády domů… Je až magické nevnímat jednou rodné město jako obyvatel, ale jako turista. Při takových cestách možná objevíte pověstné genius loci a napadne vás, že autoři městské fantasy si své příběhy úplně vymýšlet nemusejí…
Podařilo se vám už v ulicích vašeho města zažít něco magického? Na co v souvislosti s cestami nejraději vzpomínáte, kam byste se chtěli ještě podívat, co toužíte zažít?
Pavla Lžičařová (šéfredaktorka)
pavla.lzicarova@fantasyplanet.cz
Přečtěte si i další redakční úvodníky, které od 25. 12. 2011 vydáváme každou neděli.
Celkově mám rád cestovaní a když se spojí z geocachingem tak o to větší je vzrušení z poznaní míst známých i neznámých a díky tomu mě tak baví. poznávat folklor okresů a krajů a zároveň si zlepšit fyzickou zdatnost. Pokaždé když najdu kešku najdu něco nového co jsem o svém městě nevěděl , to se mi velice moc líbí.
jiné povyražení
http://www.vojna.net/portal/portal.php?topic_id=2151
Na moři to jde i bez kajuty s balkónem a koktejlu…
Vím z vlastní zkušenosti – kvůli šetření peněz jsme kdysi absolvovali cestu z Itálie o Řecka na palubě ve spacácích. Sice foukalo, ale bylo docela teplo, takže to šlo. Horší to bylo na cestě zpět, kdy nás přepadla děsná bouřka. Se zmáčenými spacáky jsme se všichni narvali do chodbiček a na schody dovnitř, všichni z nás měli velkou radost. 😀
Na La Grace většinou taky lidi chrápou na palubě (v létě ve Středomoří), jednoduše proto, že uvnitř je na chcípnutí a na noc se povětšinou někde kotví. Za plavby na plachty to bude zajímavější, takeláž musí bejt dostupná…
Hmm, nevím, jak vevnitř, ale venku to žádná hitparáda nebyla, i proto, že ten večer zrovna vyhrála Itálie MS ve fotbale, tak bych rachot. 😀
Cestování…
…je tady jenom od toho, aby vás zdržovalo od tepla domova. Jsem veliký fanda Kedrigerna a Bilba Pytlíka. 😀
Hausbót – standa.e
Tak si pořiď obytnou loď, nebo solidně motorizovanej hausbót – budeš moct cestovat v teple domova – přinejmenším po Evropě. Síť propojených kanálů začíná na Mazurech a končí na Azurovém pobřeží…