Profil nové hvězdy na literárním nebi. Jeho dílo se setkává u čtenářů s výrazným úspěchem i odporem. Právě proto, že jeho knihy jsou jedinečné. Kritici jsou (navzdory svému označení) daleko méně kritičtí. Kdo je China Miéville?
Některé roky jsou více než jiné bohatší na novorozence, kteří se později stanou úspěšnými spisovateli. Jedním z takových je i rok 1972, který nám dal Miroslava Žambocha a celému světu Chinu Miévilla. Narodil se v Londýně a lidé si ho často pletli s dívkou kvůli jeho jménu, dokud se s ním nepotkali osobně a nespatřili jeho mohutnou muskulaturu. Jeho jméno ale pochází ze slangu, ve kterém je „China“ (tj. Čína) synonymum pro přítele.
Ve svých osmnácti letech pobýval v Egyptě, kde rozvíjel svůj zájem o arabskou kulturu a politiku středního východu. Vystudoval antropologii na univerzitě v Cambridge, kde získal bakalářský titul. Poté pokračoval v Londýně studiem mezinárodních vztahů a krátce pobyl i na americkém Harvardu.
Z jeho studií vyplývá i velký zájem o sociologii, kterou se zabývá aktivně. Stejně tak je zaujatý politikou. Vždy se držel levicových ideálů a přiznává, že byl ve svých dvaceti letech zcela uchvácený marxismem. Miéville zmiňuje, že mnoho excelentních spisovatelů je také politicky levicově orientovaných, jako například Michael Moorcock, Steven Brust či Iain Banks.
Vyrůstal na fantasy a sci-fi literatuře, poslouchá hip-hop a jungle, občas si pro sebe kreslí komiksy (publikuje je pouze ve fanzinech)… A tohle všechno, věřte mi, souvisí s jeho beletristickou tvorbou. Vše, co jsem zatím jmenoval, se v ní odráží. Ať už v sociologickém podtextu jeho knih, nebo třeba způsobu vyprávění či stylizaci prostředí. Ne nadarmo v jeho profilu od BBC nalezneme větu: „Miéville spojuje moderní zvuk drum&bass s gotickými příběhy o vraždách, mystériích a strachu.“ Nadneseně řečeno: moderní hudba skrze něho vypráví děsivá dobrodružství.
V debutovém románu Král Krysa (orig. King Rat) z roku 1998 již postupy drum&bass plně využívá. Pro všechny, kteří nemají o této taneční hudbě ponětí, má vysvětlení autor sám: „Drum&bass – a jungle vůbec – je styl taneční hudby, který využívá mnoha samplů [tj. vzorků/fragmentů]. Jeho rytmická osnova je vytvořená natažením kratších úryvků hudby – breaků – ze zdrojových nahrávek a jejich opakováním. Tendence je přebírat basové linky z reggae a z hudby reggae ovlivněné. Bicí jsou přebírány z funky a hip-hopu, ale jsou daleko rychlejší.“ Podobnou osnovu a „samply“ jako bychom nacházeli i v jeho knihách. Pro zajímavost, klasickou hudbu zcela odmítá.
A pro tyto příběhy se našlo i ideální prostředí – městské. Sám Miéville to vysvětluje pregnantně: „Jsem městský člověk a miluji města a shledávám je zajímavými, protože v nich jde o mnohem více. Jsem fascinován, mimochodem, tím, že spojují historii, geografii a estetiku. Můžete jít ulicí, vidět kolem sebe směs pěti set různých let architektury a potkat dvacet odlišných etnických kultur, mísících se do jedné zcela nové.“
Svůj debutový román Král krysa z roku 1998 zasadil do temných uliček nočního Londýna a hojně v něm využívá výše zmíněného slangu, který mu dal jméno, jako zlodějského argotu. Tento slang je založen hlavně na rýmech a znělostní spodobě. Tudíž prý kniha dělá velké potíže Američanům a ještě větší námaha čeká všechny překladatele.
