Třicátá léta se v Americe nesla v duchu hospodářské krize, která způsobila zánik mnoha SF projektů. Nejdůležitější magazíny se však udržely a vznikl i nový Astounding, který se stal největším rivalem přežívajícího Amazingu.
3. Magazínová SF třicátých let
3.1. Situace na trhu SF pulpů počátkem třicátých let
Počátkem třicátých let měl Amazing Stories stále ještě dosti pevné postavení na trhu časopisů. Od roku 1930 mu však začala vyrůstat konkurence v podobě zmíněných Science Wonder Stories a Air Wonder Stories a nově založeného Astounding Stories of Super-Science. Šéfredaktor Amazing Stories T. O’Connor Sloane poněkud ustrnul na dosaženém úspěchu a rozhodně nedělal vše pro to, aby úroveň časopisu dále zvyšoval. Velkou šanci například promarnil, když si nedokázal udržet nadějné začínající autory, kteří v Amazingu publikovali své první povídky. Dnes proslulí autoři jako E. E. Smith (autor zmiňovaného Skylark of Space), John W. Campbell Jr (později editor Astounding Stories), Jack Williamson či Clifford D. Simak kvůli nízkým autorským honorářům a nedbalému vedení časopisu vesměs odešli ke konkurenci. Sloane dokonce ztratil rukopis Campbellovy první povídky a Simakovi vrátil jeho první příspěvek po čtyřech letech s poznámkou, že je „poněkud zastaralý“[1]. Čas od času nevědomky vydal plagiát či otiskl po letech povídku, kterou její autor mezitím již nabídl někomu jinému[2]. Zajímavé také je, že přestože Sloane vedl léta vizionářský SF časopis, netajil se nikterak tím, že nevěří, že se lidstvo vůbec kdy dostane do vesmíru.
Zatímco příběhy ve stávajících SF časopisech byly do jisté míry pouhou popularizací vědy, nakladatel William Clayton (Clayton Magazines) a jeden z jeho editorů, Harry Bates, se rozhodli přistoupit k věci z opačné strany a zaplnit mezeru na trhu vytvořením časopisu Astounding Stories of Super-Science. Časopis byl již od počátku klasickým pulpem, nesnažil se působit seriózněji jako konkurenční tituly, které měly formát slicků a byly tištěny na lepším papíře (viz 2.1.). Důraz na vědeckou složku byl silně potlačen, časopis se netvářil, že by byl něčím více, než pouhou akční dobrodružnou literaturou. Vědecká složka byla přítomna pouze proto, aby jinak dosti melodramatické příběhy působily věrohodněji a byly více vzrušující. Jako ilustraci je možno uvést citát z editorovy předmluvy k povídce The Pirate Planet od Charlese W. Diffina[3]: „From Earth & Sub-Venus Converge a Titanic Offensive of Justice on the Unspeakable Man-Things of Torg“[4]. Právě kvůli své pramalé literární kvalitě a značně amatérskému provedení mohly příběhy z Astoundingu stěží konkurovat napínavějším a celkově mnohem zajímavějším příběhům publikovaným v Amazingu. Během následujících sedmi let ale docházelo k soustavnému zvyšování kvalitativní úrovně Astoundingu a časopis začal čím dál výrazněji ohrožovat pozice stávajících titulů. Nakonec ve druhé polovině třicátých let vyšel z tohoto klání SF magazínů vítězně, a to z několika důvodů.
V kontextu celého trhu s pulpy si totiž tehdy SF časopisy nevedly nikterak dobře. Celé desetiletí trvající ekonomická krize přitom pulpům výrazně prospěla, neboť představovaly cenově dostupný zdroj zábavy v době, kdy ještě neexistovala televize. Fantastické příběhy byly stále v oblibě, vývoj science fiction však poněkud stagnoval a Amazing Stories ani Wonder Stories nenabízely nic nového, ačkoliv literárně byly v kontextu tehdejších pulpů celkem na úrovni. Claytonovu Astoundingu tak, jakkoliv byl špatným čtením, nakonec prospělo právě alternativní pojetí SF, když technokratická SF gernsbackovských časopisů sice leckoho přitahovala, ale rovným dílem i mnoho čtenářů odrazovala.
