Vidíme jen výjevy – XI. (duben/květen)

Poznámka: Výjevy v žádném případě nejsou vyčerpávajícím výčtem všech připravovaných knih. Jen se snaží upozornit na to nejzajímavější. A občas nám vypadne i skutečná lahůdka – neexistuje nic nejistějšího než data vydání. Děkujeme za pochopení.

Vyberte si:

Domácí fantastika
Zahraniční fantastika
Komiksová fantastika
Filmová fantastika

DOMÁCÍ FANTASTIKA

V českých luzích a hájích bude v dubnu a květnu poněkud pusto. U Strak na vrbě se chystá antologie Žoldnéři fantazie, tedy sborník devíti nejlepších povídek z druhého ročníku stejnojmenné soutěže, které doplní teoretický článek Leonarda Medka. O obálku by se měla opět postarat Jana Šouflová a podtitul titulu zní Dálnice ke všem čertům. Křtít se bude v pátek 6. 5. na Conu na vrbě.

U příležitosti Conu na vrbě by také měl vyjít román Jany Rečkové Dračí mor, který tématem navazuje na autorčinu povídku z antologie Legendy: Draci Hic sunt dracones.

U Brokilonu se chystá nová kniha Petry Neomillnerové, která tentokrát potěší všechny fanoušky Loty. Autorka nám román Žár krve popsala takto:

Lota je zpátky i se svou „špatnou partou“, tentokrát se však mizérie nedotkne jen zaklínačů, problémy nyní položí svou tvrdou ruku i na zpanštělé vampýry. Těžce zraněný Enno se mstí padni komu padni, Urianův pokojný spořádaný svět je v troskách a bolí to o to víc, že vampýři nejsou na podobné situace zvyklí. Žár krve možná poněkud zklame příznivce veselé a nekomplikované akce, ale jak už to v životě chodí, i na kozáky může přijít bída.

V Argu se do fantastických vod pustil známý spisovatel Miloš Urban, který zde v dubnu vydá román Boletus arcanus. Pod tímto názvem se skrývá tajemný hřib, který roste v českých lesích a tomu, kdo ho najde, splní každé přání, a proto snadno vzbuzuje závislost. Jen je třeba si rozmyslet, jestli ochutnávka stojí za to…
Co autora při tvorbě této knihy inspirovalo?

Těch impulsů bylo asi víc. Houbaření je v Česku zvláštní fenomén, o němž by se daly psát sociologické studie. Lovení hub po lese baví i mě a kolikrát jsem si říkal, zda by se o tom nedal napsat román. Vždycky jsem došel k závěru že nedal – co taky o houbách psát? Pak jsem ale uviděl v lese pod Houskou ženu v černých městských šatech, v černých lodičkách, s černým kloboukem na hlavě, jako by spěchala někam na pohřeb. Byla hezká, ale nedal se odhadnout věk. Tehdy mě napadlo, že ten román přece jen vznikne a musí začínat nějak takhle. Časem jsem si uvědomil, že některé motivy jsou podobné Čapkově hře Věc Makropulos, tak jsem ji prostudoval a pojal psaní za jakýsi pastiche téhle komedie, známější jako Janáčkova opera. Ale to, co tam Čapek nemá a ani mít nemůže, je zamyšlení nad povahou drogy, nad jejími možnostmi. Baví mě uvažovat o drogách jinak, než je běžné. Nedělat bu bu bu, pokud si lehneš, špatně skončíš. V takovém kontextu jsou drogy nudné, příliš předvídatelné. Bavilo mě vymýšlet drogu, která je naprosto nepředvídatelná, neboť hraje se svým požívačem hru – vyhraju já, nebo ty? Kdo koho si podmaní? Vlastně je to takové sci-fi, akorát toho vědeckého tam moc není. Ironické sci-fi, to leda. A v neposlední řadě mi to psaní o „jiné“ droze splynulo s psaním samotným – s činností, na níž je spousta lidí závislých. Včetně mě.

Kromě originálního námětu pak na knize bude zajímavé i provedení – 3D ilustrace Pavla Růta budou moci čtenáři prohlížet skrze přiloženou záložku.

Tímto by mohla česká sekce končit, ale nekončí. Lukáši Vaníčkovi se podařilo z nakladatelství Crew vytáhnout informace o naprosté bombě, která se v jeho redakci zcela v tichosti připravuje. Ostatně, přečtěte si, co o ní Lukáš píše:

Je to neuvěřitelné, ale je to tak! Před rokem nakladatelství Crew na svých stránkách zveřejnilo obálku knihy, na kterou se zatajeným dechem čeká dobrá polovina čtenářů fantastiky. To však není nic proti tomu, co přichází teď. Pokud se těšíte na Kulhánkovu Vyhlídku na věčnost a divíte se, proč tak dlouho nevychází, odpověď je nasnadě. Autor se pustil do něčeho mnohem víc ultimátního.

Tento počin je tak ultimátní, že konečné řešení konce války americkou atomovkou je proti tomu rána petardou v plechovce od fazolí. Jména jako Kulhánek, Kopřiva, Schink či Kotleta vám asi něco říkají, že? Každý z autorů si jede ve své vlastní koleji plné drsného, velmi akčního a krvavého mixu scifi a fantasy. Tak a teď si raději sednete:

Všichni výše zmiňovaní spolupracují na nové knize.

