Slovníková definice lakonicky říká, že pojmem antologie rozumíme výbor z díla více autorů. Zdá se vám to vágní? Mně taky. Podívejme se proto žánrovým antologiím na zoubek trochu podrobněji ve snaze pochopit jejich popularitu i roli, kterou sehrávají (respektive by měly sehrávat) v životě svébytného živočišného druhu, zvaného čtenář. Zkraje ovšem musím dodat, že následující řádky budou laděny spíše subjektivně jako pilotní referát otevírající diskusní pole, a proto si taky nečiní nárok na úplnost. Záměrně volím příklady těch antologií, které jsem četl nebo alespoň zevrubně prolistoval.
 |
O popularitě žánrových antologií mezi domácími čtenáři není třeba vést obsáhlé spory, bohatě stačí pohlédnout na knihkupecké pulty, případně do žánrových databází. Od roku 1990 již skutečně vyšla úctyhodná řada a podle všeho se zdá, že vlna zájmu v dohledné době neopadne. Není tomu tak dávno, co vyšla velkoryse vybavená antologie Martina Fajkuse, věnující se v poslední době velmi vděčnému tématu temné fantastiky, aktuálně se i na český knižní trh dostává inspirativní výběr toho nejlepšího, co skýtají slovenské fantastické luhy a háje, a frontální útok proti hradbám našich knihoven ohlásil i vojevůdce Jireš se svými voji, sdruženými pod praporcem historické fantasy za účelem krvavé obrany své cti. Očividně nás tedy čeká pěkná mlata.
Přemýšleli jste někdy o tom, co za tímto úspěchem či vděčným přijetím antologií stojí, když do kapsy je rok od roku hlouběji a konkurence je převeliká? Co od žánrových antologií čtenáři vlastně očekávají? Antologie jsou v podstatě takovým testovacím balíčkem, díky kterému si můžeme velmi jednoduše a přitom rychle rozšířit obzory. Osobně dělím antologie do několika kategorií podle jakéhosi obsahového klíče. Asi nejzákladnějším typem jsou antologie, které zpřístupňují zahraniční literární produkci. Jako příklad uveďme třeba výbor Maladie, který – zaštítěný jménem Mistra Sapkowského – pro řadu z nás znamenala první větší setkání s polskou fantasy. To téhož ranku spadá již zmiňovaná antologie Čas hrdinov či další výbor polské fantastické tvorby s názvem Polská ruleta. O přínosnosti tohoto konceptu asi nebude sporu.
Pro mne osobně hraje velkou roli obsah, respektive koncepce editora. Byť i spíše nahodilý výběr může vést k dobrým výsledkům (ostatně Ondřej Jireš v prvním vydání Času psanců, který lze do kategorie jen velmi volně vyprofilovaných antologií řadit, vyslovil názor, že je kolikrát lepší nechat autorům volnost a dát jim omezení jediné: kvalitní příběh), já mám nejraději antologie, které si kladou ambicióznější cíl než jen posbírat skvělé příběhy několika skvělých autorů (byť třeba Fajkusova první antologie Legie nesmrtelných přinesla řadu velmi dobrých příběhů, což mnohým ke štěstí jistě stačí). Nakonec i tohle může mít poměrně volnou formu, jak ukázaly Legendy české fantasy, které svou skladbou nemohly nechat žádného fandu domácí fantasy tvorby chladným.
Podobně jen mihnutí se jmen jako Steven Erikson, Glen Cook, Michael Moorcock a Joe Abercombie muselo spolu s atmosférickou obálkou antologie Meče a temná magie zvýšit tepovou frekvenci těm, kterým navždy učaroval odkaz Roberta E. Howarda. Tematicky konkrétně zaměřené antologie jsou docela sázkou na jistotu a mohou plnit právě onu potřebnou zprostředkující a edukativní funkci, jak se seznámit se subžánrem, kterému zrovna neholdujete. Za velmi povedené zástupce pokládám např. výbory Punk fiction a Pod kočičími hlavami. Ačkoliv zrovna posledně jmenovaná antologie městské fantasy poněkud narazila na to, že tento žánr není v domácích souřadnicích ještě příliš zdomácnělý, určitá průkopnická funkce je ovšem také jeden z cílů, které antologie mohou sledovat. Podobně dopadla i sbírka humoristické fantastiky Sorry, vole, error, jež si sice velkou oblibu nezískala, je ale nutno ocenit snahu a odvahu. Na pomezí nové obzory zpřístupňující antologie, jak z hlediska tematického, tak teritoriálního, jako další povedený příklad figurují Trochu divné kusy Martina Šusta.