Nemalou roli (zvláště v době hospodářské krize) sehrálo i ekonomické hledisko. Jednak byl Astounding od počátku pulpem a tudíž levnější (Amazing Stories a Wonder Stories přešly na pulpový formát až roku 1935), především však autorské honoráře Astoundingu byly čtyřikrát vyšší než u konkurence. A hlavně byly vypláceny včas. Přestože se i tak stále jednalo o pouhou šestinu toho, co dostávali autoři, jejichž povídky byly otištěny v mimožánrových časopisech, stačilo to k tomu, aby Astounding přetáhl na svoji stranu některé nadějné autory píšící původně pro Amazing. Tito autoři se pak vesměs stali pod vedením nového editora Astoundingu Johna W. Campbella Jr slavnými. Jejich odchod však Amazing nikterak neoslabil, spíše jen omezil možnost jeho dalšího rozvoje. Nicméně i to je sporné: T. O’Connor Sloane neposkytoval svým autorům nikterak podnětné prostředí pro jejich další spisovatelský rozvoj, a tak je obtížné říci, nakolik by tito autoři Amazing skutečně obohatili.
Nakonec byl Claytonův Amazing jediným ze SF časopisů, který se během hospodářské krize etabloval jako měsíčník. Ekonomické potíže totiž přinutily ostatní časopisy nejen zmenšit formát na klasický pulp, ale – po krátké periodě, kdy nová čísla vycházela nepravidelně – i přejít na systém vydávání dvojčísel.
Malcolm J. Edwards[5] se domnívá, že tato skutečnost naznačuje, že Gernsbackovo přehnaně technokratické pojetí SF časopisů a science fiction vůbec nedokázalo čtenáře v konečném důsledku opravdu zaujmout.
To však neznamená, že by Amazing a Wonder Stories něco slevily ze svého standardu, a řada čtenářů je i nadále upřednostňovala před rychle se rozvíjejícím Astoundingem. Isaac Asimov k tomu říká[6]:
Astounding Stories published tales that were heavy on adventure and that seemed, to my boyish mind, to be less sophisticated than those in Amazing Stories. In fact, though I read every issue of the Clayton Astounding, all thirty-four, there was not one story in any of those issues that has remained with me to this day, […]
The very early stories that I still remember almost all appeared in Amazing Stories, which called itself “The Aristocrat of Science Fiction.“ And so it was, in my opinion. During the first four years of my science fiction reading, it was Amazing Stories all the way with me.
And it was the novels that were most impressive. The plots were most intricate, the adventures most detailed, and, most of all, there was the cliff-hanger with which each installment ended.
Nicméně nakonec to byl právě úspěch Astounding Stories, jenž byl hlavním důvodem ekonomických potíží a nuceného prodeje obou časopisů (Wonder Stories roku 1936, Amazing Stories roku 1939). Ty pak sice pod novými vlastníky[7] vycházely v pozměněné podobě i nadále, jejich význam však byl již minimální[8].
3.2. Prvních sedm let časopisu Astounding Stories
První číslo časopisu Astounding Stories of Super-Science vyšlo v lednu 1930. Editorem byl Harry Bates, asistovali mu Desmond W. Hall a Douglas M. Dold. To, že Bates zaměřil časopis na dobrodružnou akci, již bylo zmíněno výše. Hlavním námětem obálek, jež byly všechny dílem Hanse Waldemara Wesselowskiho (pseudonym Wesso), byly nejčastěji ženy ohrožované hmyzími či opičími stvořeními obřích rozměrů. Ke stálým přispěvatelům patřili ze známějších jmen např. Miles J. Breuer, Ray Cummings či S. P. Meek. Nejoblíbenějším z nich byl pravděpodobně Anthony Gilmore, což byl pseudonym Batese a Halla – oba editoři pod tímto jménem společně psali seriál o Hawku Carsovi. Jednalo se o typickou ukázku tzv. kosmické opery (viz 4.1.).
