Podívejte se na ni! No jen se podívejte… Už zase něco čte! A zase má v ruce jinou knížku. Vážně ji čte, nebo ji jen tak prolistovává na veřejnosti a machruje? Je vůbec možné, aby je opravdu všechny přečetla? Je to normální? Je ta holka vůbec člověk?
 |
Ano, člověk jsem. Tím jsem si jistá. (Stále ale můžu objevit, že do tohoto světa nepatřím a že je mým osudem zachránit nějaký jiný a magický a že to nikdo jiný kromě mě nezvládne. Zkrátka, že naděje umírá poslední…) A ano, hodně čtu.
Od začátku letošního roku jsem přečetla padesát dva knih. Opravdu padesát dva. A rozhodně byste mě nenachytali s otázkou „A o čem je tahle kniha?“, protože si to vážně všechno pamatuju. I když s jejich vyjmenováním bych asi měla trochu problém. Vážně jich bylo docela dost… až se začínám sama divit, jak to vlastně dělám, když neustále něco nestíhám, ale stejně zvládám i jiné aktivity, do kterých ale školu nepočítám. A opravdu to nevypadá tak, že bych přišla domů a okamžitě bych si k nějaké knize sedla a večer bych ji přečtenou uložila do knihovny. Někdy mi přečtení trvá díky okolnostem vážně dlouho, jindy mám knihu přečtenou za chviličku. Rozhodně se s nimi nepárám, a když už se do nějaké pustím, chci ji taky co nejdřív dočíst. Nejenže ji zkrátka chci přečíst, protože mě baví, zajímá mě a chci strašně moc vědět, jak to skončí, abych si mohla rvát vlasy, že další díl vychází až za dva roky, ale taky protože mi přijde skoro až ostudné, mít něco rozečteného strašně dlouho. Proto si na knihu vždycky nějaký ten čas najdu.
Taky to ale bude tím, že jsem na knihách vlastně závislá. (A ne mami, vážně si nemyslím, že to s nimi přeháním.) Nepřetržitě je mám po ruce (i při psaní toho článku jedna leží vedle mě, aby mě mohla případně zachránit), čtu denně a vždycky mám nějaké čtivo připravené ve škole, protože tam bývá záchrana nejnutnější. A kdykoliv někam jedu, pečlivě si vypočítávám, kolik knih je potřeba na čtení nejen na cestu.
Můj čtecí rituál vypadá asi takto – už při dočítání jedné knihy si vybírám tu, kterou budu číst dále. A přestože ji tedy mám vybranou předem, nezabrání mi to v dlouhém zírání do knihovny a zvažování možností. Nakonec ale stejně vezmu tu původní, přečtu si z ní, stále ještě stojící před knihovnou, první stránku, abych se na čtení ještě více natěšila. Nakonec ale knihu zaklapnu a připravím si ji na noční stolek, kde na mě hezky chvilku počká a přímo mě vyzývá k tomu, abych ji otevřela a ona mě mohla přivítat do svého skvělého a magického světa.
Čtení je činnost, která je zkrátka obrovskou součástí mého života a které se nehodlám nikdy vzdát a budu ji vždycky bránit zuby nehty. A kdyby si kdokoliv zkusil proti mému čtení cokoliv namítnout, setkal by se s tvrdou –ránou lopatou– odplatou.
Přečtěte si i další redakční úvodníky, které od 25. 12. 2011 vydáváme každou neděli.
Co přečtete dnes,
bude podstatou pro spoustu dalších let. Dnes jste otevřená i těm knihám těžším, na které tza deset, dvacet let nebudete mít dostatek času k vychutnání. V tom kalupu rodiny a práce vytáhnete třeba básnickou sbírku, potěšíte se jen několika verši nebo básněmi a dost. Sáhnete spíš po oddechovce a nepříliš tlusté, protože víte, že třeba Duna Vás nepustí pět hodin, dokud ji po x-té neschroupáte. Také oblíbenější klasiky se moc nedoporučuje otevírat. Dostanete chuť (vzpomenete si) na jednu pasáž, pak nalistujete ještě – a už hezky na začátek a znovu všechno. Dnes opravdu existují v mé knihovně svazky, které jsem nečetla, mám je třeba jako prameny pro jednou (takže kořisti z antíků, které už nevyjdou), ale občas zhřeším návštěvou už nepočítanou u nějaké “kamarádky”. Bohužel mám hlavu poslední léta poněkud přecpanou a nemohu říct, že bych hned věděla, odkud je jaká citace, což se mi úspěšně vedlo do … Nojo, mám na to svědky, ještě Chotěboř po roce 2000! Takže to není tak zlé 😉 Ale šlo o knihy, načtené do cca 25 let. Tak se nebojte a klidně mlsejte písmenka a děje dál. Zvláště, pokud se Vám daří, aby se v hlavě měnila na barevný film!
