Warhammer – Zabíječ obrů – King William

Jak už je v sérii dobrým a zavedeným zvykem, začíná kniha úryvkem z Felixovy knihy Mé cesty s Gotrekem.  Tentokrát se z ní však nedozvíte ani desetinu toho, co vás čeká v třiceti kapitolách dále.

Záhy nás autor zavádí na ostrov Ulthuan, který se otřásá v základech (doslovně). Elfský mág Teclis – jak hráči Warhammeru vědí největší válečný mág (nejen válečný) své doby – se v omezeném čase musí pokusit odhalit záhadu Stezek Prastarých, a odkrýt jejich význam. 

Už tady se projevuje prvek, který čtenáře bude doprovázet po celém trvání příběhu, a totiž spěch, nedostatek času a nutnost stále něco podnikat v omezeném čase. Autor se tak nemusí příliš zabývat vysvětlováním událostí, a pouze před nás vrhá další a další boje a tuny polemických úvah o magii a účelu světa ve velkém plánu rasy Prastarých.

Po Teclisově nesmrtelné opatrnosti a elfské znuděnosti přichází osvěžení (rudé a krvavě mazlavé) v podobě problesku na cestu čtveřice Max + Snorri + Felix + Gotrek ze Sylvánie.

Cestou potkávají uprchlíky z Kislevu, a tak se jejich bojarští spolubojovníci z bojů na upířím hradě rozhodnou připojit ke svým krajanům. Tím autor zbavil čtveřici hlavních charakterů zástupu vedlejších postav…

Po pár řádcích vtipných dialogů (kupodivu však nikoliv založených na černém, nýbrž na spíše sitcomovém humoru se Snorrim v hlavní roli) se příběh změní v děsivou smršť akčních scén, ve kterých Gotrek jen tak mimochodem zabije dalšího rytíře Chaosu (tentokrát s obrovským magicky/sonickým palcátem) a naráz skupinka hrdinů povraždí malou armádu bestií.
Hezký předkrm. Zábava začíná…

Albínská dvojčata, zasvěcená bohovy Tzeentchovi, známá ze jednoho minulého dílu (Zabíječ bestií), plánují zbavit se Gotreka jednou provždy (čímž se mohou zařadit mezi celou řadu záporných hrdinů, z nichž většina skutečně NEDOPADLA DOBŘE).
Jak se zdá, Gotrekova sekera přitahuje problémy více než by si například Felix přál…
Tentokrát napadne mágy Chaosu dokonalý plán: uvrhnout Gotreka do Stezek Prastarých, ve kterých se už nějakou dobu Chaos rozlézá, a poté co ho zabije některý z vyšších démonů, mutantů či bestií (kterých je na Stezkách skutečně požehnaně), si pro jeho sekeru jednoduše zajít.
Tak lehké to samozřejmě nebude.

Gotrek a Felix jsou vtaženi do Stezek Prastarých, kde uniknou hnedle jedné z nejhorších potvor, s jakými se kdy setkali (a která náhodou vyhodí Snorriho i Maxe ven z portálu Stezek těsně předtím, než se uzavře…)
A hádejte, s kým se Gotrek s Felixem potkají na Stezkách?
Nápověda: sympatická legenda, jejíž magický potenciál je považován za největší na světě… a která vypadá jako bulimií trpící travestita. Ano! Elfský mág Teclis…

*** 

I dále se příběh zaplétá, ale nikterak závažně. Jedná se o nejrychlejšího Zabíječe s nejprudším spádem příběhu, s nejmenším počtem zdržujících elementů a nejdynamičtějšími boji. Po Zabíječi skavenů a draků je tohle dle mého názoru třetí nejlepší Zabíječ ze série.

Vytknout se mu dá snad jen přímočarost děje (vynahrazena bohatostí a kvantitou bojů), celkem paradoxní Felixovy obavy ze smrti (přemýšlí o tom, jak je zranitelný, mezitím co rozseká to, co by nezvládl lecjaký válečnický charakter z Warhammer Fantasy Battles). Dvojice G a F jsou ti poslední tvorové na světě Warhammeru, kteří by stáli o to stát před úkolem, který je jim ve třetí čtvrtině knihy svěřen… a není to jen úkol naznačený názvem knihy.
Cesty osudu a Kingových příběhů jsou nevyzpytatelné (ačkoliv lehce předvídatelné). A všechny vedou na Albion.

 ***

Jakožto warhammerista jsem byl mile překvapen odvahou překladatele:  Slovo OGR se konečně objeví! (famfáry) Budiž toto považováno za konec „lidožravých obrů“. Já věděl, že až přijde Giantslayer, bude s tím problém…

Chyb je překvapivě minimum, v podstatě jsem se u čtení nezasekl ani jednou. Vůbec celá kniha díky řemeslnému překladu a dobré práci Polarisu uteče rychle jako chaotitová extáze… ne nadarmo je Polaris v prosincové Ikarii hodnoceno jako jedno z nejlepších vydavatelství… doufejme, že série Zabíječů mu nepokazí reputaci.

***

William King se nám začíná orientovat na svět Warhammeru 40 000. Proto musíme být vděční za každý kousek, který utrousí do své WFB série. Držím Polarisu palce, neboť Zabíječ obrů je vskutku příjemným přírůstkem do rodiny Warhammer titulů.

Pro některé zvědavce si dovolím utrousit malou poznámku ke knize, a totiž k tomu, co by nikomu nemělo uniknout:  Ti, kdož vládnou jazykem anglickým, měli by spočinout zrakem na Army Booku Lizardmen, kde se dozví, co to vlastně ti Slaanové, Prastaří a vůbec věci naznačované v knize jsou.

Dále doporučuji Army Book High Elves, kde je několik náznaků toho, o čem mluví Teclis, a o čem se zmiňují keltští (a skotští) válečníci na Albionu (zvláště Mudra, jako oštěpař konkurent našeho sportovce Železného). Čímž se dostávám k tomu, že k dokreslení dojmu z knihy není na škodu podívat se i do Army Book Dark Elves… A jestliže budete skutečně pozorní, v jednom nenápadném popisu (kterých je v knize na Kingův styl skutečně nadbytek) najdete popis scény, ve které nejspíše v budoucnu zemře Gotrek… i když podle některých warhammeristů se jedná o záblesk minulosti,  ve kterém se původní majitel Gotrekovy sekery utkává s… a jméno bytosti nezmíním. Prozradil bych moc.

Jo, William King prostě ví, jak zapůsobit na srdce warhammeristovo. Náznaků a odkazů jsou v knize tuny, mnohem více než v minulých dílech. Jakoby se snažil zavděčit těm, kdo u jeho knih vydrželi.
A recenzent se vrátil domů… do Ulthuanu. (rádoby vtipný odkaz na poslední větu knihy).