Začátky s Warhammerem 40k:

Nováček ve světě Warhammeru 40 000 a komunitě kolem hraní:

Jako zelenáč by se člověk nejdříve měl vypravit do nejbližší prodejny/ herny a zjistit, kde, kdo, kdy a co se hraje. Jelikož nám jde o W40k, bude se nejspíše shánět po ní. Já sám mohu jen doporučit lidi pohybující se v prodejně Ogří Doupě v Praze, kteří jsou ochotní a mě vlastně k W40k dostali… jakmile se dozvíte potřebné informace o tom, co se děje (v OD se hraje skoro pořád – takže máte velkou šanci, že pokud tam dorazíte v odpoledních hodinách, většinou se tam někdo Warhammerem zabývá, ale není jisté, jestli zrovna čtyřicítkou).
      Jakmile se dostanete mezi hrající lidi, je na čase pozorovat, okoukávat a poslouchat. Nebudete rozumět 80% toho, co se kolem hracího stolu bude dít, ale pomůže vám to rozhodnout, zda vás hra bude bavit. Pak je na čase najít někoho ochotného, kdo vám vysvětlí a objasní důležité věci okolo (většina hráčů se ráda pobaví o hře – toho využijte, ale pozor, jakmile se začne, většinou se do toho vloží pár dalších lidí a už to je jenom o dohadech okolo pravidel atd. atd.), jakmile chytíte jakžtakž představu, co se kolem děje, zajděte si k někomu fundovanému. Takového člověka poznáte podle toho, že všichni za ním chodí s dotazy, a tak je kolem takového mudrce pokaždé chumel lidí a vede se živá konverzace snad o všem možném – nejen o stolních hrách. Vřele v tomto ohledu doporučuji personál OD, který je pokaždé v pohotovosti a plný vědomostí – a rád vám pomůže.
      V této fázi už budete mít povědomost o každé z ras ve světě Warhammeru 40k (viz. článek o hře). Pokud ne, je na čase se o ně zajímat, protože přichází hlavní část vašeho zasvěcení: najít si rasu, která vám bude ve všech ohledech vyhovovat – jak v herní taktice, vzhledu, tak i v atmosféře kolem ní a v určitých neřečených pravidlech, jak by ta která rasa měla hrát a vypadat (být malována), protože jsem například ještě nikdy neviděl světle fialovo-žluto-červené Dark Eldary (ale viděl jsem tak nabarvené Tyranidy – hnus, Meli, fakt hnus, promiň, ale musím zde otevřeně uvést, že Meliho Tyranidi jsou nejhnusnější, jaký sem kdy viděl). Já jsem si vybral Dark Eldary, protože se mi líbí jejich styl hry (naběhni, zrubej a zmiz, než si tě všimnou), a navíc, no, prostě jsou nejlepší!:) Proto bude nadále tento článek doprovázen obrázky z Codex: Dark Eldar.

Armáda:

      Dobře, já si vybral Dark Eldary. Doporučuji následující postup – jako naprostý začátečník a samouk pravidel jsem já zvolil tuto strategii: koupil jsem si velkou krabici obsahující dva malé útočné svazy, knihu obsahující pravidla a nějaké terény (rozuměj překážky, stromečky…), takže jsem získal jak pravidla, tak materiál pro první boje, na kterých jsem se pokoušel dostat pravidla pod kůži. Toto je podle mne ideální způsob – až na to, že dostanete modely od dvou různých ras (v této edici Dark Eldary a Maríny, v té starší Maríny a Orky). Řešení je dvojí: za prvé se po čase rozhodnout Maríny/Dark Eldary prodat, což jde poměrně dobře, nebo si je nechat, a mít tak základ pro možné budoucí vrtochy (například změna rasy).
         Další způsob je lepší pro ty z vás, kteří nejsou zběhlí v angličtině, a navíc se jim nechce zbytečně kupovat jednotky dvou ras. V tom případě je zde další možnost – koupit si přímo jednotky vaší oblíbené rasy, zkusit si je nabarvit a pak se možná rozhodnout k jejich prodeji a koupi jednotek jiné rasy. Jelikož se modely prodávají i v krabicích po celých armádách (tyto “packy” se většinou vyplatí, co se týče financí, a také pokud zakládáte armádu, ale neobsahují specializované jednotky), nebo si nakoupit jednotky po jedné krabici (některé tyto packy obsahují několik modelů nebo také jen jeden – podle typu jednotky, bohužel, tato verze je finančně velice náročná), a zlatou střední cestou je odkoupit již používané modely. První cesta je univerzální (máte i pravidla a hned můžete začít hrát), druhá je pro finančně dobře zabezpečené a znalé pravidel, no a třetí je pro ty, kteří si ještě nejsou jisti, zda vůbec s Warhammerem začnou, a nechtějí tedy riskovat, že do modelů dají moc peněz.
      Co si vyberete, je jen a jen na vás, ale pravidla a zvolená rasa + armáda není vše, co potřebujete. Budete se také muset hodně učit o strategiích, které vaše rasa potřebuje, a také o tom, které jednotky, vybavení a další věci budete proti tomu kterému nepříteli potřebovat. A je také těžké se k tomu postavit správně. Chyba v tomto ohledu vás nemusí stát moc peněz, ale určitě vás zamrzí, když uvidíte své vojáky padat jen kvůli tomu, že vám polovinu všech bodů sežraly tři jednotky Talos, které nepřítel svým Star Cannonem vymazal během čtyř kol… prostě vyvážená armáda je asi nejdůležitější. Člověk, který zvolil druhou možnost získávání armády, se také nejdříve přehoupne přes hranici tisícibodové armády – a tam už jde o hodně peněz. Člověk z první a třetí skupiny si bude dlouho rozvažovat, jestli kupovat jednotky ve velkém pouze za účelem možnosti složit vždy takovou armádu, která bude přesně pasovat na daného nepřítele – naopak, budou chtít mít universální a vyváženou a spíše menší armádu, a abych řekl pravdu a svůj názor – budou také mít více potěšení, až budou drtit jednu armádu za druhou. Naopak generál z první skupiny bude postupovat metodou pokus – omyl ve složení armády.
 