Hmm
Na tom není nic divného. Já jich mám od počátku roku přečteno určitě dost přes stovku 🙂
moje literární challenge
Já jsem se řídila předsevzetím v novoročním úvodníku (https://www.fantasyplanet.cz/clanek/ctenarska-predsevzeti) a na jednom webu si vytvořila challenge na padesát knížek. Jo, jako šéfredaktor z větší části literárního webu bych se k tomu neměla přiznávat :-), ale je fakt, že ač čtení miluju a bez knížek si svět nedovedu představit, na to, abych jich přečetla třeba sto, fakt nemám. Nečtu totiž rychle, a ač ještě příliš přízemních a běžných povinností (rodina, vlastní domácnost atd.) nemám, musím mít čtení společně v rovnováze s ostatními zájmy a koníčky. Tzn. celý jeden den “pročíst” u mě nepřipadá v úvahu. Ale každý to má jinak, hlavní je, že člověk čte. To, jestli za rok přečte knížky dvě, nebo dvě stě, už až tak prioritní není…
S tím vybíráním další knihy na čtení jsem na tom podobně. A jelikož vždycky objednávám vytipovanou větší várku knih, výběr dalšího adepta probíhá stylem natěšeného mlsala obrazně slintajícího nad švédským stolem…
Čtu hodně, ale padesát knížek za půl roku mi přijde jako duševně nehygienické. Pominu fakt, že existuje i řada jiných báječných věcí než jsou knihy (například komiksy). Jde spíš o to, že už jen to množství zaručuje čtenáři, že si do hlavy natlačí takovou spoustu nesmyslných blábolů až…až to neni hezký. Ano, není nad to si vytipnout skvělou knihu a pořádně si jí v klidu užít. 52 knih za půl roku si nejen že nejde užít, ale nemohou být ani skvělé (leda by čtenář 10 let nic nečetl). Skvělé žánrové se ročně počítají na prstech jedné ruky.
Anna Š.: souhlasím; Alexi: nesouhlasím. On to sice každý má jinak (jako všechno), ale sto knih za rok není tak moc – dokud člověk s věkem neotupí. Do nějakých třiceti, možná pětatřiceti let jsem čítal tři až čtyři knihy týdně; pak to šlo dolů a dneska jsem na jedné až dvou. Což ale není přesycením písmenky, nýbrž a spíše všeobecnou únavou… Takže hodně té energie/času, kterou jsem dřív věnoval čtení, dneska vydávám na nenáročnější zábavy. Např. na luštění křížovek.
VŠ
100 knížek za rok mi nepřipadá zase tak moc. Mám zápisníček, který jsem si vedl na vojně (takzvaný “bonzblok”) a za ten rok ZVS jsem přečetl přes 90 knížek a u většiny bych si taky vzpomněl, o čem se v nich psalo… Rozhodně jsem ale netrávil vojnu tím, že bych si četl, to byla jen taková “okrajová” činnost.
Loni jsem měl knížek za rok 146 a dá se to v pohodě zvládnout i přes školu, koníčky, povinnosti v domácnosti apod. Stačí se jen někdy večer odpoutat od televize a mít knížku po ruce ve chvíli nudy i mimo domov.
Já to vidím podobně jako Alexi.Skvělých knížek, takových, které stojí opravdu za přečtení,zase tolik nevychází,nakonec podobně jsou na tom filmy i rocková muzika, a svého volného času si vážím natolik, že číst knížky ,které jsou „jenom“ docela dobré, mě nebaví, zrovna tak jako poslouchat padesát minut CD kapely, která se pokouší o něco, co už jsem x-krát slyšel.Ale rozumím tomu, že každý to má jinak.
