Za obzorem: Vlk z Wall Street – Veselý zlý kapitalismus

Kapitalismus je děvka, víme? Obzvlášť pokud se nacházíte ve spodních patrech tohoto potravního řetězce. Ač to tak nevypadá, nic jiného nám Scorsese svým Vlkem z Wall Street neoznamuje. Tedy kromě dodatku: tam nahoře však umí být zábava.

Pakliže bychom měli vybrat jeden žánr, do jehož análů se Scorsese zaryl nejhlouběji, případně takový, který naopak režiséra vynesl na výsluní, je to bez jakýchkoliv debat gangsterka. Vždyť prvním filmem, kterým doopravdy zabodoval, byly Špinavé ulice, příběh malého newyorského gangstera. V devadesátých letech pak upevnil svůj status krále gangsterek snímky Mafiáni a Casino. Byla to pak příznačně gangsterka Skrytá Identita, která mu vynesla první sošku Oscara v kategorii Nejlepší režie. A právě devadesátkovým „podsvětním“ filmům je Vlk z Wall Street nejblíže, obzvláště pak Casinu.

Schematicky jde o totožný příběh – vzestup obyčejného člověka až na vrchol, který se tvrdě podepíše na jeho charakteru: nabytí bezpáteřnosti, marnotratnosti a bezmezné chuti po tom, mít neustále víc, pak předznamenává nezadržitelný pád, který se odráží mimo jiné i v krachu rodinného kruhu – úlisné gangstery tak pouze vystřídal úlisný burzovní makléř. Ještě obecněji: nosným tématem naprosté většiny Scorseseho filmu je ve zkratce „odvrácená tvář amerického snu“. Stejně tak Vlka z Wall Street. A zároveň spadá i do režisérovy oblíbené škatulky „Biografické filmy“. Sečteno a podtrženo – Vlk představuje společného jmenovatele Scorseseho filmařské kariéry.

Nenechte se zmást navýsost vtipnými scénami, které místy tohle vrstevnaté drama stáčejí až k hranicím komedie. Eskapády hlavních hrdinů s prohnaným, amorálním dravcem Jordanem Belfortem v čele – lidí, kteří můžou mít prakticky všechno, nač si ukážou – a proto velice často ukazují na nové druhy těžkých drog, si místy s oblíbenými pařanskými filmy typu Pařba ve Vegas vytírají zadnici. S prstem v nose. Přesto by ve vás měly – kromě útočení na bránice (někdy přímo raketometem – scéna s „mozkovou obrnou“ patří mezi to nejvtipnější, co jsme mohli za poslední léta vidět) – probouzet úzkostlivou otázku: Jaký to má všechno smysl? Takže neplést. Žádné chvalořečení kapitalismu, leč kritika až na půdu. Jen se do ní Scorsese nepustil tak okatě jako třeba levičák Oliver Stone.

Zároveň stále skvělý film. Je s podivem, kolik vtipu, hravosti a sex-appealu ze sebe Scorsese vyždímal. Co může být lepším potvrzením bravurní režie než skutečnost, že se během tříhodinového opusu (Scorsese jako by byl stejně nenažraný jako jeho hrdinové) nebudete jedinou minutku nudit? Nespoutaná dynamika, gradace, a především strhující výkon Scorseseho dvorního herce 21. století (kteroužto roli přebral po Robertu De Nirovi) Leonarda DiCapria (právem nominovaného na Oscara v kategorii nejlepšího mužského hereckého výkonu v hlavní roli – nutno dodat, že by si zasloužil i zvítězit, opět) dělají z Vlka z Wall Street dokonale vybroušený diamant. A přestože herci ve vedlejších rolích – obzvláště Jonah Hill coby Jordanův side-kick Donnie či Matthew McConaughey v mentorské miniroličce („Kolikrát denně si ho honíš?“) – podávají bravurní výkony, Leo mezi nimi stále září. Svými kreacemi, proslovy k zaměstnancům, poznámkami do kamery. Prakticky nesleze z plátna, a pakliže se tak stane, těšíte se na jeho návrat.

Připravte se však na to, že budete Jordanovi závidět. Jeho majetek, jeho překrásnou ženu, jeho bohatý život, jeho americký sen. A především jeho bezstarostnou, divokou nezávislost. Jak však Scorsese svým nejnovějším snímkem říká – takováto absolutní svoboda je něco, s čím vlastně ani neumíme žít.