Vděčné jsou také antologie, které podle poměrně jednoduchého klíče zpřístupňují to nejlepší za určitý rok. Z domácí produkce jmenujme třeba sborníky, připravené Vlado Ríšou, 2003: Česká fantasy a 2005: Česká fantasy, potažmo analogicky antologii Antonína K. K. Kudláče 2004: Český horor. Velmi zajímavé a cenné, ač možná diskutabilní stran masového přijetí, jsou antologie, které si vytkly za cíl připomenout významné autory, jejichž dílo už pomalu mizí pod nánosem prachu. Zde bych zmínil především záslužné antologie Ivana Adamoviče, mapující historii fantastického žánru, a sice Vládcové vesmíru a Puls nekonečna. Nebezpečí, které ovšem v letitosti takových textů číhá, lze poměrně dobře demonstrovat na knize Hvězdy české sci-fi, která poněkud narazila na to, že vybraní autoři, respektive díla, na něž antologie odkazovala, byli mase současných čtenářů už dost cizí.
Základ úspěchu antologií tedy můžeme vidět především v pestrosti, kterou nabízejí. Co se osobních preferencí týče, vezmu-li to naprosto subjektivně, konvenují mi po žánrové stránce antologie historické fantasy, zastoupené Písněmi temných věků a Mementem mori, Krvavou čest tedy očekávám se zřetelnou nedočkavostí. Střeženým pokladem mé knihovničky jsou pak Legendy české fantasy, neboť cykly tam zařazené patří téměř vesměs k mým nejoblíbenějším. Kdybych ale měl hodnotit pokud možno objektivně, musím asi sáhnout až za hranice. Jako koncepčně naprosto dokonalou a promyšleným editorským záměrem charakteristickou antologii vidím sbírku New Weird Jeffreyho Scotta a Ann VanderMeerových. A to pro službu, kterou svým zmapováním kořenů i aktuální podoby stále ještě poměrně nového subžánru čtenářům tahle kniha nabízí. A jak to máte vy? Jaké antologie si získaly čestné místo ve vašich knihovnách a jaké nároky na ně kladete?
Přečtěte si i další redakční úvodníky, které od 25. 12. 2011 vydáváme každou neděli.
zajímá mě především téma a autoři… mám rád historickou fantasy, takže určitě Písně temných věků a Memento Mori, těším se na Krvavou čest. A opravdu pyšný jsem na antologii Legendy: Draci (nemůžu se dočkat Knihoven). A jelikož mě v posledních letech baví steampunk, doufám, že se tu dočkáme antologií, které sestavili manželé Vandermeerovi
Já v tomhle nemám preference, baví mě antologie ze soutěží stejně jako třeba Adamovičovy retrospektivní. Důležité jsou pro mě jména autorů, pokud mezi nimi najdu Renčína, Neomillnerovou, Medka, Vrbenskou… tak neváhám. Ale ráda se nechám překvapit i novými autory. Nejvíc se mi líbily Legendy české fantasy, hodně mě baví série Žoldnéři fantazie, užívala jsem si i Temné časy. A samozřejmě Legendy: Draci, hlavně proto, že to byla opravdu mamutí knížka sladěná do dračí od hlavy až k patě.
Ondřej Jireš
Díky za výborný článek. Snad jen bych si dovolil malou připomínku: sborníky Mladé Fronty (Ríša, Jiran, Kudláč) nejsou výbory “toho nejlepšího za daný rok”. Tyto sborníky vznikaly obvyklým způsobem: oslovením spisovatelů a následným výběrem povídek z toho, co editorům přišlo. Nejedná se tedy o nějaký best off roku, jak by mohlo z tohoto článku vyplývat. osobně se domnívám, že best off výběry u nás nemají valného smyslu. Jednak práva na povídky bývají nakladateli zablokovaná na několik let a jednak kvalitních českých povídek nevychází zas takové kvantum. Dělat každoročně výběr povídek ze dvou časopisů a cca sedmi sborníků mi přijde jako nulová přidaná hodnota, i kdyby se nějak vyřešila ta zmiňovaná práva, takže nepředpokládám, že by s tím u nás někdo začal. A ještě jednou: díky za pěkný přehledový článek!
to Ondřej Jireš
Děkuju za připomínku. Tady je chyba na mé straně, tak nějak jsem podle názvu a priori předpokládal, že výběry vznikly touhle cestou a nenapadlo mě pídit se blíž. S názorem na smysl takových ročenek souhlasím a jsem asi poměrně skeptický i stran zahraniční. Ale musím přiznat, že je to tím, že mám raději jasně vyprofilované antalogie s nějakou jednotící linií, které jsou trochu něčím víc než jen uspořádáním několika povedených povídek.
