Vlhké snění pamětníků dokola omílaných véháesek s poctivou akcí se podruhé mění ve vlhkou realitu. Jestliže jste se roztékali blahem při kostelové scéně v minulém díle, kdy se na plátně poprvé objevili bok po boku Arnold, Stallone a Willis, nezapomeňte si s sebou vzít balení papírových kapesníků.
 |
Druhý díl vlastně kopíruje dějový rámec svého předchůdce. Tým Postradatelných v akci, tentýž tým poté popíjí po hospůdkách a ukazuje sílu a ducha svého sžitého kolektivu. Akce číslo 2, něco se posere, je třeba napravit chybu (v tomto případě pomstít se), akce číslo 3. Výplně mezi těmito body? Akce a tklivé, melancholické myšlenky o životě = žvásty. Snad jste nečekali sofistikované a rozvětvené dějové linie, nebo nedejbože nápad.
Srovnatelné jsou oba díly de facto i po stránce kvalitativní – co se vám líbilo na prvním, bude se líbit i v tomto případě a naopak. Dobře, pár zlepšení by se našlo, akční scény jsou o chloupek přehlednější (avšak naopak o dost méně nápaditější), nemusíte koukat na (opět) deprimovaného Mickeyho Rourkea a přibylo pár dalších ikon béčkového akčního filmu. Možná jste o nich slyšeli: Jean-Claude Van Damme, Chuck Norris nebo současnější geroj Scott Adkins (asi největší ranař filmového plátna dneška, konečně někdo, kdo se vyrovná Borisi Hokrovi – pro lepší představu doporučuji filmy Neporazitelný 2 a 3), který však dostal jen uslzeně málo prostoru pro předvedení svého umění. Dramaticky se snížila také aktivní minutáž Jasona Stathama, což je škoda, neboť šlo o jeden z nejlépe „prokreslených“ charakterů prvního dílu. Ještě hůř dopadl Jet Li, ten po pár minutách zmizí do nenávratna.
Zůstaly však i chyby jedničky. Logika dostala dovolenou, při hraní si na old-schoolovou akci by neměla proudem stříkat digitální krev či voda (v několika momentech na plátně ohyzdně zasmrděla jasná přítomnost zeleného pozadí) a Bulharské exteriéry připomínají svou okatou laciností mnohem spíše direct-to-video klenoty Uweho Bölla. Zhoršila se také dynamika a gradace příběhu.
A přesto si Expendables 2 naleznou ono svoje publikum, pro nějž budou jedním z nejlepších filmů letošního roku. Ono totiž ve chvíli, kdy před návštěvou kina zmrazíte svoje mozkové závity (nebo jste-li fanoušky žánru a prvního dílu), budete se pravděpodobně velice dobře bavit. Stallone a spol. si totiž umí skvěle pohrávat s divákem, jeho očekáváními a jeho znalostmi žánru a pozadí hereckých drah pánů aktérů, jejich legendárních charakterů či hlášek. A těchto charakteristických trademarků využívají dosyta, takže Arnold huláká, že je zpátky, Van Damme stříhá otočky, a jestliže máte v oblibě vtipy o Chucku Norrisovi, naučíte se další, přímo od Chucka Norrise. No neberte to. Zabaleno dohromady s další akcí, několika vynikajícími hláškami a slovními přestřelkami v dárkovém balení.
V určitých scénách jsem měl však pocit, že ač celý ten „dream-team“ nápad působí jako Vánoční dar pro diváka, jde spíše o plnění tužeb samotných herců. („Díky, že ses tu ukázal,“ říká postava Stalloneho té Norrisově.) Ale protože je třetí díl potvrzen, můžeme nadšeně tipovat, kdo bude dál. Jmen je ještě hodně. Spekuluje se o Clintu Eastwoodovi, Harrisonu Fordovi či Nicholasi Cageovi, ale objevit by se mohli i jiní – Kurt Russell, Steven Seagal, Wesley Snipes, Chow Yun-Fat, Jackie Chan, Michael Dudikoff, jen přidávejte další, představte si je na jednom plátně… střík.