Seděli jste? Dobře. Tato čtveřice autorů se rozhodla vytvořit kánon akční fantastiky a spojila své síly v unikátním projektu, který v našich končinách (a patrně ani nikde jinde ve světě) nemá obdoby. Podobně jako Michael Bronec dal vzniknout mamutímu almanachu povídek o dracích, tato čtveřice autorů apokalypsy společně píše a brzy nám i naservíruje almanach toho nejdrsnějšího a nejakčnějšího, co jste kdy zažili. Přičemž i dvojité salto s žigulem v nepřehledné zatáčce bude jen slabým zážitkem v porovnání s touto knihou. Celý projekt se zatím jmenuje Krvavý rod.

Plánovaná kniha bude mít přesně tisíc stránek a všichni čtyři autoři ji slíbili naplnit magií, krví a divokými souboji. Jestli půjde o román, nebo sbírku povídek, to zatím spisovatelé i nakladatelství tají. Co se nám však podařilo vydolovat z jednoho z autorů, který si nepřál být jmenován, je, že se děj bude točit kolem starobylého rodu upírů, který prochází časem a musí bojovat o přežití. To je sice trochu klišé, ovšem vezmeme-li v potaz, že středověk bude mít na starosti Štěpán Kopřiva, 18. století Petr Schink a Jiří Kulhánek s Františkem Kotletou současnost, bude to výbuch raketoplánu Challenger přímo v domácnosti každého čtenáře. Není však také vyloučeno, že hrdinové včetně zbraní budou cestovat časem, takže to vypadá na novou Archu úmluvy a tři tisíce modlitbiček. Jestliže jsou pro křesťany nejdůležitějším svátkem Velikonoce, nejdůležitějším svátkem pro všechny fantazáky bude květen, protože tehdy tato kniha vyjde!

Dračí rod byl náš malý aprílový vtípek. Snad nám ho odpustíte a kdo ví, třeba se autoři inspirují…;-)

Uf. A teď dejme prostor zahraniční fantastice.

ZAHRANIČNÍ FANTASTIKA

Na duben a květen se s tituly roztrhl pytel. Nakladatelství se vrhla na zahraniční fantastiku skutečně s velkou vervou a ve výsledku se chystá několik příjemných pokračování osvědčených titulů a pár novinek, na které se lze jen těšit. Milovníky vojenství potěší zejména sekce sci-fi, kterou armáda okupuje hned dvakrát. Zbytek si ale určitě něco najde také. V dubno-květnové nabídce máme i upíry, duchy či draky.

Zahraniční sci-fi

Námořní pěchota je snad nejvděčnější téma pro spisovatele subžánru military sci-fi. Už jenom u našeho předního spisovatele této odnože Roberta Fabiana je můžeme nalézt hned několikrát (Mariňáci, Semper fi apod.) Tito armádní oblíbenci se objeví i v nové knize chystané v nakladatelství Brokilon, kde se na čtenáře vyzbrojují vojáci pod velením Davida Shermana a Dana Cragga v románu Starfist: První v boji. Překladatel Robert Čapek o knize řekl:

Když se dá dohromady ex-mariňák (David Sherman) s ex-poddůstojníkem armádní pěchoty (Dan Cragg), kteří za sebou mají Vietnam a spoustu dalších zámořských akcí, může vzniknout ledacos. Když si oba jako formát vyberou science fiction, začne to zajímat i našince.
Autoři svou Konfederační námořní pěchotu usadili do 24. století, kdy dochází ke kolonizaci planet a celá momentálně čtrnáctidílná série se točí kolem mužů ze čtyřiatřicátého týmu rychlého nasazení (v originále označeném jako Fleet Initial Strike Team neboli FIST). Kromě série StarFist autoři ještě potěšili své příznivce trilogií Starfist: Force Recon, která pojednává o menší průzkumné jednotce.
First To Fight poskytne uvedení do vesmíru v době za čtyři staletí, kdy lidstvo uspořádané v Konfederaci úspěšně kolonizuje vzdálené planety – půvab Elnealu spočívá v tom, že jde v podstatě o kolonii nechtěných živlů, v níž vedle sebe a spolu žijí a válčí potomci Arabů, obyvatel jihovýchodní Asie, Basků, irských Gaelů a amerických pistolníků. Kdyby o takové planetě psali jiní autoři, dostal by čtenář do ruky existencialistické podobenství, obtěžkané hledáním identity a tradicemi. Nic takového se tady nestalo a autoři se soustředili na čiročirou akci (což je možná trochu škoda, protože kdyby jejich mariňáci používali různé taktiky proti různým nepřátelům, bylo by to zábavnější – vzhledem k tomu, že bojují s pseudoarabskými Siady, vedenými člověkem, který ze všeho nejvíc připomíná démonizovaného Usámu bin Ládina, to ale ani nebylo potřeba).
Právě postava Shabeliho Skvělého vykonává práci hlavního protivníka. Kladné postavy tu máme hned dvě: je tu čerstvý odvedenec Joe Dean, díky kterému se čtenář seznámí s podrobnostmi ohledně výcviku a běžného denního života příslušníka námořní pěchoty ve čtyřiadvacátém století, a taky štábní seržant Charlie Bass – ten zastává roli zkušeného mazáka, který je matkou i otcem svému mužstvu a noční můrou většině svých nadřízených. Ve filmu by ho patrně hrál Bruce Willis a scénáristům by zbývalo jen napsat pár tvrďáckých hlášek, které by sypal koutkem úst.
Celkově vzato: dokonalá odpočinková akce. Žádná těžká filozofie, žádný zdlouhavý vývoj postav včetně ponorů do jejich psychiky. Tady máš blaster a střílej. Pro současného milovníka zbraní bude jistě potěšením, že klíčovou roli v příběhu a jeho vyvrcholení hraje pekelně ostrý mariňácký Ka-bar se sedmipalcovou černěnou čepelí.

