Vidíme jen výjevy – VIII. (říjen/listopad)

Poznámka: Výjevy v žádném případě nejsou vyčerpávajícím výčtem všech připravovaných knih. Jen se snaží upozornit na to nejzajímavější. A občas nám vypadne i skutečná lahůdka – neexistuje nic nejistějšího než data vydání. Děkujeme za pochopení.

Vyberte si:

Domácí fantastika
Zahraniční fantastika
Komiksová fantastika

DOMÁCÍ FANTASTIKA

Neztraťte se v Labyrintu!

Těšíte se, až se v průběhu října či listopadu vypravíte do knihkupectví pro třetí díl trilogie Městské války Pavla Renčína? Vloni i předloni právě v tuto dobu vyšly první dvě části. Letos se ale vyvrcholení tohoto velkolepého a v české fantastice ojedinělého projektu nedočkáme. Slovíčko „bohužel“ ovšem není na místě, protože dostaneme výbornou náhradu – knižní vydání Labyrintu, online románu na pokračování, který Renčín s pomocí čtenářů psal na svém webu po celý rok 2008 a jemuž nyní vdechne život nakladatelství Argo. Než dáme slovo autorovi, seznamte se s obsahem knihy prostřednictvím anotace.:

Skupina lidí, které denně potkáváme na ulici a jimiž klidně můžeme být i my sami – účetní, student, důchodce a další – se probouzí v tajemných hlubinách labyrintu pražské kanalizace. Netuší, jak se zde ocitli, proč tady jsou a hlavně co se od nich očekává. Tak začíná strastiplná cesta zpět na povrch, plná nebezpečí, smrti, temnoty a bizarních tvorů, postav i míst, na jejímž konci už nikdy nemůže být všechno jako dřív…

A jak kniha vznikala a co v ní všechno najdete? To už prozradí sám autor:

„Když jsem se přemýšlel nad tím, jak popsat projekt Labyrint, vlastně jsem ani nevěděl, jak začít. Jde o městskou fantasy odehrávající se pod Prahou, která je samostatným příběhem, ale současně i prologem k mé trilogii Městské války. Zajímavý byl ale způsob, jak vznikla. Labyrint jsem totiž napsal na internetu jako interaktivní román v úzké spolupráci se čtenáři a strávil tím celý rok 2008. Když se teď ohlížím na nadšení, které jsme tomu všichni věnovali, skoro tomu nemůžu uvěřit. Už jen to, že lidé vydrželi číst na internetu celý rok(!) příběh na pokračování, mi přijde jako malý zázrak. Když k tomu připočtu hymnu Labyrintu, komiksové stripy, fanouškovské logo, parodie a dokonce i hudební skladby, které vytvořili čtenáři; když si vzpomenu na čtyři báječné LabyrintCony, vidím, že jsme ten podzemní svět pod Prahou pořádně zaplnili a vdechli mu život. Knižní vydání Labyrintu je pro mě posledním dílkem skládačky, který chyběl.

Já i nakladatel jsme chtěli, aby knížka byla co nejhezčí. Aby vyšla vázaná, ilustrovaná a aby si zachovala něco z toho internetového kouzla. Proto jsme do ní zařadili i výběr nejzajímavějších komentářů internetových čtenářů, abyste si s nimi mohli při čtení porovnat nápady a domněnky. Přidali jsme songy „metalové opery Labyrint“ od Otomara Dvořáka a sérii komiksových stripů. Pořádně jsme to zamíchali a dochutili mou zbrusu novou temnou povídkou ze světa Městských válek, která prozradí víc o bytosti zvané Král olší. Labyrint vyjde nejspíš na počátku listopadu. Bude mít kolem tři sta padesáti stran, cenu chceme udržet pod třemi stovkami.“

Brána Irkally se otevírá…

I v Brokilonu se chystá jedna knižní lahůdka. Takřka rok po prvním dílu by světlo světa měla spatřit Brána Irkally, druhá část historické fantasy z dob protitureckých válkách Dobrodružství kapitána Báthoryho Juraje Červenáka. Z autora se nám podařilo vytáhnout pár řádků o tom, jak kniha vznikala:

„Tento díl Dobrodružství kapitána Báthoryho vznikl ze dvou důvodů: chtěl jsem hrdinu poslat do Orientu, do srdce Osmanské říše, a seznámit tak jeho i čtenáře s těmi, kdo budou v dalších částech vystupovat jako antagonisté. Zkrátka a dobře, „polidštit padouchy“ a ukázat, že Turci v 17. století nebyli nějací krvelační muslimští primitivové, ale v mnoha ohledech vyspělejší civilizace než ta křesťanská. K tomu mi posloužil Evliya Čelebi, slavný cestovatel a literát, který je v knize možná důležitější postavou než samotný Báthory. Čelebi napsal mnohadílnou Knihu cest a Brána Irkally je do jisté míry koncipovaná jako ztracená část tohoto cestopisného cyklu. Druhý důvod je ten, že jsem si chtěl napsat dobrodružství ve stylu Indiany Jonese (a cestou se mi k tomu připletl i Kara ben Nemsí). Je to tedy tradiční příběh o hledání tajemného artefaktu s putováním exotickými končinami a spoustou akce na moři i na souši. V Bráně Irkally je rovněž výrazně větší podíl fantasy než v Strážcích Varadínu. Třetí díl bude zase víc historický román, protože v něm konečně vypukne válka s Turky.“

Samozřejmě je k dispozici i anotace:

Píše se rok 1662. Po dvou letech na tureckých galejích je z Kornela Báthoryho sotva stín muže, jímž byl kdysi. Zdá se, že bezejmenného otroka čeká už jen smrt. Během obléhání Kréty osmanskou flotilou se však Báthory znovu setkává s tureckým vzdělancem a cestovatelem Evliyou Čelebim. Ten křesťanského rytíře a básníka vykoupí z otroctví a udělá z něj svého pobočníka na cestách. Na rozkaz samotného sultána má Čelebi doprovázet záhadného vezíra Kirmiziho Mustafu do odlehlých končin Sýrie a možná ještě dál, až k ruinám dávnověkých měst hluboko v poušti. Ať už je cílem vezírova tajného poslání cokoli, bude to nebezpečná pouť. Na Čelebiho, Báthoryho a ostatní číhají piráti, vzbouřenci, záhadní zabijáci, a možná i nepřátelé, jimž obyčejná zbraň neublíží.

A bude i splatter!

Brána Irkally by se měla křtít na brněnském Fénixconu na začátku prosince společně s další brokilonskou novinkou, románem Živého mě nedostanou Dušana D. Fabiana. Zvláště naše temnější já se mají nač těšit, protože dle anotace půjde o krvavou, cynickou, pseudohistorickou splatter fantasy, u níž se možná i zasmějete, tedy pokud nejste příliš náročnými čtenáři. A obsah? Kapacity datují Marvinův zrod do roku 1250 před Kristem. Marvin datuje zrod Krista do roku 1250 po Marvinovi. Kdo je tento velkohubý prehistorický Chuck Norris? Marvin je zombie. Pracuje jako nájemný vrah. A za svého nejlepšího přítele považuje svůj čakan. Je třeba něco dodávat?

V dohledné době by měla v Brokilonu vyjít i sbírka povídek Vladimíra Šlechty Střepy z Apokalypsy. Původně byla plánovaná na léto, takže si ji můžete připomenout prostřednictvím článku souvisejícím s dřívějšími díly Výjevů. Najdete ho na /…z-apokalypsy.

Když se hraje s příběhem

Poslední zastávku si uděláme u Zoner Pressu, kde se na toto období chystá sborník příběhů z českých RPG světů Hry s příběhem: Zločin a trest. Knížka by měla potěšit jak pravověrné hráče, tak i běžné čtenáře fantasy. Víc prozradí editor Zbyněk Holub:

“Hry s příběhem: Zločin a trest je sborník příběhů z českých RPG světů a prostředí (RPG = role playing game, česky hry na hrdiny – Dračí doupě apod.). Sestavil jsem ho spolu s Karlem Černínem, autorem Tarie. Tarie a Asterion jsou dva české nejznámější komerčně vydávané RPG světy. Naším záměrem bylo pokusit se prolnout čtenářské (a hráčské) komunity RPGčkařů i „běžných“ fantasy čtenářů. A zároveň dát prostor zajímavým původním českým světům a jejich tvůrcům (z nichž třeba jednou vyrostou noví spisovatelé).
Já jsem tuto šanci kdysi dostal a rád bych něco podobného umožnil i jiným tvůrcům. Spolu s Karlem Černínem doufáme, že kniha osloví příznivce jak jednotlivých herních světů, tak i čtenáře-nehráče”. Za to, že píšeme „Dračák“, se nijak nestydíme, naopak, jsme na to hrdí. Chceme ukázat, že hry na hrdiny a fantasy jsou jedno a to samé – hra může být příběhem a naopak.
Pro sborník jsme zvolili spojující téma „Zločinu a trestu“ – inspirací je RPG povolání zloděje. Představí se světy Asterion, Tarie, Příběhy Impéria, Střepy snů (za ně je ve sbírce zajímavá sci-fi povídka), herní prostředí Ondřeje Netíka (povídka ze světa jeho Zeleného skřítka) a jako hostující detektivní příběh ze zahraničních Unknown Armies (autorkami jsou sestry Lukačovičovy).
Sborník vychází v rámci asterionské knižní řady, která ho zaštiťuje, a pokud se setká s přízní čtenářů, rádi bychom na něj navázali v budoucnu dalším – tentokrát na téma RPG povolání válečníka.
Myslím, že je to u nás docela unikátní projekt – RPGčkaři se snaží zpřístupnit „své světy“ veřejnosti, a ač je tohle pro některé z nich první „povídkově-publikační“ zkušenost, výsledek je hezky čtivý (subjektivně-reklamní názor jednoho z editorů:-)).“

ZAHRANIČNÍ FANTASTIKA

Zahraniční fantasy

Malazská kniha Padlých Stevena Eriksona je pojem, u kterého se Pavlovův slintací reflex spustí u nejednoho čtenáře fantasy. Nakladatelství Talpress brzy vydá pod názvem Daň pro ohaře již osmý díl z celkem deseti knih, a je se opět na co těšit. Pro neznalce (existují tací?) – série si razí svoji cestu již probádanými vodami epické fantasy a dodává jí nový rozměr. Zejména tím, že do příběhu zapojuje obrovské množství postav, aniž by jednu z nich vyčlenila jako hlavní.

Překladatelka Dana Krejčová o této knize napsala toto: “Konečně se mi podařilo dotáhnout do konce překlad osmého dílu Eriksonovy ságy. Bude se jmenovat Daň pro ohaře. Opět se tu uzavřou některé dějové linie – tentokrát je těch konců na jednu knihu asi nejvíc – ale stále zůstává spousta věcí k dořešení. Jinak už jsem si začínala myslet, že je něco špatně, když mi překládání trvalo tak dlouho, jenže pak jsem měla příležitost seznámit se osobně s autorem, a on mi potvrdil, že osmý díl je asi nejtěžší na čtení i v angličtině. Musím říct, že Steve Rune Lundin je přes ty hromady mrtvých nemrtvých ve svých knihách naživo velice příjemný pán.“

Steven Erikson dorazil také do Čech (přijel na Tricon 2010 a poté měl autogramiádu v prodejně nakladatelství Talpress) a paní Krejčová mu dělala průvodce, takže další otázka byla nasnadě – jak se mu u nás líbilo? “Návštěva se mu očividně tuze líbila, protože – a to dokonce vymyslel úplně sám, bez sebemenšího nátlaku z naší strany – slíbil, že přijede, až česky vyjde 10. díl Malazské knihy Padlých, aby mohl svůj autogram vepsat zájemcům do celé dekalogie.“

Anotaci již všichni fanoušci musí znát zpaměti, ale přesto pro oživení:

Říká se, že mistr Kápě, pán smrti, do sebe nabral houf bohů, do místa mimo dosah obyčejných smrtelníků. Říká se, že mistr Kápě čeká na konci všech intrik, všech plánů, všech velkolepých snů. Jenomže tentokrát stojí na začátku… V Darúdžhistánu, zmořeném letním vedrem, kvasí zlé předzvěsti, znepokojivé klepy a úskočné našeptávání. Dorazili cizinci, působí tu vrah a mohly by se probudit poražené tyranie. Na Paliče mostů na odpočinku v K’rulově baru se zaměřili zdejší asasínové, což má osudné následky. Malého tlouštíka v červené vestě znepokojuje rostoucí břicho, nicméně ví, že to je nejmenší z jeho starostí, protože někde v dálce je slyšet štěkot ohařů. A dalekému Černému Korálu zdánlivě netečně vládnou Tiste Andii. K obrovské mohyle za městem přicházejí tisíce lidí – přívrženci kultu Vykupitele, kdysi obyčejného smrtelníka, jehož čest a ctnosti jsou zdánlivě bezmocné vůči pokřiveným ambicím vyznavačů. A mistr Kápě tedy stojí na počátku spiknutí, které otřese vesmírem, a na jeho konci čeká někdo jiný. Pro Anomandera Dlouhý vlas přišla chvíle, kdy musí napravit dávnou, strašlivou křivdu…

Zahraniční sci-fi

Kdo nezná Neuromancera Williama Gibsona, jako by nebyl. Debutový a zároveň nejlepší román, který kdy William Gibson napsal, se stal biblí hnutí amerických autorů osmdesátých let. Řeč je pochopitelně o i dnes tolik oblíbeném kyberpunku. Do této knihy Gibson doslova napěchoval všechny motivy, které dnes považujeme za pilíře subžánru. Jízdu kybernetických kovbojů v matrixu čtenáři hltali stejně jako fyzické prostředí, ve kterém lidstvo pomalu, ale jistě spěje ke svému zániku. Dílo má mnoho rovin a i na té nejsvrchnější je to velice kvalitní příběh plný zvratů a dynamiky. Poprvé zde vyšel tento román už v roce 1992 v překladu Ondřeje Neffa. Pro nové vydání vzniká i nový překlad, kterého se chopil pan Josef Rauvolf.

Znáte verzi překladu Ondřeje Neffa?
JR: “Neffův překlad samozřejmě znám, hned jsem si jej tehdy koupil, protože jsem originál měl ještě před rokem 1989, byl jsem tedy zvědavý, jak si Neff s těžkým textem poradil. K překladu jsem měl tehdy jisté výhrady, což jsem i napsal v recensi pro Reflex. Je mi samozřejmě jasné, že překládat tak těžký text, a ještě v roce 1991 (nebo 1992, nevím, kdy ho Neff přeložil), bez možností, které máme dnes, zvláště tedy bez internetu, to nebylo nic snadného – a to je třeba mít na paměti při hodnocení Neffova překladu. Kromě toho se dnes necítím být v roli, abych nějak jeho překlad pitval. Kniha si však rozhodně nový překlad zasloužila, i s vědomím Neffovy těžké a nevděčné role „toho prvního“.“

Byl pro vás inspirací?
JR: “Nebral jsem jej jako inspiraci, ani v dobrém, ani ve špatném smyslu. Prostě jsem se do Neffova textu podíval, až když už jsem byl hotov. Zajímalo mě totiž, jak si s různými chytáky poradil. I když, vlastně, srovnával jsem si před asi deseti lety prvních pár odstavců, jak jsem si je tehdy přeložil, s překlady téhož Ivana Adamoviče a Ondřeje Neffa. Ale opět až po činu, čistě pro zajímavost.“

Jak se vám román překládal?
JR: “Překládal se mi těžce/lehce. Těžce proto, že je to text hodně náročný, z řady důvodů – například různé jazykové roviny, někdy těžko převoditelná nespisovnost, slang, neologismy, hantýrka… A lehce proto, že mě to mimořádně bavilo, a jistě i proto, že mám přeci jen jistou průpravu z Williama Burroughse. Ostatně, Gibson také, našel jsem u něj věty, které si od WSB jasně vypůjčil.“ 

Na závěr je již třeba dodat pouze anotaci, nasadit si zrcadlovky, nažhavit mašinu a čekat, až Neuromancer vyjde.

Science fiction desetiletí odměněná Hugem, Nebulou a Pamětní cenou Philipa K. Dicka. Ústřední postavou románu je Case, počítačový zloděj, který vstupuje do celosvětové sítě počítačů a manipuluje s uloženými daty. Příběh sleduje snahu dvou mocných programů umělé inteligence o nelegální spojení do jednoho celku, schopného rozluštit poselství mimozemské civilizace.

