Asi se začnu bát vlastního počítače. Listopadová XB-1 totiž v různých formách vypráví o splynutí stroje a živého tvora – nejčastěji samozřejmě člověka. A obrazy jsou to lehce znepokojivé…
Zahraniční povídky tentokrát otevírá jeden z nejsvéráznějších britských autorů China Miéville a své pověsti zůstává věrný. Jeho Covehithe ukazuje svět budoucnosti, v níž ožily ropné plošiny. Miéville zde dokazuje své dlouhodobě silné stránky (originalita, tíživá industriální atmosféra), ale taky ty slabé (absence skutečné zápletky). Kratičký text se dá rychle přelouskat, ale příběh v něm nehledejte.
Ian McDonald ve svém Pouštním vrahovi směřuje do o něco tradičnější budoucnosti, byť se neodehrává v západním světě, nýbrž v Indii. Dívka Padminí je svědkem vyvraždění své rodiny Džodrů jejím rivalem z rodu Azádů. Ještě před masakrem jí otec sdělil, aby nezapomněla, že ona „je zbraň“. Díky tomuto prohlášení je pointa snadno předvídatelná. Pro svůj sloh a futuristické vize lze povídku doporučit, ale ne moc vychválit. McDonaldovo použití orientálního prostředí vypadá ze všeho nejvíce tak, že do příběhu potřeboval dostat jednak exotiku, jednak beztrestné vraždění.
Po „vrahovi“ následuje nejkontroverznější povídka sbírky. Velmi rychle a potichu od Catherynne M. Valenteové vypráví umělá inteligence Elefsis, která se rozvíjí, poznává realitu a pohybuje se snovými obrazy. Velice dlouhá story vysoké úrovně je co do originality i zpracování nevídaný zjev. Zároveň se však také těžce čte a některé lidi může mást. Takže v zahraniční sekci je možná literárně nejlepší, ale nejméně stravitelná. Spisovatelka má místo miniaturního medailonku celou stránku, kterou o ní napsal Martin Šust.
České povídky jsou v listopadovém čísle také tři. Zrádce Pavla Urbana má pouze dvě stránky, epizoda ze života zajatého vesmírného komunisty je čistým „bráčkem“, zábavným, ale nehodným další vzpomínky.
To na druhou stranu Detektor, kterého napsal Jaroslav Zelenka a dostal se s ním do finále Daidala, je zajímavý a inovující. Osamělý génius Kamil Kobza, přezdívaný Network, který pracuje na letišti, vytvořil na počítači diagram, umožňující s neuvěřitelnou přesností analyzovat osobnost každého, kdo se podrobí místní bezpečnostní prohlídce. Nenadálý útok na jeho pracoviště jej vtahuje do podivného spiknutí… Rozhodně nejlepší v české sekci, a co se týče zmíněné čtivosti, tak možná nejlepší v celém čísle.
Na hrázi odbočte doprava, přikazuje nám Josef Pecinovský v jediné čistokrevné fantasy z šesti příběhů. Hlavní hrdina Pavel Holoubek dluží ruské mafii pořádné peníze a neví, jak je získat. Skvělý příjem objeví ve společnosti rozvážející zboží pro nadpřirozené bytosti v Česku. Dobrá, celý děj je značně primitivní, ovšem jedná se o dobrou oddechovku.
V publicistice začínáme nejdřív s high-tech na jednoduchém principu. Edita Dufková nás zve na Kosmický výtah s letmými zmínkami o podobných zařízeních ve sci-fi, ale užitečnější je článek pro opravdové nadšence do techniky.
Jason Sanford napsal článek pro XB-1 vpravdě nejvhodnější – předmětem jeho zájmu je totiž Svět science fiction časopisů.
To Aleš Smutný se podíval do hloubky žánrových příběhů, tedy spíše by se dalo říct do chládku, protože v článku Hrdinští vesmírní zločinci aneb Rekové za katrem vzpomíná na scifistické hrdinné mukly a zajímavé antihrdiny. Posledně jmenovaní jsou v mnohých dobrodružstvích lepšími léky než antibiotika.
Martin Zhouf ve svém tažení mezi sci-fi a fantasy výtvarníky tentokrát narazil na Jana Štěpánka.
Obsah
Zahraniční povídky
China Miéville: Covehithe
Ian McDonald: Pouštní vrah
Catherynne M. Valenteová: Velmi rychle a potichu
Domácí povídky
Pavel Urban: Zrádce
Jaroslav Zelenka: Detektor
Josef Pecinovský: Na hrázi odbočte doprava
Publicistika
Martin Šust: Catherynne M. Valenteová
Edita dufková: Kosmický výtah
Jason Sanford: Svět science fiction časopisů
Aleš Smutný: Hrdinští vesmírní zločinci aneb rekové za katrem
Martin Zhouf: Čeští a slovenští výtvarníci sci-fi a fantasy současnosti – Jan Štěpánek
mk
“McDonaldovo použití orientálního prostředí vypadá ze všeho nejvíce tak, že do příběhu potřeboval dostat jednak exotiku, jednak beztrestné vraždění.”
Eh…cože?
Nikoliv Pdaminí, ale Padminí, nikoliv Elefside, ale Elefsis. Četl autor této recenze ty povídky vůbec…?
Motiv “jedovaté” ženy http://en.wikipedia.org/wiki/Rappaccini's_Daughter
Tak ještě jednou… http://en.wikipedia.org/wiki/Rappaccini's_Daughter
Já to vzdávám 🙂
Kulaginovi: Nevzdávejte; zkuste to jinak. “Rappacciniho dcera” vyšla přinejmenším jednou i česky (mám dojem, že ve “Stráži u mrtvého”, a druhý dojem, že možná i v nějakém výboru čistě Hawthornových povídek), tudíž když nikde jinde, přinejmenším na Legii by ji měli znát.
to Passa
Jasně, že četl. Občas se člověk prostě uklepne.
To PavlaL: No Padminí ještě jako úklep chápu, ale Elefside už je moc i na úklep, vzhledem k tomu, že je to pátý pád toho jména a velmi pravděpodobně první podoba výskytu toho jména v povídce, tak to vyvolávalo dojem že se dočetl kamsi za první odstavec a dál nečetl:)
to Tlustý zlý strýc Leonard
Tak na té Legii jsem našel jen tohle:
http://www.legie.info/povidka/4758-nathaniel-hawthorne-rappacciniho-dcera