Vypadá to tedy na klasický valčík plný zbraní, střelby a nepřátel. Což jako odpočinek občas není na škodu.

Jistě si vzpomínáte na edici Moderní díla SF, na kterou nakladatelství Laser-books v poslední době trochu zapomínalo. Nyní se z ticha po pěšině naráz stal dupot slona. Nakladatelství totiž jako nový titul v této edici chystá vydat knihu Williama Gibsona Rozpoznání vzorů. (Ano, to šokované ticho rušené dupotem slona po pěšině je příznačné.) Toto dílo autor vydal v roce 2002 a teď se konečně dostává do našich rukou díky překladu Pavla Bakiče, který má na svědomí i výborný román Idoru:

Můžeme se ptát, zda si William Gibson nenaběhl, když své příběhy přesadil do současnosti a začal o nich mluvit jako o hypertextových rozcestnících, oproštěných od popisů toho, co si čtenář sám může vygooglit. Vnější zdroje totiž nejsou s autorovým podáním vždy v souladu: Autům v Rozpoznání vzorů přibývá dveří, některé počítačové technologie fungují s podezřelou dokonalostí, v Londýně se záhadně vynořují nové kavárny Starbucks a ne všechny odhalené omyly jsou v nových vydáních opraveny. Jde snad o náznak toho, že se stále nepohybujeme tak docela v našem světě? Podle Gibsonových slov si dřív překvapivě málo čtenářů všímalo, že vlastně píše o současnosti – možná tentokrát ironicky otočil, aby mu byla stejně nepozorně přisouzena přísná aktuálnost.
Nelze samozřejmě popřít, že je Rozpoznání vzorů s dobou neoddělitelně srostlé, šlo koneckonců o jeden z prvních významných románů, do kterých se promítly útoky z jedenáctého září. Pozorné čtení je ale stále na místě, Gibson se totiž s dobou zdaleka nevyrovnává plakátově, jak je například vidět na dvojakém zachycení světa reklamních agentur.
Stejně jako u Idoru bych i tentokrát chtěl alespoň touto cestou poděkovat prvo-, druho- a třetičtenářům, jmenovitě Petře Minárikové, Zbyňku Rohlíkovi a Davidu Grosserovi – za krátké koncovky, za monomery s dlouhým řetězcem a za všechno.

A ještě jednou se vrátíme k military sci-fi, nyní již ke klasickému odkazu spisovatele, který z ní udělal světový trend, a to Roberta A. Henleina. Když u nás Robert Buettner vydal svůj Sirotčinec, český čtenář měl možnost se poprvé setkat s docela dost originální rasou mimozemských slimáků – a bylo to jedno z nejkontrover­znějších setkání dvou ras v historii sci-fi, a to na záchodě. Nakladatelství Fantom Print následně pokračovalo ve vydávání dalších a dalších sirotků a nyní, po čtyřech letech, uzavírá pentalogii posledním kouskem s nadějným názvem Sirotkův triumf. Překladatel (a také autor military sci-fi) Jiří Matyskiewicz o knize řekl:

Sirotkův triumf je poslední knížka ze série Sirotčinec amerického spisovatele Roberta Buettnera. První Sirotčinec byl víceméně klasickou variací na slavnou Heinleinovu Hvězdnou pěchotu, což sám autor hrdě přiznává, stejně jako inspiraci podobného (byť v mnoha ohledech maximálně odlišného) díla Věčná válka Joa Haldemana.
Další knihy mapovaly nejen průběh války s mimozemským nepřítelem, „Slimáky“, ale především život a kariéru hlavního hrdiny Jasona Wandera, který si prošel armádou od obyčejného vojáka – nabíječe kulometu až na pozici vrchního velitele mimoplanetárních sil.
V Sirotkově triumfu je už Jason Wander starý dědek, jehož náhradní transplantované díly fungují mnohem lépe než původní vybavení, ale v mnoha ohledech je pořád stejný zbrklý pěšák, který co na srdci, to na jazyku. Co se však mění, je válka, která se zřejmě po mnoha letech chýlí ke konci, u kterého Jason bude stejně, jako byl u jejího počátku a pak v prakticky všech bitvách a bojích celé války, a to nejen se Slimáky, ale i mezi lidmi. I tady, podobně jako u předchozích dílů, většinu knížky tráví Jason snahou hasit požáry mezi jednotlivými lidskými frakcemi a v boji s armádní byrokracií, která ho považuje za zbytečný a problémový přežitek, ale asi neprozradím nic nečekaného, když napíšu, že Jasonovi se opět (byť s větší dávkou štěstí než rozumu) podaří celou situaci nějak polepit po hromadě a dočkat se svého triumfu.
Sirotkův riumf celou sérii víceméně kompletně uzavírá včetně většiny vedlejších dějových linií a tvoří důstojné zakončení této pentalogie – pokud se vám líbily předchozí Sirotčince, i přes některá jejich slabší místa, je víc než pravděpodobné, že vás bude bavit i tento poslední díl. Robert Buettner už sice stačil vydat před několika dny první knihu ze série Sirotkova odkazu, ta však na Sirotčinec navazuje jen velmi volně.

