Před čtením následujícího sloupku nepotřebujete vědět skoro nic. Ani že je neděle. Stačí vám pouze bezmezná víra v Borise, Ježíše a Stevena Eriksona. Nebo jen v toho Eriksona. Ale pokud se jmenujete Alexi, můžete celý text klidně přeskočit a vrátit se v pondělí. Amen.
 |
Konec roku jsem poznal snadno – na refíži, z které jezdím do práce, se zase objevily kapří hlavy. Spousta lidí také podlehla mylnému dojmu, že jsou básníci, a snažili se své umění šířit pomocí emailů a sms. Smutný stav člověčenstva. A nejen na internetu se zjevilo množství žebříčků. Nejlepší knihy, filmy, alba, komiksy, prostitutky, politici, příčky a krumpáče… všechno se hodnotí, sumarizuje a poměřuje. I já jsem zplodil jeden (no dobře, celkem čtyři, ale jsem v tom nevinně, ty kurvy mi platěj) žebříček – /…ih-roku-2011.
Chtěl jsem v něm nejen přinést zajímavosti, postřehy a něco středomořské krásy a temperamentu (Leoš Kyša se svými zmatenými řečmi o brutálním pornu jen dokázal, že usedlí otcové rodin nemaj estetický cit) do vašich smutných životů… ale především přijít s osobním odhalením.
Nebojte, mou sexuální orientaci tu probírat nebudeme (což se ovšem možná po sv. Valentýnu změní), budeme tu probírat mou čtenářskou orientaci… Ano, jsem starý eriksonofil a letos jsem se tím definitivně přestal tajit. A opravdu, stejně jako po přiznání, že se ze mě stal alkoholik, se mi docela ulevilo a červené je zase o něco červenější a plnější.
Konkrétně mělo mé sebeodhalení podobu následujícího prohlášení: titulem roku je pro mne již podruhé kniha, kterou jsem v době psaní žebříčku ještě nečetl (Prach snů, loni pak Daň pro ohaře). Což vyvolalo poměrně slušnou odezvu (a u jednotlivých komentářů bez problémů poznáte, kdo Eriksona četl a kdo ne…). Prý je to neobjektivní, osobní selhání a kdovíco ještě.
Vtip je pochopitelně v tom, že se jednalo o osobní žebříček – na což bylo také náležitě upozorněno. Takže čekat (beztak neexistující) objektivitu bylo šílenství. Ale přesto je asi třeba se ještě k tématu vrátit a vysvětlit, že prostá kvalita textu je na knihu roku podle mého málo… (ale jen tak mezi námi, i v této kategorii Erikson posledních šest let vládne – s jedinou výjimkou, kdy byl poražen Lvy z Al-Rassanu). Proč byl tedy Prach snů jedničkou? Zjednodušeně proto, že je to jediná kniha široko daleko, k níž pořád přistupuju jako dítě, kterým jsem kdysi byl.
Patřím ke generaci, která si pro informace o oblíbeném žánru musela chodit ke knihkupcům – já třeba i třikrát denně – a věřte, byla to fuška, vymýšlet si výmluvy, proč jít někam, kde vám už párkrát řekli „ne, dnes nic nepřišlo a za ty dvě minuty, než zavřem, ani nic nepříjde“ mi bralo víc času než čtvrtletní písemka z matematiky. Dnes máme internet, ediční plány a žánrové časopisy, které povznáší servis čtenářům na v devadesátých letech nevídanou úroveň…
Víte třeba, že Trůn z dračích kostí byl v době svého prvního vydání mnohými považován za samostatný román? Nikde nešlo zjistit, že je to první díl trilogie… To by se dnes už nestalo. A pokud už se někde nějaký edičák objevil, tak si zhruba do půl roku vysloužil nominaci na utopii roku. Ano, byly nějaké jistoty – třeba že Pratchett vyjde cca čtyřikrát ročně (takže jsem čtyřikrát ročně, než se v Budějcích otevřela speciálka Na konci vesmíru, jezdil do Prahy na divadlo, před kterým jsem běžel do Jednorožce na Staromáku… zlaté časy) – ale bylo jich pramálo.
Dva měsíce sucho a najednou dvě nové knihy od Eddingse… měsíc jen Ledové společnosti a Mark Stone a najednou nový Sapkáč či Kulhánek… Šílenství, ale také krása. Cesta do knihkupectví s sebou nesla pocit až mystického vytržení a následného stejně mystického překvapení (nebo také – častěji – zklamání).
Ovšem zažívat podobné pocity dnes je už takřka nemožné. Prostě toho víme moc, moc toho vychází a moc toho čteme. Já osobně mám například větší přehled, co a kdy vyjde, než většina knihkupců. A zdaleka ne jen proto, že jsem se stal součástí systému… Ta mystika faktu, že něco vyjde, na něco se x měsíců ba let těším a pak si to nesu nedočkavě domů, kde tomu bezezbytku podlehnu, ta zmizela…
S jednou jedinou výjimkou. Ano, Steven Erikson. On je tím autorem, u kterého bez ohledu na vše, co o něm vím, pořád žasnu, tajím dech a bojím se každou minutu, než mám konečně knihu v rukou (a i potom mám pocit, dokud nejsem v bezpečí domova, že mi ji chtějí lidé ukrást). Erikson je tím autorem, nad kterým nejsem schopen uvažovat jinak než jako čtenář a fanoušek… Kašlu na hledání chyb, prostě jedu na vlně.
Jinými slovy – uznávám a dokážu vyargumentovat, proč jsou třeba Dívka na klíček nebo Tisícerá myšlenka absolutní pecky, z kterých méněcenným entitám potečou střeva ušima, ale nikdy s nimi nebudu trávit celý rok. Řeknu si fajn, vyjde to za deset měsíců, už aby to bylo. Řeknu si fajn, konečně to vyšlo. Řeknu si fajn, bylo to skvělé, poplakal jsem si i trnul a nedýchal. Ale pokaždé si hned dodám: A Erikson bude tehdy a tehdy. Už jen zveřejnění české anotace a obálky je pro mne srovnatelné s čtením 99 % zbylé produkce.
Takže bez ohledu na ty plky o selhání a objektivitě, kdybych neprohlásil Prach snů knihou roku, nemohl bych se podívat sám na sebe do zrcadla. A ano, mám už jasnou vizi knihy roku 2012… a asi nikoho nepřekvapí, že ji překládá Dana Krejčová, vyjde v Talpressu a její autor je z Kanady. Nesouhlasíte? Váš problém (a také smůla).
Boris Hokr (redaktor)
boris.hokr@fantasyplanet.cz
Přečtěte si i další redakční úvodníky, které od 25. 12. 2011 vydáváme každou neděli.
Přesně tak, u drtivé většiny ostatních knih si říkám, no co, o týden dva později, stejně teď mám moc práce, koupím jí až vyjde tohle, abych to měl všechno najednou etc., ale jak vyjde na Talpressu v připravujeme Erikson, ukazuju to nadšeně kamárádům, kteří se o to vůbec nezajímají (až na jednoho, kterého jsem už do MKP zatáhnul a pomalu se tam hluboce propadá) a reagují ve stylu “hmm, dobrý no” a jakmlie se objeví možnost předobjednávky na Talpressu, předobjednávám a nedočkavě sleduji, kdy se někde objeví zprávy, kdy už si to tam budu moct vyzvednout, minule jsem tam dokonce 2x volal, a pak ji doma položím na nějaké místo hodné takového skvostu, většinou na vrchol hromady ostatních knih, každý den ji oprašuji a čekám, až dočtu to, co jsem zrovna měl rozečtené. Proč se tedy chovám jako závislák s abstinenčními příznaky, ikdyž knihu stejně hned nečtu? Nevím, jediná pravdivá a smysluplná odpověď, co mě napadá, zní: “No protože je to ERIKSON!”
Tak že bych si ho přeci jen přiřadil na konec mé padesátikusové fronty již zakoupených knih k přečtení? 😉 Všichni bájí, takže automaticky opatrně našlapuji kolem…
Nic lepšího než Erikson nebylo, není a nebude. Howg 🙂
O Eriksonově božstí netřeba pochybovat, bratři. Stále je však mnoho pohanů, které je třeba konvertovat na víru pravou. 😉
Teda Borisi, to je fakt krásnej článek. Hned přestávám mít deprese, že mě zase čeká asi tisíc stránek překladu, ze kterého asi (zcela určitě) zase polezu po zdi 🙂
Zato my se pak budem vznášet 🙂
Great Minds Think Alike
Na preddivadelniho Jednorozce jsem behal taky, mam taky rad Eriksona a jsem taky vod Budejc!
Boris nám začíná vyhořívat a jeho zápal je dusen tíhou nekonečných fantasy ság 🙂 Plně to chápu. Páně Williamse si pamatuju. Taky jsem byl v šoku, že to nekončilo. Stejně tak jako v případě Procitnutí mága, které též končilo na půli cesty a jak jsem později zjistil, bylo to kvůli tomu, že Návratu jaksi vypadlo posledních asi padesát stránek. Z fantasy jsem ve své době přečetl snad vše co se dalo a oči mám díky tomu dávno otevřené. Nedávno jsi prohlásil, že sci-fi je mrtvá záležitost (ať žije fantasy). Podle mého názoru fantasy zemřela s Tolkienem. Oni mají Bacigalupiho, Chianga, Kosmatku, místy Simmonse. Co máme my? Holdstock umřel, Sapkowski prchl před fantasy do historických fabulací, Clarková píše jednu knihu za dekádu, neskutečně populární Martin, už totálně ztratil spisovatelskou soudnost a sekta kolem Eriksona, jehož díla si i zatvrzelí fanoušci musí ob rok komplet oživovat, aby vůbec věděli o čem ten chlap píše, nás asi sotva zachrání. Fantasy (minimálně v českých překladech) nebyla nikdy mrtvější než dnes. A přehnané haló kolem autorů jako je Erikson s Martinem to bohužel jen potvrzuje. Většina současných es jen rozmělňuje už napsané do dalších svazků a žánr nijak neposouvají.
to Alexi
A co Guy Gavriel Kay, Abercrombie, Stephenson?
Alexi, dotaz možná mimo, ale nemohu si pomoci: ČETL jsi nějaký díl Eriksona? A pokud ano, kolik?
BorgDog : Přečetl jsem první dvě knihy a asi třetinu třetí. Pak mě to začalo unavovat. U Martina jsem nadšeně přečetl všechny novely kolem (o dunkovi apod.) a ze ságy jsem se dostal do poloviny střetu králů, dál to prostě nešlo.