      Než se vrhnete na krásně promakaná bojiště a proti perfektně namalovaným vojákům ostřílených hráčů, měli byste se nejdříve zavřít doma s barvičkami, lepidlem a množstvím zbytkového materiálu z celého bytu aby jste svou armádu na křest ohněm připravili co nejlépe. Příprava k boji se dělí na několik bodů:

1.: Složení armády

2.: Lepení modelů

3.: Barvení modelů

4.: Příprava terénů

5.: Soupis

6.: Přeprava armády

      O složení armády jsme se zde již bavili, jde o to jestli máte univerzální nebo formovatelnou armádu. Generál který si může vybrat z mnoha různých jednotek a ještě k tomu nejlépe zná proti komu bude stát, má ve většině případů vyhráno, ale ne vždy víte proti komu se na bojišti ocitnete a v tom případě má navrch generál s univerzální armádou, připravenou na všechno. Prvním bodem se prochází pokaždé, ať už máte armádu, nebo jí teprve budete lepit. Přemítání o složení armády většinou pouze určí že například protože má nepřítel hodně vojáků a méně těžkých jednotek, bude spíše účinnější do boje brát více zbraní hromadného ničení než extrémně silných taktických (například raketomet). Podrobnosti se určí až v Soupisu armády.
          Lepení modelů a jejich barvení jsou momenty kdy se ukáže vaše manuální zručnost, ne jen vaše taktické myšlení, předvídavost, empatie a schopnost rychlé adaptace na vzniklou situaci. Někteří lidé nejdříve nabarví jednotlivé části modelů (které jsou buď cínové- stříbrné nebo umělohmotné z “green stuff”- ten je ale šedý, ne zelený, někdy jde o kombinace obou materiálů) a pak teprve je lepí, a jiní naopak nejdříve modely slepí a pak teprve barví viditelné části. Hodně jde o to jaká barvidla použijete, já například (a nyní se nade mnou modeláři smilují a hráči warhammeru se mi prosím nebudou smát) barvil své první modely lihovkama.
     Ano, lihovkama, výsledky mé práce si můžete prohlédnout níže na obrázcích v textu, ale i když tato technika dovoluje velice rychle vybírat detaily, neumožňuje tak dokonalé stínování a navíc se po čase vrstvička rychle stírá v teplém prostředí (hlavně v dlaních), takže lihovky pouze na detaily. Jinak se všeobecně doporučují barvy přímo na modely Citadel Miniatures určené, tedy takzvané Citadelky. Pod ně se také doporučuje použít lakovací spray (na něm ale nedrží lihovky:) Výhodou barvení jednotlivých částí modelů je, že pak má model mnohem větší realističnost než pokud přetáhnete barvu z nohy na ruku když barvíte slepený model (barvení také vyžaduje hodně trpělivosti a neklepavost rukou- pokud možno také nepotivost:).
     Na druhou stranu metoda “nejdříve nabarvit” bere hodně spraye, přecijenom naspreyovat několik modelů najednou několika tahy je úspornější (a levnější) než nastříkat plochu naskládaných končetin. Bohužel, někdy někde na již slepeném modelu ulpí moc laku ze spraye a to pak vypadá nevábně. Spotřeba citadelek na malování jednotlivých částí modelů není nijak velká- skoro nepoznáte rozdíl, ale je mnohem pomalejší než narychlo namalovat hmotu slepeného modelu. Kromě těchto pomůcek se prodávají různé druhy štětečků (docela užitečných, ale drahých), pak se hodí kleštičky, nožík, jemný pilník a nejlépe vteřinové lepidlo (ale těch vhodných je málo- musíte jich ozkoušet více druhů než se najde to v pravdě dokonalé- doporučuji citadelské lepidlo nebo o třídu lepší klasické modelářské, ale i klasické v malé tubičce není k zahození- ale tímto způsobem slepené modely se někdy lámou a jejich části odpadávají)
        Příprava terénu je součástí přípravy k boji stejně jako příprava armády, ale není ani z poloviny tak důležitá, přesto většina lidí v této součásti hobbystického šílenství s logem Warhammeru našla zalíbení, a já se počítám mezi ně. V knize pravidel a hlavně na internetu najdete mnoho postupů jak připravit terény. Ale rád bych tady popsal spíše svoje postupy.
Neobešel jsem se bez originálních ruin gotických budov, a při tom jsem zjistil že různé ty krásně vypadající budovy, opevnění, stromečky a pytlíčky s pískem jsou ve skutečnosti tak strašně drahé (pro 15ti letého hráče ano- jsem závislý na brigádě) že jsem se na to vykašlal a začal si vyrábět vlastní. Začal jsem u koberce umělé trávy podloženého knihami, dobrý začátek, to jsem ještě měl malou hrací plochu. Později je důležité si někde najít koutek, nejlépe místnost, kde budete mít hromady krabiček, kaluže lepidla a kde nebudete výpary z lepidla otravovat zbytek rodiny. Nároky na takovou místnost jsou následující: dost místa, odvětrání, a hlavně stabilní teplota (ne horko kvůli modelům a ne zima kvůli klepání vašich rukou). Pak máme hrací stůl, na něm můžeme lepit, barvit, zkoušet jestli modely stojí atd. atd., ale hlavně se na něm bude hrát. Ideální je mít dva stolky- jeden na přípravu a další na hraní, a to z jednoho důvodu: bitva se může protáhnout i na několik herních večerů, a neznám jiný spolehlivý způsob jak další večer pokračovat než nechat vše tak jak to zůstalo minule. Rozměry jsou ze začátku nedůležité. Ne každý tyto podmínky může splnit a tak se setkáváme s improvizací i s čirým megalomanstvím.