Dnes již kultovní kniha příznivců kyberpunku se k nám ve svém třetím vydání vrací v novém překladu, jehož by se měla dočkat celá trilogie. Poprvé si tak plně vychutnáte legendu žánru, jednu z nejoriginál­nějších žánrových vizí osmdesátých let, a s ní i brilantnost a bohatost Gibsonova jazyka v perfektní a originálu věrné podobě.

Nakladatelství Fantom Print směle pokračuje ve vydávání knih z herních prostředí. Po Warcraftu přichází na řadu opět sci-fi, a to již druhý díl série Drewa Karpyshyna inspirovaná výborným akčním RPG Mass Effect. První díl splňoval všechno, co má podobná kniha ve čtenářích vzbudit – pro hráče to mám být příjemné rozšíření, pro nehráče alespoň zajímavou, čtivou (i když jednoduchou) záležitostí z originálního univerza. Nezbývá než čekat, jestli i druhý díl, nazvaný Vzestup, naplní očekávání.

Vzhledem k tomu, že se jedná o knihu na motivy počítačové hry, první otázka, která směřovala na jejího překladatele Jakuba Maříka, pochopitelně byla, zda i on na svém počítači Mass Effect hrát.

JM: “Ano, hrál jsem oba díly série a třetího se nemohu dočkat. Sice už nehraji tak často jako za studentských let, ale dobrému RPG neodolám a Bioware pro mne vždy bylo zárukou kvality. Mass Effect nezklamal a knihy mi nabídly přesně to, co bych od knih podle počítačové hry čekal – známé prostředí, lehké rozšíření herní mytologie (organizace Cerberu, výcvik biotiků, přiblížení kultury kvarianů) a chytlavý příběh. Navíc jsem si jako hráč mohl užívat drobné narážky na knihu obsažené v samotné hře, např. zmínku hologramu v subquestu Jack o infiltraci programu Vzestup. A jaký je můj osobní názor na knihu? Řeknu o takhle – už Zjevení splnilo mé očekávání, druhý díl jsem měl vyhlédnutý dlouho předtím, než jsem ho nečekaně dostal na překlad, a díky větší dějové nezávislosti na hlavní příběhové linii ve hře a větší rozmanitosti prostředí se mi líbil ještě o chloupek víc ;-).“

A prozradil nám na knihu i jeden podle jeho slov sice ne moc mastný, ale přesto pěkný špek:

JM: Když jsem knihu dostal k překladu, chtěl jsem její název Ascension přeložit jako Povznesení, abych po prvním díle Zjevení udržel jakési náboženské vyznění názvů. Ve hře si však v turistickém obchodě na stanici Citadela lze obě knihy zakoupit a kolegové překladatelé už pro ni vybrali název Vzestup. Jak se říká, kdo pozdě chodí…

Na závěr ještě anotace:

Proteané, kteří zmizeli před padesáti tisíci lety, zanechali svou pokročilou technologii roztroušenou po celé galaxii. Objev proteanských ruin na Marsu umožnil lidstvu připojit se k těm, kteří už sklidili svůj díl prastarých high-tech kouzel. Jedna zločinná organizace však nechce spolupracovat, ale vládnout.

Vědkyně Kahlee Sandersová opustila Alianci a přešla do projektu Vzestup, programu, který pomáhá bioticky nadaným dětem ovládnout jejich výjimečné schopnosti. Nejslibnějším studentem v programu je dvanáctiletá autistka Gillian Graysonová. Kahlee však neví, že Gillian je nevědomky pěšákem tajné polovojenské skupiny Cerberus, která sabotuje program prováděním ilegálních pokusů na studentech.

Když jsou záměry Cerberu odhaleny, Gillianin otec bere svou dceru z projektu Vzestup a utíká s ní do bezprávných Vnějších systémů. Kahlee, odhodlaná chránit Gillian, odchází s ním… netuší, že sám Grayson je operativec Cerberu. Při záchraně dívky musí Kahlee cestovat až na nejzazší konec galaxie, bojovat s krutými nepřáteli a překonat neskutečné překážky. Ale jak může zachránit dceru před jejím vlastním otcem? 

