V kinech už pár dnů řádí Krvavý Johann – film režiséra a scénáristy Jakuba Krumpocha. Honza Procházka se vypravil na premiéru a nedalo nám to, abychom nevyzpovídali hlavního tvůrce tohoto brakového díla. Pokud vás zajímá, jak se točí “na punk” a za Covidu hodně odvážná verze Fausta a kolik pozitivní energie zvládne jeden nadšený filmový tvůrce rozdat v jediném rozhovoru, čtěte!
Na úplný úvod zkuste našim čtenářům přiblížit jakou roli jste vlastně při tvorbě filmu Krvavý Johann měl…
Byl jsem u Johanna jako scénarista a režisér, čili napsal jsem scénář a pak měl to štěstí a zrežíroval-zrealizoval ho. Podílel jsem se také na střihu filmu s Kurtem Neubauerem, který u filmu fungoval jako producent, kameraman a střihač. Takže Krvavý Johann je takové naše první, filmové dítě.
Kdy vznikla myšlenka natočit tenhle film? A jak moc jste měl v začátku přesnou představu o tom, co by to mělo být?
Ta vznikla při práci na scénáři pro jiný hororový film, na kterém jsem už dělal právě s Frantou Kotletou a Kristýnou Sněgoňovou, pod dramaturgickým a producentským dohledem Rudy Merknera. Ten nám právě říkal, tenkrát ještě v době covidu, že příběh, který píšeme bude na natočení hodně drahý, a že se budou těžce shánět peníze. Pak Rudu napadlo, jestli bychom mezitím ještě nenapsali něco lehčího, levnějšího na realizaci a zkusili to na punk protlačit do kin. A tady už začíná Krvavý Johann. Kotleta a Sněgoňová mi dali šest krátkých povídek, které jim ležely v šuplíku a řekli ať si dělám co chci, více méně. No a já z nich sestrojil Krvavého Johanna a už to jelo : )
Byl to váš první filmový projekt, nebo jste už měl v té době se psaním scénářů a režírováním zkušenosti?
Měl jsem pár zkušeností z televize, kde jsem psal jako scénarista dva díly seriálu Co ste hasiči a v televizi pracuji dodnes jako promoproducer – což je člověk co vymýšlí a režíruje TV reklamy a spoty. A pak jsem napsal a zrežíroval pár hudebních klipů, jeden dokument a dva krátké, hrané filmy.
Krvavý Johann je na světě – o čem tenhle film tedy je?
O rodině Faustů, kteří žijí po staletí mezi námi a teď si vyřizují mezi sebou účty. Během této “rodinné” vyřídilky umírá hodně lidí, ale také promění několik nebožáků v zombíky, upíry a teče u toho hodně krve. Je to pocta hororům z 80. let, které vznikaly také jak u nás na koleně, za pár peněz a z čistého nadšení. Kombinace hororu, komedie a fantasy.
Měla to být od počátku variace na klasického Fausta?
První verzi scénáře jsem měl bez Fausta, jen na postavách z těch povídek, co jsem od Kotlety a Sněgoňové dostal. To mi ale Ruda Merkner lidově řečeno smetl ze stolu, že je to málo, že to chce pevnější, dějovou linku. No a pár dní na to moje malá dcera našla ve sdílené, sousedské knihovně co máme ve vnitrobloku knížku s velkým červeným F na přebalu. Ona neuměla číst v té době, takže nevěděla co mi nese, ale byla to Goethova kniha FAUST. A v tu chvíli mě napadlo, ty povídky od těch dvou propojit právě s Goethovým Faustem.
Zkuste nám neznalým popsat, jak takový film vlastně vzniká?