Zahraniční fantasy

Tim Powers svým čtenářům již víckrát předvedl, jak velkou imaginaci má. V jeho dílech se to jen hemží všemožnými motivy, jeho steampunkové Brány Anubisovy jsou považovány za základní kámen tohoto subžánru a filmaři konečně přiznali inspiraci jeho dílem, když do čtvrtého podtitulu oblíbené pirátské mainstreamovky uvedli název jeho knihy Na vlnách podivna (bohužel, identický je pouze originál, české překlady se rozcházejí).

Nyní českým čtenářům chystá nakladatelství Triton novou a slibně vypadající knihu Tři dny do nikdy, což zní jako obvykle podivně a lákavě. Překladatel Zdeněk Uherčík se vyjádřil takto:

Tahle knížka mě hodně bavila, i když teď musím pořádně lovit v paměti – překládal jsem ji skoro před třemi lety. Tohle byl můj první a zatím poslední Powers, takže nemám s čím z jeho tvorby srovnávat (ani jsem se nedostal k tomu, abych si něco přečetl).
Pokud je jeho doménou steampunk, tak tohle je něco úplně jiného. Současnost naroubovaná na lehce fiktivní, ale snadno uvěřitelnou nedávnou minulost. Seriózní špióni seriózně používající magii a okultismus, tajné mystické spolky, hodně zvláštní, ale o to zajímavější přemisťování v čase a prostoru, přiměřeně akce, napětí a střílení, a to celé navrch navázané na Shakespearovu Bouři, neboť jeden z hlavních hrdinů je profesorem literatury. Musím říct, že tolik citací Shakespeara se mi v jednom překladu ještě nesešlo. Ale není to vůbec na škodu, děj pěkně šlape a všechno docela přirozeně zapadá.
Několik vysvětlujících výletů do poupravené reality první poloviny dvacátého století všemu dodává punc historické věrohodnosti. Uvědomuji si, že jsem z té knížky měl stejný pocit, jako když jsem jako kluk seděl u rádia a poslouchal Cestu slepých ptáků – docela mě rozladilo, že je to fikce. Dojem z knížky tedy rozhodně pozitivní.

No a konečně trocha zločinu. Před dvěma lety se začalo krást ve velkém při četbě kvalitní prvotiny Scotta Lynche Lži Lockeho Lamory. Autor vytvořil perfektní prototyp hrdiny, který je záporný a na konci vyměkne jen proto, aby se naplnilo známé dobro zvítězí nad zlem. On ovšem zůstane tím dobrem více méně neposkvrněný. Konečně se po dlouhém čekání objevuje v nakladatelství Laser-books druhý díl s názvem Rudé moře pod rudými nebesy. Překladatel Roman Tilcer o knize prozradil:

Lynch v Rudých mořích pod rudými nebesy opouští pečlivě vybudované prostředí Camorru a přesouvá děj do různých koutů Lockeho světa – a to zejména na lodích. Locke s Jeanem se tedy se zarputilostí a vtipem sobě vlastním potýkají nejen s odtržením od zlodějské tlupy a vyhrocenějšími vzájemnými vztahy, ale i se svízelným životem námořníků a pirátů. A starosti jim přidělávají i vlastní plány na vyloupení Hříše, nejnablýskanější herny v Tal Verraru, stejně jako Nájemágové, kteří tiše pletichaří v ústraní.
Párek povedených podvodníků naráží na ještě větším prostoru než v případě Lží Lockeho Lamory na jednu překážku za druhou a dostává se do stále bezvýchodnější situace; nakonec se však ukáže, že vše souvisí se vším (nebo to alespoň můžete kdekomu namluvit), události a náznaky do sebe zapadnou a o zběsilejší završení nebude nouze.
Přestože málokteré pokračování vyrazí čtenářům dech tak jako zdařilý první díl, Lynch se ve svém druhém románu projevil jako zkušenější spisovatel, kterému již řemeslo přešlo do krve, a dokázal, že umí vládnout slovem. Kejkle jeho chameleonských hrdinů se stejně pestrobarevným jazykovým arzenálem jistě vyčarují nejeden úsměv na tváři.