Na románu začal autor pracovat už v roce 1995, ale spisovatelské plány mu křížila práce na úřadě, nehledě na fakt, že stále ještě studoval. Nakonec mu kniha vynesla nominace na množství cen. Rozhodl se vrhnout do mnohem ambicióznějšího projektu. Opustil (literárně) Londýn, vymyslel si vlastní město a začalo vznikat Nádraží Perdido (orig. Perdido Street Station, 2000), které v roce 2003 vydalo nakladatelství Laser-books v češtině. Nádraží Perdido je hodně drsný a temný román, často překvapivý až šokující, přesto lidský a proto dojemný, plný myšlenek i letmého filozofování. Najdeme v něm stejně tak sociologii, ekologii a politiku jako alchymii a „babylonskou“ multikulturnost. Prostě vše, co autora kdy zajímalo a fascinovalo. Tento nový román mu již vynesl širokou popularitu.
„Vždycky jsem nenáviděl Tolkiena: [Nádraží Perdido] je velice daleko od epické a hrdinské fantasy. Zajímám se o tradici weird fiction [tj. tajuplnou fantastiku], literaturu mnohem grotesknější, a zároveň s bezútěšnější estetikou a emocionálním povrchem. (…) Snažil jsem se napsat fantasy román bez stereotypů. Bez elfů, bez trpaslíků. Příliš často se zneužívají k ulehčení práce. A opravdu nenávidím tendence k morálnímu absolutismu ve fantasy – že skřeti/ trollové/cokoliv jsou špatní, je jejich rasová charakteristika…“
Nádraží Perdido se dva roky poté dočkalo volného pokračování s názvem Jizva (orig. The Scar, 2002; chystá Laser-books). Příběh se odehrává ve stejném světě. Hlavní hrdinka se dostává do problémů po útoku vesmírných pirátů a poté putuje do jejich sídla z trosek i funkčních lodí. I tento román byl velice úspěšný, ale opět Miévillovi nepřinesl vítězství v nejprestižnějších cenách – Hugo, Nebula a World Fantasy Award – i když nominace na všechny tyto ceny již má.
Do Londýna se vrátil v samostatně vydané novele The Tain (2002), kde čtenář sleduje postapokalyptický příběh o boji lidí s nebezpečnými příšerami, a na příští rok chystá další román s pracovním názvem Iron Council. Doposud publikoval pouze sedm povídek, z nichž tu první sice už ve svých třinácti letech, ovšem ostatní až po vydání Krále Krysy.
Miéville může být velkou nadějí pro fantasy, která značně zabředává ve stereotypech, když použiji jeho slov. Ještě před dosažením třiceti let věku se z něho stal mezi spisovateli pojem. Jeho nápadité romány oslovují stále širší publikum a jediný krok do záhuby mu může být jen vyschnutí jeho studny tvůrčí invence. Pevně doufám, že se to jen tak nestane. Vždyť kolik zahraničních kritiků tipovalo, že na úspěch Nádraží Perdida již Miéville nebude schopen navázat. A jak se mýlili!
Článek vyšel v Ikarii 7/2003.
Mieville je můj člověk. Konečně nekdo, kdo zvrací u rasistického Tolkiena a nesnáší fantasy stereotypy (elf=vyskoký, krásný lukostřelec apod.).Kvůli donekonečna kopírovaným stereotypům jsem již prakticky přestal fantasy číst. Naštěstí existují lidé, jako Mieville, kteří – jak doufám – prtrhnou těžké zatuchlé opony žánru a odhalí čtenářům nové světy
Myslíte, že je dobrý publikovat článek, který vyšel v Ikarii před dvěma měsíci, i na internetu?
Pro mě zase bylo Nádraží Perdido nutným vlekoucím se příběh bez logických souvislostí s nepochopitelným jednáním hlavním postav. Ještě, že jsem si ho nekoupila, ale jenom vypůjčila. :-))
V : není ti dáno 😉
to Divous: možná bys měl líp číst, nebo číst víc. Jaks proboha přišel ns to že Tolkien je rasista? Tyhle řeči miluju, hobiti rozhodně nejsou árijský vzor. Zkus si to alespoň prolistovat, než zase plácneš něco podobnýho. Máš spustu fantasy, kde elfové vůbec nejsou hodní, (to nejsou všichni ani u Tolkiena) ani krásní, ani vysocí. Pokud si za čtivo vybíráš jen ty knížky, které májí hodně barevnou obálku a na ní polonahou děvu s drakem, tak se nesmíš divit, chce to trochu vybírat
Naprostou souhlasim s maxem!!!!!!!