Jak se říká na PUNK! 😀
Ale snažili jsme se, aby vznikal tak, jak by měl každý film vznikat, i když jsme neměli ty peníze, které běžně jsou u filmu. Průměrně stojí u nás film od 25 do 30 milionů korun. Někdy trochu méně, někdy trochu více a někdy brutálně více. My měli brutálně méně. Cca 2,5 milionu korun. Takže jsme museli dělat kompromisy. Herci byli tak hodní a vzdali se honorářů za případná procenta ze zisku a platili jsme jen to nutné jako byly masky a speciální efekty apod. Běžně se točí v kuse cca 3-4 týdnů film, takže nějakých v průměru cca 25 dní. My měli také 25 natáčecích dní, ale rozházených do 7 měsíců. Někdy jsme v půlce scény skončili natáčení a dotáčeli jsme ji až za dva měsíce, ne následující den. Takže v tomto to bylo hrozně náročné, abychom to uhlídali. Měli jsme to tak, protože herci, tím, že hráli prakticky zadarmo, mohli hrát jen v době svého volna. A toho moc neměli, protože hrají v seriálech, divadlech nebo filmech, kde jim regulérně platí. Takže sesynchronizovat jejich kalendáře aby měli například v jeden den volno Roman Zach a Jirka Ployhar byla práce na několik týdnů a byla okolo toho hromada plánování. To, že jsme to zvládli považuji za jeden ze zázraků okolo Johanna : )
Krvavý Johann byl původně projekt, který nebyl určený pro kina. Jaké jste s ním měli plány?
Původně jsme upřímně moc nevěděli, jak co bude a jak co dopadne a jestli se to vůbec dokončí. Ale já a Kurt jsme samozřejmě už na začátku snově říkali, že do toho dáme všechno a do kin to nějak dotáhneme. I kdybychom měli s tím filmem jezdit sami dva a dělat besedy. Ale čím víc jsme měli natočeného, čím víc jsme měli známých jmen, tím víc jsme doufali, že se nám ten bláhovej nápad a sen možná fakt podaří. No a bum. Film o kterým nikdo nechtěl slyšet, nikdo ho nechtěl dělat, nikdo nám nevěřil, pak rok jezdil po festivalech jako Comic-Con Praha, Creepy Con, Cybertown, Festival Fantazie, Festival Otrlého diváka, Filmový Písek, pak měl několik Halloweenských předpremiér a nakonec od 11.1. 2024 šel do celorepublikové distribuce. O tom se nám s Kurtem před třemi lety jen zdálo.
Prozradíte nám, kolik peněz tenhle film spolykal a co na něm bylo nejdražšího?
Jak jsem říkal, cca 2,5 milionu korun myslím to bylo. Nejdražší jsou vždycky lidi, které musíte platit, protože jich je okolo filmu vždycky hodně a bylo to tak i u nás, i přesto, že jsme to točili na punk.
Film se natáčel za COVIDU – jaká specifika to pro vás coby režiséra mělo?
Nám to paradoxně pomohlo, ta situace, co byla. Protože herci měli ze začátku více času na nás, lokace byly prázdné a nepotřebovali jsme ani zábory apod.
Jako milovníkovi fantastiky mi to nedá: scénář je prý zčásti podle nevydaných povídek Leoše Kyši aka Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové? Je to pravda – a pokud ano, jak jste se k takovým pokladům dostal?
Darovali mi je oni. Jak jsem říkal předtím. Měli je schované v šuplíku a nabídli mi je, ať s nimi něco zkusím vymyslet. No a zbytek je už historie. Každopádně ty povídky byly a jsou boží, a jsem rád, že je mám u sebe : )
V obsazení je několik známých jmen české herecké scény. Na co jste herce lákali při jejich obsazování?
Honzu Dolanského a Lenku Vlasákovou jsem znal už dlouho. S Honzou jsem pracoval na Prima Cool a s Leničkou mi hráli už v jednom krátkém filmu. Honza vlastně ve dvou krátkých filmech. A mít tyhle dvě jména je dobrá startovní pozice na ukecávání dalších herců. Já si pak řekl o Janu Bernáškovou, což mi Ruda okamžitě potvrdil, protože ona je jeho žena. Což jsem nevěděl tenkrát. No a najednou už máte tři slavné herce a zbytek už šel snadno. Herci se mezi sebou znají a Dolanští za mě ručili a taky si myslím, že si ten horor prostě chtěli všichni zkusit a pobavit se.
