Divíšková, Josefína Divíšková! A nebo raději ne, protože Josefína, hlavní hrdinka knihy Marie Rejfové Kdo jinému jámu kopá, nemá s Jamesem Bondem společného absolutně nic. S přimhouřenýma očima a po nějakém tom martini by možná mohla aspirovat tak maximálně na roli bondgirl, ale na detektivním poli je pouhou amatérkou ve vleku událostí. To jí však rozhodně nezabrání strkat nos do policejní práce.
Čmuchalka z přesvědčení
Nakladatelství Mystery Press ukázalo, že mu nechybí odvaha. Kdo jinému jámu kopá je detektivka české autorky, která jde totálně proti současnému trendovému proudu, a namísto atmosférické krvavé „severské“ detektivky nabízí příběh plný nadsázky a ironie zasazený do kulis malého českého města. Tento odvážný počin však rozhodně není krokem vedle, protože Marie Rejfová si vás svým vyprávěním hodně rychle získá.
Celý příběh je ztvárněn tak, že nebudete věřit, že se skutečně někde a někdy doopravdy neodehrál. Ale pěkně popořádku – začněme od hlavní hrdinky. Josefína je rozvedená čtyřicátnice, která před rozvodem žila v Praze a následně se odstěhovala ke své sestře do Brodu. Aby toho nebylo málo, je malířkou, která však pracuje jako učitelka. Ve svém věku vypadá stále k světu, a o nápadníky tím pádem nemá nouzi. Pravda, výběr je dost tristní – jedním z „favoritů“ je komisař Tvrdík, policista, a navíc ženatý, se kterým již měla Josefína pletky v minulosti. A jako nováček v závodu o Josefínino srdce nastupuje ve druhé dráze pan Výborný, který má velkou výhodu – není ženatý! To ovšem není výhra, protože jeho žena byla zabita během nedávného výletu s kolegyněmi ze školy, kterého se účastnila i Josefína, a Výborného jméno je na seznamu podezřelých dost vysoko. A Tvrdík po něm samozřejmě jde, což vede k mnohdy až absurdním situacím, do kterých se nebohá Josefína samozřejmě připlete.
Mnohý čtenář si dokáže představit, jaká hlavní hrdinka asi může být: hubatá a prostořeká, zvědavá, se sklony k hysterii a lehce asociální, protože si v maloměstském blázinci přijde „jiná“. A rozhodně bychom neměli zapomenout na její zábavnost. V zásobě má spoustu bonmotů a mouder z dílny své babičky, které dokonale vystihují běžné životní situace.
V humorném duchu je podáno i město a jeho obyvatelé. Autorka si bere na paškál typické maloměstské nešvary a archetypální postavy, jakými jsou pedantská sestra hlavní hrdinky, obecní „blázen“, místní podnikatel-šmelinář a jeho žena, povrchní pipka s intelektem houpacího koně. Rejfová dokonale pracuje s nadsázkou; nikoho přitom neuráží, jen jemně ironizuje a paroduje, což zaručeně vzbudí úsměv u většiny čtenářů.
(Ne)detektivka
Kdo jinému jámu kopá je poklidné, oddechové čtení. Bohužel však už ne tak úplně detektivka. Jasně, máme tu vraždu, mrtvolu a následné hledání pachatele. Máme tu oficiální policejní vyšetřovatele a nadšenou Josefínu motající se sveřepě kolem a hledající důkazy. Máme tedy všechny ingredience detektivky, ale…
Bylo by zbytečné vytýkat, že celá zápletka je nekomplikovaná. To vadí ze všeho nejméně a v ladění knihy se tento fakt bez problému ztratí, protože během čtení zjistíte, že se skvěle bavíte, a že o vraždu jako takovou až tak moc nejde. Podezírám však autorku, že během psaní krmila Josefínu jen a pouze čtyřlístky, jinak si nedovedu vysvětlit to množství šťastných náhod a shod okolností. Hlavní hrdinka je příliš často na správném místě, aby vyslechla klíčový rozhovor, náhodou jí padnou do ruky důkazy posunující celé vyšetřování a tam, kde by jiní při pádu do staré štoly bídně zahynuli, ona vyjde jen s pár oděrkami. Ano, některé věci vychází z toho, že hlavní hrdinka je detektivka-amatérka a zvídavě čmuchá kolem, ale stále je v příliš mnoha pasážích patrné, že Rejfová svoji hrdinku postrkuje, jak se jí to zrovna hodí.
I další postavy občas opustí koleje logiky a předvídatelnosti a vybočí. Na konci budete pochybovat i o vrahovi, který se chová jako ostřílený profesionál, co už má na svém kontě minimálně desítku vražd. Výhodou je, že identita vraha zůstává dlouhou dobu utajena, čemuž nahrává i fakt, že do vyšetřování vstupují ještě další „drobnosti“, které odhalení značně komplikují; občasné drobné nelogičnosti jsou dost nízkou cenou za to, aby příběh dával logiku jako celek.
Záleží tedy na úhlu pohledu čtenáře: pokud hledá úžasnou detektivku, pak bohužel Kdo jinému jámu kopá není tou nejlepší volbou. Pokud se však chce odreagovat a detektivní zápletku přijme pouze jako součást humorného příběhu, pak je naopak kniha Marie Rejfové zcela ideální.
Pocta starým časům
Trefou do černého je grafický design knihy, který dříve narozeným připomene detektivky „ze starých časů“ vyvedené v podobné grafické úpravě. Ve staromilném duchu se nese i přirovnání ke slečně Marplové, které však sedí pouze principiálně. Co se propracovanosti a detektivní rafinovanosti týče, má ještě Marie Rejfová před sebou dlouhou cestu. Na druhou stranu – přechod od literatury pro mládež a pouze drobná příprava v podobě novely Kdo má pod čepicí, která je předkrmovým úvodem do trampot Josefíny Divíškové, prostě musí být znát.
Kdo jinému jámu kopá je skvělá oddechovka. Vytýkal jsem, že detektivní složka nefunguje, jak by měla, ale věřím, že v nové knize Komu straší ve věži, která se již pilně v Mystery Pressu chystá, to autorka napraví. Oproti tomu všechny ostatní věci v knize jsou skvělé, propracované a hlavně zábavné – zkrátka ideální letní čtení, které byste rozhodně neměli minout! Laskavý humor a ironie v autorčině podání strhnou nejednoho škarohlída a nakonec zjistíte, že jste si čtení ohromně užili.
Marie Rejfová: Kdo jinému jámu kopá
Vydal: Mystery Press, 2017
Obálka: Daniel Špaček
Počet stran: 268
Cena: 299 Kč