Mrtvý žánr
Alexi: prohlášení o tom, že je za sci-fi za zenitem a mrtvá (omluvte případnou nepřesnou citaci, protože podobné poznámky trousím relativně často) je samozřejmě svého druhu provokace. Z druhé strany (tj. od fanoušků sci-fi) zaznívá něco podobného velice často a většina jen pokyvuje hlavami, aniž by pro to měla nějaký argument. Nicméně pro mě je opravdu fantasy umělečtější a hodnotnější forma literatury než sci-fi. Ono se říká, jak je ta sci-fi vědecká a reálná a jak posouvá lidstvo dál… k čemuž se dá říct a) nejlepší sci-fi posledních let, Bacigalupi v povídkách i románu rozhodně není vědecký (ve smyslu přírodních věd, naopak hodně těží z věd humanitních, což ho dostává poměrně blízko k moderním fantasy) – nebo mi snad někdo dokážete říct, co jsou to kurva ty kličkopružiny? b)reálná nebo vztahující se k našemu světu – čím je našemu světu bližší třeba takový Odhalený vesmír (který mám hodně rád) než třeba Bakker (se svou dokonalou analogií ke kčižáckým válkám a jejich mylšenkovému zázemí)? a c) kam nás přesně posouvá dál třeba letos opět vyšedší Já, robot oproti třeba ze zhruba stejné doby Tichému a poklidnému místu? Sorry, ale fantasy obecně řeší mnohem závažnější problémy než sci-fi. To, jestli je robot schopen šukat nebo jestli generační loď doplní zásoby kyslíku z ledovců Europy není problém, to je intelektuální svičení. problém jsou otázky dobra a zla, naše místo ve světě, kdo jsem a proč tomu tak je. Co je to spravedlnost… a těžko najdete větší autory, kteří by se tímto zabývali než třeba Erikson, Bakker, Kay, Donaldson, Williams (ten má ve své Vzpomínce, Trnu a Žalu hodně zajímavé morální dilemata a premisy), Beagle, Gaiman, ano, Clarková – která navíc těžce vládne stylisticky, Rothfuss a mnoho dalších, v čele se starým dobrým Tolkienem. A pokud to chcete brát čistě společensky, tak jsou tu Miéville (Bas-Lag není sci-fi, už si to konečně uvědomte), Sapkáč, Lake nebo Wright a další a další…
Pochvala
Alexi: a jinak máš mé uznání, že už konečně Clarkovou považuješ za fantasy 🙂
4 Boris Hokr: A závěr je tedy jaký? Že fantasy je vědecká a reálná a posouvá lidstvo dál?
Keby si rozmýšľal pri tom čo čítaš videl by si že tam nie je napísané nič o vedeckosti a reálnosti fantasy ale to, že fantasy obohacuje viac čitateľa ako jednotlivca, má pozenciál ho psychicky silnejšie zasiahnuť/ovplyvniť a tak zmeniť jeho pohľad na svet, na to čo je zmysel života atď. Čo je podstatnejšie poslanie literatury ako vedecky vierohodný popis potenciálnej budúcnosti.
bingo
Coltain: dík za promptní odpověď panu Shikari 🙂
Slova, který tu hází Coltain a Boris Hokr, jsou vážně trochu silný tabák. Vůbec třeba nevím, kde jste přišli na definice, že scifi = “vedecky vierohodný popis potenciálnej budúcnosti”, respektive že je “vědecká a reálná a posouvá lidstvo dál”. To tvrdil kdo? Scifi, i kdyby byla zasazená do roku 100.000, tak vypráví o současnosti stejně jako fantasy. Ta míra eskapismu je o obojího přibližně stejná. Člověk vždycky píše o své době.
Jinak, to že fantasy “obohacuje viac čitateľa ako jednotlivca, má pozenciál ho psychicky silnejšie zasiahnuť/ovplyvniť a tak zmeniť jeho pohľad na svet, na to čo je zmysel života” je sice hezká fráze, ale v praxi nevím, jestli to tak funguje a jestli se s tím dá souhlasit. Není to trochu zjednodušující, to takhle říct? Záleží taky, jestli když říkáte scifi, tak tím míníte i cyberpunk, ten je totiž mnohem političtější/společenštější než všechny fantsy dohromady – jistě, taky zjednodušjící fráze, ale nemůžu si pomoci.
Když se podíváme třeba na filmy, tak mnohem serioznější filmy jsou z ranku sci-fi, zatímco fantasy jsou mnohem mainstreamovější, byť možná v literatuře to je prohozený, jak se alespoň snaží naznačit Boris.
natyrlich
Presne tak Borisi, tohle nadseni o kterym mluvis, se mi uz v soucasne dobe nestava, erikson je vyjimka plus mozna jeste jeden ci dva mi oblibenci
sci-fi a fantasy
Shikari: a tady už se dostáváme někam, kde se dá souhlasit. Když se podíváte do těch komentářů nahoře, tak zjistíte, že se mi nelíbí obecné a krátkozraké představy a to, jak jsou jednotlivé žánry prezentovány. u fantasy například poříd převládá dovětek krmná (až na skutečně směšně málo výjimek), kdežto sci-fi, jejíž “nedostatek” je oplakáván právě tím, že je vědecká a ze své podstaty, což je podle většiny definic právě ta vědeckost (“science” fiction), je hodnotnější než iracionální a brakovitá fantasy. Což je prostě špatně. Ano, souhlasím s tou mírou eskapismu – mimochodem, dostatečně vyvinutá technika se bude jevit jako magie, že? A konečně, sám jsem zmínil právě Bacigalupiho, kde prostě ta technická stránka chybí. Cílem prostě je, aby lidé diskutovali a argumentovali a pokud možno se zbavili těch pitomostí o krmnosti některého z žánrů. S tím budu spokojen, i když samozřejmě mé srdce bije pro fantasy. A ještě dvě poznámky: kyberpunk je Hnutí, styl psaní, nikoliv součást jednoho žánru… byť je pravda, že devadesát procent jeho děl je právě sci-fi (stejně tak je hnutím a stylem New weird, kde ovšem zase 90 procent děl jsou fantasy). No a filmy… tam jde o spoustu jiných věcí, než to, jak to mají nastavené samotné žánry. V podstatě jde o očekávání diváků a producentů. Natočit dobrou fantasy je přes tyto dvě veličiny mnohem těžší, než natočit dobrou sci-fi. to je prostě fakt. Ale neviděl bych jako nějakou zásluhu efemérní podstaty žánru, že filmová sci-fi vypadá líp než filmová fantasy.
Mám dotaz na zdejší věrozvěsty, ale nejen na ně. Pod vlivem všeobecné chvály jsem někdy loni zakoupil a přečetl Gardens of the moon (v originále) a moc mě to nebavilo. Mám teď s odstupem celkem chuť dát Eriksonovi ještě šanci, ptám se proto, dá se začít rovnou druhým dílem? Ty Měsíční zahrady si už moc nepamatuju, ale dost na to, aby mě nebavilo číst je znovu…Je ta návaznost velká?
to pipin
Noooo, ale jo, vcelku můžeš začít bez osvěžení paměti. Ze Zahrad se přesune jen hrstka postav, většina je nová. A rozhodně to stojí zato, Zahrady jsou v rámi Malazu jen takovým prvním krůčkem….
Já včera začal už potřetí…nebo počtvrté?…číst Půlnoční vlny a je to dokonalé. Snad u nikoho nemám takovou “znovučitelnost” jako u Eriksona, přičemž to není, jak tvrdí Alexi, tím, že by člověk při tom kvantu stránek zapomínal postavy a děj, ale z čiré rozkoše. A taky proto, že to co odhalují nové díly k těm starým člověka neustále vrací, jak věci postupně zapadají na své místo jako kamínky v mozaice….Jistě, najdou se chyby, ale v rámci celku jsou skutečně nepodstatné.
Možná nepříjemným faktem je, že díky Eriksonovi už nejsem schopen konzumovat tolik fantasy co předtím….ostatní díla se zdají nehotová, nezralá, bezkrevná a nepromyšlená. Kromě Martina mi zbyly samé oddechovky – Warhammer, Abercrombie, Gemmel, Šlechta, Cervenák…. Už ale nejsem schopen se vracet k Eddingsovi, k Feistovi jen v minimální míře (Impérium), Goodkind (toho jsem odepsal už dávno). Zato k Eriksonovi jsem schopen se vracet stále a znovu, a pokaždé je čtení zážitkem. A když člověk uchopí do pracek nový díl….ach, tu slast pochopí jen ti poučení :-)))
to pipin
Nenech se odradit prvním dílem, ten člověk docení až po přečtení následujících knih. Také jsem s tím neprve bojoval a ze Zahrad jsem zrovna nadšený nebyl…teď Eriksona zbožňuju. Takže další přečtení doporučuji.
to Boris
Borisi, píšeš,že ti vadí obecné a krátkozraké představy, a že je na fantasy často neoprávněně nahlíženo jako na vyloženě konzumní čtivo na rozdíl od sci-fi, která je v očích některých svých fanoušků vnímána „jakoby něco víc“.A pak se sám projevíš podobně,ale v obráceném gardu,tedy ve svém názoru na sci-fi a napíšeš:
„ sorry, ale fantasy obecně řeší mnohem závažnější problémy než sci-fi. To, jestli je robot schopen šukat nebo jestli generační loď doplní zásoby kyslíku z ledovců Europy není problém, to je intelektuální cvičení. problém jsou otázky dobra a zla, naše místo ve světě, kdo jsem a proč tomu tak je. Co je to spravedlnost.“
A jako jasný doklad toho všeho uvedeš několik autorů.To má být jasný důkaz toho, že fantasy řeší mnohem závažnější problémy?
Musí ti být přece jasné, že pro jakéhokoliv ortodoxního scifistu nebude problém dodat jména několika autorů píšících sci-fi, kteří mají rozhodně daleko větší ambice, než řešit pohlavní život robotů.Nejsem rozhodně pravověrný scifista a tak zmíním hned několik třeba nežánrových autorů:Chabon,McCarthy,Mitchell,Ishiguro.
Posouzení toho,který ze žánrů je ten „živý“(pokud má vůbec něco takového smysl) by vyžadovalo rozhodně více času a úsilí.Cokoliv jiného vede právě k těm zjednodušujícím pohledům.