Kdo má rád Hellbyoe, ať zvedne obě ruce. Nyní se vzdáváte, což je dobře, protože tak nějak bezbranní byste měli být, když zjistíte, že v nakladatelství Triton plánují vydat knihu od autorské dvojice Mike Mignola a Christopher Golden s názvem Baltimore aneb Statečný cínový vojáček a vampýr. Už jenom grafická úroveň obálky kreslená Mignolou napovídá, že uvnitř sice nebude Hellboy, ale něco dost podobně kvalitního. Navíc se v knize nachází na sto čtyřicet černobílých ilustrací, jejichž autorem je – hádejte kdo? Na to, že má kniha avizovaných tři sta stránek, si i milovníci komiksu přijdou na své. Překladatelka Jana Odehnalová ke knize řekla:

Autoři věnovali román Bramu Stokerovi (Dracula), Mary Shelleyové (Frankenstein), Hansu Christianu Andersenovi (Statečný cínový vojáček) a Hermanu Melvillovi (Achab v boji s Mobydickem). Hned jsou tedy patrné prameny inspirace, kam můžeme v případě Mignoly zahrnout obecně jeho zálibu ve folklóru, béčkových filmech, duchařských povídkách, monstrech a pulp fiction. V případě Baltimora Mignola poskytl hlavní linii příběhu a asi 140 úžasných ilustrací, pro které je typický velice strohý a zkratkový styl vyvolávající výraznou pochmurnou atmosféru. Literární podobu dal románu Christopher Gold.
Kniha vyšla v roce 2007 a vzbudila zasloužený ohlas. I u nás určitě najde odezvu v širším čtenářském kruhu, než jen mezi milovníky fantastiky, hororu, gotického románu a sci-fi. Záběr románu je mnohem bohatší a vyznění symbolické; veškeré prvky fantastiky a vampýrských příběhů jsou zde totiž využity pro obecnější sdělení: věčný a nerozhodný boj dobra a zla, utrpení a strádání způsobené válkou a nesmyslným bojovým běsněním, ztráta životních hodnot, ztrápené a poničené duše. Jedovaté prsty války, utrpení, smrti a beznaděje se roztahují od jednotlivých mrtvých vojáků na bitevním poli první světové války přes vojenský lazaret zaplněný zohavenými, zraněnými a umírajícími mladými vojáky až po nevratné ztráty, zhoubu a zničující morovou epidemii šířící se po celém kontinentu a celém světě. Zkáza je všeobecná a zdá se, že není žádné východisko. „Naděje. Život. Barva. Všechno je teď pryč. Vyhubeno.“ Lord Baltimore je touto zkázou zasažen jak na těle, tak na duchu, jeho osobní život je v troskách. Jako by mu zbývalo jediné, co musí ještě vykonat: zastavit a zničit šířící se zlo. Svolává schůzku se třemi přáteli, kteří výrazně zasáhli do jeho života, a společně se pokoušejí tento nadlidský úkol splnit.
Román někdy bývá přirovnáván k německému expresionismu. Podařilo se totiž náramně dobře vystihnout bezútěšnou atmosféru války, ničení, smrti a zmaru, jakož i nadlidské a marné úsilí, které nedokáže zlo a nadpřirozené hrůzy jen tak zastavit a zničit. Ilustrace i slovní popisy jsou strohé, neútěšné, vše je bezbarvé, našedlé, neustále se setkáváme s obrazy smrti, zmaru, trosek, tlení, mrchožroutů, zápachu, tmy, kouře … jediný živější pohyb zaznamenáme u třepotajících se křídel vampýra a výraznější je jen barva krve a vampýrových karmínových očí. Každá kapitola je předznamenána úryvkem z Andersenova Statečného cínového vojáčka a paralela mezi malými cínovými vojáčky a životem Baltimora, jeho výzvami a bojem je působivá a strhující. Román má mrazivé dějové napětí, symboly a paralely jsou šílené, zlo je v převaze a člověk je proti němu bezmocný a musí mu obětovat téměř vše.
Hned po vyjití románu, již v září 2007, zakoupila práva na zfilmování společnost New Regency. Autoři románu napsali scénář a režie se měl ujmout David S. Goyer. Ve filmovém studiu se pak ale vyměnilo vedení, které projekt Baltimore zavrhlo, a filmovací práva byla vrácena autorům románu. Český překlad vznikl během roku 2008.

Už se těšíte?

Nakladatelství Talpress prosí Smilujse! Tak by možná zněl titulek z bulvárního plátku, kdyby redaktor špatně pochopil, že se nejedná o prosbu, ale o chystanou knihu autorské dvojice Jaidy Jonesové a Danielle Benettové. Překladatelka Dana Krejčová ještě upřesňuje:

Kniha nese název podle jednoho z draků, kteří se v ní objevují. Moc se mi líbilo, že je psaná v ich-formě, ale z pohledu čtyř hlavních postav, které se ve vyprávění střídají. Seznámíme se s urozeným mágem, jeho novým „učedníkem“, dračím letcem a studentem z Verzity, který má sarovy nevycválané elitní vojáky naučit slušnému chování.
A ze všeho nejvíc se mi na knize líbilo, že má pointu. Nechci říct konec, protože je to (zatím) plánováno jako trilogie, ale v druhém díle vystupují úplně jiné čtyři hlavní postavy a děj jen volně navazuje – obě knihy (třetí se dopisuje) lze číst nezávisle na sobě. Děj Smilujse je zasazen do poměrně dobře vymyšleného fantasy světa, kde létají draci vyrobení z kovu a jsou poháněni magií (i když bych ocenila, kdyby tam o nich bylo trochu víc). Volstov – země volně inspirovaná Ruskem a Francií – vede válku se zemí Ke-Han, jejíž reálie vycházejí z východní Asie (jedna z autorek studuje japanistiku). Nejsilnější zbraní Volstovi je dračí sbor – elitní jednotka používající lidmi a magií vytvořené draky. Jenže kehanští mágové také nejsou dnešní, a podaří se jim zasadit Volstovi těžkou ránu, když vyřadí její mágy. Následuje závod s časem, zda se podaří najít včas lék na magii, nebo bude muset Volstov kapitulovat. Děj plyne zpočátku poněkud volněji, ale finále je pořádně nadupané.
Zajímavé je, že ač knihu napsaly dvě ženy, všechny čtyři hlavní postavy jsou muži. A nejsou to žádní svatouškové. Ženy se knihou jen mihnou jako ne příliš důležité ozdoby nebo protivy, což je trošku na škodu věci, i když romantika v ději rozhodně nechybí. V podstatě je to velice romantický příběh o jedné dlouhé a ošklivé válce. Bez ženských.

Bez ženských? Draci? Pánové, jasná volba! Pardon, to bylo velmi maskulinní; vypadá to na docela zajímavý titul, u kterého, doufejme, čtenáři nebudou citovat jeho název dvakrát za stránku a adresovat to autorům.

Horor

Konečně je tu možnost zařadit něco i do kategorie horor. Čtenáře rozhodně potěší, že v nakladatelství Epocha vyjde už osmé pokračování cyklu Anity Blakeové Laurell K. Hamiltonové – Modrý měsíc.

Nakladatelství Argo tomu hodlá konkurovat s vlastní duchařinou s názvem Její děsivá souměrnost od Audrey Niffeneggerové. Překladatel Bob Hýsek k tomu dodává:

Z hlediska duchařského je zajímavé, že vidíme posmrtný život zevnitř, jak se duch po smrti zorientovává a postupně zjišťuje své možnosti. Zejména zajímavá je pasáž, kdy duch Elspeth přijde na to, jak svými chabými silami předat živým jednoznačný vzkaz. Roli v tom hraje zaprášené piano.
Z hlediska místopisného je úžasné prostředí Highgateského hřbitova, kde se většina děje odehrává. Krásný a pochmurný viktoriánský hřbitov, který se dá prohlížet i na GoogleEarth, asi zláká čtenáře k návštěvě i ve skutečnosti.
Z psychologického hlediska je pozoruhodná dobře prokreslená postava obsesivně-kompulzivního génia, tvůrce rébusů, a motivy incestu či vraždy mezi blízkými příbuznými (byť o své spřízněnosti nemusí tušit…).

KOMIKSOVÁ FANTASTIKA

INCAL

Scénář: Alejandro Jodorowsky
Kresba: Moebius
Vydává: Crew

Opus magnum komiksového média. Jeden z mnoha výroků, kterým se dá popsat dílo, které je spíše než komiksem artefaktem sekvenčního umění. Kolize dvou géniů, undergroundového filmaře, jenž se stal během sedmdesátých let kultovním (nemluvě o tom, že jeho film financoval i John Lennon a Yoko Ono), a mistra evropské kresby, měla za následek vznik epického sci-fi metafyzického příběhu, univerza a makrokosmu s mnoha spin-offy a nesmrtelným statutem. Na tohle jsme čekali. Spasení v podobě komiksu na sebe nenechalo dlouho čekat. Nemá cenu se zbytečně rozplývat nad komplexností Jodowersa (název megauniverza stvořeného Jodorowskym), spíše dodejme, že Incal byl inspirován mnoha zdroji, kromě typických a lehce rozpoznatelných (sci-fi, dystopie, metafyzika) se mezi nimi nachází i několik sofistikovanějších jako jsou tarotové karty, psychomagie a pro fanoušky známá Jodorowského poetika, jež v sobě mísí bizardní směs surrealismu, LSD tripu a transgrese stejně jako černý, ostrý humor. Prodejte bráchu nebo ledvinu, ale tohle musíte mít.

Klasika nejklasikovatější, jeden z nejzásadnějších… ale houby – ten nejzásadnější evropský komiks – INCAL. Dvě legendární jména: Jodorowsky a Moebius a sci-fi příběh ze světa, ve kterém se mixuje velkolepostu sci-fi eposů se satirou a metafyzikou. Incalem vznikl vesmír, ze kterého pak vychází další řady – včetně Metabaronů a Technopriests. Incal by opět měl vyjít celý v jedné knize! (anotace)

Y: Poslední z mužů 4 – Heslo

Scénář: Brian K.Vaughan
Kresba: Pia Guerra
Vydává: BB/art

Nyní něco z mainstreamového soudku. Jedna z několika skvěle rozběhnutých komiksových sérií u nás má další pokračování. Mnoho lidí by to možná neřeklo, ale být posledním žijícím chlapem na světě je celkem fuška. Yorick a jeho tandem ochránkyň i mentorek zároveň se snaží přijít na kloub mysterióznímu viru, jehož výsledkem je gendercida mužského pohlaví. Ve čtvrtém sešitu této velkolepé ságy Vaughan jasně demonstruje, za co dostal Eisnerovy ceny. Libretista upouští od akce a věnuje se detailnějšímu prokreslení postav, obzvlášť agentce 355 a doktorce Mannové. Bude odhaleno několik tajemství doplňujících mozaiku jednotlivých postav a spolu s protagonistou se ponoříme do hlubších a temnějších teritorií lidské psýchy. Kromě téhle personální roviny je pro čtenáře nachystaná i méně intimní dějová linie pojednávající o možném vládním komplotu, který může i nemusí mít na svědomí záhadný mor vyhlazující chromozom Y. Povinná jízda pro všechny čtenáře, kteří jsou okouzleni touto netradiční apokalyptickou­ vizí.

