Vladimir Vasiljev: Technik Velkého Kyjeva

Jinak tomu však je v krajích geograficky o něco bližších Moskvě, kde se rusky píšícím ukrajinským autorům (a koneckonců nejen fantastiky) podařilo zdárně vstoupit na knižní trh Ruska i dalších států bývalého Sovětského svazu. Jména jako Henry Lion Oldie (pseudonym Dimitrije Gromova a Olega Ladyženského), Marina a Sergej Ďačenkovi či Andrej Valentinov jsou v Rusku synonymem úspěchu a milionových nákladů a díla těchto autorů začínají pomalu pronikat také na Západ. (O dvě knihy manželů Ďačenkových například nedávno projevil zájem i Hollywood.) Všichni tito spisovatelé u nás bohužel stále zůstávají naprosto neznámými. Jediným autorem, jehož jméno by v českých zemích snad mohlo znít povědomě, je Vladimir Nikolajevič Vasiljev (třebaže by si ho asi málokdo dal do souvislosti s Ukrajinou). Rodák z Nikolajeva se u nás stal známým především svou spoluprací se Sergejem Lukjaněnkem, se kterým se podílel na vzniku románu Denní hlídka, jenž u nás vyšel v roce 2005. Jen jím samotným napsaná Temná hlídka, jež v ČR vyšla o rok později, již sklidila podstatně rozporuplnější ohlasy, ale i ona si své čtenáře našla.

Vasiljevova tvorba se neomezuje pouze na jediný žánr, a tak se v jeho bibliografii sci-fi střídá s fantasy, kyberpunk s alternativní historií a najdou se dokonce i příběhy z prostředí počítačových her. Svéráznou esencí této tvůrčí pestrosti je román, který Vasiljeva katapultoval mezi hvězdy ruskojazyčné fantastiky (a který dle mého názoru ve své tvorbě dodnes nepřekonal) – Technik Velkého Kyjeva. I když se totiž svět, do něhož nás autor přivádí, na první pohled podobá světům sword&sorcery, najdeme zde také několik zásadních rozdílů – meče nahrazují pušky a pistole, hrdinové nejezdí na koních, nýbrž v rychlých autech, a místo čár a kouzel zaujímá vyspělá technika. Je to svět nekonečných velkoměst, obývaných nejen lidmi, ale i elfy, trpaslíky, orky a dalšími rasami. Svět, v němž stroje žijí vlastním životem, a nepotřebují – ba ani nechtějí – dohled živých bytostí. Svět, po jehož silnicích a dálnicích se prohánějí divoké kamiony. Svět plný tajemství a skrytých pravd…

Odhalit se je pokusí Pard Zamarippa, mladý technik (ale klidně si sem dosaďte třeba mága či alchymistu), jemuž vrtkavý osud přiřkl roli, o kterou sám nikdy nestál – roli hrdiny. Spolu s nesourodou skupinou hrdinů se vydává na dlouhou a strastiplnou pouť na záhadný OSTROV Krym, kde se lidé údajně naučili stroje vyrábět sami, aniž by je museli ochočovat. Do cesty se jim staví překážka za překážkou, a tak se brzy obyčejná ziskem motivovaná výprava mění v hrdinský quest, v němž jde o záchranu celého světa. Teprve postupně vychází najevo, že jediný způsob, jak svět zachránit, je ho nejprve zcela zničit…

Je pravdou, že ona moderní technika, prezentovaná v románu, už dnes možná nepůsobí tak moderně (koneckonců, máme co do činění s knihou z roku 1998), ale o náboj, který je dílu vlastní, ho ani všechny ty roky nedokázaly připravit. Zvrat střídá zvrat, osudy hrdinů se povážlivě zamotávají a čtenář je chtě nechtě nucen otáčet stránku za stránkou, aby mohl dál sledovat cestu skupinky odvážlivců čím dál nehostinnějším a nepřátelštějším prostředím. Vasiljev dokáže natolik vtáhnout do děje, že ani příliš nevadí, že v knize naprosto klidně ignoruje odpovědi na některé důležité otázky, a to včetně té nejzásadnější – co je to vlastně ten Velký Kyjev, jak vznikl? Je to skutečně alternativní realita? Nebo postapokalyptická podoba našeho světa, čemuž by nasvědčovaly mnohé náznaky? Anebo dokonce zvláštní, na hlavu postavená verze minulosti? Vysvětlení se nedočkáte. Protože Velký Kyjev je zkrátka… Velký Kyjev. A tím je řečeno vše.

