Na východ od Atlantiku

Kde se v nás bere ona fixace na americkou produkci? Co je špatné na neamerické tvorbě a je na ní vůbec něco špatného?… Žádné strachy. Tento nedělní úvodník nebude hloubkovou sondou do duše českého televizního diváka, pouze malé nevinné zamyšlení roztrpčeného seriálového „blázna“. Tedy kde je zakopaný onen pověstný pes!

Výchova Večerníčkem

V nové době internetu si můžeme v klidu říct, že vlastně televizi nepotřebujeme („stejně tam vysílají samé blbosti“), ale jak vypadala situace dřív? Řekněme koncem 90. let, kdy budovatelské pořady byly už dávnou minulostí a všeobecná dostupnost internetu teprve hudbou budoucnosti. Jaké nám byly nabízeny seriály? Začali jsme na Herculovi, pokračovali jsme k Esmeraldě a Kobře 11 a skončili u Čarodějek a Hvězdné brány. Pokud jsme chtěli něco jiného než americkou produkci či standardizované německé kriminálky a telenovely všeho druhu, nalezli jsme to v pozdních večerních hodinách na ´kanále pro intouše´ ČT 2.

A u tohoto trendu jsme vlastně zůstali dodnes; britské sitcomy se posunuly z hodin půlnočních na čas podvečerní, kde si konkurují se zpravodajstvím, a Kobra 11 je stále na pořadu dne i po více než deseti letech. U některých nově vznikajících stanic je vidět jakási snaha k zařazení seriálů a pořadů populárních mezi fanoušky, ale přiznejme si, že z nás je v televizi sleduje málokdo a moje babička si raději zapne VKV…

USA umí vše lépe…

Anebo si to alespoň o sobě stále myslí. Všichni víme, že Američané si rádi „půjčují“ britské seriály a předělávají je po svém. A nejenom britské seriály, ale i švédské thrillery, japonské horory a k zděšení mnohých se mračna schylují i nad anime. Proč? Nejčastěji slýchaným argumentem je, že Američané jsou líní číst titulky (ano, tento argument se, s trochou nadsázky, vztahuje i k oné britské produkci). Kolik je na tom pravdy, nejsem schopna posoudit, faktem však zůstává kolísavá kvalita amerických předělávek. Pokud se zaměříme pouze na přetáčení britských seriálů: Některé končí skutečnou katastrofou (Červený trpaslík), jiné jsou, slušně řečeno, snesitelné (i u nás vysílané Life on Mars – opravdu by mě zajímaly důvody, kvůli kterým byla českým divákům nabídnuta slabší americká verze) a několik málo jich má štěstí a jsou opravdu dobré (příkladem budiž pro některé značně kontroverzní, ve vztahu k tomuto webu nežánrový, seriál Queer as Folk).

Top 3 proti britskému sci-fi

Zde přestává už všechna sranda. Níže předložený seznam je reálnou přehlídkou nejčastějších reakcí, jichž se mi dostalo, v případě, že jsem byla tak bláhová a někomu ze známých navrhla některý z britských seriálů.

1. ‚Zní to jako děsná kravina.’

Snažili jste se někdy vysvětlit, v čem spočívá kouzlo Doctora Who? A jak jste uspěli!

2. ‚Má to nekvalitní triky.’

Tímto výrokem se nemyslí pouze efekty, ale celková technická úroveň seriálu. V tomto bodě britské seriály vskutku často nemohou konkurovat zámořské produkci. Nalezneme tu však mnoho jiných kvalit, kterými jsou především zajímavé, ne stereotypní postavy s propracovanou charakteristikou.
Navíc v posledních letech můžeme zaznamenat značný posun i u oné technické stránky (Outcasts, Sherlock).

3. ‚Ti herci jsou děsně oškliví!’

…ehm!?

Na druhou stranu, nebuďme zas ke svému okolí a jejich názorům tak nevraživí. Fanoušci fantastiky o sobě často rádi prohlašují, že jsou velmi tolerantní a otevření vůči novým věcem, ale v tomto momentě někteří z nás často zapomínají na své vlastní malé „škatulky“. Co vám řekne řadový fanoušek, dejme tomu Hvězdné brány, nabídnete-li mu ke zhlédnutí japonské anime? Správně, s takovým nápadem vás pošle do pekel.