SF vs F
Ja tie mena dodam – Lem, Strugacki, Sterling, LeGuinova, Tiptree, Simmons (prave som docital poviedku Plamenná muza a sanka mi spadla skoro na zem). Chiang, Egan a dalo by sa pokracovat. Eriksona som sice necital, ale nepochybujem o tom ze by sa diela horeuvedenych autorov nemohli merat s danou sagou a nepotrebuju k tomu 10000 stran. Samozrejme som presvedceny o kvalite SE, tolko citatelov sa statisticky nemoze mylit, ale na druhej strane fantasy ma pomerne obmedzene mantinely ako ukazat nieco nove. Skratka a strucne bojuje o kvalitu inymi zbranami ako SF.
Erik(son)
Přiznám se bez mučení, že nesouhlasím s tím, že se v tom člověk neztratí. Četl jsem celou sérii jednu knihu za druhou a naprosto jsem netušil, o čem se tam mluví. Nebýt na začátku seznamy postav, tak jsem zcela mimo a jelikož jsem měl knihy půjčené z knihovny, nemohl jsem při každém odkazu na nějakou postavu zmíněnou o 2000 stránek dřív jít a začít hledat v dřívějších dílech, o čem to pan autor sakra mluví.
Takže celkově, že to tak řeknu, aby se v tom prase vyznalo.
Samozřejmě kupuji celou sérii, protože je to velice kvalitně napsané a některé charaktery jsou hezky vykreslené(mimochodem poklona paní překladatelce, celkem si umím představit, jak obtížné musí být zachovat vyznění originálu), ale je to zmatečné, zbytečně složité a překombinované. Je těžké být zároveň fanoušek a odpůrce, ale alespoň nemám růžové brýle a vidím všechny chyby, které dělají z této četby velice obtížnou literaturu.
Moc se těším, až budu mít pár let čas, přečtu si celou sérii čtyřikrát a konečně pochopím kdo co dělá a hlavně proč. Potom budu spokojen, protože i když chápu, že se autor snaží být tajemný jako hrad v Karpatech, je toho prostě moc, co čtenář neví a ani si nemůže moc domyslet.
Téma je fajn, miluju vyznění světa, miluju Malazskou říši a její armádu, miluju obraz Kotiliona v zoufalství sedícího na kameni s dlaněmi zabořenými v obličeji. (a miluju Kilmandaros. její božský přístup, že každý problém se dá řešit pěstí mi přijde dokonalý).
K ostatním tématům bych doplnil do seznamů autorů Timothy Zahna do sci-fi a Lukjaněnka do obou žánrů.
A Sapkáči se stejně nic nevyrovná ani náhodou. Co se stylu a atmosféry týče, tak se tyčí nad všemi jako hora(subjektivní názor – nekamenovat)
jap
Pepa 62: jenže vtip je v tom, že to ti pravověrní sci-fisti většinou nedělají. Na nedávném xb-1 conu to zaznělo opět a zcela bez argumentů: sci-fi je apriori víc než fantasy. “Je těžší jí psát, protože potřebujete vědecké zázemí a znalosti…” Což je snad až na jedno dvě slova přesná citace. Ergo pořád většina lidí dokazuje méněcenost fantasy tím, že se nezaobírá vědou a technikou. A to je ten názor, který jsem výše kritizoval – a doufám, že si nikdo nemyslí, že v mé poznámce navíc nebyl sarkasmus. A pokud už se dostanou k tomu, že hledají skutečně životné problémy, nejsou je ochotni přiznat fantasy a raději pořád opakují, jak je to jen o putování z A do B a házení C do D. Navíc neříkám, že sci-fi nemůže být “živá” – znovu viz moje poznámka o Bacigalupim.
Slavo: nesouhlasím s tím, že by měla fantasy omezené mantinely (a také neosuhlasím s tím, že kvalita se má posuztzovat podle toho, že se přináší něco nového, ale to sem teď nepatří). Stačí se podívat na dvě velké antologie, které u nás vyšly za poslední dva měsíce (Strahanova ročenka a Velká kniha příběhů pro 21. století)
Extrémní nuda a scifi dovětek
Koupil jsem si kde co, ale Eriksona ne. Půjčil jsem si ho v knihovně. Několikrát. Bizarní literatura to jistě je, odbytá rozhodně ne, ale… Jiskru ne a ne v šedé kůře pazourkové vykřesat. Ani nevím, proč mi to vlastně připadá zdlouhavé a nudné, když jsem se během mnoha oběhů slunce poctivě snažil přelouskat všechny cykly, na které jsem kdy narazil. Možná nedostatek tahu na branku. Možná latentní absence citu?
Add SICIF: Scifi je smozřejmě lepší než fantasy, akorát že konzumní čtenář v konzumní době se nechce zabývat problémy, které by “opravdu mohly nastat”, ale raději pseudoproblémy, které do tohoto světa prostě nikdy patřit nebudou. Lidi totiž nechtějí víc vědět a nehledají poučení, chtějí si koupit hezké sny.
A to jim nakonec nesplní ani Erikson.
Ale každému co jeho jest. Pokud někoho baví Erikson, fajn. Když někoho baví Vojna a mír (patrně členy klubu francouzštiny), taky dobře. Ale vsadím se s vámi, že Jiráska už si dneska nepřečtete. Tím chci říct, že jediným objektivním kritériem uměleckých děl je čas. Ostatní je pouze dojmologie. Což výše uvedený článek pečetí.
to Literátor
No nevím, jestli Erikson přináší zrovna hezké sny. Ten naopak nastavuje tomuhle světu dost ošklivé zrcadlo. Což fantasy může stejně jako scifi, záleží jen na autorovi, jaké “reálie” si k tomu vybere.
Na Jiráska se chystám (na Bratrstvo), jen co ho vykutám z bedny.
Vojnu a mír jsem četla (netuším, proč by to mělo patřit do klubu francouzštiny, když je to napsané rusky a ani se to ve Francii neodehrává) a je to překvapivě dobré, přestože nám to na gymplu cpali horem dolem.
kvalita
nemyslel som to tak, že kvalita závisí vyslovene od originality. Ale u mňa je to tak, že u novej knihy ma niečim originálnym osloví. Ako príklad z fantasy môžem uviesť Abercrombieho. Vniesol na náš trh niečo nové, predtým v podstate nevídané. Ale je tu problém väčšiny autorov fantasy. Opakovanie sa. Čím to je, že tak chrlia x-dielne sagy z jedneho sveta? Kupil som si aj dalsie pokracovanie Nejlepe chutna za studena ale z recenzii viem, ze sa autor uz opakuje a zrejme aj opakovat bude, kedze podla toho co som pocul, planuje dalsie pokracovania. Jednoducho je v tomto zanri problem priniest nieco noveho. O fantasy nemam taky siroky prehlad ako o SF ale maloktory spisovatel fantasy vie pisat nove diela, ktore su o niecom inom. Napada ma Sapkowski, GRRMartin, mozno Mieville, ale tam uz vsupuju do debaty trochu ine zanre.
Samozrejme aj SF ma svoje sagy napr. vacsinou military, ktore maju mnoho spolocne s fantasy romanmi. Ale “pravi” SF autori maju podsatne vacsi rozsah originalnych tem, mozu popustit viac uzdu fantazie, samozrejme za predpokladu, ze si ustrazia vieryhodnost svojho napadu.
Preto sa mi zda zbytocne porovnavat SF a klasicku fantasy, ktora ma viac spolocnych rysov s historickou literaturou ala 3 musketieri, Ivanhoe alebo Ohnom a mecom.
Tak teraz som sa trochu pustil s poslednymi riadkami na tenky lad 🙂 ale tak to vidim ja
to Boris
Takže když to zlehčím, tak bojuješ za zrovnoprávnění fantasy? Aby někde, na nějakém významném fóru, zaznělo, že vedle sci-fi je to i fantasy, která přináší díla s přesahem a nutící k zamyšlení?Aby si někdo,někteří nasypali popel na hlavu?
Možná, že to není až tak překvapující, když na conu pořádaném sci-fi časopisem,zaznívají poněkud subjektivní názory na sci-fi.Na večírku pořádaným sparťanským fanklubem bych taky nečekal příliš vstřícnosti ke Slávii.
Tenhle „souboj“ sci-fi/fantasy těžko najde nějakého arbitra.Jenom mě přijde,že tebou skvěle napsaná ( ostatně jako naprostá většina tvých příspěvků ) óda na Eriksona je daleko lepší a korektnější „munice“ do podobné debaty, než také tvoje: sci-fi, je mi líto, ten žánr je až na pár výjimek mrtvý a intelektuálně nezajímavý. To pravé umění je fantasy. Pochopitelně, že ta klasická…
Erikson je pro mne momentálně číslo jedna napříč všemi žánry. Vlastně převládá i nad televizí, kinem a občas bohužel i školou. Neříkám, že je bez chyb, ale prostě jsem jeho stylu, světu i postavám absolutně propadnul. Není to lehké, oddechové čtení a člověk prostě musí dávat pozor co čte. Nesmí ztratit pozornost, protože pokud ji ztratí pak je tak trochu v pr…., ale komu to nevyhovuje tak ať to nečte. Prach snů je pro mne jednoznačně knihou roku 2011 a v roce 2012 mám už taky jasno. Komu se to nelíbí nechť mi políbí. K tomu jestli je mrvá Sci-fi, nebo Fantasy asi jen tolik, že doufám v dlouhý život obou těchto žánrů, poněvadž já rád oboje.
po přečtení debaty mě zaujala jedna věc – jak na internetu mizí “princip vstřícnosti” v komunikaci a nahrazuje ho – chytnu tě za slovo a omlátím ti ho o hlavu a je mi úplně fuk co si tím myslel
to Pepa 62
Jo, dalo by se to tak říct. A ano, XB-1 je scifistický… ale ne úplně, pochopitelně, to za prvé. Za druhé, čekkáš tam nějakou argumentaci – k tvé analogii, když budu u sparťanských fanoušků poslouchat, že jsou nejlepší, tak se budou ohánět třeba počtem titulů, ne tím, že hrát v červených dresech je těžší než v bílých. A ano, i jako slávista musím uznat, že těch titulů je na jejich straně prostě víc. A i normálnímu sparťanovi asi dojde, že hláška o barvě dresu je hovadina. Dál: bohužel, podobné myšlenky najdeš u lidí kolem Pevnosti, a ta je jak známo víc do fantasy. No a nakonec: všímáš si, že ty provokace dávám do článků, které jsou jasně prezentovány jako subjektivní?A že v komentech či “normálních” článích se opravdu snažím poukazovat na konkrétní mezery v oněch pseudoargumentech. A ano, vždycky si doložíme, že ten a ten žánr má skvělá díla a pracuje na skvělých principech… ale problém je, že to naprostá většina odmítá uznat u té fantasy. Takže se zdá, že pokud má být nějaká diskuse, tak budopu ty provokace asi jediná cesta. Obrázek si přitom udělá spíš třetí strana než její účastníci, jak je vidět.
to Slavo
No, tady se dostáváme na poměrně zajímavou půdu 🙂 jen na úvod bych ale podtotkl, že se v diskusi poměřuje sci-fi a fantasy jako celky, nikoliv sci-fi jako celek a klasická fantasy (jako subžánr, byť má nejoblíbenější) – což je obecně příznak jiného problému (vezmu neporovnatelné a ten slabší kus – z podstaty věci klasickou fantasy, neb je to subžánr a tedy menší korpus jmen, titulů atd. – umlátím komplexností toho silnějšího). Můžeme samozřejmě tvrdit, že klasická fantasy je kjrálovnou fantasy (to je můj názor), a protože třeba Martin Šust tvrdí, že královnou sci-fi je space opera, tak vezmeme z druhé strany právě tu… a hm… ty vyýsledky budou minimálně, minimálně na plichtzu…Když píšeš o Abercrombiem, tak bych k němu přidal, že tam je právě vidět, že nějaká novost v dalších knihách kvalitu nedělá. Abercrombie je autor vyloženě založený na stylu – trilogie mu silně haprovala příběhově, měla dost hluchých míst, Pomsta byla čistě stylovou exhibicí a až Hrdinové, přestože je to vlastně pořád to samé, je naprostá pecka… a to nepřináší nic nového, přesto jsou v rámci autorovy tvorby tím nejlepším a na další příběhy se budu určitě těšit.