          Když jsme probrali místo kde budeme vyrábět, je čas se věnovat výtvarné činnosti ve prospěch bitvy. Dnes již vycházejí samostatné publikace o výrobě terénů a navíc každé bojiště vyžaduje něco jiného- na poušti těžko bude stát polární stanice. Realističnost terénu je také méně důležitá- spíše jde o to aby se poznalo o co jde. I když někteří lidé mají natolik vymakaný cit pro výrobu terénů až jsem měl pocit že to je originál koupený v některé z prodejen, prostě někdy nepoznáte jestli jde o amatérskou či koupenou dekoraci. A navíc například jsou jiná pravidla pro boj ve městě a jiná pro boj na holých pláních, s tím se také při výrobě terénů musí počítat. V samotném začátku hry se pak hráči snaží terény po bojišti rozestavět co nejpřirozeněji s co nejvíce strategickými body a kličkami. Když jsem terény vyráběl já, představil jsem si planetu s nízkou gravitací a nakoupil snad kilo modelíny a moduritu. Modelína se dá měnit kdykoli, takže jsem z ní udělal spíše odlehlejší části bojiště abych nezapatlal modely. Z moduritu jsem udělal ležící mrtvolu nějaké ohromné bestie kterou jsem pak zrealističnil neustálím pícháním šroubovákem do čerstvého, neztrvdlého moduritu a nakonec to vzal zelenou vodovkou a červeným sprayem, když mi vodovka v troubě slezla tak sem to vzal tmavší a teď to fakt vypadá jak kus pohozenýho masa. Kromě toho jsem z podlouhlých kusů načervenalé, blíže neurčené horniny udělal pár k nebi čnících skal a následně z moduritu vytvořil množství různých prapodivných rostlin s mnoha výčnělky a chapadly, ty jsem vzal hnědou a žlutou vodovkou (na moduritu drží skvěle a navíc se dá na rozdíl od citadelek vodou smýt- ale ne setřít rukou). Bojiště vypadalo jako hnědý koberec s mrtvolou velké ještěrky a mnoha různorodými bobky menšího psa, no nic, na jiný pokus jsem se nezmohl, ale plánuji vytvořit hodně budov a udělat tak město pro boje na zalidněné Hive World. To by o mých pokusech a různých technikách “terénování”  stačilo, jdeme dál.
       Soupis armády. Jde v podstatě o popsání toho co máte před sebou když rozložíte svojí armádu. Z pokročilých hráčů to dělá málokdo, ale do přípravy soupis začleňuje velké množství začátečníků. Probíhá to následovně- člověk si řekne co do bitvy bere a rozepíše to, pak si na papír poznamená co která jednotka má za zbraně a výbavu, hodnoty atributů, dostřel zbraní a efekty vybavení. Nejdůležitější ale je aby dále bylo napsáno co kdo má a jak se to na něm pozná, protože to že panáček s kusem hadru na zádech má energetický štít si v průběhu boje zapamatuje málokdo- a někdy na to zapomene i majitel modelu. Takže je důležité co který model má a co v které jednotce je. Není potřeba to potom uvádět před bojem nepříteli, ale musí se mu to ukázat v soupisu pokud vybavení nebo zbraň použijete- jinak by každý používal všechno kdy se mu zachce a v jakém počtu chce. Také se tímto kontroluje cena armády v bodech, protože i základní zbraň nebo voják něco stojí a může rozvrátit bitvu, i když normální voják asi těžko, ale silnější jednotky určitě.
      Noční můrou většiny hráčů je přeprava armády. Modely se lámou, křupají a dřou, podezřelé zvuky linoucí se z vašeho baťohu připomínající lámání kostí rozhodně vašim borcům nesvědčí. Nejjistější je vata, krabice a ubrousky. Každý model přecpat vatou, zabalit ubrouskem a POLOŽIT do krabice, pak na něj POLOŽIT stejně zabezpečený model atd. atd. NEHÁZET S MODELY!!! NIKDY!!! Nevyplácí se to. Tato metoda přepravy je sice pracná, ale ve většině případů dostačující, i když před velkým třeskem v podobě nakopnutí baťohu neochrání. Stoprocentní je jediná věc- speciální kufřík. Viděl jsem ho a viděl jsem i jak je dokonalý- vnitřek vyplněný molitanem a vatou. Modely jsou v dokonalém bezpečí. Ale pozor- nikdy nenoste armádu vyskládanou na kufříku když jsou kolem lidi- rychle ztratíte rovnováhu a je to v háji. Když vám armáda popadá na zem, je to k pláči, vážně že jo.  Takže kufřík je nejlepší, ale nikdy nenoste armádu na něm, jenom v něm.  Metoda kufříku bohužel není nejvhodnější. 2000bodovou armádu do něho nenacpete a vůbec- nejlepší je krabice a hodně, hodně vaty plus nálepky “Křehké!” “Dítě uvnitř!” “Netřást-naštve se.” A podobně…