Počátkem roku 1931 došlo ke zkrácení názvu časopisu na Astounding Stories. Pro úplnost dodejme, že o dva roky později byl opět prodloužen (leden 1933) a půl roku nato opět zkrácen (říjen 1933). Koncem roku 1932 se Clayton Magazines dostaly do finančních problémů a časopis začal vycházet nepravidelně. Clayton v březnu 1933 opustil branži a Astounding Stories přestal vycházet úplně. První dějství historie časopisu tak připomíná počátky Gernsbackova Amazing Stories.
Ačkoliv většina povídek z této doby je dnes právem zapomenuta, Astounding Stories ve své prvotní podoběl byl natolik úspěšným a dobře platícím časopisem, aby přebral konkurenci autory jako Murraye Leinstera či Jacka Williamsona.
Titul nakonec ještě tentýž rok koupili Street & Smith, což bylo jedno z vůbec největších a nejvýznamnějších vydavatelství pulpových magazínů. Již v říjnu tak Astounding Stories (došlo opět ke zkrácení názvu, jak již bylo uvedeno) začal opět pravidelně vycházet jako měsíčník. Novým editorem se stal F. Orlin Tremaine, přičemž Desmond Hall setrval v redakci na postu jeho spolupracovníka.
Zatímco během svého prvního období časopis existoval zcela ve stínu svých slavnějších konkurentů, Tremaine se již od počátku svého působení snažil učinit z Astounding Stories vedoucí časopis na poli žánrové SF.
Již od roku 1934 jeho pozice na trhu pod Tremaineovým vedením soustavně sílila. Když Tremaine na konci roku 1937 z vedení Astounding Stories odcházel, předával svému nástupci Johnu W. Campbellovi, Jr. úspěšný a uznávaný časopis. Tremaine se o rozvoj časopisu zasloužil tím, že hned na počátku svého působení na postu editora oznámil úmysl vydávat v každém čísle Astounding Stories alespoň jeden příběh, přinášející nový, nezvyklý pohled na jinak důvěrně známou látku. Tremaine příběhy tohoto typu (nejčastěji novely a romány) označoval termínem „thought variant“. Prvním z těchto novátorských příběhů byla povídka Ancestral Voices od Nata Schachnera (prosinec 1933), která představuje jakýsi předstupeň subžánru, který je dnes znám jako alternativní historie.
V povídce se cestovatel v čase ocitne v římském městě Aquilea právě v okamžiku, kdy je pleněno Huny, a jednoho z nich musí v obraně zastřelit. Později se ukáže, že se jednalo o vzdáleného předka jistého německého (!) diktátora, jenž se v hrdinově současnosti nedávno dostal k moci.
Princip „thought variant“ je možno dále ilustrovat na povídce Murraye Leinstera z červnového čísla roku 1934, která taktéž námětově zpracovává cestování časem.
Murray Leinster vychází z premisy, že při každé klíčové historické události vzniká kopie Země (vesmíru), kde se tato událost neudála, a svět se poté vyvíjí jinou cestou. Jeho hrdinové tak mohou cestovat z dnešní Ameriky přes Ameriku osídlenou původním obyvatelstvem, Nory, Římany či Číňany až do Ameriky prehistorické, aniž by přitom opustili svoji současnost – odtud název povídky Sidewise in Time.
Odborníci se shodují na tom, že celá idea „thought variant“ byla spíše pokusem o zviditelnění časopisu než upřímnou snahou o pozvednutí jeho literární úrovně[9]. Byl to však rozhodně pokus nadmíru úspěšný, o čemž svědčí i nápodoba ze strany konkurečního Wonder Stories (zde hovoříme o tzv. new story policy).