Ale ta zajímavá myšlenka byla to s tím opakováním. Tady opravdu nabízím jen pár námětů k zamyšlení. To, že nejsou fantasy autoři (ti, kteří píší ságy – ponecháme stranou autory, kteří tu mylšenku rozbíjejí už v základech jako Beagle, Powers, Gaiman aj.) často schopni opustit svůj svět a nakonec se budou točit v kruhu (nejsmutnější případ R. E. Feist) může být paradoxně dokladem něčeho jiného: když se podíváš na vyjádření řady z nich, zjistíš, že těmi příběhy ŽILI x let před publikováním a osobně se domnívám, že prostě vyhořeli nebo se nedokázali zapálit pro další věc. Což by podle některých kritérií )síla prožitku autora třeba) dělalo z těch fantasy hodně velkou literaturu. sci-fi autoři mají, pokud se budeme bavit o technických tématech, asi víc námětů… ale v podstatě mi pak z toho vychází právě ta intelektuýální cvičení: prostě mě to ted zajímá, něco napíšu a ejhle, už mě zajímá něco jiného… Negativně by se tomu říkalo přelétavost. Ale to je samozřejmě silné zjednodušení, které na ploše komentáře nerozvineme… ale cesta k přemýšlení je to jistě zajímavá…
Borisova argumentace
Borisova provokativní argumentace a sarkastická prohlášení na adresu rigidních sci-fistů jsou mi jednoznačně sympatická. Jeho (na oko) opovrhování sci-fi může brát doslovně jen právě ten, kdo se uzavřel ve své scifistické věži a na ostatní žánry a čtenáře hledí z patra. Jak už bylo mnohokrát řečeno, každý má jiný vkus, každému se líbí něco jiného, v každém žánru jsou kvalitní a nekvalitní díla (mezi nimiž nelze najít objektivní hranici, protože ta je vždy jen subjektivní) a jestli si Boris z něčeho střílí, pak právě z nepochopení tohoto a ze snobského a povýšeneckého názoru na to, co je lepší a co je horší.
Stejný boj za rovnoprávnost literatury vidím i u JWP, Leoše Kyši a dalších, kteří se tak rádi otírají třeba o “rampasovce”. V roce v 2012 už je tato “akční skupina” poněkud anachronismus a mohli by si najít jiný příklad, ale jádro pudla je pořád stejné. Boj proti snobismu, vyšším pravdám a nenávisti k jinakosti. Borisovo ironické pošťuchování mi přijde jako elegantní způsob, který může přimět mnoho dospívajících chytit se za nos a přemýšlet komplexně.
Sci-Fi versus fantasy
Promiňte, ale řešit tady, jestli je hodnotnější sci-fi nebo fantasy je jako řešit jestli jsou hodnotnější detektivky nebo thrillery. Každé má svoje. Jestli bude sci-fi řešit šukání robotů či fantasy putování odtud támhle, či se budou zabívat hlubšími společenskými, filozofickými či jinými jevy a problémy záleží čistě jen na jejich autorech, a cílích, jaké si vymezí. Oba žánry jsou sice odlišné, ale oba mají stejný potenciál brakovosti jako hlubokomyslnosti. Z tohohle úhlu nadhledu se pak liší jen v kulisách. Proto bych byl opatrný s výroky, že fantasy řeší hlubší problémy – řešit je může, ale to jestli je řeší, vyplývá ze samotných autorů (Erikson je řeší, ale co třeba taková Rowlingová? HP je i přes svou relativní nápadovou bohatost ideově plytký). A s tvrzením, že sci-fi posouvá lidstvo dál bych byl taky opatrný. Nebo snad někdo z vás věří, že se výzkumníci inspirují ve sci-fi literatuře? Nebo že se jí někdy inspirovat budou? Ne, světem vědy a výzkumu hýbou jiné věci, než fantazie literárních autorů, které jsou přes svou zdánlivou reálnost pouhými nekvalifikovanými odhady či úplnými výmysly, tvářícími se, že jsou založeny na vědě. Vše to říkám jako člověk, který má rád oba žánry, přičemž fantasy o něco víc, protože jsem technik, a kde si od techniky odpočinu lépe, než ve světě, kde žádná technika není?
A čím to je, že autoři fantasy chrlí x-dílné ságy? No, umnohých je to nepochybně komerce. U některých jiných jsou i další důvody. Teď mluvím o Eriksonovi, Martinovi a jim podobných. Ti z vás, kdo jste nečetli Malazkou knihu padlých (a podobné ságy), máte vůbec představu, jak jsou jejich světy propracované? Odpovím vám, jsou opravdu velmi propracované. A z důkladné propracovanosti světa vyplývá obrovský dějový potenciál. S důkladným využitím tohoto potenciálu pak přichází promyšlenost a komplexnost děje (a tím i vymanění se z konceptu najdi-přines-použij-zachraň svět), s nimiž zákonitě přichází velká délka celého příběhu. Není se tedy proč divit ságám. A já osobně jsem rád, že takové ságy jsou, protože právě ta propracovanost světa a komplexnost děje jsou to, co na nich miluji nejvíc. Kdyby Erikson byl býval napsal jen jedinou knihu z úžasného světa Malazu, bylo by to opravdu strašlivé plýtvání dobrými nápady a obrovská škoda pro čtenáře.
2Boris
Na začiatok sa priznám, že proti fantasy nič nemám a sem-tam ju aj kupujem, jednoducho keď to má od recenzentov dobré odporúčania a vyzerá to, že to nebude 100x prevarená voda, neodolám a zaobstarám si to. Medzi mojich obľúbených autorov patrí Gaiman, Howard, Leiber, Carroll, Powers. To len pre poriadok, aby som nebol zaradený do SF extrémistov 🙂
Máš pravdu, už na konci môjho predchodzieho príspevku som si uvedomil, že píšem o klasickej fantasy, ktorá používa pseudohistorické prostredie, spoločenské zriadenie a/lebo rasy typu draci, gnómovia, elfovia atď. U takých diel ako sú Mesačné kosti alebo Američtí bohové a podobne by moja argumentácia neostála.
Oprav ma ak sa mýlim, ale Abercrombie priniesol svojim štýlom niečo nové. Aspoň ja som nič podobné vo fantasy nečítal, kde by boli hlavné postavy vykreslené originálne v takom zlom svetle. Bohužiaľ, táto novota mu viac ako pár kníh nevydrží a dostávame sa k samotnému príbehu, ktorý bude zrejme variáciou na predchodzie deje (mantinely nepustia 🙂 ). A to každému nemusí vyhovovať.
Space opera vs klasicka fantasy – tu to trochu odlahčím – súhlasím s remízou – obidve robia fantastickému žánru navonok hanbu, nezainteresovanému človeku vnucujú predstavu, že je jednak SF o raketách, blasteroch a súložiacich robotoch (teraz som si spomenul na poviedky Eduarda Martina 🙂 ) a jednak fantasy o trpaslíkoch tlčúcich sa po hlave s elfami).
Prelietavosť SF autorov (inak začínam sa aj ja priklánať k názoru že vhodnejšie je používať slovo Speculative než Science) je viacmenej nutnosťou. Vo fantasy, ak autor napíše remeselne slušne poviedku napríklad o zlej čarodejnici, ktorá ovládne čarami celú dedinu, tak sa mu to odpustí, i keď je x-tá variácia na 400 ročné téma. Pri SF je to ťažšie, ak nechce aby mu to čitatelia vykričali neoriginalitu až plagiátorstvo. Preto je u klasickej fantasy problém vydať nejakému autorovi zbierku poviedok, pretože jednoducho to bude stále o tom istom. Preto, podľa môjho názoru, sa pri kl. fantasy upredňostňujú dlhšie formy prózy. Tam sa to dá zachrániť iným spôsobom. U SF tento problém nie je, pretože základom je nejaký nápad. Zlatým príkladom je môj obľúbený Henry Kuttner, ktorý bol prelietavý až až (ale jeho Elak z Atlantídy bol pre mňa tortúrou). Poviedky postavené na nejakom nápade, ktoré vôbec nepotrebujú zachraňovať nejakým brilantným opisom alebo charakterizáciou postáv. Dúfam, že vieš kam mierim.
Ale fantasy je chvalabohu aj o niečom inom ako o “klasike”. Takže sa neobávam, že aj taký prieberčivý čitateľ ako som ja si nájde to svoje v ostatných subžánroch. Na Eriksona nemám odvahu, je to na mna moc dlhé a zrejme podla recenzii aj ťažkopádne. Možno keď zvládnem Peakov Gormenghast 🙂
inšpirácie
nuž nejaké tie inšpirácie v SF by sa asi našli, napriklad Lem v Summa Technologiae alebo Clarke v 45om komunikačné družice. Ale pravidlom to asi nebude. Ale veľa zahraničných autorov je v civilnom zamestaní vedeckými pracovnikmi, takže tie fabulácie sú často k veci. Problémom je skôr to stráviteľne spracovať, pretože často ide o témy vymykajúce sa bežným znalostiam priemerného čitateľa. Veľa krát čítam v diskusiách, že ľudia sú v pomykove, či je to komplet vymyslené alebo sa to opiera o súčasné poznatky.