Já též. Mimochodem Nádraží Perdido je podle mne tak trošku vyhulená knížka – no asi mi taky není dáno… 😉 Jo a co se elfů týče – četla jsem víc knih kde byli špatní a hnusní než naopak.
MAXE děkuji za nastavené zrcadlo….nicméně právě proto, že jsem toho přečetl opravdu hodně, tak mohu srovnávat. Tolkienův Pán prstenů by mohl být směle knížkou, hodící se pro pro Geblsovi kampaň :-). 100% Dobro = světlovlasí elfové (rozuměj árijci). 100% Zlo = černí a žlutí skřeti. Každopádně elf, ať temný nebo hodný, je stereotyp, který vynalezl Tolkien (elfové z původních evropských mýtů nemají s elfy ze žánru sword and sorcery nic společného) a každá kniha, kde jsou elfové jakošto krásní, vysocí lučišníci jen pracuje se sterotypy. Toť vše 🙂
MAXE pokud jsi narážel na Sapkowského (třeba ne, pak se ti omluvám), tak ten mě také nepřesvědčil. Upřímně řečeno, vyjma 2 nebo 3 povídek celkem slabota. A jeho nepovedená “sága” o Geraltovi a Ciry jen dokazuje, že fantasy fakt neví, kudy kam. Proto říkám – ať žije MievillE !!! 🙂
Ale chápu, že se Mieville spoustě lidem nelíbí (zatím). Lidstvo je v podstatě konzervativní, čtnáři fantasy jakbysmet. Nedáte jim zlé skřety a hodné blonďáky s lukem a jsou v koncích. Proto ať žije Tolkien !:-)
Divous : Já jsem si právě po přečtení Nádraží P. řekla, že fantasy fakt neví kudy kam, když takovéhle absolutně nečitelné a občas silně nevěrohodné příběhy dává na piedestal jako absolutní špičku. Ty jsi mě přesvědčil, že je to zřejmě cesta, která se bude líbit jistému typu lidí.
to divous: ne, nenarážela jsem na sapkáče, ale treba na Gaimana, nebo Holdstocka. Mimochodem, Tolkien píše, že elfové, jsou převážně tmavovlasý a v Silmarillionu se taky nechovají jako skautské vzory. Souhlasím, že 9-10knich, která z fantasy výjdou, jsoui vlastně hrozný sračky, ale ta desáta rozhodně stojí za to. Neházej je prosím všechny do jednoho pytle.
Divous a Tolkien
Divousi, ty jsi plácnul kravinu o rasismu, abys byl provokativní a zajímavý. Vzdej to, nemá to cenu!! Nejseš takovej magor, jak chceš vypadat…A toho Mievilla jsem ti slíbil, že si přečtu… i když je to marxista, což je opravdu hnusné…
Perdido neni spatny, ale ted ctu The Scar a ta je mnohem lepsi.
no jo,podle toho, co jsem si tady přečetl, tak to vypadá, že M. je pěknej radikál. Ale on z toho marxismu jednou vyroste (doufejme!!). Ono, kdyby zažil 40 let temna, jako tady, tak by se na něj taky tvářil jinak. Ale to je obecnej problém celý západní Evropy. Lookněte se třeba na Itálii. Tam ulice V.I. Lenina nejsou výjimkou… Jinak mě se Nádraží Perdido zatím dost líbí (str. 190). Je to fakt něco jinýho, originálního, i když stylem to trochu připomíná, myslím, Gaimana. Není se ale co divit. Vždyť jsou ze stejného kulturního prostředí.Hlavně to má zatím skvělou atmosféru. A jen jen dobře, že se podobný fantasy píšou, neb s tím stereotypem v žánru souhlasím. Vždyť i proto jsem fantasy přestal prakticky číst. Teď se k němu zase vracím, a díky Miévillovi za to !!! Souhlasím s názorem na Sapkowského. Jeho Zaklínač mě kdysi vůbec neuchvátil, ba naopak. Jinak když jsme u toho, tak si dovolém poněkud kacířskou poznámku: ani ten Tolkien není tak úžasnneeeejjj, jak skalní Tolkienisti tvrdí…. ;-))
Shadow: Já tedy rozhodně nepovažuji Miévileho za fantasy. Podle mě je to mix všech fantastických žánrů (SF, F a H). A rozhodně tam ani jeen z nich nepřevládá.Jinak k Sapkowskému: je to véélice věc názoru a já jsem v tomhle hodně ortodoxní a v případě Zaklínače a ságy si nedovoluji snad vůbec žádnou kritiku.