Co nadělá jeden MUŽ?
Jediný muž na Zemi, který přežil, a jeho společnice dr. Allison Mannová a vládní agentka 355 jsou už na půli cesty napříč někdejšími Spojenými státy a zbývá jim jen závěrečný úsek do San Franciska, kde dr. Mannovou čeká její nejdůležitější pokus. Než se ale vydají na cestu, potřebují sehnat antibiotika pro dalšího žijícího samce, Yorickova opičáka Ampersanda. Pro Yoricka to znamená vynucený pobyt v coloradské divočině, u jedné z někdejších kolegyň 355, penzionované agentky 711.
Yorick má ale před sebou víc než jen poklidný víkend na samotě u lesa. To, co ho ve srubu agentky 711 očekává, bude horší než všechna nebezpečí, která na své cestě zažil. Poslední muž na zeměkouli zde bude řešit otázky života a smrti.
Yorick je poslední muž na Zemi. To ale neznamená, že je to poslední muž ve vesmíru. Na oběžné dráze kolem planety se pohybuje ruská kosmická stanice, na jejíž palubě je jedna žena… a dva muži. Stanice se právě chystá k nouzovému přistání. A pokud její posádku nezahubí zastaralá technika a vir, určitě to zvládne izraelské ženské komando.
Heslo je čtvrtá kniha z uzavřené a cenami ověnčené ságy, kterou má na svědomí jeden z největších komiksových talentů současnosti, Brian K. Vaughan.
Y – POSLEDNÍ Z MUŽŮ získal v roce 2008 hned dvě prestižní Eisnerovy ceny: v kategorii Nejlepší série na pokračování a výtvarníci Pia Guerra a José Marzán jr. byli oceněni v kategorii Nejlepší kreslíř/inker nebo kolektiv kreslířů/inke­ristů. (anotace)

Druuna: Adolescente oculto

Scénář: Paolo Eleuteri Serpieri
Kresba: Paolo Eleuteri Serpieri
Vydává: Comics Centrum

Nakladatelství Crew má nového soupeře. Vypadá to, že i Comics Centrum se rozhodlo vsadit na originální evropské produkci kvalitního komiksu, a to rovnou na černého koně. Nakladatelství v roce 2001 vydalo nezapomenutelný multižánrový mix Druuna: Morbus Gravis, sci-fi dystopickou vizi s extra dávkou erotiky a s filozofickým přesahem. V té době to nevypadalo, že by si dílo získalo hordy fanoušků, ale přesto si jistý kultovní status zachovalo. Nyní, deset let po vydaní, se dočkáme opravdové lahůdky. Doposud nevydaný díl, jenž přímo nesouvisí s hlavní dějovou linkou. Dlouho ztracen mezi Serpieriho náčrty a poznámkami, vzniknuvší na pomezí Carnivory a Ztracené planety, nese vícero podobných motivů s poslední částí komiskové série Druuna, Klonem. Libretista si pohrává s motivem zrcadla – máme možnost nahlédnout do paralelního vesmíru, kde dospívající dívka, ne nepodobná Druuně, stojí na prahu decimace lidské populace. Kromě erotiky a mechatroniky si autor pohráva i s metafyzikou a náboženskými motivy při předkládaní zvrácené vize nebe. Tajemná dívka se brzo setká i s protagonistkou téhle vyzývavé komiskové ságy a možná spolu budou sdílet více než jen mesiášský osud. To vše již brzy ve vašich rukou.

Druunino alter-ego v paralelním vesmíru se brzy stane svědkem zániku lidské rasy tak, jak ji známe. Mechanické peklo z první části bude nahrazeno bizardní vizí nebe v podání zmutovaných archandělů a kybernetických serafinů. V její spasitelském úkolu jí pomáhá záhadná dívka připomínající Druunu. Spolu budou čelit osudu plného násilí i sexu. Komiks není určen pro čtenáře mladší 18ti let. (anotace)

Druuna: Adolescento oculto byl náš malý aprílový vtípek. Snad jste se dobře pobavili. 🙂

FILMOVÁ FANTASTIKA

Filmová sezóna se rozjíždí naplno! I v dubnu a květnu nás tak čeká hned několik hitů.

Zdrojový kód

Režie: Duncan Jones
Scénář: Ben Ripley
Hrají: Jake Gyllenhaal, Michelle Monaghan, Vera Farmiga
Premiéra: 7. 4. 2011 (Mimochodem, na tento den byla přesunuta také premiéra filmu Jsem číslo čtyři, který jsme uváděli v minulých Výjevech.)