Je třeba poznamenat, že se Vasiljev do prostředí Velkého Kyjeva stále vrací v dosud neukončené sérii povídek a novel. Ta nese název Vědmák z Velkého Kyjeva a ani samotný autor nijak nezastírá, že je její hlavní hrdina více než jen mírně inspirován zaklínačem Geraltem Andrzeje Sapkowského – jen jeho soupeři nebývají netvoři z masa a kostí, nýbrž zdivočelé stroje. Tyto povídky či novely rok co rok vycházejí v různých časopisech a čas od času se objeví i jejich souborné vydání. Samotný Technik Velkého Kyjeva však představuje ucelený, plně uzavřený příběh.

Pravdou je, že Vasiljev není jako autor přijímán bezvýhradně všemi. Někdo mu vyčítá přespříliš jednoduchý děj jeho románů (což se zvlášť týká těch napsaných v posledních letech a odehrávajících se ve světech počítačových her), větší než malé množství prolité krve, nadbytek akčních scén či špatnou úroveň stylistiky. I ti největší kritikové však musí uznat, že pokud Vasiljevovi skutečně něco schází na spisovatelském nadání, pak to více než bohatě vynahrazuje obrovskou dávkou fantazie, smyslem pro humor a nadsázku i množstvím neotřelých nápadů. Jeho romány jsou nesmírně dynamické a nejzdařilejší z nich se čtou doslova jedním dechem. Vždyť jak jinak si vysvětlit množství Vasiljevových věrných čtenářů, kteří se těší na každou jeho novou knihu? Vasiljev je zkrátka fenomén, a tak nezbývá než doufat, že čeští čtenáři budou mít časem příležitost poznat jeho tvorbu v celé její šíři, nikoli jen omezenou výseč.

Anotace:

Vladimir Vasiljev se do povědomí českých čtenářů zapsal především jako spoluautor románu Denní hlídka, ovšem své doposud nejzásadnější dílo ve skutečnosti napsal ještě předtím. Je jím právě Technik Velkého Kyjeva, jedna z klíčových knih, které v 90. letech minulého století pomáhaly formovat podobu novodobé ruské fantastiky. Svět, do něhož nás autor přivádí, se podobá světům meče a magie – jen s tím rozdílem, že meče nahrazují pušky a pistole, hrdinové nejezdí na koních, nýbrž v rychlých autech, a místo čár a kouzel zaujímá vyspělá technika. Je to svět nekonečných velkoměst, obývaných nejen lidmi, ale i elfy, trpaslíky, orky a dalšími rasami. Svět, v němž stroje žijí vlastním životem, a nepotřebují – ba ani nechtějí – dohled živých bytostí. Svět, po jehož silnicích a dálnicích se prohánějí divoké kamiony. Svět plný tajemství a skrytých pravd… Je to fantasy? Je to sci-fi? Je to kyberpunk? Odpověď na každou z těchto otázek zní ano, ale jednotlivé žánry a hranice mezi nimi pro Vasiljevovu nespoutanou fantazii nic neznamenají. Mísí se a splývají ve strhujícím příběhu, v němž se jedná o osud celého světa.

Autor: Vladimir Vasiljev

Originální název: Ochota na dikije gruzoviki

Překlad: Konstantin Šindelář

Obálka: Marek Hlavatý

Formát: 115×180

Počet stran: 408

Vydal: Triton / Argo