Varování: Toto není obecný návod, jak psát recenze, leč mé subjektivní doporučení, čemu se při recenzování vyhnout. V okruhu f/sf se již několik let pohybuji a na recenze hledím trojím pohledem: očima čtenáře, který si podle textu vybírá knihy, očima autora, zvědavého na závěry pana kritika, ale také očima recenzenta samotného, a následující úvahu jsem psala s jistou nadsázkou.
Tak máme za sebou čtyři týdny s novým vzhledem. Období jest to bouřlivější, než FP zažila za, no, drahnou dobu… a hlavně dostatečně dlouhé na to, aby se uklidnily vášně, provedla bilance a vykrystalizovalo to, co je třeba zodpovědět a co nikoliv. Tak tedy vzhůru do diskuse!
Rádi vám na FantasyPlanet píšeme o detektivkách. Protože víme, že je máte rádi. A víme to, protože je máme rádi taky. Detektivky přeci jen patří mezi žánrové literatury, ty „naše“ žánry – fantasy, sci-fi, horor či komiks – pak mnohdy nemale ovlivnily a ovlivňují nadále.
Kariéra genealoga vypadá na první pohled nudně – přehrabování se v archivech, zkoumání náhrobků a sepisování rodokmenů. Jefferson Tayte však zjistí, že i v této profesi může jít doslova o krk.
Epigonů velkého Arthura Conana Doyla je mnoho. Desítky spisovatelů se snažily navázat na jeho nejslavnější dílo – sérii se Sherlockem Holmesem, nejlepším detektivem na světě (Batman promine). Někteří méně, jiní více úspěšně. Jak se to podařilo Lindsay Fayeové v její prvotině?
Tak je konečně tady – FantasyPlanet ve svém zbrusu novém, okatém kabátě. A to nejen pro dnešní den, ale zcela vážně a bez aprílů (to si schováváme na později). Předtím, než se pustíte do vášnivé debaty, co se povedlo a jestli náhodou nejsme padlí na hlavu, si nejdřív dovolím pár slov na úvod.
Recenzent není novinář a psát recenzi není totéž jako informovat o stávce odborářů. Snaha o přesnost a nestrannost tu klopýtá o subjektivní pocit z četby a o různou míru kompetence čtenářů, která zpravodajce trápit nemusí.
Byť se nacházíme na webu zaměřeném na fantastiku, rádi se podíváme i za obzor – obzvláště nachází-li se za ním nějaká poctivá detektivka. Jako třeba knihy Dennise Lehaneho, jehož román Pod rouškou noci jsme si tak nemohli nechat ujít.
Sezona maturitních plesů je v plném proudu a dřív nebo později dojde i na samotnou maturitu. Vzpomenete si na svoji? Tu z českého jazyka? Jakou roli v ní hrála fantastika? A píšou ji jen žánroví autoři?
Nejlepší způsob, jak si doma uklidit, je buď vyhořet, nebo se přestěhovat. Naštěstí se mi stala ta druhá možnost a já konečně odešel do většího. Splnil se mi také sen mít v obýváku reprezentativní knihovnu, do níž bych uložil všechny svazky, na které jsem opravdu pyšný.
Pak jsem si uvědomil, do jakého průšvihu jsem se namočil.