Zlatý věk SF #11: Sturgeon, de Camp, Simak

7.4. Theodore Sturgeon (1918 – 1985)

Theodore Hamilton Sturgeon, narozen jako Edward Hamilton Waldo, přijal jméno svého nevlastního otce. Měl neveselé dětství a dostalo se mu jen omezeného vzdělání. Než se začal věnovat psaní science fiction, vystřídal velké množství profesí. Nabyté zkušenosti pak často promítal přímo do svojí tvorby. Společně s van Vogtem, Asimovem a Heinleinem byl Sturgeon v době Zlatého věku hlavní oporou Astoundingu.

Když ho roku 1939 objevil John W. Campbell Jr. pro science fiction, měl již Sturgeon určité zkušenosti s psaním povídek mimo žánr. Svou kariéru spisovatele SF započal Sturgeon povídkou Ether Breather[1]. Více než Astounding mu však svým zaměřením vyhovoval spíše doprovodný magazín Unknown. Ne náhodou končí jeho první spisovatelské období zánikem tohoto časopisu. Během prvních tří let přispěl Sturgeon do obou časopisů více než dvěma desítkami povídek, z nichž např. It[2] a Microcosmic God[3] patří i k jeho nejznámějším. Z dalších jmenujme např. Shottle Bop[4], The Ultimate Egoist[5], Yesterday Was Monday[6] či Killdozer[7]. Publikoval i pod pseudonymem (E. Waldo Hunter resp. E. Hunter Waldo), pokud měl v jednom čísle více povídek.

Období po druhé světové válce bylo Sturgeonovým obdobím nejplodnějším. Ačkoliv svoje povídky nadále vydával v Astoundingu, stále více jich prodával i ostatním časopisům. Bylo to pravděpodobně tím, že hard SF, jež byla doménou Astoundingu, mu nikdy příliš nevyhovovala. Od roku 1950 se pak stal stálým přispěvatelem Galaxy[8].

Lákala ho romantičtější témata, která však dovedl zpracovat velice osobitým a originálním způsobem. Ve Sturgeonových pracích se ponejvíce odrážel jeho komplikovaný manželský život (byl mnohokrát ženat) a jeho povídky se stále více zabývaly láskou a sexem v jejich nejrůznějších podobách. Příkladem budiž The World Well Lost o mimozemšťanech, kteří jsou vyloučeni ze společnosti kvůli své homosexualitě. Pro svů sympatizující pohled na homosexualitu byla tato povídka první svého druhu.

Za povídku More Than Human[9] získal Sturgeon roku 1954 cenu International Fantasy Award, za povídku Slow Sculpture[10] pak Huga (1971) i Nebulu (1970) zároveň a roku 1985 mu byla udělena cena World Fantasy Award za životní zásluhy.

Sturgeonův poetický literární styl a odhodlání prosazovat vlastní témata ovlivnily zejména v šedesátých letech další autory, jako byl např. Samuel R. Delany. Sturgeonovo dílo je u nás prakticky neznámé, věnoval se mu pouze časopis Ikarie.

7.5. L. Sprague de Camp (1907 – 2000)

Lyon Sprague de Camp získal vysokoškolské vzdělání v oboru letecké inženýrství na California Institute of Technology a Stevens Institute of Technology, poté pracoval v patentové kanceláři. Za války sloužil v NAES společně s Asimovem a Heinleinem.

Jeho prvním SF počinem byl román Genus Homo[11], který napsal společně s P. Schuylerem Millerem. Román však roky hledal vydavatele, a tak se první de Campovou publikovanou prací stala povídka The Isolinguals[12], jež vyšla v Astoundingu ještě před příchodem Campbella.

S novým šéfredaktorem si de Camp velmi dobře rozuměl. Byl jedním z mála autorů, kteří se bez problémů dokázali přizpůsobit změnám, jež Campbell v žánru zavedl. V Astoundingu vydal řadu příběhů, mj. seriál Johnny Black[13] o inteligentním medvědovi. Nejvíce se mu však dařilo v Unknown, kde vyšlo jeho nejslavnější rané dílo a klasika SF – román Lest Darkness Fall[14]. Jeho hrdinou je nedobrovolný cestovatel v čase, jenž se ocitne v Římě šestého století a snaží se s pomocí techniky dvacátého století zabránit nástupu doby temna. K dalším příspěvkům do Unknown patří např. povídky sebrané ve sbírkách Divide and Rule[15] a Undesired Princess[16].

Nejúspěšnějším však de Camp byl, když spolupracoval s dalšími autory – H. L. Goldem, svojí ženou Catherine C. de Camp alias Catherine A. Crook a především Fletcherem Prattem. S Prattem pro Unknown společně vytvořili humoristický seriál o Haroldu Sheaovi, jenž prožíval svá dobrodružství v alternativních světech založených na různých mýtech a legendách[17].

