Čtenáři comicsů u nás mají to štěstí, že tu vychází de facto jen díla té nejvyšší kvality. A dvojnásob to platí u stripů. Garfield, Calvin a Hobbes ale i úspěšné Štěky Broka Špindíry hovoří za vše. A pak je tu dle mého neprávem opomíjený Dilbert.
 |
Dilbert je brýlatý vynálezce, který má inteligentního, megalomanského psa Dogberta a dokonce opice má v jeho zaměstnání větší respekt. Jeho šéf je archetyp toho, jakého šéfa mít nechcete aka hloupý, arogantní a zlý. Máme tu i bizarní prvek, kterým jsou poslední žijící dinosauři, co se nasáčkovali domů k našemu hrdinovi.
Takže, co stojí za tím, že Dilbert není takový trhák jako tlustý kocour a schizofrenní klučina?
Osobně si myslím, že je to Dilbertovým humorem. V těhle stripových knihách totiž takřka nejsou fóry u kterých byste řvali smíchy. Problém není v tom, že by Dilbert nebyl vtipný, to on rozhodně je, ale ten vtip je místy dost suchý a skoro až anglický.
Navíc se dostat často stává, že čtenář najde ve stripu sebe, kolegu, zkrátka někoho ze svého okolí, ale i situaci, kterou už zažil. A umím si představit, že ješitný čtenář to nevidí úplně rád, i když upřímně nechápu proč. Ono totiž není těžký se zasmát dobrýmu fóru, ale když se ten fór trefí do Vás, tak už je to horší co?
Ale to je právě pro mě přidaná hodnota, ten fakt toho, že i přes kolikrát sakra bizarní témata vtipů je Dilbertův humor dost lidský a řekl bych, že z těch nejznámějších stripových sérií i nejcivilnější.
A nebo tu píšu blbosti a autor Dilberta, Scott Adams, je jenom škodolibej hajzl, kterýho baví si dělat z lidí prdel a ještě za to dostávat prachy. Je taky možný že Dilbert je tak velkej smolař, že se to podepisuje i na oblíbenosti jeho knih.
Ať už je to tak nebo tak, zkuste dát ještě Dilbertovi šanci a alespoň jednu knihu si přečíst. Koneckonců by byla škoda, kdybychom o tuhle sérii měli v knihách přijít a zůstala by nám jen na stránkách denního tisku.
A jaký je váš názor?
“Dilbert je tak velkej smolař, že se to podepisuje i na oblíbenosti jeho knih.”
Podle mého trefa do černýho 🙂
A teď vážně. Z Dilberta jsem četl první knihu a ne že by to bylo vysloveně špatný, ale na zadek jsem si nesedl. Holt nedělám v tom správném oboru, aby ty náměty pro mě měly nádech ze života a mohl jsem si je s něčím spojit. A i ta kresba je ze stripů, které tu vychází, nejslabší. Jasně, stripy jsou tak stavěný, naopak větší komplikovanost by jim vysloveně škodila, ale když srovnám vedle sebe Garfielda, Calvina a Hobbese nebo skvělé Liberty Meadows, popřípadě Štěky Broka špindíry, tak holt ten Dilbert stojí na chvostu. A jelikož člověk nemůže mít všechno, je potřeba dělat výběr.
Popravdě, spíš než neúspěch Dilberta mě zaráží neúspěch Liberty Meadows, které jsou neskutečně vtipnější (tím myslím pro širší okruh čtenářů) a přitom moc hezky kreslené a s ohledem na formát doslova za hubičku.
přečetl jsem si na Daemonu ukázku z prvního dílu a dost mě to zaujalo. Určitě časem pořídím.
Řekl bych, že celé je to věc vkusu – a taky toho, v jakých sférách se člověk pohybuje. Mně třeba Gilbert připadá nesmírně nudný, jak kresbou (což u stripu zas tolik nepřekvapuje), tak obsahem (a to už je malér). Několikrát jsem od lidí, kterým se naopak líbí, slyšel tvrzení, že bych taky musel být korporátní zaměstnanec, abych si ho vychutnal… Což je nepochybně pravda, ale ne celá. Přečetl jsem první knihu (a půlku druhé, na víc jsem neměl trpělivost), přičemž zrovna v ní těch “korporátních” příhod zas tolik není. Jenže co se Dilbertovi stává mimo zaměstnání, je natolik absurdní, že se s tím jako čtenář taky neztotožním. Můžu se spokojeně ušklíbat nad Garfieldovými zlomyslnostmi, můžu trpět nad tím, nakolik je Calvin a Hobbes střídavě zábavný a – vzhledem k výchozímu zadání – občas totálně nevěrohodný, ale Gilbert mne neosloví vůbec.
Schramm:
Liberty se neprodává? To mne teda dostalo. To bude fakt škoda, jestli to zaříznou.
Tlustý zlý strýc Leonard: Jsem vděčnej, za každej humoristickej strip, který se tady podaří vydat v nějaké komplexnější knižní podobě, takže rád podpořím koupí i Dilberta.
Já osobně na něj zase tolik nenadávám. Přečtu si ho rád. Ne že bych řval smíchy, ale nenudí mne. U Calvina a Hobbse – tam mne nudí hlavně ty celostránkové.
Ještě jsme tu zapomněli proprat V kůži Woodyho Allena a Peanuts.
to KarelC
Zaznělo to tuším v crewním podcastu? Možná kecám. Ale jo, prej to není žádná hitparáda, spíš něco jako Dilbert. Ale jelikož jsou Crwáci sveřepý, z Liberty Meadows bude tu a tam v magazínu Crew. Zaplaťpámbu, aspoň tak.
Schramm:
Tady se nic nevydrží vydávat do konce. Chjooo! Takže zase zpět k originálu.
Jo já jsem taky vděčnej i za nějakou tu stránku v Crwi, ale to není ono.
Všichni
Díky všem za názory. Dilbert doopravdy není strip kdy by ste řvali smíchy, ale spíš se uchechtnete takovým tim kalsickým “he,he”. Ale jak tady pasl KarelC tak určitě nenudí, halt má tu užší cílovku 🙂
O Liberty meadows moc nemluvim, protože kdykoliv si vzpomenu na ten podcast mám chuť lidi násilně hnát do nejbližší prodejyn aby nakoupili i když sou to starý babičkyy s chodítky nebo bezdomovci, který potřebujou prodat ještě jeden Novej prostor aby si mohli koupot polívku (lahev rumu).
Liberty Meadows – je to poznat i v kamenejch krámech, kde to stojí v polici po pěti šesti kusech, prakticky furt na stejným místě – to už poznám, že něco s prodejem není v pořádku.
Je to fakt škoda.
Dilbert je v pohodě. Když mrknu do amerických novin, tam je takovejch stripů mraky. Některý jsou úplně ujetý. Kam se hrabe Dilbert… 🙂
http://www.washingtonpost.com/entertainment/comics/?hpid=z16
No řeknu to asi tak. Osmýho Dilberta jsem si koupil a přečetl. Zasmál jsem se asi 3x. Takže jsem si potvrdil, že ty dvě kila raděj investuju do něčeho jinýho, co Crew vydává, třeba do Ultimate Spideyho. Nebo Liberty Meadows, kdyby ještě dostaly šanci.