3.3. Příčiny dominantního postavení Astounding Stories
Výše uvedená fakta vedou k závěru, že právě období let 1934 – 1935 je sice poněkud nevýrazným, zato však velmi důležitým milníkem ve vývoji časopisecké SF. Tremainův razantní nástup do čela Astoundingu ukončil stagnaci, do níž se magazínová SF začala dostávat, a otevřel cestu ke Zlatému věku, který měl prostřednictvím Astoundingu přijít již za čtyři roky.
Bohužel zbývající dva hlavní časopisy zůstaly stranou tohoto vývoje, ačkoliv Astounding do jisté míry převyšovaly literární kvalitou. Astounding však lépe a rychleji platil, ediční politika nebyla tak omezující a okruh stálých autorů byl soustavně rozšiřován o nadějné začínající spisovatele. Přínosem byl i inovační přístup k tradičním obsahům SF (viz 3.2. – thought variant policy).
Oproti tomu Amazing začal postupně ztrácet na své zajímavosti, když T. O’Connor Sloane ve snaze snížit náklady ještě v polovině třicátých let neustále přetiskoval nejen povídky Julese Vernea, Edgara Allana Poea a jiných předchůdců a průkopníků žánru, ale dokonce i díla, která vyšla v samotném Amazingu před pouhými několika roky[10]. Množství těchto příběhů ani neodpovídalo gernsbackovské definici SF (např. The Gold Bug od E. A. Poea[11]).
Ačkoliv se rozhodně nedá říci, že by Sloaneův Amazing byl sám o sobě špatným čtením (což dokládá výše uvedený citát I. Asimova – viz 3.1.), mezi původními povídkami se nezřídka vyskytovaly i vysloveně špatné kusy. Příkladem budiž povídka The Universal Merry-Go-Round[12] Rogera Birda.
Zde se dva muži vydávají na cestu vesmírem; obávají se však, že by v omezeném prostoru mohli zešílet. Vezmou tedy s sebou profesorovu dceru – ne, aby jim dělala společnost, ale aby pro ně cestou hrála na housle.
Sloanovi se povedlo i několik úspěchů, např. se sérií povídek z mikrosvěta od Capt. S. P. Meeka (např. Supmicroscopic[13]). Jednalo se však čistě o šťastnou náhodu, nikoli o výsledek cíleného vyhledávání nových talentů. Nelze se tedy divit, že ani časopis samotný nebyl autory příliš vyhledáván. Spisovatelé nabízeli své příběhy nejprve Astoundingu, na druhém místě pak Wonder Stories (který sice neplatil tak dobře, ale těšil se nezanedbatelné přízni fanoušků organizovaných v Science Fiction League), a teprve v případě neúspěchu u obou z výše jmenovaných magazínu Amazing Stories.
Příště: Změny v žánrové SF: na úsvitu Zlatého věku
[1] The Science Fiction Encyclopedia, str. 550.
[2] The Ho-Ming Gland od Malcolma R. Afforda, Wonder Stories, leden 1931.
[3] Astounding Stories of Super-Science, únor 1391.
[4] Citováno z The Science Fiction Encyclopedia, str. 46.
[5] in: The Science Fiction Encyclopedia, str. 526.
[6] Before The Golden Age, str. 32.
[7] Amazing Stories vydávali Ziff-Davis, Wonder Stories pak pod novým názvem Thrilling Wonder Stories Better Publications.
[8] Nový vlastník Amazing Stories, nakladatelství Ziff-Davis, razil cestu zvyšování nákladu za cenu snižování kvality časopisu.
[9] Schweitzer, Darrell, If Attila Had Won at Gettysburg, Aboriginal Science Fiction, č. 56, r. 1998.
[10] Např. O’Brienova povídka The Diamond Lens, přetištěná Tremainem v říjnu 1933, vyšla poprvé již v prosinci roku 1926.
[11] Duben 1934.
[12] Amazing Stories, duben 1933.
[13] Amazing Stories, srpen 1931.