P.S. Už vím, proč jsem měl jako dítě ze všech akčních hrdinů nejraději „žánklóda“. Věděl jsem, že jednoho dne dojde ve filmu celé party seniorů na srovnávání a on bude tím nejzajímavějším.
Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)
josef.horky@fantasyplanet.cz
Filmy nedělají herci, pane Horký, ale režiséři, scénáristé, skladatelé a další. Stříkat z akčních hvězd na plátně není jen poněkud dětské a hloupé, ale i principiálně zcela mimo.
XX
Souhlasím – ale k úspěchu, k němu občas stačí jenom ti herci.
oni i ti herci jsou důlěžití a konkrétně u tohohle filmu žádnýho diváka nebude zajímat scénář, režisér ani skladatel, nýbrž právě herci, kteří v něm hrají. A to se týká i případného pokračování
jooooo je to tu. konečně zase jednou pořádný Akční film.
Sirius: Ano… ale jen do chvíle, než začne film – pak ho to začne sakra zajímat.
XX
běžného diváka? to dost pochybuju… toho akorát zajímá kdo v tom hraje a o čem to bude. Když před běžným divákem vyslovíte jméno nějakýho režiséra, tak jen pokrčí rameny a jde si dál
mám pocit , že recenzent tak trochu (nebo zcela?) nepocopil smysl natočení těchto filmů. Škoda.
Sirius: Já to myslím tak, že na kvalitu filmu má vliv hlavně režisér se scénáristou, nikoliv herci – to jsou jen loutky.
Petr V.
Já myslím, že hned z perexu je jasné, že recenzent alespoň tuší. Ale to neznamená, že se z toho posadí na zadek tak, aby přehlížel nedostatky.
XXX
to jistě mají, ale to, že jsou herci loutky… ale no tak… to by tam podle vaší teorie mohl hrát i člověk, co nemá herectví vystudovaný a nesmíme zapomínat, že herec je jeden z prvků filmů, který film prodá. Vezměte si třeba Inception – lidi se na ten film určitě nehrnuli kvůli tomu, že tam hraje Nolan (pořád existuje hromada lidí, kteří se o filmy moc nezajímají a kteří to jméno v životě neslyšeli), ale kvůli tomu, že tam hraje DiCaprio. A to samé např. platí o filmech s Tomem Cruisem… prostě si řeknou Cruise… toho mám rád/ráda zajdu na to. O děj filmu se prostě zajímají až v druhém případě. No a pak existuje druhá skupina lidí, kteří jdou na film kvůli tomu, že ho natočil Nolan a znají ho – to je jim pak jedno, kdo v tom hraje. Jenže herec není žádná loutka – herec je člověk, kterýmu musíte tu roli žrát od první do poslední minuty. A v tomhle případě to není žádná Růža z pekárny. A říct např. o takovém D. D. – Lewisovi že je to loutka… no to je teda něco…
omluva
a omlouvám se za zkomolení jména
Sirius: Já neřeším, co táhne lidi do kina. Já říkám jen to, že kvalita filmu je dána režisérem, scénáristou ap. Že někdo stříhá nad herci jako tady pan Horký, je čistě jeho problém.
Jinak vaše teorie, proč se lidi hrnou do kina, jsou trochu mimo. Ve skutečnosti nikdo neví, co vlastně ovlivňuje návštěvnost. Je to taková neurčitá směs očekávání, marketingu, lidské psychologie a do ví čeho ještě… nicméně žádný přesný model není. Těžko by pak existovali propadáky a překvapení. Za další spousta lidí má rádo třeba nějaké žánry a herci jsou jim ukradený, pokud mají rádi ten žánr. A herec je loutka, to bych nezpochybňoval – jenom přeříkává, co mu někdo napsal, a hraje, jak mu říká režisér. To, že je třeba charismatický nebo hraje dobře, je sice fajn, ale pořád je to je loutka.
XX
Nejsem si úplně jist, zda jste pochopil vyznění recenze. Na herci pan Horký sice “stříká” (předpokládám, že to mělo být toto slovo, nůžky jsem do ruky rozhodně nebral), ale nad filmem nikoliv.