škatulky?
Tahle diskuze začala být až příliš teoretická a pro mě ne úplně srozumilelná, ale stejně mám pocit:
a) příliš se držíte škatulek scifi/fantasy/horror/a víc už nic. Uvědomte si, že tyhle škatulky zavedli soukmenovci Isaaka Asimova někdy v šedesátých letech – ještě před tím než vznikly směry, které se škatulkám vymykají – sci-fi bez vědy, fantasy bez magie, new weird, magická realita atp.
b) snažíte se do těchhle škatulek napasovat věci, které tam nepatří. Například “Nádraží Perdido” rozhodně nepokládám za fantasy. Sci-fi to taky není – tak co to teda je? Něco mimo škatulku S-F/F/H… Harry Potter určitě není fantasy, je to (moderní) pohádka.
2Slavo
Slavo, souhlasím s tím co jsi napsal. SF je nepochybně tvarována vědeckými poznatky, autoři určitě vyvozují ze současné vědy. Nicméně tyto vývody je vždy třeba brát z rezervou. Samozřejmě, můžou se blížit pravdě ale taky nemusejí. To ukáže až čas, jestli se reálný věděcký rozvoj přiblíží tomu předpokládanému. Už se ostatně stalo a stane se znovu. Určitě jsou tu nápady a myšlenky, které věda následně skutečbě převedla do reality, ale je podle mně chyba předpokládat, že by k tomu nedošlo, kdyby to autoři SF nevymysleli. Časem by to vymyslel někdo jiný. Vývoj by k tomu prostě dospěl. Takže podle mě je chyba přikládat vlivu SF na reálný vývoj příliš velkou váhu. Tvrdit, že SF posouvá lidstvo kupředu je podle mě nemístné uctívání. SF nás nežene kupředu, kupředu nás žene potřeba, zvědavost a kreativita v podobě vědců a výzkumníků. SF beru prostě jako předpoklad, odhad budoucího vývoje, který může a nemusí být správný. Chci tím prostě říct, že je nutné to brát s nadhledem, ne dogmaticky uctívat.
spor F/SF
Přijde mi ta debata trochu jako cipovina, ale budiž. Jen si myslím, že Boris lehce vrtí argumenty a srovnává nesrovnatelné. Každopádně dohodneme-li se, že se nebudeme bavit o těch klišoidních segmentech obou žánrů (v nichž si autor pouze pomáhá všeobecně akceptovanými atributy pro ten či onen žánr), stejně jako o těch masách spotřebního textu, zůstává nám následující situace:
Oba autoři musejí perfektně zvládat řemeslo a být dobrými vypravěči. Oba musejí mít co říct. Oba musejí být schopní domýšlet souvislosti a sociální vztahy…
…a ten SF autor se musí navíc alespoň trochu orientovat ve světě přírodních věd, dokázat sledovat směr jejiích vývoje, domýšlet je – a nikdo netvrdí, že je vizionář. Já bych spíš řekl – autoři SF jsou kanárky v dole naší společnosti, kteří nalézají možnosti dnešního směřování tam, kde se autoři fantasy bezpečně brodí světem za devatero horami a devatero řekami a souvislost s dnešním světem není v tom, co by mohlo být, ale v tom, co by mohlo “bylo”. (Klasická Fantasy má v sobě dokonce cosi lehce fašisoidního – osudovost, hrdinství, boj, víra v mystično – předurčení, ohlížení zpět (když už ne faktický, tak prvky daných světů odpovídající v našem úhlu pohledu té dávné minulosti)…) – škrtnuto na žádost autora příspěvku
Každopádně – být vzdělaný v přírodních vědách, být schopný je přetavit v příběh, být dobrý vypravěč takového příběhu, být do něj schopný vložit víc, než jen okouzlení udělátkem, být přitom srozumitelný, obsáhnout věrohodně i otázky sociální a historické… To už je natolik vzácná kombinace, že podobnou SF aby člověk vážně dohledával lupou. Autor kvalitní fantasy se naproti tomu nemusí bát, že na něj někdo vytáhne kalkulačku a gymnaziální fyziku v těch věcích triviálních, když už ne nejnovější objevy v mikro či makro či jiném světě ve věcech zásadnějších. Autor fantasy udělá prostě “abraka dabra”, má “Bohy” a tak…
Je jednoduše větší šance, narazit na autora splňujícího nároky na dobré fantasy dílo, než na autora, jenž k tomu všemu musí být navíc ještě kován v té skutečné vědě a má chuť o ní mluvit a domýšlet její důsledky do reálného světa.
A ještě v jedné věci to má ten autor Hard SF mnohem těžší – čas ho až příliš často dožene a obviní z naivity, když se vesmír hne jiným směrem. Toho se autor fantasy vážně bát nemusí.
Každopádně – celkem mne štve, že Boris argumentuje trochu účelově a myslím, že vědomě účelově. Oni třeba takoví “Obchodníci s vesmírem” jsou podobným mementem a varováním pro současnost dnešní i tehdejší, jako byla svého času (z jiného úhlu) Moderní doba Chaplinova. K Martinově Písni ledu a ohně je třeba položit do protikladu třeba Aldissovu Helikonii (ale podle mě i Asimovův/Silverbergův Příchod noci). Tam, kde si Martin vystačí s nějakým tvrzením (“Přijde zima s velkým Z”), musí fungovat Aldissovi, Asimovovi a Silverbergovi i celá nebeská mechanika (a ta zároveň musí fungovat i k životu na planetě jako takovém) – či alespoň vyznít dost věrohodně. Tam, kde “předlouhá doba ledová” má u Aldisse fatální celospolečenské dopady (a proč je nebrat vážně jako varovný prst pro současnost?), tam Martinův svět víceméně stagnuje umrtvený do pseudofeudální parafráze a zima s velkým Z se zdá být vlastně jen takovou větší nepříjemností, jakou byla holt menší doba ledová někdy ve vrcholném středověku. Prostě si nashromáždíme dost jídla. (Ale skutečně je tato společnost schopná ty potraviny v takovém přebytku vyprodukovat? A uchovat je? Co bude se světem, až Zima zmizí?)
Kde (už zase píši obecně) musí seriózní autor SF řešit problémy s logistikou pro pár mužů, pochodují tisícové armády raně feudálním světem jako by se nechumelilo…
Prostě – nemůžu si pomoct, napsat opravdu kvalitní SF je, z mého úhlu pohledu, skutečně obtížnější a vzácnější než napsat stejně kvalitní F – a pokud by se “hodnota knihy” měřila tímto metrem, pak by skutečně šlo o “žánr hodnotnější”.
Bude-li tím hodnotícím metrem schopnost “oslovit dnešek” – pak váhám. Fantasy totiž na mne až příliš působí jako autorsky snazší “únikovka”. Minimálně jsem dosud z žádné necítil to mrazivé znepokojení z “nedáme-li si jako lidstvo pozor, tohle nás může potkat”. Na vyprávění o zlých lidech, o komplotech a zradách, o osobní statečnosti… Na to fakt nepotřebuji žánr Fantasy. Na to mi stačí osudy reálných lidí v reálném světě. Či literatura faktu, jestli už opravdu chcete.
Mimochodem, obávám se, že “Já, robot”, mělo pro dnešek i budoucnost skutečně zásadní význam, i když Asimov nepatří mezi velké “vypravěče”…
2MartinK & VŠ
Dobre napísané, časy keď jednotlivci vymysleli a vynaliezli niečo prevratné sú už dávno preč. Pokrok je v súčasnosti skôr multidisciplinarnym úsilím hnaným komerciou a vojenskými zložkami. Preto ten posun SF od technického zlatého veku k skor sociologickým a spoločenským témam.
Nádraží Perdido je fakt problém 🙂 tiež som rozmýšlal kam to vlastne zaradiť, preto asi vynašli ten New weird. Ja som si to v duchu označil za Steampunk i keď nie som si celkom istý či je to ono. Inak to škatuľkovanie je celkom užitočné, uvedomil som si to keď som začal písať moje názory na fantasy. Písal som písal a zrazu som zistil, že mi tam veľa románov nepasuje. Dopísal som prídavné meno klasická a hneď všetko zapadalo 🙂 Preto sa pravdepodobne vymysleli škatuľky ako mestská a historická fantasy, new weird, steampunk, sword and sorcery a podobne (Holdstocka ani neviem definovať – niečo z mýtmi?) pretože sa vymykali Tolkienovskej šablóne. A je to dobré aj z komerčného hľadiska.
No a k tomu Eriksonovi, do akej škatuľky by sa dal zaradiť? Skôste ma nejako nalákať na x dielnu ságu 🙂
“Klasicka fantasy ma v sobe dokonce neco lehce fasisoidniho…” – boze boze do cehos do dusi dal. Diskuse naprostejch kretenu.
2Anonym: Z toho obvinovali aj Heinlaina 🙂
Malaz
2Anonym: radsi už to dál nerozváděj.
Slavo, jako fanda malazu tě rád zkusím nalákat.
!Následuje spousta keců o Eriksonově Malazké knize padlých, majícíh přiblížit tuto ságu těm, kteří o ní moc neví . Kdož o to nemáte zájem, přestaňte číst teď!.
Tedy, zařadit malaz do některého z encyklopedických subžánrů fantasy se moc nedá, protože do nich prostě nepasuje, takže bych ho zařadil do velké škatule Fantasy a menším škatulkám bych se vyhnul.
Radši to řeknu takhle: je v ní spousta národů a ras (nikoliv těch obvyklých – žádní elfové či trpaslíci), spousta postav, spousta dějových linek, z nichž mnohé se táhnou vícero knihami. Děj se odhrává na vícero kontinentech přičemž každá kniha se věnuje dění vždy na jednom z kontinentů, přičemž jak uvnitř knih, tak i mezi nimi je mezi dějovými linkami silná provázanost, takže i když je linek spousta a občas se můžou zdát nesouvisející, tak spolu souvisejí, ovlivňují se, a spojují se. Děj každé knihy je ukončen menším vyvrcholením, přičemž všechny knihy směřují k jednomu velkému vyvrcholení. Knihy jdou (více méně) chronologicky po sobě a celkový děj ságy má s každou knihou tendenci víc košatět, přičemž se vlastně jedná o neustále eskalující ohromný konflikt. V ději je spousta dílčích i větších zvratů, autor se nebojí s tím občas pořádně zamíchat, takže se dá jen velice obtížně předvídat dopředu, takže až do poslední chvíle si čtenář nemůže být moc jistý jak to dopadne.
