Přijdu domů. Otevřu dveře pokoje a utahanej z práce odhodím batoh do kouta, knihu na stůl a letmo zkontroluju, jestli není doma přítelkyně. No, jedna láska sice je v práci, ale mám tu druhou. Otočím se ke knihovně číslo 1. Po tváři se rozlije úsměv a prsty pohladí hřbety paperbacků a pevných vazeb. Lehce přejedu vystouplá písmena na hřbetě tvrdé vazby Supermana. Ustoupím a s dobrým pocitem se koukám na svoji komiksovou sbírku. Myšlenky odletí do minulosti. Jak to vlastně začalo?
Nejdřív mě napadne opravdové mládí. Kačery Donaldy i Mickeyho jsem si kupoval za kapesné a Čtyřlístky pročítal v knihovně základní školy. V ábíčku se na komiksovou stránku zaměřoval víc než na co jiného, ale nikdy jsem netušil, že se ve mně vzbudí opravdová vášeň pro tohle odvětví komiksu. Ne. Začalo to jindy. Pravý začátek mojí komiksové cesty byl jiný. Tohle bylo spíš takové první seznámení, ale ještě ne láska.
Psal se rok 1999, já si to tak se starším bratrem a zbytkem rodiny štráduju na nádraží a čekáme, až přijede vlak směr Všetaty. Malebná to vesnička ve středních Čechách, teda tenkrát byla malebná. Vždycky došlo na kupování čtení do vlaku v nádražní trafice a tehdy vyhrál magazín Crew číslo 13! Vzpomínáte si na to číslo? Na obálce divný svalnatý chlápek s modrobílou kůží a cigárem v hubě rozbíjí držku jakémusi kravaťákovi. Samozřejmě, že se mi tehdy objevený Lobo zatraceně líbil! Bylo mi jedenáct let. 🙂 Ale cesta necesta pokračovala.
Crew se pro mě i bráchu stala vyhlíženou a očekávanou záležitostí, ale byl to jen začátek. Samozřejmě, že jsme se pustili dál! Přišly na řadu knihy. Pochopitelně nejdřív v češtině. Komiksové legendy byly jedny z prvních. Z Pekla. A tady už to bylo jasný. Jak já, tak starší bratr jsme propadli komiksu naprosto fatálně. Už není cesty zpět. Ale přiznám se, že pro mě cesta neskončila. Nestačí mi sedět s kamarády u piva a rozebírat komiksy. Vždy jsem chtěl trochu víc a to, aby bylo stále víc a víc lidí, kteří budou komiksu věnovat takovou pozornost, jakou si zaslouží. Aby pokračovala tendence, kdy se naštěstí zmenšuje počet lidí, kteří mají utkvělou představu, že komiks je hloupý a pro děti. No a to mě přivedlo až sem. Až do stavu, kdy se měsíčně několikrát rozšiřuje moje sbírka. Až sem na Fantasy Planet, kde se snažím předat moje pohledy na komiksy u nás i v zahraničí a přinést něco zajímavého. A dokonce až sem k zamyšlení nad tím, jak sem se zamiloval do komiksů.
Vojtěch Rabyniuk (redaktor)
vojta.rabyniuk@fantasyplanet.cz
Přečtěte si i další redakční úvodníky, které od 25. 12. 2011 vydáváme každou neděli.
Můj začátek: Budějovické knihkupectví Na konci vesmíru, kde jsem si z nudy listoval bookem Darkness od Comicscentra (“Hmm, pěkný obrázky”). A ten book jsem od kamaráda dostal k osmnáctým narozeninám. A byl jsem ztracen 🙂