Kapitán Colter Stevens (hraje Jake „psí oči“ Gyllenhaal) se stal součástí náročné mise. Má zabránit výbuchu bomby umístěné ve vlaku, bomby, která má velkou část plochy Chicaga vymazat ze světa. Problém je, že má vždy jenom osm minut, protože program Zdrojový kód, který jej posílá zpět v čase do těla Seana, mu víc času poskytnout nedokáže. Naštěstí je možné Coltera vyslat víckrát, což mu situaci přeci jen usnadňuje.

Vřískot 4

Režie: Wes Craven
Scénář: Kevin Williamson
Hrají: Neve Campbell, Courteney Cox, David Arquette
Premiéra: 14. 4. 2011 Wes Craven, Sidney, Dewey a Gale, ti všichni se vrací do Woodsboro, které se již třikrát stalo dějištěm vražd. Ani Vřískot 4 nebude žánrem komedie, takže se samozřejmě vrátí i Ghostface, vraždy teenagerů (hlavně blondýn) a snad i nějaký ten strach. Protože jinak to bude komedie.

Červená Karkulka

Režie: Catherine Hardwicke
Scénář: David Johnson
Hrají: Amanda Seyfried, Gary Oldman, Lukas Haas
Premiéra: 21. 4. 2011

Pokud se váš ročník narození blíží roku 1996, vaše zdi jsou „ozdobeny“ plakáty Roberta Pattinsona/Taylora Lautnera, vaší nejoblíbenější kapelou jsou My Chemical Romance a barvou černobílá s přídavkem červené, pak rozhodně MUSÍTE jít na tenhle film. Emo/gothic/twilight verze klasické pohádky vypráví o malé vesničce, sužované vlkodlakem. A vsaďte se, že během dne je to oslnivý fešák se svaly, které si objemem nezavdají s kmeny borovicí.

Thor

Režie: Kenneth Branagh
Scénář: Ashley Miller, Zack Stentz
Hrají: Chris Hemsworth, Tom Hiddlestone, Natalie Portman, Anthony Hopkins
Premiéra: 28. 4. 2011

První z velkých blockbusterových adaptací komiksu letošního roku je tady! Thor, nordický bůh blesků, charakteristický svým kladivem Mjollnirem, se jako další z oblíbených marvelovských postav dostává na plátno kin. Trailer slibuje (kromě plastikových brnění) slušnou porci akce, režisér, známý to Shakespearovec, pak i kvalitní stránku dramatickou.

Kazatel

Režie: Scott Charles Stewart
Scénář: Cory Goodman, podle komiksu Min-Woo Hyunga
Hrají: Paul Bettany, Paul Bettany, Paul Bettany a nějací další lidé (mezi nimi Karl Urban, Maggie Q, nebo Stephen Moyer z True Blood)
Premiéra: 12. 5. 2011 Jednou větou: Tohle bude Béčko těžkého kalibru. Kněz zaprodal půlku své duše ďáblu, za to musí bojovat se zlem, povětšinou upíry a vyššími církevními hodnostáři. Čekejte spoustu akce, nápaditý, leč neoriginální vizuál, scénář jako od žáka základky a Paula Bettanyho. Režíruje Scott Stewart, který stál za loňskou Legií. Co dál napsat? Snad jen – hraje tam Paul Bettany.

Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna

Režie: Rob Marshall
Scénář: Tedd Elliot, Terry Rossio
Hrají: Johnny Depp, Penélope Cruz, Geoffrey Rush, Ian McShane a Paul Bettany (ne, s tím už si teď dělám srandu, fakt)
Premiéra: 19. 5. 2011

Letošní rok je také rokem návratů. Kromě Vřískotu se vrací i Jack Sparrow a Barbossa, k tomu přičtěte několik nových tváří (Černovous a Jackova femme fatale s tváří a postavou Penélope Cruz a její sestry Mónicy), scénář podle fantastické knihy Tima Powerse Plout na vlnách podivna, nesmlouvavého raba producenta Jerryho Bruckheimera a hudbu Hanse Zimmera – jeden z letošních megahitů připlouvá.

A z nežánrových filmů?

I nežánrové námi doporučované snímky se nesou v duchu návratů. V prvním z nich se zpět domů z ruských gulagů vrací zajatci s tvářemi Colina Farrella, Marka Stronga či Eda Harrise. To vše, natočené Peterem Weirem podle skutečné události, v kinech od 7. 4. 2011. Vrací se i hlas Jacka Blacka coby oplácané Kung Fu Pandy, 26. 5. 2011. Také Bradley Cooper, Zach Galifianakis a ostatní pařani z Vegas si nemůžou nechat ujít další řádnou pařbu, tentokrát v Bangkoku. Nakolik se jí zúčastní i Liam Neeson, zjistíte také 26. 5. 2011. Jak říkám – letošní rok je rokem návratů.

*

Výjevy pro vás připravili:

Pavla Lžičařová (šéfredaktor)

pavla.lzicaro­va@fantasypla­net.cz

Lukáš Vaníček (redaktor)

lukas.vanicek@fantasyplanet.cz

Martin Kudláč (redaktor)

martin.kudlac@fan­tasyplanet.cz

Josef Horký (redaktor)

josef.horky@fan­tasyplanet.cz