Nakladatelství Epocha připravuje knihu Michaela Marshalla Smitha Není cesty zpět, která však není pod hlavičkou Edice Pevnost. Tímto titulem startuje zbrusu nová edice Fantastická Epocha. Vydávání knih sice v této řadě nebude zpočátku tak pravidelné, ale zdá se, že kvalitní. Více už však říká Tomáš Němec alias člověk, který za to může:

“Dva ze tří sci-fi románů Michaela Marshalla Smithe u nás vyšly v roce 1999 a už tehdy jsem z nich byl nadšený. Směs akce, cynického humoru a civilně vykreslených světů budoucnosti silně připomínala dílo současné české megastar Jiřího Kulhánka, i když kořeny Smithovy tvorby jsou samozřejmě jinde. Přijde mi, že kdyby Raymond Chandler a Philip K. Dick psali společně, byl by výsledek jejich snažení hodně blízký třeba románu „Není cesty zpět“. Ten jediný z oněch zmiňovaných tří dosud nevyšel a já jsem rád, že to nyní, po více jak deseti letech, můžeme napravit. Pokud se bude čtenářům líbit, rádi bychom v brzké době připravili i reedice nyní již beznadějně vyprodaných knih „Náhradníci“ a „Jeden z nás“, na něž zakoupil práva ke zfilmování samotný Steven Spielberg. A tím to samozřejmě nemusí skončit, protože Smith má v zásobě ještě jeden román pro mládež taktéž spadající do fantastiky („Služebníci“) a celou řadu „kingovských“ thrillerů, které píše pod pseudonymem Michael Marshall. Kniha „Není cesty zpět“ pak otevírá novou ediční řadu nazvanou „Fantastická Epocha“, zaměřenou na sci-fi, fantasy, horory a thrillery, přičemž doufáme, že to bude vykročení tím správným titulem.“

Je tedy rozhodně na co se těšit, zejména pro ty, kteří mají rádi styl Jiřího Kulhánka a nechce se jim věčně čekat na jeho dlouho odkládanou novou knihu. Pro úplnost zbývá uvést anotaci:

Stark řeší na zakázku potíže všeho druhu ve Městě, rozlehlém systému samosprávných Čtvrtí, který pokrývá celou zemi od pobřeží k pobřeží. Každá Čtvrť si vytváří vlastní zákony a za pomoci umělé inteligence se snaží naplnit všechny tužby svých obyvatel, ať už jsou jakékoli. Když se na Starka obrátí Zenda Rennová z Akčního centra, vypadá to jako obyčejné pátrání po pohřešované osobě. Stark ovšem ví, že zdání často klame, a pokud něco vypadá moc jednoduše, většinou se to brzy ošklivě zkomplikuje. Ani on však netuší, že bude zanedlouho muset čelit jak minulosti, tak přítomnosti, přičemž v obou ožívají sny, které mohou snadno zabíjet.

Tam, kde se spolu rvou minulost a budoucnost, realita a noční můra, je Stark jediný člověk, který může něco změnit. Zbývá mu málo času a ustoupit není kam, protože v tomto světě není cesty zpět.

Horor

China Miéville u nás již není vůbec žádným nováčkem a může se také pyšnit tím, že na překladu jeho knih do češtiny se začíná pracovat těsně po anglickém vydání. Stejně tak tomu je i u nového samostatného románu s krásně mrazivým názvem Kraken, který vydá nakladatelství Laser-books.

Anotace slibuje mnoho, zejména pak lovecraftovskou hrůzu, a postava z řecké mytologie tomu dodává tu správnou váhu. V příběhu půjde jako obvykle o hodně – apokalypsa a podobně. Války gangů a městské prostředí se Miévillovi již povedly v jeho debutu Král krysa, takže uvidíme, jak si poradí s antickým monstrem. Překladatel Milan Žáček řekl o Krakenovi toto:

“Sám jsem si na něj jasný názor ještě paradoxně neudělal, základní téma knihy je úžasné a dechberoucí, jak je u něj ostatně zvykem, ale z pozice překladatele mám u téhle knihy co dělat, abych stačil Miévillovu zběsilému tempu a zvláštní extravaganci, s níž se poměrně jednoduchý příběh rozhodl napsat. Nebudu zastírat, že používáním londýnského slangu, spousty pa-neologismů, meta-zkratek a démonických para-konceptů překladateli hází pod nohy jeden klacek za druhým, a mám na něj docela pifku, že není vstřícný a zarytým ignorováním emailů nedovysvětlí, jak některé věci myslel. Takže bojuji a brodím se močálem jeho šílené, bizarní, zvrácené představivosti.