Proč si nepovoluješ kritiku ? Mně se moc líbily povídky, ale román byl díl od dílu horší – prostě taková “nastavovaná kaše”. Netvrdím, že je to jediný možný názor, ale “nepovolovat si kritiku” …. :-O
Chtěl jsem tím jen říct, že jsem k A.S. naprosto nekritický. Od první do poslední povídky to všechno považuju za dokonalý celek. Z fantasy jsem toho přečetl spoustu, ale A.S. považuju za zatím nejlepší fantasy. Konec OT, jestli chceš víc napiš mi na mail – sem to nepatří.
Sapek: Jo,mas recht, Perdido je spíš takový anglo/science/urban/steampunk/industrial/ left-wing fantasy :-))). Prostě takovej miš-maš..ale prostě tohle je cesta, kterou se bude scéna teď zřejmě ubírat…. a jen doufejme, že to bude cesta dobrá. Každopádně by to mohlo pomoct její určitý “strnulosti”….
nebo ještě líp – je to taková trochu verneovská městsko-gotická fantasy . Ale ještě to nemám dočtený …Verne byl ale stejně nejlepší 🙂
fantasy, Sapek, Miéville a Divous
Všem milovníkům i nepřátelům Sapkowského a těm, co chtějí definovat fantasy a zastřelit Divouse, odkazuji na portál pevnost.cz, kde na fórech Diskuse/Pevnost/Adrzej Sapkowski, případně Pryč s Fantasy nebo J.R.R.Tolkien toto lze učinit…
Perdido konečně dočteno. Naprosto lahůdková záležitost. Geniálně napsanej literární melting pot. Nesmírná spokojenost, opravdu. Jen pana Multiho tam mohlo být víc :-)). Už se nemohu dočkat českýho vydání The Scar a King Rat. Doufám , že to Laser nebude nějak prodlužovat. Jinak bych se snad i pustil do anglickýho :-))
Co říct? Co?
No, četba této věci mě dost rozhodila. na prvních dvou stech stránkách jsem takřka žral a byl nadšen. Pak přišlo otřesných čtyři sta stran vycpávek, načež se China na posledních patnáct vrátil k zápletce z těch prvních 200 (dobrých) stránek a jakž takž zachránil tvář nadějného autora, který snad má na to, napsat něco mnohem lepšího.Těch 200 + 15 je o Jagharkovi, ztrápeném vyděděnci, toužícím dostat zpět část těla, která pro něj znamenala nejvíc(nejsou to genitálie). Je tu dobrá zápletka, dobrá postava, dobrá atmosféra.Ale těch 400 je o nějakých psychomůrách, které velice originálně vysávají lidem duši. Pořád jsem měl pocit, že jsem to už někdy četl/viděl/slyšel. Postavy najednou jednají zmateně (přepínají mezi bezradností a supermanstvím) a nevěrohodně, což se projevuje hlavně v dramatických scénách. Ze začátku dobrá tmosféra stagnuje a téměř začíná otravovat. Naštěstí se ke konci podaří psychomůr zbavit, a Miéville přitahává zpět Jagharka, kterého mezitím nechal postávat okolo a psát kurzívou mezihry, aby dokončil jeho příběh, který by si zasloužil MNOHEM více místa než ten psychomorný (=moří psyché) paskvil. Jeho příběh ukončil lehoučce neobratně (což z dlouhé pauzy), ale překvapivě a morálně dost pochybně. Jak říkám, nebýt těch posledních pár stran, bylo by mi do pláče z tak promarněnéné šance na přelomovou knihu, takhle se těším tím, že na ní je něco dobrého.P.s. Myslí si ještě někdo, že CM má zkušennost s Planescape: Torment?
