Na náhorní planině běží travou zajíc a gepard. Ten první je zatím vpředu. Jeho svaly pracují, jak mají, je rychlý, hbitý, běží… Ale už je mrtvý. Ať udělá, co udělá. A pak to přijde. Gepard zabíjí, elegantně, vznešeně. A pokud vás tahle scéna dojímá, jste buď mrcha fatale Malkina nebo ideální divák Konzultanta…
 |
Nový film Ridleyho Scotta to nemá lehké. Konzultant se může chlubit skvostným obsazením (Fassbender, Bardem, Pitt, Diaz, Cruz), úžasným prostředím a temným příběhem o obchodu za dvacet milionů dolarů, který se krutě nepovedl. Přesto to schytává ze všech stran. A první na ráně je scenárista. Cormac McCarthy. Což je, slovy jedné internetové diskuse o Jágrovi, talentovaný hoch, o kterém ještě určitě uslyšíme.
Ale vážně. McCarthy je geniální spisovatel a na stará kolena – v osmdesáti – si střihl svůj první původní scénář. Kritici přitom tvrdí, že měl raději napsat knihu, že jeho scénář nefunguje, že sice Ridley dělá co může, ale… že jako postavy ve filmu nikdo nemluví a že spousta věcí nedává smysl. A od Pepy Horkého jsem se doslechl úplně úžasné shrnutí: Na tom filmu prostě vůči divákovi není spousta věcí fér.
Fér? U Cormaca McCarthyho? No… chtít můžete. Chtít jo.
O McCarthym se dají psát celé monografie, nebo se prostě můžeme spolehnout na jednu věc: ten chlap není vypravěč. Je to starozákonní prorok. A Starý zákon je fér trochu jiným způsobem, než jsme dnes zvyklí. My si hrajeme na polehčující okolnosti, body za snahu, možnost druhé šance… McCarthy místo toho říká, že vaše odpovědnost je absolutní. Jakmile učiníte rozhodnutí, jakékoliv a za jakýchkoliv okolností, musíte nést všechny následky.
A o tom Konzultant je. Nesnaží se sledovat boj postav s nebezpečím a nastalými komplikacemi. Od začátku je jasně řečeno, že Anuška už rozlila olej… nebo jinak, pokud neholdujete Bulgakovovi – bolito už je přehozené a smyčka se stahuje. Příběh tak nesměřuje k nějakému vzdoru a boji (který může i nemusí skončit vítězně, ale musí prostě proběhnout), nýbrž k okamžiku prozření a přijetí nevyhnutelného.
Takže znovu, o čem je Konzultant? O trestu. A o tom, že potrestáni nebudete jen vy, ale i vaši blízcí.
Fér přitom je, že to říká od začátku. A rozhodně neplatí, že nechápete motivace a vztahy postav – tedy, nechápete je, pokud jste připravení na běžný polopatický film. Ale když jdete na McCarthyho, tak snad uvažujete trochu jinak a nečekáte, že vás někdo povede za ručičku. Nebo čekáte? No tak sorry. Osobně se mi líbí způsob, jakým film dávkuje informace a přímo dopředu prohlašuje, co a komu se stane.
A protože jsem důsledný, pořídil jsem si i knižně vydaný scénář a šel s ním ruku v ruce po potenciálně problematických místech, které tedy prý nedávají smysl a může za ně pan spisovatel. A více, co jsem zjistil? Že Ridley to flákal – i když třeba ve střižně, kdo ví. Každopádně ve filmu jsou určitý změny.
Třeba dnes již legendární scéna, v níž Malkina souloží s autem. Ta scéna je ve filmu opravdu skvělá a já předpokládám, že jí budete všichni sjíždět na youtube. Ovšem končí tak, že někoho třeba napadne: A neměli pak problém s tím vidět přes to sklo?
No a vidíte, ve scénáři je ještě napsáno, že Malkina chce po Reinerovi, aby vystoupil a její sekrety z předního skla slízal. Což on neudělá… a nepomůžou ani stěrače, protože Italové nějak při konstrukci zapomněli na tak zásadní problém, jako je odstraňování sekretu nadržených mrch z předního skla.
Samozřejmě, některé scény jsou zvláštní i tak. Ale v podstatě platí, že McCarthy je stručný. Každé jeho slovo vzešlo z půdy obtěžkané významy, takže si to může dovolit. A znovu: nehodlá, nechce a nikdy nechtěl, vám všechno vysvětlovat. Od toho jsou tu jiní borci.
V tomto případě konkrétně Ridley Scott. Ten sice režíruje svůj standard, což je hodně dobrý. Ale je otázka, nakolik se jeho styl hodí k starozákonnímu kázání. Určitě však nese vinu na minimálně nešťastném vyznění některých scén. Třeba když jde Malkina ke zpovědi. Tahle dáma je super postava a Cameron Diaz ji zvládla překvapivě dobře. Což říkám z pozice člověka, kterému se nikdy nelíbila. V oné scéně z kostela však selhává.
Aspoň si to tedy myslím. Celá její výprava za zpovědí totiž působí jako komedie. Něco na té Malkině je, chápete? Nejen na základě scénáře, ale i všeho, co přecházelo ve filmu, se domnívám, že Malkina si prostě ohmatávala koncept, kterému moc nerozumí, ale jehož pochopením se cítí povinována vůči své oběti. Protože Malkina je lovec a zabíjí s čistým srdcem a elegancí (její motivace je přitom ve filmu naznačena v prvním setkání Konzultanta a Westreyho, ve scénáři pak má ještě na samém závěru krásný komentář)…
Co asi McCarthymu neodpářeme, je styl mluvy většiny postav. Někdo se cuká, že obchodníci s drogami, narkobaroni a prostředníci takhle metafyzicky nemluví. No, neznám moc narkobaronů, od toho je tu Kyša, ale dvě poznámky… Zaprvé – co jste od McCarthyho zase čekali? A zadruhé…
Na mě to působí dobře. V prostředí, kde jste už viděli všechno, kde jste dost možná dělali všechno, kde je uřezávání hlav a znásilňování mrtvol otázkou cen dohodou, prostě najednou dojdete do stavu, kdy máte chuť filozofovat, rozjímat… a navíc, Mexikáni jsou hodně transcendentální lid.
Takže pokud něco, tak uznám, že některé ty proslovy jsou na McCarthyho trochu překombinované, nebo překvapivě neohrabané. Abych zmínil jeden, tak zásadní monolog o světech, které vytváříme svým rozhodnutím. Je to krásné sdělení, skvěle pasuje do filmu, ale nemohu se zbavit dojmu, že tady pero při psaní trochu skřípalo…
Takže se můžete ozvat a prohlásit: „Ha, no bodejť, v osmdesáti chlap senilní, neměl se do toho pouštět.“ Dovolím si ovšem spekulaci: McCarthy asi cítil, že některé věci nejdou tak vycizelované, jako v jeho knihách, ale taky cítil, že je mu osmdesát. A ten film chtěl. Takže prostě jel podle nějakýho časovýho plánu a učinil rozhodnutí, že opravdu bude scenáristou a spolehne se na režiséra.
Z nějaké senility bych ho opravdu nepodezíral – už proto ten nápad se souloží auta. Na osmdesátiletýho proroka vůbec ne špatný nápad. To mě nenapadlo ve dvaceti, kdy jsem aktivně odhaloval krásy hentai a pinku. A to nemluvím o monologu Reinera, který se do filmu nedostal asi proto, že ho chce Tarantino do nějakého svého projektu s Rodriguezem (historka na téma, jak chalani naučili kluka z Brazílie balit americký holky).
A Ridley nakonec odvedl dobrou práci, ne výbornou – jak jsem naznačil výše – ale hodně dobrou. Velkou pochvalu přitom zaslouží za to, jakým způsobem většina herců ve filmu napodobuje svým pohybem dva gepardy, kteří ve filmu vystupují (jmenují se Raoul a Silvie, přičemž ona má chudinka nemocné srdíčko). Schválně se soustřeďte na pohyb Bardema, když poposedává na gauči, na to, jak Fassbender nebo Pitt drží ramena… A jak si kamera hraje s opravdovými gepardy. Jsou to drobnosti, ale přesně toho typu, který pomáhají filmu vypálit se vám do paměti…
Stejně jako mrtvola cestující v sudu (narkobaronský metafyzický vtip, víte), poslední Westrayho fuck you, Malkininy drápky nebo Reinerovy krví zalité sluneční brýle. A samozřejmě to ojíždění auta. Takže za sebe říkám, že Konzultant je jeden z filmů roku, ale pokud na něj půjdete jako na tradiční, byť áčkový thriller, dostane se vám jen vztyčeného prostředníčku páně McCarthyho…