A na závěr anotace:

Hluboko ve výzkumném křídle Muzea přírodních a historických věd je ukryt cenný exemplář, jenž se podaří objevit jen jednou za celá desetiletí: dokonalá a perfektně zachovalá obří oliheň. Ovšem ta zcela náhle a nevysvětlitelně mizí… Stopy oné krajně opovážlivé krádeže vedou hluboko do ponurého londýnského podsvětí mezi příslušníky rozmanitých kultů, falešné apoštoly a úkladné vrahy. Záhy se ukazuje, že neobvyklý tvor může být chápán nejen jako biologický vzorek nesmírné hodnoty, ale i jako ztělesnění temného boha, jenž má své zapřisáhlé stoupence. A lze ho využít i jako spoušť k nadcházející apokalypse. Blížícímu se konci světa se však do cesty postaví muzejní kurátor v doprovodu odpadlíka kultu, tedy pokud přežijí válku gangů, do níž se nevědomky zapletli… Román Kraken je samostatný příběh s mrazivě lovecraftovskou zápletkou od autora, jenž jako chameleón střídá žánry, aby pokaždé překvapil a uchvátil své věrné čtenáře.

KOMIKSOVÁ FANTASTIKA

Sláine: Válečníkův úsvit

Scénář: Pat Mills
Kresba: Angie Kincaid, Massimo Belardinelli, Mike McMahon
Vydá: Crew

Do panteonu vydavatelství 2000AD se nesmazatelně zapsalo jen několik postav. Jednou z nich byl polonahý cynický válečník oblíbený i v našich zeměpisných šířkách, Sláine. Již brzo se ocitne první svazek dobrodružství neohroženého bojovníka na českých knihkupeckých pultech. Protagonista je v zemi Tir Nan Og vyhnancem a společnost mu dělá jenom podezřelý trpaslík Ukko. Procházejí jedním konfliktem za druhým a nevyhýbají se ani úkazům jako jsou přerostlé ještěrky či podivné kameny, to vše zasazeno do rámce keltských mýtů. A tomu všemu dominuje irský Conan Barbar, který dokáže použít koně jako druh zbraně. Ve svazku se nachází i povídka Nebeské vozy, příběh o vzdušných pirátech, který uchvátil srdce mnoha komiksových čtenářů. Na dvou stech stranách se představí trojice umělců: Angie Kincaid, Massimo Belardinelli, a to nejlepší nakonec, Mike McMahon se svou nezapomenutelnou šrafou. Nadešel čas odložit soudcovskou přilbu a motorku a přesedlat na drsnou fantasy.

Anotace:
Tak už máme v kupě komplet Sláinea: Válečníkův úsvit. Fantasy z doby starých keltů, z dob, kdy válečníci považovali nošení přilby za znak zbabělosti (a taky prý z toho vypadávaly vlasy), kdy za srabárnu bylo považováno i útěk z hořícího domu… a ti největší frajeři běhali do bitev nazí, aby dali najevo, že se nějaké té rány nebojí. V té době žije bojovník Sláine, mistr křeče obludnosti, provázený podlým trpaslíkem jménem Ukko. V téhle knize, která se už chystá na vydání, najdete přes dvě stě stran jejich příběhů, vykreslených třemi malíři, každým s jiným výrazným stylem… přičemž nejlepší je asi ten poslední, Mike McMahon.

Jonah Hex 1: Tvář plná násilí

Scénář:Justin Gray & Jimmy Palmiotti
Kresba: Luke Ross
Vydá: Comics Centrum

Western zaujal výsostní místo v popkultuře a prostřednictvím různých hybridizací se propracoval i do sci-fi, fantasy a hororu. Série s neohroženým protagonistou bez bázně a hany, Jonahem Hexem, přivábila nejednoho čtenáře. Eastwoodovský kovboj s deformovanou tváří, ale neposkvrněným morálním kodexem činí spravedlnosti zadost na dekadentním divokém západě. V prvním svazku čekají na čtenáře samostatně stojící vypointované příběhy o únosci, jenž nutí chlapce zápasit se psy, masových vrazích, kteří všechnu vinu svádějí na nevinné Apače, a ne-tak-úplně neposkvrněné jeptišky ve městě Spása. Horizontální panelová kresba Luke Rosse jenom přispívá k zajímavé četbě. Jonah Hex sice nemusí být tím pravým šálkem pro každého, ale nás zaujal.

Anotace:

Westernová komiksová série o lovci odměn s popálenou tváří a vlastní představou o spravedlnosti. Jako jedna z mála sérií z nakladatelství DC Comics nepodléhá schvalování od Comics Code Authority, proto je od začátku velmi populární. Scénáře k celé sérii píší Jimmy Palmiotti a Justin Gray, kresbu obstarali Luke Ross a Tony DeZuniga. Kniha obsahuje šest nezávislých, vypointovaných povídek, které představují Hexe (ne nepodobného Clintu Eastwodovi z westernů Sergia Leoneho) v tom nejlepším světle. Na motivy série vzniká celovečerní film. Knihu překládá Jan Kantůrek.

Y: Poslední z mužů 3: Malý krok pro lidstvo

Scénář: Brian K. Vaughn
Kresba: Pia Guerrera
Vydá: BB/art a Crew

Nejzajímavějšímu komiksovému ,,seriálu“ (společně s Živí mrtví) na našem trhu vyjde další svazek. Anti-playboyovský příběh o posledním muži na Zemi, o poslední naději a vládnoucích sufražetkách. Pokračujeme přesně tam, kde jsme naše hrdiny opustili ve svazku Cykly. Obyvatelé vesmírné stanice vstupují do atmosféry, zainteresované strany dávají Yorickovi dostatečně najevo, jaká je žádáná komodita, a ve městě se objevuje kočovné divadlo s rouhačskou hrou, za kterou by se nemusel stydět ani velký Williamem. Kdo má zájem se dozvědět o komiksu víc, může se podívat na recenzi druhého dílu: /…z-muzu-cykly. Pro osoby, které se ještě neocitly v pustině mužského ega, představuje Y: Poslední z mužů šanci nahlédnout do světa po maskulinní apokalypse.

Anotace:

Yorick je poslední muž na Zemi. To ale neznamená, že je to poslední muž ve vesmíru. Na oběžné dráze kolem planety se pohybuje ruská kosmická stanice, na jejíž palubě je jedna žena… a dva muži. Stanice se právě chystá k nouzovému přistání. A pokud její posádku nezahubí zastaralá technika a vir, určitě to zvládne izraelské ženské komando. Masivní postkatastrofický příběh, který dokazuje, že svět bez mužů by ani náhodou nebyl tak idylický, jak se nám feministky snaží namluvit. Spíš naopak. O tom by mohl vyprávět Yorick, jediná osoba mužského pohlaví (nepočítáme-li jeho opičáka), která přežila bleskovou apokalypsu a teď zjišťuje, že být posledním mužem na Zemi není zase taková sranda, jak si člověk představoval. Ve světě, kde je penis nedostatkovým zbožím, jste štvancem jak těch, které vás chtějí použít k plození, tak těch, které vás považují za relikvii temných dávnověků a chtějí vás zlikvidovat. A to ani nemluvíme o tom, že nikdo netuší, proč Yorick přežil a jestli ve svých genech neskrývá recept na záchranu lidské rasy. Prezidentka, novodobé amazonky, agentky Mossadu, komanda republikánek, ruské vojandy, tajné organizace i nezaměstnané supermodelky, ty všechny mají o Yoricka zájem. Být chlapem je těžký úděl. Y – POSLEDNÍ Z MUŽŮ získal v roce 2008 hned dvě prestižní Eisnerovy ceny: v kategorii Nejlepší série na pokračování a výtvarníci Pia Guerra a José Marzán jr. byli oceněni v kategorii Nejlepší kreslíř/inker nebo kolektiv kreslířů/inke­ristů.

---

Výjevy pro vás připravili:

Pavla Lžičařová (šéfredaktor)

pavla.lzicaro­va@fantasypla­net.cz

Lukáš Vaníček (redaktor)

lukas.vanicek@fan­tasyplanet.cz

Martin Kudláč (redaktor)

martin.kudlac@fan­tasyplanet.cz