Josef H.: Já tu recenzi nečetl, jen poslední větu před koncem, která mě zarazila.
Nečetl jsem vás všechny ale rád bych řekl svůj názor na Postradatelné.
Připomělo mi to knihy od Kulhánka. Nejde o logiku nebo o velké příběhy. Jde o to, dobře se bavit. Mě to bavilo. Hlášky, akce od začátku do konce, zajímavé postavy a záporák, kterýmu by jste nejraději vyrvali vnitřnosti a uškrtili ho na jeho tenkém střevě.
Toliko ode mě.
Ač jsem neviděla jedničku, dvojku jsem si moc užila. Dostala jsem přesně to, co jsem čekala. Akci, hlášky, akci, akci, akci, hlášky, Chucka Norrise, hlášky, akci… I stopáž byla příjemná – žádná hluchá místa. Pobavila jsem se, krásně vyčistila hlavu, namlsala se na conovou projekci (i když to nemá fantastický prvek, snad se na nějakém conu dočkáme) a vracela se z kina moc spokojená – a to i přesto, že z těch starých akčních pecek skoro nic neviděla. Takže nostalgie v mém nadšení nehraje žádnou roli…
Seagal, Snipes, Trejo a Banderas – ti tam chybí.
Pro XX: Nepochopení na jaké legrácce a snech mnohých (nejen) diváků je tohle celé postaveno? A k těm hercům? Kolik příkladů nám historie skýtá, kdy se režisér/scénárista atd. stal hrobařem filmu? Vážně nemáte oblíbený jeden jediný film, který si nedokážete představit s jiným hercem? Nadhodím jen jeden za sebe: Kmotr a Marlon Brando. Takhle si loutku nepředstavuju. Podle mého je dobrý film týmová práce a týmový je i výsledek. Ze špatného herce ttiž nic nevymlátíte a můžete ho za provázky tahat jak chcete. To věděl už Cimrman 🙂
Ach… Teď jsem se dostal ke sdělení “já tu recenzi nečetl” (a domýšlím si, že ani jeden z filmů), což činí debatu dezpředmětnou 🙂
Ještě dodám, že Expendables 1 mi řízením osudu v kině utekli a viděl jsem se náhodou až teď v létě v podstatě ve stejný čas jako Temný rytíř povstal. Sežerte si mě, kamenujte mě, říkejte mě primitiv – ale s odstupem času ty filmy hodnotím tak, že u Expendables jsem se bavil víc. Už proto na dvojku sichr zajdu, on i ten mozek si občas zaslouží pauzu 😉
Schramm: Víte, o Expendables existuje i pár pěkných odborných studií, to rozhodně není film, kde si mozek může dávat pauzu. Ono tuhle frázi “v kině vypínám u některých filmů mozek” používají většinou lidé, co ten mozek nezapínají nikdy. Jinak v každým teamu jsou leadři a pěšáci, nic jako teamová práce neexistuje, to je další žvejk (dobrý tak pro personalisty). A Brando bez Coppoly by byl úplně odepsaný. O tom tu mluvím. Navíc zrovna cynik Brando si svého ani žádného jiného herectví nevážil, ale to už je zas další téma.
to XX
Studii lze sepsat na cokoliv, i na ty studie 🙂 Ale já mluvil o sobě. Já zrovínka tenhle film opravdu nepůjdu analyzovat a zkoumat, fakt si ho půjdu jen a pouze užít a bavit se nad nereálnou akcí, dechberoucími efekty a super hláškami. Čili, mozek si tam pauzu dávat může – a ano, uznávám, nemusí. Ale s něčím jako Sedmá počeť to srovnávat nebudeme, že?
A s tou týmovou prací, to bychom si taky mohli povídat dlouho, ale jednak to vychází ze subjektivních zkušeností nejspíše, jednak a především je to tady OT.
XX
??? hrál jsi někdy v nějakém filmu?
to pííís
Blázníš? Působí snad jako loutka???
Schramm
trošku jo. trošku jako loutka svého vševědoucího já.
to pííís
Zas můžeme být rádi, že Filip Renč chodí na FP 🙂