Postav je mnoho, přicházejí, odhcházejí, umírají, potkávají se. Není to (možná s hrstkou výjimek) přehlídka archetypů, postavy jsou i přes svůj počet relativně propracované a vyvíjejí se. Postavy nejsou nikdy vyloženě kladné či záporné (opět až na výjimky), ale v rámci možností poměrně realistické. Spektrum postav je široké, je tu spousta různých postav od mrzáků, zlodějů, vojáků, vrahů přes kouzelníky, šlechtice, vojevůdce, krále po duchy, démony a bohy. Dobro a zlo je relativní (i když z pohledu většiny postav je tu určité “vyšší zlo”), takže u většiny postav se musí čtenář sám rozhodnout, kdo je klaďas a kdo záporák (pokud si je chce takhle dělit), komu fandit a koho nesnášet, přičemž u mnohých pak svůj názor i několikrát přehodnotit. Relativisticky autor přistupuje i k ději, takže se na většinu záležitostí díváme pohledem více různých postav z různých stran barikády. Je zde mnoho konfliktů a střetů, přičemž se nedá vždycky říct, že mezi dobrem a zlem, protože kvůli relativitě se to nedá moc určit a opět záleží na čtenáři, jak se na to dívá. Obecně se autor moc nesnaží čtenáři něco vnutit, nalinkovat mu názory, ale dává mu prostor na samostatné rozmýšlení.
Je zde zajímavě zpracovaná rozmanitá magie, zajímavá soustava bohů a nadpřirozených bytostí. Svět má své mýty a historii, která dává smysl a skutečně tvoří základ přítomnosti. Je tu spousta putování (ale většinou ne za magickým artefaktem 🙂 ), bitev, soubojů, intrik přičemž jsou tyhle záležitosti z taktického, logistického, ekonomického a politického hlediska zpracovány celkem věrohodně a realisticky.
Nechybí zde humor, ani zamýšlení se nad závažnějšími problémy. Lze najít spoustu analogií s minulou i dnešní společností. Erikson vlastně nastavuje člověku i lidstvu celkem nelichotivé zrcadlo.
Jazyk a styl nejsou nijak zvlášť náročné, čte se to dobře. Český překlad je vynikající (poklona paní překladatelce), jména mnohých postav jsou umě přeložena, takže se dají snadno zapamatovat.
Závěrem dodám, že to není “mohlo by bylo”, je to úplně jiný vesmír. A opravdu to není putování z bodu A do bodu B za kouzelným mečem a zničením zlovolného černokněžníka. Je to uchvacující, promyšlený, propracovaný a komplikovaný příběh se spoustou zajímavých nápadů, WTF momentů a silnými fantasy prvky. Je to s mistrovskou elegancí řízený chaos.
Eriksonova chvála, ač možná místy přeháněná, je naprosto zasloužená, takže pokud máš Slavo kladný vztah k fantasy, jsi trpělivý a rád hodně čteš, je malaz určitě dobrá volba na několikaměsíční zábavu. Jen radím nedělat závěry z první knihy, Měsíčních zahrad, tahle kniha je jen prvními nesmělými (nebo težkopádnými?) krůčky, a má problémy čtenáře chytnout (taky proto, že trvá pár set stran, než se čtenář trochu zorientuje), taky obsahuje určitou nekonzistenci se zbytkem ságy, ale opravdu stojí za to to překousnout. Výstižné závěry o celé sáze se dají dělat až tak po třetí knize. Takže určitá trpělivost je na místě.
No, doufám, že po přečtění tohohle aspoň někdo začne o přečtení malazu uvažovat, že tu nežvaním nadarmo.
to Anonym, Slavo
Jasně, u RAH za to mohla zase jeho militantnost. A kdyby JRRT vstal z hrobu a šel mi rozbít hubu, bych se také nedivil. Každopádně nebylo mým cílem tvrdit, že fantasy je fašistická. Tak pitomej zase nejsem. Bylo by to vážně stejně inteligentní, jako Klausovo skateboardovské levičáctví. Nebo tvrdit, že Richard Wagner (přes jeho dobově příznačný antisemitismus) byl nacionální socialista, protože složil Der Ring das Nibelungen 😉 Jo, tu Anonymovu ťafku beru a díky za ni. Takhle jednoduše to napsat nejde.
to Anonym, Slavo, MartinK
Samozřejmě jsem se neobracel kromě Anonyma ke Slavovi, ale k MartinoviK. Slavovi se omlouvám. A… ehm, “des Nibelungen”… Někdy mi ta nemožnost elementární zpětné editace příspěvků vážně chybí.
MartinK: Právě ten argument “je to úplně jiný svět” je tím, co činí Fntasy “snazší”. Je osvobozená od čtenářovy konfrontace s realitou tak, jak ji známe, s výjimkou míst, kde to vyhovuje samotnému autorovi. A vždy lze nakonec říct jen: “Vždyť je to vlastně alegorie, tak co chcete”?
Tím “bylo by bylo” jsem nemyslel nutně odkaz na konkrétní historii, ale na sociální strukturu, magické vnímání světa (ať už v něm nadpřirozeno funguje reálně či je jen kulturní součástí).
2MartinK
ďakujem za “krátke” zhrnutie kladov a záporov Malazke knize padlých. Cením si to. Pred pár mesiacmi som čítal už ani neviem kde diskusiu, kde sa jeden čitateľ sťažoval, že prečítal prvý diel a mal v tom všetkom chaos. A jeden fanúšik tejto ságy ho ubezpečoval, že po prvých dvoch dieloch sa zorientuje a nabetón ho to chytí. Preto som vychádzal z predpokladu, že je to dosť ťažkopádne. Ale pustím sa do toho, ako som písal niekde hore, štatistika nepustí, keď je toľko čitateľov nadšených asi to nebude náhoda.
Ešte k SF vs klas. fantasy – asi nenapíšem nič nové, ale taký Weber so sériou o Honor Harringtonovej vykazuje až znepokujúco veľa prvkov typickej pre fantasy – v podstate sú tam SF len kulisy, dejovo je to typická fantasy.
to Slavo
Myslím, že většina současné “SF” je vlastně fantasy v SF kulisách.
Bakker
Nevím, kam to napsat, aby můj dotaz nezapadl, proto to zkusím zde. Bakker jako autor nejblíže eriksonovi, napsal pokračování prince ničeho. přeci jenom tisícerá myšlenka končí více otevřeně, než je zdrávo. Navíc trifid vyhrožoval, že pokud se nebude prodávat nebude se ani překládat. Nevíte, jak tomu tedy je? zda-li se pokračuje či ne?
väčšina?
to hádam nie, prečo si to myslíš? Aj Borisom spomínaný Bacigalupi je vo svojich poviedkach SF ako remeň. Samozrejme viem o Fletnovej divke, to je skôr výnimka.
to standa.e, Slavo
Slavo, rádo se stalo, přeju ti příjemné počtení.
Stando.e, proč jsi se svým prvním příspěvkem pod tím mým obracel ke mně? Já nereagoval na tebe, ale na Slava. To “mohlo by bylo” jsem převzal, protože mi to přišlo výstižné pro spoustu fantasy, neohrazoval jsem se proti tomu.
Jinak, já se s tebou nehádám, souhlasím s tím, že napsat kvalitní sci-fi, je těžší než napsat kvalitní fantasy. Jen ale dodám, že k napsání kvalitní fantasy jsou také potřeba určité základní znalosti historie, mýtů, kultury, vojenství apod. protože bez toho by fantasy dílo bylo jen podivný, nevěrohodný žvást. Ono s tím, že fantastici můžou narozdíl od scifistů udělat “abraka dabra” a mají to vyřešené, máš naprosotu pravdu, jenže jde právě o to, jak to “abraka dabra” udělají a jaký z toho vzejde smysl. Právě to jak autoři zacházejí s těmito “abraka dabra” berličkami je totiž pro mě jedním z nejdůležitějších měřítek při posuzování kvality díla (a autora).
Abrakadabra
Hm, jen tak mezi námi, uvědomujete si doufám, že abrakadabra a všechno je vyřešené je úplně zcestná (v podstatě z těch důvodů, které napsal MartinK), ale navíc má svou obdobu i ve sci-fi? Pamatujete na star trek a jejich kalibrace štítů, převedení proudů atd.?Magické řešení je stejně samosapsitelné a umožňující vše jako technické řešení, které ještě neexistuje (ale dokonce i to existující) – vždy to musí mít logiku a logicky zapadat do fikčního světa. Problém není v magickém abrakadabra nebo technickém abrakadabra, problém je v deux ex machina a to nemá s žánry nic společného…
to MartinK
Ano, to “mohlo by bylo” jsem chápal jako přímou reakci na mě – a následně jsem se pokusil přesněji nadefinovat, že tím myslím i cizí světy charakteru naší minulosti 😉 Jinak jsem to nebral jako hádku, ale jako diskusi, bouři mozků, prostě výměna postojů a názorů, z nichž si za žádným nemusíme stát až do morku kostí a bránit je zuby drápy.
Až jsem se v tom sám utopil, jak je patrné výše 😉 Ale svým způsobem jsem v duchu už dávno dospěl k souhlasnému postoji s tvrzením, že archaické i jakékoliv jiné šuplíčky neznamenají z hlediska kvality díla naprosto nic a jsou nemístnou generalizací sloužící nanejvýš ke zběžné orientaci v žánru.
to Boris
Poslušně hlásím, že si to uvědomuji. Však píši o “klišoidních” a “masově konzumních” produktech obou žánrů i o tom, že drtivá většina toho, co se dnes vydává za SF je vlastně fantasy ;-). Však jsem měl také za to, že o těchto (jinak regulérních) dílech se od počátku nebavíme. Že se bavíme třeba na úrovni Forward vs. Martin, Stross vs. Erikson. Argumentovat ST není zrovna poctivé 😉 Také jsem se snažil neohánět se apriorně Conanem 😉
Tak jako tak, i ona SF “technokouzla” bych asi dělil na technobláboly typu ST a “premisy žánru”, bez nichž by jako takový neměl smysl. Vyčítat premisu typu “zvládáme vyřešit omezení rychlostí světla skrze jakýsi opatrně akceptovaný nad/pod/hyperprostor” by bylo každopádně stejně hloupé, jako vyčítat Eriksonovi či Martinovi jejich státy a říše, které “přece neexistují a nikdy neexistovaly” – obojí slouží k dosažení světa, jenž se řeší. Akorát že ta hvězdná loď se nezbavuje kontaktu se Zemí a s naší fyzikální realitou. Autor Fantasy tu realitu ovládá od počátku podle své vůle. A právě proto působí ST blábolení jako blábolení (a teda i díky jejich naprosto zbytečnému nadužívání) daleko víc, než magická koule v rukách kouzelníka, kletba seslaná na nehodný lid, či pochod předurčeného k Bohem (bohy), vyšší mocí, prozřetelností, vstříc jeho tragickému/slavnému/slavně tragickému osudu.