V padesátých letech pak de Camp přesunul svoji pozornost směrem k fantasy a sword and sorcery, konkrétně k dílu Roberta E. Howarda a jeho Conanovi. Nejprve dokončil některé Howardovy nedopsané rukopisy a poté napsal i řadu vlastních příběhů o udatném Cimmeřanovi.

Napsal i řadu básní[18] a také teoretických děl nejen o SF. Za všechny jmenujme alespoň Science Fiction Handbook[19], jednu z prvních knih o moderní SF, či životopis H. P. Lovercrafta[20].

L. Sprague de Camp má na svém kontě celkem více než sto dvacet knih a stovky povídek a básní. Je držitelem řady nejrůznějších ocenění a jedním z Velmistrů žánru science fiction. Jeho životopis se jmenuje Time & Chance[21].

Také de Campova tvorba je u nás bohužel téměř neznámá, česky vyšly pouze některé povídky a romány o barbaru Conanovi.

7.6. Clifford D. Simak (1904 – 1988)

Pro Roberta A. Heinleina či Isaaca Asimova představovalo psaní SF hlavní zdroj obživy. Clifford Donald Simak[22], jeden z nejkonzervativnějších autorů SF, se však až do svého odchodu do důchodu v roce 1976 primárně věnoval žurnalistice. Z malých regionálních deníků se vypracoval až do Minneapolis Star a Tribune, kde v pozici šéfa zpravodajství řídil i různé populárněvědné rubriky.

Souběžně se svojí profesí však dokázal vytvořit rozsáhlé a velice pozoruhodné dílo (celkem 42 knih). První povídku vydal již roku 1931 (viz 5.3. – The World of the Red Sun). Následovaly ji ještě čtyři další v podobném duchu, avšak i ty trpěly množstvím neduhů pulpové literatury. Simaka samotného tehdejší magazínová SF ani příliš neuspokojovala, proto koncem roku 1932 psát přestal, s výjimkou novely The Creator[23].

O šest let později se však k psaní opět vrátil, přilákán kvalitou Campbellova Astoundingu[24]. V roce 1938 zde debutoval povídkami Rule 18[25] a Reunion on Ganymede[26]. Simakův první román, kosmická opera Cosmic Engineers[27], se nese v duchu tvorby E. E. Smithe či Edmonda Hamiltona. Rovněž v dalších povídkách (např. Rim of the Deep[28], Tools[29], Hunch[30]) pak sice lze vysledovat zvyšující se úroveň Simakovy tvorby, v konkurenci slavnějších kolegů však jeho díla nikterak nevynikala.

Změna přišla až roku 1944, kdy Simak opustil zaběhaná schémata a v povídkách City[31] a Huddling Place[32] (viz 5.3.) přišel se svým vlastním nezaměnitelným stylem, s nímž od té doby sklízel úspěchy po celý zbytek svého tvůrčího života. Jmenované povídky zachycují migraci obyvatelstva z měst a líčí idylický venkovský život, zpříjemňovaný moderní technikou a přátelskými roboty. V následujících šesti povídkách pak Simak rozvinul příběh o odchodu lidské civilizace na Jupiter. Děj povídek přitom neopouští Zemi, kde zůstávají pouze poslední lidé a jejich výtvory – roboti a inteligentní psi. Spojením všech příběhů pak vznikl cyklus City[33], kniha na pomezí povídkové sbírky a románu, jež je Simakovým nejznámějším dílem[34].

Od roku 1950 začal Simak publikovat své práce také v časopise Galaxy. Vedle úspěšných románů Time and Again[35] a Ring Around the Sun[36] vydal v padesátých letech též řadu povídek, sebraných později např. ve sbírkách Strangers in the Universe[37], The Worlds of Clifford Simak[38] a All the Traps of Earth and Other Stories[39]. Byla mezi nimi i The Big Front Yard[40], za niž získal roku 1959 cenu Hugo.

Chytrý vesničan Hiram Taine objeví na svém pozemku časoprostorovou bránu, kterou je možné vstupovat do jiných světů. Zatímco představitelé vlády zmatkují a dělají Hiramovi nepříjemnosti, Taine záležitost vezme do vlastních rukou a ukáže, že obchodní jednání není zrovna nejhorším základem pro jednání s jinou civilizací.[41]

Po roce 1960 pak psal přibližně jeden román ročně, k nejznámějším patří Way Station[42] (Hugo 1964), The Visitors[43] či Project Pope[44].