         Teď bych se rád podělil o něco ze svého času stráveného s warhammerem. Tady je jeden můj model, jsem to já, tedy, ehm, moje inkarnace na bojišti. A prosím, ty červené tečky není kožní onemocnění (to bych fakt nebyl já:), ale tetování. Jo a taky nejsem holohlavej  s koňskou oháňkou až na krk…

Tenhle model byl barven lihovými propiskami, jmenovitě zelená, lesklá černá a červená. Přehoz je z kusu kůže z nějakýho zbytku sedací soupravy (díky mému psovi za poskytnutí materiálu), bodáky jednak z normální sady Dark Eldar Warriors a taky odstřižené za tímto účelem ze zbytků umělé hmoty. Taky je tam odpilovaná špička párátka. Vybavení je normální Splinter Pistol a Close Combat Weapon- nůž. Ta zkrácená Splinter Riffle u pasu se do hry nepočítá- dekorace. Stříbrná barva je speciální fixa, podstavec podepsán D.E.- S CH (Dark Eldar- Sebastian Chum).

Tak jsem se pochlubil a pro tentokrát končím. Měl bych v plánu tady na FP zavést galerii modelů (nejen Warhammer) a bude možná následovat i větší rozepsání o tom jak modelovat, vytvářet terény, barvit, lepit… Taky bych se rád rozepsal o dalších hrách ze světa Warhammeru a taky konečně napsal pár slov ke každé z ras ve čtyřicítce, takže to chce ohlasy lidičky! Zatím se loučím a doufám že vám to alespoň trochu pomohlo. Připomínky, nápady a další věci (kromě výhružných dopisů) čekám na své emailové adrese. Můžete mi poslat i vaše výtvory! Pokud to půjde dobře, objeví se tady!!

Ostatní ukázky modelů Dark Eldar Warriors jsou z Codex: Dark Eldar.

Omlouvám se za některé nedostatky co se týče uříznutých okrajů atd. atd. díky…

Znovu se chci omluvit Melimu a poděkovat svému psovi. Sorry a díky:)