2012 – Manuál pro přeživší

Asi jste to už slyšeli. Je to už nějakej čas, dokonce mnohem dřív, než napsal mladej Kája Máchovic tu jeho básničku. No víte kterou? Jasně, Máj! No a mnohem dřív, myslím, že to bylo v květnu, zase jakejsi klan nebo kmen nakreslil kalendář. No a už tehdy nám ty chytrý a civilizovaný lidi předpověděli to, co už všichni víme – že bude konec světa. Jenže my víme, jak na něj!

Když jsem se to dozvěděl prvně, že má přijít konec takhle brzo, trochu jsem se zděsil, ale naštěstí jsem jinoch povahy rozvážné a hlavy chladné, stejně tak chladné jako moje pivo. Přidal jsem na jeho konzumaci a už se mi začínal hromadit kapitálek, kterým se bude platit. Krabice plné zátek plnily prostor pod postelí a já se začal koukat po nejbližších podzemních krytech, ale těch moc není, tak jsem se raději nastěhoval do Prahy a před radiací se prostě schovám do metra. Ber nebo nech bejt! Až vylezu ven, bude prej potřeba hodně vzteku, zátek, nábojů a možná i nějaká ta bugina. Dlouhou dobu jsem se bál, že je to jediná možnost, jak ten konec přijde. Ne na dlouho.

Všechna myslitelná i nemyslitelná média včetně telepatie si uvědomila, co se na nás žene, a začala nám pomáhat! Jeden za druhým se na nás nahrnuly rady. Mezi krabicemi s tvrdou zátkovou měnou jsem musel (neřikám, že nerad) najít místo pro brokovnici a motorovou pilu, protože každej z nás přece ví, že jinak se na zombie jít nedá. Kdo si myslí, že jo, tak rozhodně umře a budu mu tu jeho pokousanou hlavu muset taky umělecky odříznout za řevu motoru a žen! No jasně, že májové neřekli, že to bude zombie apokalypsa, voni nám ty filutové totiž neřekli skoro nic, takže se musíme připravit na všechno!

Pro jistotu jsem tedy začal brát kosmonautský a ropovrtný kurzy, kdyby si na nás uráčil vystartovat ze Země obří meteorit. Přesně to je důvod toho, že se můžu při poslechu písničky, kde se zpívá „nejsem žádnej Bruce Willis“, nahlas zasmát. Já totiž de facto už sjem! Stejně nahlas jsem se mohl smát u filmu, který byl opravdu komedie, a nenechte se jím tedy oklamat. Sice se nám snažil ukázat, jak to letos všechno bude, ale toho se fakt nebojím. Kdežto jiný dokumentární kousky jak filmové, tak knižní nám dávají lepší rady! Jednou z nich je: jestli máte děti, tak kočárek zahoďte. Nákupní košík je lepší a multifunkční.

Pro jistotu jsem se připravil i na to, kdyby všichni chlapi měli umřít, a rozhodl jsem se tím jediným chromozomem Ypsilon bejt já. Pořídil jsem si proto malou fešnou opičku a (pozor, spoiler!) její malinký hovínka nevyhazuju, ale strategicky a nenápadně je schovávám po bytě. Naštěstí skoro nesmrdí, takže si dámy ničeho nevšimnou. Takže chlapi, neberte to zle, ale klidně můžete všichni umřít a já to zase napravím! Horší by byla asi situace, že by svět měl skončit vymřením všech ženskejch…ale nebudeme hned myslet na nejhorší, ne?

Pro případ, že by si to na svět přiřítila nějaká horda nepředstavitelných supermonster, opište si následující email: mstitele@savetheday.com, napište na něj o pomoc a vše bude oukej! No, myslím si, že televize, knihy i komiksy mě připravily snad na všechny druhy konce světa a ty, co vyjdou letos, taky určitě leccos přidají.

I když teď mě napadá, co když zaplaví svět svítící upíříčci? No, jdu si otevřít víno a schovat korkovej špunt. Jen pro jistotu. Jsou totiž i horší věci, než úplnej konec světa.

A po shrnutí toho, co se děje v žánrové literatuře za poslední roky a co nás čeká tento, to uzavřeme něčím pro věřící, kteří by mě mohli nařknout z kacířství, ehm, ehm, tedy:

Přišel mladý věřící
do svého kostela
s ruměncem na lící
že dobro udělá

Přistoupil ke kříží nesměle
a z pravé ruky LUP
vytáhl hřebík vesele
odloupl z ruky strup

Jak stál u kříže již směle
a z levé ruky LUP
Příběh neskončil vesele
když ozvalo se KŘUP
zapomněl na nohy přátelé
nefalšovaný hňup!

Vojtěch Rabyniuk (redaktor)