Simakovo dílo se stále těší velké oblibě ve světě i u nás, což je dáno i jeho nadčasovostí. Největší podíl na tom  má určitě Simakův osobitý styl, který si autor udžel po celou dobu své tvorby. Simak ve své próze klade důraz na individualismus, neuspěchaný životní styl a dobré sousedské vztahy, aplikované i ve vesmírném měřítku. Kontakt s mimozemšťany není ani hrozbou, ani něčím neobvyklým, hlavní je dohodnout se co nejdříve na něčem, z čeho by měly prospěch obě strany. Simak si tak vysloužil pověst idylisty a pastorálního autora.

Jednou z věcí, které tuto idylu ilustrují, je skutečnost, že v jeho povídkách nikdy nikdo nikam nespěchá:

Ráno, když Knight vyšel z domu, narazil venku na šerifa. Klobouk měl naražený přes obličej, opíral se o plot a snažil se nějak zabít čas.

„Dobré ráno, Gordie,“ řekl šerif. „Čekám tu na vás.“[45]

Příště: Williamson, del Rey, Leiber

[1] Astounding Science Fiction, září 1939.
[2] Unknown Fantasy Fiction, srpen 1940.
[3] Astounding Science Fiction, duben 1941.
[4] Unknown Fantasy Fiction, únor 1941.
[5] Unknown Fantasy Fiction, únor 1941 pod pseudonymem E. Hunter Waldo.
[6] Unknown Fantasy Fiction, červen 1941.
[7] Astounding Science Fiction, listopad 1944.
[8] SF magazín zaměřený spíše na „měkké vědy“.
[9] Poprvé roku 1952 jako povídka, o rok později pak v románové podobě.
[10] Poprvé publikováno roku 1970.
[11] Super Science Stories, 1941.
[12] Astounding Stories, září 1937.
[13] Celkem čtyři povídky v letech 1938 – 1940.
[14] Unknown, prosinec 1939.
[15] De Camp, L. Sprague, Divide and Rule (Fantasy Press, 1948).
[16] De Camp, L. Sprague, Undesired Princess (Los Angeles: Fantasy Publishing Company, Inc., 1951).
[17] Celkem tři romány v letech 1940, 1941 a 1953-4. [8] Např. sbírka Demons and Dinosaurs (Arkham House 1970).
[19] De Camp, L. Sprague, Science Fiction Handbook (New York: Hermitage House, 1953). Revidované vydání společně s Crook, Catherine A., Philadelphia: Owlswick Press, 1975.
[20] De Camp, L. Sprague, Lovercraft: A Biography, (New York: Doubleday & Co., 1975).
[21] Publikováno roku 1996, cena Hugo 1997
[22 Simakovo jméno prozrazuje evropský původ – jeho praotec pocházel z Čech.
[23] Napsal ji sice již v roce 1935, její téma však tehdy bylo natolik kontroverzní (SF variace na téma stvoření světa), že mohla vyjít pouze v poloprofesionálním Marvel Tales.
[24] Své ženě prý řekl: „Pro Campbella psát můžu, ten se nespokojí s tím průměrem, co teď vychází, ten bude chtít něco nového.“ Citace převzata z Od Heinleina po Aldisse, ed. Gunn, James E. (Praha: AFSF, s.r.o., 1994).
[25] Astounding Science Fiction, červenec 1938.
[26] Astounding Science Fiction, listopad 1938.
[27] Astounding Science Fiction, únor – duben 1939.
[28] Astounding Science Fiction, květen 1940.
[29] Astounding Science Fiction, červenec 1942.
[30] Astounding Science Fiction, červenec 1943.
[31] Astounding Science Fiction, květen 1944.
[32] Astounding Science Fiction, červenec 1944.
[33] Simak, Clifford D., City (New York: Gnome Press, 1952).
[34] Roku 1953 mu vynesla ocenění International Fantasy Award.
[35] Galaxy Science Fiction, říjen – prosinec 1950 pod názvem Time Quarry.
[36] Galaxy Science Fiction, prosinec 1952 – únor 1953.
[37] Simak, Clifford D., Strangers in the Universe (New York: Simon & Schuster, 1956).
[38] Simak, Clifford D., The Worlds of Clifford Simak (New York: Simon & Schuster, 1960).
[39] Simak, Clifford D., All the Traps of Earth and Other Stories (Garden City, New York: Doubleday & Co., 1962).
[40] Astounding Science Fiction, říjen 1958.
[41] Synopse převzata z Adamovič, Ivan, Clifford D. Simak: Zády k budoucnosti, Ikarie 9/1994, str. 34.
[42] Galaxy Science Fiction, červen – červenec 1963 pod názvem Here Gather the Stars.
[43] Analog Science Fiction/Science Fact, říjen – prosinec 1979.
[44] Simak, Clifford D., Project Pope (New York: Ballantine Books/Del Rey Books, 1981).
[45] Citace převzata ze Simak, Clifford D., Jak na to, Ikarie 9/1994, str. 28. Překlad Jan Filipský.