Při výběru herců jste zabrousili i do oblasti filmů pro dospělé. Jak vás zrovna tohle obsazení napadlo?
Já už měl zkušenost z krátkého filmu EVA, kde hrála jedna právě z dam, Antonia Sainz. A ta spolupráce s ní byla boží, a tak jsem ji nabídl i Johanna, jen s tím, že bych potřeboval k ní ještě parťačku, ať jsou dvě, že budou sexy upírky z bordelu (což byla jedna z povídek Kotlety a Sněgoňové) a ona mi přihrála Brittany Bardot. No a sexy tandem upírek byl na světě. Obsadil jsem je proto, protože jsou pro tyhle řekněme poběhlice skvělé. Nemají takový ostych jako klasické herečky a v těch fyzických a lehce erotických scénách působí přirozeněji, dravěji a strašidelněji. Takže to byl důvod. Měl jsem to odzkoušené už od toho krátkého filmu EVA právě. Tam jsem potřeboval taneční/striptýzovou scénu a tenkrát mě napadlo, že by to měl dělat profík.
A teď to hlavní: zkuste nám popsat ten okamžik, kdy se o film začala zajímat velká distribuční společnost a z nekomerčního filmu byl najednou „kinofilm“.
Pomohl tomu fakt, že jsme ten film vlastní osou dostali na Comic-Con v Praze. Což byla velká událost. Měli jsme v sále 500 lidí a na konci nám tleskali ve stoje diváci. V tu chvíli jsme poslali všem distributorům v ČR screener a prosbu, zdali se nás někdo ujme. Zájem měli všichni zpočátku, ale každý z distributorů měl jinou strategii. Tu nejlepší měl za nás Bonton film. Opatrnější, delší ale logičtější. Tenhle druh filmu i hororu všeobecně nemá u nás moc zastoupení a předchozí pokusy moc kina nebouraly. Takže ta opatrnost byla a je na místě. Ale měli jsme výhodu hotového, odzkoušeného projektu, kterej distributora nebude stát moc peněz propagovat, protože to zvládne film sám díky těm všem conům, kde nejsou fanoušci zvyklí sledovat český film tohoto žánru. Takže strategie byla pokračovat ve festivalech a podle ohlasů se uvidí, jestli distribuce bude menší, nebo široká napříč republikou. A tady se stal další zázrak a dostali jsme tu plnou distribuci od 11.1. 2024.
Za vás jakožto za režiséra: proč by diváci na film měli přijít?
Protože je to úplně něco jiného, než jsou u nás zvyklí vidět. Nejen žánr filmu, ale i slavní a lidmi oblíbení herci jsou opravdu v netradičních rolích, situacích, a myslím, že to prostě lidi baví. Je tam hromada humoru a na druhou stranu i hodně gore scén a hororových výjevů, odkazů. Prostě je to zábavnej mix, kterej skvěle funguje na velkým plátně v kině.
A samožerské okénko na závěr: je něco, na co jste v souvislosti se svojí prací na Krvavém Johannovi speciálně hrdý?
Na všechno a na všechny, kdo se na tom podíleli a kam jsme Johanna od nuly dostali a co za skvělé festivaly jsme s ním objeli. Tohle všechno bylo tak nepravděpodobný, že tomu doteď sám nevěřím, že se to děje. : )
Děkujeme za rozhovor – a ať se filmu v kinech daří! A vzkaz z redakce: dávejte si pozor na stůl!
FOTO: Se svolením Jakuba Krumpocha byly využity fotky z oficiálních stránek filmu Krvavý Johann