Osobně považuji za mnohem snazší dosáhnout toho, aby čtenář akceptoval autorem nastavený svět i s jeho pravidly a kouzly (a bohy), než operovat v reálném (Vědeckém,) světě, s nímž má každý čtenář hlubokou osobní zkušenost s technokouzly, coby budoucími vynálezy – mají-li být alespoň trochu akceptovatelné.
A mám k tomu i vlastní autorskou zkušenost s povídkou, v níž si měl hrdina nejasně, spíše emotivně, uvědomovat absurdnost, nereálnost svého okolí. Čekal jsem, že si to čtenář uvědomí dřív než hrdina, ale čtenář obecný ten absurdní svět prostě bez varování automaticky přejal a akceptoval za výchozí i s jeho nesmyslnými zákonitostmi (byť do určité míry vnitřně konzistentními).
Jinak ale – co bychom si nalhávali, pro nás čtenáře je “abraka dabra” mnohdy už to, co běžně sami užíváme dnes, natož co možná jednou přijde…
to standa.e
No, ono to moc zřeujmé nebylo, protože kdybychom se bavili o těch top autorech, tak tohle neřešíme. Pokud vezmeme toho Martina – jeho svět dává perfektní smysl, má jasně+ nastavené mantinely a z těch nevybočí. to, zda jsou ty mantinely nastavené vědecky nerbo magicky nehraje roli, protože jejich fungování a nepřekračování je v obou případech stejně zásadní.
Určitě se neshodneme, že by bylo snazší si čtenáře získat v úplně jiném světě. U mně je to přesně naopak, stačí se podívat na Eriksona, jehož svět funguje na hodně zvláštních principech a jak spoustě lidí trvá, než do něj proniknou… což je poměrně zábavné, protože se vlastně jedná jen o dokonale aplikovanou antropologii 🙂 – což je mimochodem další argument, na který se tady zapomíná: fantasy je hodně vědecká, ale těží z humanitních věd. Hodně nenávisti mezi žánry v podstatě vyplývá právě z nenávisti mezi přírodními a technickými vědami.
Jinak jen pod čáru: tím Conanem jsi nemyslel původního, že ne? To je klasika plně srovnatelná třeba s v diskusi zmíněným Já, robot (navíc mnohem lépe napsaná).
A co se týká ještě té výstvaby fikčního světa: je to vážně hodně těžké, hodně. Posledním rokem mi prošlo rukama dost rukopisů, abych ne myslel, ale věděl, že udělat dobrou fantasy fakt není žádná prdel (a sranda byla, že sci-fi texty těm samým šly lépe – což neberu, věřte nevěřte, jako důkaz nadřazenosti fantasy, ale prostě jako důkaz toho, že si všichni myslí, jak je ta fantasy lehká, že můžou všechno a pak si nabijou hubu)
sci-fi
Ja jsem mozna mensina, ale space operu za vrchol zanru nepovazuju, dost mozna i proto, ze mne takove ty technoblaboly ciste pro technoblaboly rozciluji. Napr. u lidi jako Stross nebo Watts ma clovek alespon pocit, ze i kdyz se zmini o fungovani neceho, co podrobne nevysvetli, tak nad tim uvazovali a je to z hlediska budouci fyziky/vedy jejich sveta uveritelne. Ostatne vice mne zajimaji sci-fi ve stylu – nejaky fyzikalni zakon je trochu/hodne jinak, pojdme z toho zkusit alespon trochu konzistentne vystavet svet a podivat se, jake by to melo zajimave dusledky. Napr. Eganuv Schild’s Ladder – http://gregegan.customer.netspace.net.au/SCHILD/SCHILD.html , i s dovysvetlujicim technickym dodatkem – http://gregegan.customer.netspace.net.au/SCHILD/Decoherence/DecoherenceNotes.html . Jestli tohle neni intelektualne zajimave, tak uz vazne nevim.
A disclaimer: ctu i fantasy vcetne celyho Eriksona, jenom to proste nezkousim srovnavat, hrusky a jablka.
Mám řešení jednoduche a praktické a je pro mě absolutní pravdou. Střídejte žánry, jinak vás čtení přestane bavit. Jinak abych se vrátil k článku, ten je přeci o posedlosti. Z tohoto důvodu jsem rád, že i po létech je pro mě posedlostí zaklínač. 2500 stran zaklínače (i s povídkami) je přeci jen míň než 10000 stran Eriksona, takže určitě si přečtu zaklinače častěji, než ty Eriksona Borisi. 🙂
Erikson
Pán Hokr, hovoríte mi z duše (nie od bicykla, aby bolo jasné) tieto pocity s kúpou Eriksona presne prežívam aj ja.. a trvá to cca 10 rokov, na Záhrady som narazila náhodou vďaka recenzii a potom.. už to Talpress vydal??? áno!!! už je to v Brlohu??? nie!! už?? áno!!možno výbuch sopky, zemetrasenie, alebo tsunami by mi zabránilo v deň naskladnenia ďalšieho dielu tejto ságy ísť do Brlohu a nakupovať (pre neznalých kníhkupectvo so všetkými týmito úchylnými žánrami pre nás v Blave). Dúfala som, že sa vyliečim, od Vichru smrti čítam v predstihu v angličtine, nepomohlo a neviem, či je to liečiteľné?? (No ak áno, možno by mi zdravotná poisťovňa preplatila aspoň jednu knihu?? :-)) som závislák a ťažký). Skúšam nalomiť kolegu, je z toho zmätený (ako hovoríme tu “ako Maďar v kukurici”) ale dúfam, že príde Malazu na chuť.
Debatu či je fantasy alebo scifi lepšie, horšie, hodnotnejšie….??? čítam to čo sa mi páči, a naozaj nevidím rozdiel, vždy sa dostanete niekde inde, ako je tento šedivý svet, a mne to stačí. Pekný večer z Blavy
je mi to fuk
Tak nějak kašlu na ostatní/Alexi a pod./ 😀 ale Erikson je pro mne jednička ve fantasy a asi taky nějakou dobu zůstane . Sapkowski,G.Cook,R.Hobb,Abercrombie- ty prostě žeru ,ale Steven jasně vede. jinak třeba Hry o trůny mne vůbec nechytly a taky jsem skončil po první knížce.
ještě k Eriksonovi
Dovolím si připojit své čerstvé hodnocení páně Eriksona. Právě jsem zavřel poslední stranu Měsíčních zahrad, první knihy, kterou jsem od Eriksona kdy četl. A to díky tomu, jak je na tomto fóru opěvován. Nejsem zvyklý řešit, zda čtu fantasy, sci-fi, detektivku nebo běžnou beletrii. Jako čtenář se rád nechám pobavit, ale preferuji chytřejší zábavu před jednoduchou a vítám myšlenkový přesah jako dobré koření. Po dočtení Měsíčních zahrad jsem si jist, že se k Eriksonovi s chutí vrátím. Ten pán umí psát zatraceně dobře. Vypráví napínavé příběhy s krásně prokreslenými postavami a složitě propleteným dějem. Prudké hození do vody hned na začátku, a tudíž chvílemi komplikovaná orientace se mezi velkým množstvím postav, mi nijak nevadila. Nicméně musím zůstat u toho, že Erikson je především zábavná literatura. Čtenář se vnořuje do uhrančivého fantasy světa, kde postavy řeší lidské příběhy vyhrocených situací. Není zde však mohutný mytologický přesah jako u Pána prstenů nebo třeba Duny, není zde ani výrazný přesah filozofický jako třeba u některých děl Ursuly LeGuinové, P. K. Dicka nebo Williama Gibsona. Přesto bych jako učitel ve škole dal Eriksonovi jedničku. Psát umí, a jde především za příběhem, neopájí se samolibě barvitými popisy, ani složitými hrátkami s jazykem, jaké mě například odrazují od knih vydávaných v laserovské edici Moderní díla fantasy. Umí si také pěkně pohrát s čtenářovými emocemi, čímž ho lze přirovnat k dalšímu mistru současné fantasy Guy Gavrielovi Kayi. Ale ten má zase k dobru silný humanistický podtón. Nahlédnuto ze všech stran, Eriksona stojí za to číst. Je to výborný zážitek a už teď se těším na další setkání s jeho postavami.
to Boris Hokr
Vyjádřil jsem se možná nepřesně – “získat si čtenáře” je něco jiného, než aby čtenář daný svět jednoduše akceptoval. A – prostě si stále myslím, že je těžší být ukotven v našem reálném světě s jeho omezeními a čtenáři, kteří se v daných oborech orientují lépe (protože aby byl takový svět věrohodný a zároveň členitý, nevystačíš si s astrofyzikou – pokud se děj tedy raději neodehrává v nějakém izolovaném kosmidle někde v hlubinách vesmíru, kde nikdo jiný neslyší tvůj křik) a sborem si každý za svůj obor povzdechnou “Ach, zas jeden amatér a polovzdělanec co fušuje do vědy…” ;-).
Jako tvůrce fantasy světa jsi v zásadě jediným odborníkem ty jediný a jde pak vážně jenom o to, zda ho dokážeš promyslet dost do hloubky a být konzistentní.
Když ti (v tom “hard”) SF světě přioperují křídla a zesílí příslušné svaly – stejně se nevzneseš, protože takhle snadno to nikdy nefunguje (adaptace ptáků jsou daleko větší). Ve fantasy bozi/kouzelníci lousknou prstem a přičarují křídla a… prostě se předpokládá, že to funguje, akceptuje se to, pokud něco podobného někde jinde autor sám nepopře a svět je vystaven tak, že magie funguje.
Vědeckost fantasy: jinými slovy jen dokazuješ, co si o humanitních vědách ty přírodní (nejen technické) myslí už dávno – jde jen o spoustu slov, nikoliv o exaktní vědu 😉 Ne, vážně: tohle přece kvalitní SF literatura TAKÉ nemůže pomíjet, protože příběh se odehrává většinou v nějakém sociálním kontextu (či na jeho pozadí). Takový SF autor (stále se bavíme o těch TOP) tak musí zvládat i nauky humanistické.
