Stokerovi – morbidní oslava pudovosti (DVD)

Na první pohled zvláštní dívka India Stokerová si dozajista uměla představit lepší osmnácté narozeniny, než „okořeněné“ informací o úmrtí milovaného otce. Na jeho pohřbu se objeví pro ni doposud neznámý strýček Charlie, galantní, pozorný, stylový a tajemný frajer, který se k ochuzené rodině dočasně nastěhuje. A jak jistě očekáváte, spoustu věcí se tím změní. Strýček Charlie je totiž také trochu podivín s tak trochu podivnými koníčky.

„Nejsem tvořena jen sama sebou.“

Scénář Wentwortha Millera, jehož můžete znát jako hlavního hrdinu seriálu Útěk z vězení, byl v roce 2010 zařazen na tzv. „černou listinu“ nejlepších nerealizovaných scénářů. Proč na ni nějaký ten rok čekal, je zřejmé na první pohled. Zahrává si totiž s tématy, které hollywoodským tvůrcům tak docela nevoní. S tématy jako stvořenými právě pro Chan-wook Parka.

Divácky zkušené oko v tomto příběhu rozeznává variaci Hitchcockovy klasiky Ani stín podezření, přičemž se Miller neostýchá tuto inspiraci přiznat. Zachováno tak zůstalo jméno strýčka Charlieho, jeho charakterové pozadí a podivný vztah mezi ním a neteří. Jde však mnohem dále na ose zvrhlosti a psychologické prohloubenosti, a to až kamsi k lehce modifikovaným elektřiným komplexům. Po stránce dějové však scénář působí celkem ploše a přímočaře, navzdory tomu i nesemknutě. Rozhodně by mu neuškodilo více motivů či dílčích konfliktů, větší ucelenost nebo výraznější pointa. Tyto úpravy by film vystřelily kamsi do kinematografic­kých výšin.

„Tak jako si květina nevybírá svou barvu, nezodpovídáme za to, co se z nás stalo.“

Výsledný dojem však silně pozvedává Parkova režie. Výsostně nápadité jsou především práce s kamerou či střihem, jednotlivé kompozice obrazu a originální střihové montáže na základě obrazové souvislosti jsou vysoce okulahodící. V nejlepší scéně filmu pak Park ukazuje učebnicovou práci s gradací napětí. Jeho postup bychom mohli označit jako filmovou verzi „momentu zklamaného očekávání“ či filmovou verzi „opakovaně přerušované soulože“. Finále této scény několikrát oddaluje prostřihy s nesouvisejícími, leč soběstačně napínavými záběry, čímž umocňuje vyvrcholení.

V další z vynikajících scén můžete vidět například nejvášnivější pianový duet od doby Mrtvé nevěsty Tima Burtona. V jiné zase nejpůsobivější ořezávání tužky, později jednu z nejúchylněji sestříhaných masturbací. Vůbec perverzně sexuálním rovinám, které scénář nabízí se Park vůbec nevyhýbá, naopak je obrazem podtrhuje. Někdy dodává porci černého humoru. Zkrátka, především díky němu tak technická stránka snímku obstává na výbornou s mínusem – většího využití totiž mohla dojít hudba Clinta Mansella. Především díky Parkově režii stojí za to Stokerovy vidět.

Zmínku si však zaslouží také hlavní herecké trio – Matthew Goode, Mia Wasikowska a Nicole Kidman. Goode a Wasikowska předvádějí uhrančivé role, Nicole Kidman lehce zaostává, v roli matky, která ke své dceři nezvládla přimknout je však dostatečně věrohodná.

Dovedu si představit, že v méně osobitých režijních rukou by Stokerovi skončili jako průměrný thriller, který bychom ani neměli potřebu zmiňovat. V těch Parkových však představují interesantní snímek a morbidní oslavu pudovosti. Pudovosti, od které se lidé svou racionalitou celý život snaží distancovat.

„Teprve, když si to uvědomíte, jste opravdu svobodní.“

TRAILER: