Je tu další z dlouhé řady filmů, které divákům vštěpují do hlavy to základní poselství, kvintesenci života: užívejte dne. Jakkoliv je to ve většině případů otravné, Walter Mitty je v tomto směru výjimkou.

Jednou z největších kritických a diváckých pecek podzimu a vážným adeptem na oscarové nominace hned v několika kategoriích je nový film Paula Greengrasse Kapitán Phillips. Pravda, fantastiky v něm není ani zbla, ale občas dozajista neuškodí se vypravit za obzor.

Na náhorní planině běží travou zajíc a gepard. Ten první je zatím vpředu. Jeho svaly pracují, jak mají, je rychlý, hbitý, běží… Ale už je mrtvý. Ať udělá, co udělá. A pak to přijde. Gepard zabíjí, elegantně, vznešeně. A pokud vás tahle scéna dojímá, jste buď mrcha fatale Malkina nebo ideální divák Konzultanta…

Že Chan-wook Park patří mezi nejproslulejší asijské režiséry dneška, o tom nemůže být sporu. Jeho kariéra v současné době nabrala směr: západ hned dvojí cestou. Letos se dočkáme remaku Parkova kutlovního thrilleru Oldboy v režii Spikea Leeho, sám Park pak natočil svůj první anglicky mluvený film, mysteriózní thriller Stokerovi.

Pokud někdo pravidelně a s přehledem vyvracel předsudky, že anime jsou jen pohádky pro děti, pak to byl Satoši Kon. Člověk, jenž s oblibou klamal diváky a miloval hru se sny. Talentovaný japonský scénárista, režisér, který nedostal šanci dokončit své poslední dílo.

Není mnoho režisérů, jejichž každé další počiny jsou vyhlíženy s až dětinským nadšením. Mezi tuto smetánku však Quentin Tarantino dozajista patří. Tři roky po poctě kinematografii zabalené do alternativní verze druhé světové války, oblíbeným Hanebným panchartům, cinefilům tento Ježíšek nadělí dáreček, na který čekali již dlouho. Quentin totiž konečně natočil regulérní spaghetti western. Echm, echm. Tedy, skoro regulérní.

Jeho jméno zná takřka celý svět. Bond. James Bond. Agent 007. Protřepat – nemíchat potřiadvacáté a rozhodně ne naposledy. S Oscarovým režisérem v zádech.

Vlhké snění pamětníků dokola omílaných véháesek s poctivou akcí se podruhé mění ve vlhkou realitu. Jestliže jste se roztékali blahem při kostelové scéně v minulém díle, kdy se na plátně poprvé objevili bok po boku Arnold, Stallone a Willis, nezapomeňte si s sebou vzít balení papírových kapesníků.

V roce 2002 se na plátnech kin objevil nenápadný snímek představující divákovi akčního hrdinu pro nové tisíciletí – Jasona Bournea. S kratším odstupem se z filmu stal hit. Následovalo pokračování (již pod taktovkou Paula Greengrasse) a slavné zakončení trilogie filmem Bourneovo ultimátum před pěti lety. Nebyl by to však Hollywood jak ho známe, aby z uzavřené trilogie, bez původního režiséra a dokonce i bez titulního hrdiny nedokázal natočit „pokračování“ a vymámit tak z diváků nějaké ty penízky navíc. Paula Greengrasse na režisérské sesli vystřídal scénárista Tony Gilroy a na světě je Bourne nový. Avšak když dva dělají totéž…

Filozofická otázka na úvod: proč se na Fantasyplanet.cz zabývat snímkem Až vyjde měsíc, když ho nikdo do fantastiky neřadí? Odpověď: protože to je fantastický film. Tečka. Následující text číst nemusíte, vše podstatné již víte. Tečka. Tečka. Pokud ovšem ten film neuvidíte – i když ani k tomu vás nikdo nenutí – bude váš život šedivý a prázdný. Tečka. Tečka. Tečka.