Myslim, ze Alex dela chybku v tom, ze mluvi o “par knihach v zanru”. Cist se ma vsechno! Jeden cas jsem mel to stesti a stihal jsem kolem 200-250 za rok, od popularne vedeckych pres sf (pokud se sehnala), poezii, detektivky, historii atd. po anticke filosofy. Jeste uzasnejsi je, kdyz si pak o tom clovek muze s kamarady popovidat (jeden mel napriklad zajimavy nazor, ze je zbytecne cist filosofy novoveku, protoze z hlediska smyslu zivota a podobnych fundamentalnich otazek nevymysleli nic podstatneho, co by nebylo uz u Reku a Rimanu. S odstupem casu mu davam cim dal vic za pravdu). Vznikne tak zaklad pro zivot, ktery uz cloveku nikdo nevezme (az do prichodu toho pana co zacina na Alz.., no vsak vy vite).
Takze ctete, dokud muzete, nez dopadnete jako ja, ktery cte knizky pro dospele uz jen diky tomu, ze do prace z prace dojizdim 40 minut, z toho jeste cast ctu pracovni veci :-(.
Dělení knížek na “dobré” a “špatné” mi připadá zbytečné. Z vlastní zkušenosti vím, že člověk má někdy období, kdy čte všechno, co mu přijde pod ruku. Rochní se v Maupassantovi a Feuchtwangerovi, nachází perverzní potěšení v Agátě Christie, nepohrdne ani Karafiátovými Broučky… Tohle období nakonec pomine, na nočním stolku se pak hromadí “zaručeně kvalitní” čtivo, ale není síla to přečíst.
Pepa 62 mi mluví z duše. Přiznávám, že ze žánrové literatury zrovna moc nevybočuji. Občas to proložím něčím historičtějším, ale v podstatě se držím stále v bezpečné blízkosti fantastiky. Uvědomuju si, že bych měl asi číst i něco jiného, ale když mě to prostě nebaví… Jen máloco mi říká méně než třeba poezie. Je to stejné jako s tou hudbou. Mám rád klasické nástroje a miluju zvuk smyčců, ale v klasickém aranžmá mi to zkrátka nic neříká. A na tom malém pískovišťi kde mě baví si hrát fakt nevychází stovky knih ani CD, co by stálo za to se jim věnovat. Byly doby kdy jsem toho konzumoval podstatně víc. A toho ztraceného času docela lituju. Konec konců i ty kvalitní dílka si člověk víc užije, když není přesycený hromadou sr…ek. Šťastní jsou ti kterým “chutná” jen to dobré.
250
250 knih za rok? no, je to zajímavé, ale nereálné. Čtu hodně, respektive v rámci volného času, tz.večer, když zbytek osazenstva hledí na farmu a jiné sračky, ale od začátku roku jsem přečetl cca 15 knížek. Jenže pro mě není kniha, jako kniha. Jsou knížky o 150ti stranách, ale to jsou spíš povídky. A jsou knížky. Třeba Kantos Hyperionu, nebo Terror a jsou knihy typu Stíny zapomenutých předků a třeba Kolumbové vesmíru.
V prvním případě je to pro mě příjemně dlouhý příběh, který dočtu a pár dní mě jiná knížka nezajímá, protože na ten Terror prostě musím furt myslet a nemám náladu si tu náladu bořit jiným příběhem.
V případě numero 2 je to typ knížky, kterou po dočtení prostě nejde pustit z hlavy a ani mě nenapadne vzít do ruky jinou. Ať dělám, co dělám, musím na to co chtěl Sagan říct myslet a hledat svůj postoj k jeho myšlenkám.
No, a pak, po pár dnech si jdu hledat co číst dál a na co mám vlastně chuť.
No, a pak něco někde objednám a těším se pár dní až to přijde a budu se moct zažrat do nového příběhu.
Osobně mám už nějaký rok pořadí knih, které mám v plánu, ale stejně si při hledání vybírám
stylem počet stran-cena-sleva-akce.
No a nakonec zvítězí stejně ta nejdražší a nejtlustší, ale nesmí se to dozvědět žena.
Občas vychyluje….. 600,- za knížku??? si normální?
Jo, su. Je to Simmons-King, tomu nerozumíš…. 🙂
Slibuju, že si minimálně měsíc jinou nekoupím.
A ejhle. Laser-books …. 405 za Hladové hry, když jinak v obchodě stojí skoro 600?
No tomu nejde odolat.
Tak jsem se naučil kupovat skoro výhradně přímo u vydavatelů. Bez poštovného a s brutálníma cenama.
Přečíst za rok 250 knih je kravina a nevěřím, že si dotyčný je schopen pamatovat děje a autory a vůbec vstřebat nějakou myšlenku.
Za předpokladu, že má prdlajz co na práci a má čas číst od rána do večera.
Tečka.
To u mě stoknihový apetit skončil někde na střední a výšce, teď už toho opravdu tolik nehltám. Každopádně k rychlému čtení se do jisté míry člověk vycvičí, jako se vším a při tom vnímá text. Ale 250 knížek je fakt moc.
Zdravím.
já to tak nějak nepočítám na knihy, ale na stránky…za den tak 100-150 (někdy i 200), jinak se čte náročné SF, jinak Conan a jinak detektivka, že?
Spíš problém vidím v cenách, koupit dnes knihu 300 stran za 250,- mi docela vadí (a jsou i horší poměry, ideál 2/1 už dávno neplatí). Ba co hůř, když se člověk felí a ta kniha mu nesedne… a vyhozených 250,- naštve o dost víc, než 60,- za dob dávných. (slyším vaše argumenty, ale NE, fakt nemám 4x vyšší příjem, než jsem měl tenkrát !!!)
K cenám
No já nevím, jsem ročník 82, takže ty ceny nemůžu moc porovnávat, ale pamatuju si, že 10 Kč bylo ještě před Listopadem celkem dost peněz, za který se něco málo i nakoupilo. Zatímco dneska za to není asi ani lístek na MHD. Takže je to jinými slovy ne o jednoduchém násobku, že ceny ze zvedly o tolik a tolik a platy jen o tolik a tolik, ale o jiné kupní síle. U těch knihy bych taky asi vzal v potaz kolik vychází zahraničních titulů, tj. platba min. práv a překladatele, a jak obecně knihy vypadají. Plus tady máme i příklady dejme tomu Písně ledu a ohně, že několik set stran stojí kolem pětikila. Což není myslím špatný poměř. Byť je pravda, že knihy jsou dražší a dražší (a e-booky po mém soudu dostupnost ještě zhorší), přesto bych to neviděl zas tak černě 😉
100 knih za rok?
Číslo ani zdaleka nereálné, člověk by opravdu neměl zůstávat jen u jednoho žánru…Za poslední měsíc jsem zvládl nového Roberta B. Parkera, posleního Lee Childa, brožovaného Flynna “Střežit a bránit”, ve stejném provedení Preston-Childa “Hřbitovní tanec, žánrově pak Šnupec, posledního Feista, Lovce monster, první díl Kronik železného druida, nového Kotletu, pak odskok do “klasické” beletrie Houllebecq “Rozšíření bitevního pole”, rozečteného mám Rankina “Jména mrtvých”, Asfoská pole z Gears of War a Bratrstvo od Flanagana…
A překvapivě, ač nedokážu samozřejmě odcitovat věti po větě, vím, co jsem četl…Z domova odjíždím v půl osmé, vracím se v pět, chodím do fitka cca 3-4x týdně dle chuti, mám přítelkyni, psa a hodně příbuzných a i tak není problém se čtením. Na druhou stranu je fakt, že mě nedělá problém přečíst knihu o “průměrné délce” za jeden večer a začít druhou. Rekord mám myslím cca +2000 stran pod 10h čistého času…ale bylo to dost psychicky náročné, skolilo mě to pak na vcelý následující den, v hlavě chvíli jak v úle, chvíli úplně prázdno…
Takže fandím a ať jsou to samé kvalitní kousky!
A co poslouchání
Vzhledem k tomu, že blbě vidím, tak jsem odkázán na poslech knížek. Používám TTS program a stal jsem se na této formě závyslým. Takže bych řekl, že za poslední dva roky jsem takto slyšel cca 1000 knih. SciFi, fantasy, detektivky, etc
Jeje, to byly časy, takových knížek… Dneska sotva stíhám cokoliv jiného a i cestou v metru kolikrát raději pospávám, abych dohanala deficit 😉 Tak dokud na to máte čas a sílu, přeji mnoho kvlitního čtení.