Hodnocení autorů: Jestli není ale postoj hodnotitele autorských výkonů ovlivněn jeho vlastními preferencemi (co mám raději, na to jsem přísnější), vzděláním a znalostmi 😉 Stejně tak skutečností, že kombinace “biolog, lékař, kybernátor, kapitán, mechanik na cestě k soustavě Fantasy Planet” je sice stejné klišé, ale nevyvolává úšklebky jako “hraničář, troll, hobit, kouzelník a zloděj jdoucí do hospody ve městě Fantasy Planet”. Logika kombinace těch odborností je prostě trochu výš, než spojí-li ty rasy pouze logika autorem vytvořeného světa – a tedy logika autorova.
___________________________________________
pod čarou: O tom, zda je Howardův Conan “psán lépe” než Asimovovské Já, robot, bych asi dokázal diskutovat. V obou případech bych dospěl k závěru, že literární provedení bylo přiměřené záměru a smyslu díla (Každopádně Asimov – vědecký fejetonista a průvodce po svém životě je pro mě mnohem zajímavější než Asimov – spisovatel). V otázce “přínosu pro současnost” je však tento souboj naprosto jasný – Howard jen baví. Asimov jasně vede. Jen pokud v jeho díle nevidíš samozřejmě jen “šarády s logikou”. Mimochodem, i kdyby ano, tak ochota procvičit myšlení na v zásadě jednoduchých (a proto přehlížených) samozřejmostech je to, co lidstvo zatraceně potřebuje, pokud nechce jednou zase potřebovat Howarda a meč.
to Boris Hokr
Ale zase ať jsem spravedlivý – vytvářet celý svět od nuly je samozřejmě také fuška, do níž bych neměl odvahu investovat svůj čas. Jenže – setká-li se něčí kosmolodítko s cizí civilizací, stojí před autorem stejný úkol. Takový bonus k problémům, které autorovi SF připravil už před tím svět pozemské vědecké reality 😉
Ať to za sebe uzavřu
Ať to diskutování za sebe nějak uzavřu – osobně mám nejraději typ příběhů, kde se lidé střetávají s přírodní silou, dosud nepoznaným jevem, čelí nečekané situaci, či přiletí, vidí, nic nepochopí, ale semínko, že “to lze” přesto zůstane (Setkání s Rámou). Vlastně se jako čtenář obejdu i bez jakýchkoliv ultimativních nepřátel. V téhle věci prostě s O.Neffem (že každý dobrý příběh musí mít silné protivníky) nesouhlasím.
A pak mám rád příběhy o Kontaktu (střetu civilizací) spíše v těch lemovských než “ratatatabum bum jsi mrtvej hnusnej emzáku!” variantách.
Ty příběhy o kontaktu podchytitelné fantasy jsou pro mě možná zajímavé, ale to už spíš raději šáhnu po literatuře odborné – historické. Nemají-li opravdu “přesah” ve stylu Holdstocka, Herberta (oba jsou ale rozkročeni do toho světa reálného vědeckého či do konfrontace s ním – z Holdstocka mě nejmíň bavily ty merlinovské variace) či Tolkiena. Ještě mě napadají příběhy o (ne)toleranci, coby zrcadlo dnešku, ale musí to být nějak přiměřené.
Číst fantaskní historizující příběh ve fantaskním k mé realitě neukotveném světě, kdy musím načíst nejprve celý jeden tlustoromán, abych se alespoň trochu zorientoval a deset tisíc stran na to, abych “pochopil, prozřel, vychutnal si v celé bohatosti”… Nevím, to vážně asi svůj čas raději využiju jinak. Tím netvrdím, že je Erikson špatný, chraň bůh! Jen mi to přijde poněkud přebobtnalé…
Každému co jeho jest
Shodněme se na tom, že oba žánry jsou hodnotné, byť kždý v trochu jiném směru, a oba něco dávají svým čtenářů, ať je to jednoduchá zábava na jízdu autobusem, nebo něco víc, a záleží na samotných čtenářích co v literatuře hledají, co je pro ně hodnotné.
Za sebe dodám, že mi vůbec nevadí číst tlusté romány, abych se zorientoval a pak další tisíce stran, abych si to vychutnal. Vlastně se mi to tak celkem líbí. Se svou rychlostí čtení mám “netlustoromány” za sebou během několika málo dní, přičemž okamžitě začínám číst další (já bych bez čtení nepřežil) a můj zážitek z celé literatury je pak takové “hop sem, hop tam”. Proto se poslední dobou raději věnuji mamutím ságám, které si můžu vychutnávat příjemně dlouho (taky pomáhá nastavit si denní limit na 50 stran a dodržovat jej).
Mne osobne je úplne jedno, či ide o fantasy, sci-fi, alebo niečo iné, podstatný je pre mňa príbeh a keď je dobrý (a nebodaj je ešte aj na výši aj štýlovo), tak mu kľudne odpustím aj nekonzistenciu, či nereálnosť riešení, ktoré používa, ide tu predsa hlavne o fantáziu, nie? A tiež mi príde niekedy ten scientifistický purizmus až smiešny pokiaľ ide o sci-fi riešiacu budúcnosť. Myslím, že v knihe Struktura vesmíru píše Brian Green ako mnohé pôvodne z hľadiska vedy pôvodne nepredstaviteľné predstavy sa neskôr realizovali (čo sa inak myslím spomína aj v dokumente o vplyve Star Treku na vedu s Willom Shattnerom) a že by nebol taký skeptický k mnohým predstavám, ktoré sa aj dnes považujú z tohto hľadiska za nereálne (a ja dodávam, že zrejme by boli predmetom kritiky zo strany hard sci-fi). O to viac ak uznáme, že mal Thomas Kuhn v Strukture vědeckých revolucií aspoň čiastočne pravdu, čo sa týka vývoja vedy.
Inak pri autoroch ako Simmons, Wright či Miéville nemám vôbec potrebu riešiť žáner.
To nám ta diskuse hezky vyplynula!
Člověk si říká, že je až neuvěřitelné, jak nekonfliktně se dokážeme na FP bavit 😉 Ale jo, souhlas. Hlavní je, aby to bylo přínosné pro čtenáře a nějak ho to obohatilo – myšlenkou, emocí, klidně i prostým smíchem či odpočinkem.
50 stran/den jsem měl v plánu někdy před dvanácti lety ještě na vejšce, dnes už se pohybuju někde v průměru na 23 stranách :-(. A protože pro mě 50 stran znamená cca 1 hodinu čtení (nevím, zda je to “rychlé” nebo “pomalé”, máma dá za tu dobu i víc než dvojnásobek) v případě odsejpající prózy (u odborné je hodina mnohem méně), nejsem z té necelé půlhodinky denně nijak veselý… A protože už teď mám ve fochu několik desítek knih ke čtení, je pro mě případ Erikson po zdejší diskusi vyřešen – odloženo na “někdy”. Člověk nemůže přečíst v životě vše, co by si přál…
50 stran / hodina ?! To jde? Možná recenzent, který musí sjíždět jednu věc za druhou, ale jinak mi takový tempo připadá šílený a nereálný, zvlášť u náročnějších věcí. Já už dávno najel na pravidlo: málo, pochopit a ocenit i styl, než do sebe rychle ládovat nashromážděný knihy.
to Shikari
A já měl ve srovnání s mámou komplex, že čtu pomalu :-D. Ano, u beletrie, plus mínus. A samozřejmě jsou i tam složitější a jsou lehčí kousky a různé formáty knihy. Ale není to tak, že bych četl na čas, o to nejde. Prostě jde o “průměrné” tempo vysledované dlouhou řádkou let čtení. Když je důvod číst pomaleji, čtu pomaleji.
Která Eriksonova kostička je nejchutnější?
Docela mě ta chvála Eriksona navnadila a rozhodl jsem se koupit si zkusmo jeden titul.
Co byste doporučovali? Existuje logická návaznost?
Měsíční zahrady?
Děkuji předem.
to mazlik uzlik
Určitě Měsíční zahrady, připrav se ale, že budeš často listovat ve slovníčku postav. Musíš být hodně trpělivý, protože Erikson málo vysvětluje a hodí tě rovnou do děje stylem “plav nebo se utop”. Za vyzkoušení to určitě stojí.
2 Shikari:
Jo, to jde naprosto v pohodě i u složitých kousků a s plným vychotnáváním si textu a stylu. 😉 Samozřejmě to chce specifické podmínky, kdy se člověk může v klidu ponořit do čtení a nic ho neruší.
2 Elinor
a nejde o čtení recenzentských titulů, to se totiž skládá ideálně z normálního čtení plus několika dalších kol. 🙂
No, jsem asi v polovině Prachu snů a musím říct, že tak temné, jako teď už to dlouho nebylo. Opravdu brutální a drsné scény, emocionálně i “fyzicky.” Odvrácená a dost hnusná tvář Barghastů. A K´Chain Che´Malle! Ti jednoznačně rulez!
2Anon
Celej prubeh je slabej odvarek proti konci 😉
to Air15
Díky za odpověď, zkusím.
jj, Prach snů je místy skutečně ohavný – co se týče toho, co se tam děje, pochopitelně 🙂 Barghastové opravdu překvapili. Ale jak pravil Kolemjdoucí, proti konci je to odvárek.
Nejlepší je stejně Hellian. Já jsem střízlivá! Fuj, kdo mi to proved?!
Tak Hellian je jedna z mých nejoblíbenějších postav vůbec!!! Její hlášky nádhera. Linii, která se zabývá Barghasty, osobně považuju za nejlepší z Prachu snů. Ovšem ta s Lovci kostí jí šlape na paty a ke konci se možná i dotahuje na stejnou úroveň. No prostě byla to zase JÍZDA!!!
Případně ještě: “Mistr Kápě vem tuhle díru a vyser se do ní – ale teprve až tu nebudeme.”
DoD
no u mna jasne vyhrala linia s Bonehunters, naopak ma trosku otravovala ta s Hadom. koniec bol skvely, len nie a nie zgooglovat ako to dopadlo s Rychlym (stale dufam)…s linie Helian, Onos Toolan a Toc mam smutno okolo srdiecka, hlavne kvoli tomu druhemu, presiel v knihach smutnu cestu. naopak srdce mi zaplesalo pri Krovakovi, jeho hlasky nemali chybu, hlavne ako vysvetloval kto je Mr. Kape. A konecne su Palici Mostov spat, par nepriatelov asi nepotesia 🙂
a este davam palce hore pre Straz, Yedana Derryga, skvela nova postava. forkrul assail a par tiste lioson by as suhlasilo 🙂 prave toto na SE milujem.
‘First in, last out’…