Tolkien – – – Sapkowski – – – Miéville
Dnes se zrovna chystám otevřít Jizvu, zrovna jsem dočetla Narrenturm (btw, scéna, kdy Reynevan přilétá na sabat a “parkují” s lavicí… Ó hrůzo,ta mi připadla tak strašlivě harrypotterovská, že jsem z toho málem neusla). S Miévillem teprve “začínám”, Tolkiena a Sapkowského mám načtené celé, všichni jsou skvělí, (mí) králové fantasy. Myslím, že je na nich znát ten vývoj – nejdříve J.R.R.T. se svými klasickými elfy (světlovlasí, vysocí,krásní elfové s lukem a šípem, černí skřeti, hamižní trpaslíci, moudří fousatí čarodějové… atd.); pokračoval Sapek, jehož elfové nejsou zdaleka tak hodní (někdy ani krásní),ale stále většinou třímají luk :-), velký posun kupředu zaznamenali čarodějové, kteří se mi mimochodem velice zamlouvali; teď Miéville, supermoderní fantasák, co se rozhodl elfy naprosto bojkotovat…….. Každý má své kouzlo a o tom to je. Jak tak čtu tyhle zajímavé komentáře, tak se úplně začínám bát, že elfové a trpaslíci z fantasy za chvíli zmizí úplně, a to bych nerada.Spíš se mi líbí, když se některý autor snaží tyto “stereotypy” mírně přetvořit.
Re: Divous
mimochodem, proč by elfové měli bejt všichni (aspoň to tak od tebe vyznívá) blonďáčci? snad kvůli tomu že to napadlo jistýho režiséra?a na skřety by se dalo pohlížet jako na zvrácený elfy, v tom případě by vyznění bylo úplně jiný… záleží na tom jak si co vyložíš, je pravda že Goebels by to dokázal zneužít…ale je pravda z tolkienoidních světů se stalo klišé a Mieville je největší naděje na provětrání žánru
rozbory
Asi mi je dáno.Miéville je skvělý i v angličtině, a s Tolkienem nemám problémy.A všechny tyhle moderní kecy jako hodnocení výskytu rasismu a pohlaví ve starých knihách?Nemám co dodat.To je jako rozbor Iliady ve stylu gender studies – bezvýznamné. Přečtěte si oboje, přečtěte si Zaklínače, a hlavně si zjistěte, jak tolkien bojoval těmi svými elfy proti shakespeareskému stereotypu. Nejdřív hlubší porozumnění, a pak se hádejte…
Yesss, Yess, my preciousss
Abych pravdu řekl, dlouho jsem jméno Sapkowsku znal jen tak od vidění. A když jsem si přečetl dvě knihy od něj, byl jsem znechucen. Nesouhlasím s Mievillem, ze je treba nesnaset Tolkiena. Myslim, ze to dilo je velmi dobre. Spatne jsou jenom ty statisice klonu, ktere parazituji na jeho svete.kdyz se rekne elf, vybavi se mi Tolkienuv elf: at uz je krasny nebo ne. Kazdopadne souhlasim s Chinou, ze knihy s elfy a trpasliky jsou UPLNE VSECHNY brakove, ponevadz misto toho, aby si jejich autori vymysleli vlastni postavy, usnadnuji si to tim, ze kazdy vi, jak vypada elf a trpaslik a vi, co ma cekat. Procez si ten autor nemusi vymyslet nic vlastniho (k smule jeho a smule jeho dila, ktere tak degraduje k tem nejvetsi brakum.)Docela souhlasim s Divousem, az na jeho kritiku Tolkiena. No ovsem, PP se da pochopit jako rasisticky roman, ale tak rozhodne nebyl napsan. Stejne tak je mozno pokrivit uplne vsechno…
Un Lun Dun
Ahojte,neviete nahodou kedy je mozne cakat cesky preklad Un Lun Dun? Dik.