to Sirius a wiwi
Děkuju taky za upozornění na Legendy: Draci. Tahle kniha mi jednak vypadla, hlavně ale představuje můj obrovský dluh. Pořád ještě jsem si na ni nenašel čas, sakryš. A když už Sirius nakousl ten steampunk, na Historky z časů páry se taky těším jak malej 🙂
Trochu mě mrzí, že ač Straky na vrbě za svou existenci vydaly celkem 28 antologií, není tady o nich jediná zmínka, ale co se dá dělat… 🙂
to Michael Bronec
Bohužel, jak jsem říkal, Draci jsou můj velký dluh a doufám, že je stihnu přečíst než vyjdou Magické knihovny, aby se mi to neštosovalo. Jinak jsem záměrně zmiňoval ten to, co jsem četl (a to myslím taky částečně výběrově). Cílem nebyl jmenný výčet, ale spíš nadhození nějakých tezí, abych sám zjistil, co jiní od antologií čekají. Zda jim třeba stačí dobrý příběh a jinak každý pes, jiná ves, nebo jestli existuje nějaké větší skupina, která upřednostňuje sevřenější formu. Žoldnéře a Drakobijce jsem asi čistě výčtově zminit měl, jenže já tyhle sborníky právě nerad. Teď myslím v tom smyslu, abych je kupoval a štosoval v knihovně. Proto z mého výběru tahle část produkce vypadla.
To Anonym
Prosil bych “best of”, ne “best off”, což by mohl být skoro pravý opak…
Jsem Anonym (prostě jsem se netrefil do kolonky)
Čím víc ef, tím víc best! 🙂
Sborníky od Straky
Straky nevydávaly/jí jen sborníky ze soutěží, Michael měl asi na mysli i sérii tematických sborníků Kostky jsou vrženy, Klášter slasti, Třpyt mečů, záblesky laserů apod. Ale Pepa už v perexu uvedl, že článek bude ladit subjektivně a nepokusí se v něm o úplný výčet. 🙂
Od antologií si slibuju asi dvě věci – za prvé, že v nich poznám styl mnoha různých autorů naráz. To mi pomáhá se rozhodnout, který autor mi sedí více a který méně, a tím pádem od koho z nich bych si rád přečetl celou knihu. Sice je to s rizikem, že někdo je dobrý povídkář, ale horší romanopisec, nebo že jiný měl zrovna v té antologii “slabý den” a jinak je excelentní, ale jako průřez jednotlivými styly antologie funguje dobře, rychle a levně (v porovnání s tím, kdybych si měl na “testování” koupit oa každého autora jednu knihu).
Druhá věc, kvůli které si čas od času koupím nějakou tu antologii, je naděje, že si v nich přečtu nějakou povídku ze svého oblíbeného světa, nebo další příhodu oblíbeného hrdiny (třeba Koniáše :-).
Na jednotném tématu asi netrvám, líbil se mi Čas psanců i Písně starých časů, teď právě čtu Meče a černou magii (z téhle antologie mám trochu rozporuplné pocity), chystám se časem na Fajkusovy Temné časy a Legendy: Draci.
Ze sci-fi se mi líbil výběr Velmistři SF (ale tady nejsem úplně nezaujatý, protože s těmi povídkami mám společného trochu víc, než jen to, že bych byl jejich čtenář).
Á, díky wiwi, Kostky jsou vrženy byla taky super antologie :o)
Antologie
Co se týče smyslu čtení Antologií mohu jen souhlasit s Tygrem – poznáte neznámé, popřípadě se Vám dostane do rukou neznámé ze známého cyklu. Myslím si, že dnes se situace (mluvím hlavně o vydávání zahraniční sci-fi antologií) mnohem lepší než v 90.letech – hranice se otevřeli a čtenáři se mohli konečně seznámit s mnohými povídkami, které patří mezi to nejlepší co bylo napsáno, jenže nastal menší problém, recyklace povídek. Takže tu máme povídku, která nám vyšla ve třech či čtyřech knihách. Nemluvě o nedokončených antologie seriích (To nej ze sci-fi, Hugo story, Výběry G.Dozoise…). Myslím si, že až M.Šust a jeho TDK byl přelom a ukázka toho, že stojí za to vydávat nové věci (jestli tady byl někdo před ním, tak se omlouvám za opomenutí). Takže osobně považuji antologie za přínosné, hlavně takové, které přinášení nové a nové povídky – např. série New Space Opera.
Když jsme u toho, hodí se upozornit i na tohle: http://www.casopisxb1.cz/aktuality/vlado-risa-objevi-mrtveho-v-parovodu/