Vidíme jen výjevy – I. (srpen/září)

Následující přehled (samozřejmě ne úplný, redaktoři vždy vyberou dle svého mínění ty nejzajímavější tituly) se bude snažit o jisté trojí vidění – krom oficiálních anotací bychom rádi naznačili, proč se na konkrétní tituly těšíme z pozice normálního fanouška a taktéž bychom chtěli nahlédnout trochu do zákulisí některých knih. Je samozřejmé, že něco podobného se nepovede vždy a víme, že bude třeba pilovat, ale přesto doufáme, že se vám naše Výjevy zalíbí a sami je pomůžete do budoucna (například podněty a návrhy v komentářích :-)) ještě zlepšit.

Pár slov o pozadí projektu:
Výjevy (ale ještě zdaleka ne pod tímto názvem) se na našem redakčním fóru zrodily koncem června, ale jak už to tak bývá, ze zcela jiné diskuze. Uvažovali jsme o tom, zda na FP začít uveřejňovat knižní ukázky a krátké zprávy o chystaných knihách, jako to dělají ostatní weby. A přesně to nás brzdilo – že takové informace člověk najde právě na dalších stránkách a dublování by pro nás nemuselo být přínosné. Během diskuze ale vykrystalizovala myšlenka (původně s ní přišel Boris Hokr), že bychom to mohli udělat jinak, originálněji a především zajímavěji. Co takhle poprosit nakladatele, zda by nám pravidelně nepsali články o zajímavých knížkách, které chystají? Člověk je však po deseti měsících šéfování FP značně realističtější než v říjnu minulého roku. A tak jsme skvělou, ale zřejmě nerealizovatelnou koncepci upravili do podoby, v jaké ji vidíte dnes. Tedy do formy klasických bleskovek, ale ozvláštněných tím, že tituly budou vybírat redaktoři a vždy k nim bude komentář nakladatelů. S VJV byste se měli setkávat cca každé dva měsíce, přičemž tento první díl je, jak už psal Boris výše, spíš takový polotovar. Budeme se těšit na vaše reakce a nápady, jak projekt vylepšit. A teď už konec řečí, pojďme se vrhnout na přehled chystané domácí, zahraniční a komiksové fantastiky… Pavla Lžičařová

DOMÁCÍ FANTASTIKA

V české fantastice se i v srpnu a v září budou dít věci. Největší pecku zřejmě připravuje nakladatelství Brokilon, jež na 18. 8. chystá Hořící přízraky, třetí (a závěrečnou) část cyklu Gordonova země ze světa Krvavého pohraničí Vladimíra Šlechty. Obálku k téměř pětisetstránkové knize vytvoří Michal Ivan. První (Zahrada sirén) a druhý (Ploty z kostí) díl vydaly v letech 2006 a 2007 Straky na vrbě, v roce 2005 pak vyšel prolog k trilogii, povídková sbírka Nejlepší den. Do Krvavého pohraničí se Šlechta podíval i minulý rok, kdy na podzim, už u Brokilonu, vyšel sborník Válečná lest.

Paedwankové ovládli Gordonovu zemi a zřídili si v ní stálou základnu. Vnikli do Orcigardu, zničili Sršní hnízdo a odvlekli hraničáře z Hořké Vody. Co udělají příště? Obyvatelé Pohraničí už vědí, že jim hrozí smrtelné nebezpečí. Lidé, elfové, skřeti i všemožní míšenci musí zapomenout na staré spory a spojit se ke společnému boji.

Na podzim nám pak Brokilon nadělí Dítě Skály, další knihu Petry Neomillnerové, v níž nám představí svou novou hrdinku, nekromantku Alke. Anotace naznačuje, že opět půjde o příběh v typickém autorčině stylu, plný akce a magie, se silnou hrdinkou v čele. Obálku vytvoří Lubomír Kupčík.

Nekromantka Alke má být popravena, když ji v poslední chvíli zachrání představený Skály, institutu, který vychovává ty nejobávanější mágy. Alke však ze záchrany radost nemá, protože je přinucena znovu se podřídit pravidlům školy, a navíc zjistí, že ji její mistři chtějí použít jako matku “dítěte Temné luny” – predestinované zrůdy, která má moc měnit uspořádání světa.

U Petry ještě zůstaneme, v září se totiž chystá i sbírka povídek o zaklínačce Lotě, nazvaná prozaicky Lota. Knížku vydá nakladatelství Triton s obálkou Lubomíra Kupčíka.

„A bude hůř” české fantastiky. Soubor povídek o zaklínačce Lotě mapuje její životní dráhu od početí až k událostem, které předcházejí románu Psí zima. V kulisách pseudostředověku však zaklínači nebojují jen s příšerami, ale především sami se sebou. Cesta Loty a jejích přátel vede skrz veškerou myslitelnou špínu a bolest do míst, kde lidskost je vzácné koření a kde jediným imperativem je přežít. Můžete se zaklínači pít, fetovat, rvát se i usínat pod jednou přikrývkou, ale závidět jim rozhodně nebudete.

Poslední, možná však nezajímavější tip pak míří do nakladatelství Straky na vrbě, které slibuje vydat dlouho očekávaný román Vítr v piniích (Františka Vrbenská, Jakub D. Kočí) s krásnou obálkou Jany Šouflové do konce prázdnin.

Najde skupina poutníků na cestě válkou zničenou zemí prastarou svatyni, ke které se upínají naděje jednotlivců i říší? Vítr v piniích je příběh o životě. Všechno ostatní; boj a utrpení, zrada tak hořká, až obrací žaludek; naděje, skřípavá jako kolo starého vozu; celá ta pouť ne nepodobná starým čínským legendám s tajnými mistry, odvážnými bojovníky, kurtizánami vonícími jako květy soumraku a – jak jinak – se staříky s košťaty, to všechno jsou kulisy. Dokonalé a precizní kulisy příběhu, který sedře z poutníků šaty, kůži i maso až na dřeň.

Dejme slovo autorům a nakladateli…

O knize Vítr v piniích s autory Františkou Vrbenskou a Jakubem D. Kočím a nakladatelem Michaelem Broncem.

Jak z vašeho pohledu vznikal román Vítr v piniích?

Michael: Vítr v piniích vznikal přes čtyři roky. Původně to měla být povídka do sborníku Kostky jsou vrženy (stejně jako chystaná kniha Pod okem Hada od Jarka Mosteckého, na níž autor dodnes pracuje). Termín prošel, sborník vyšel bez ní, Františka Vrbenská se rozhodla, že to pojme jako novelku a já chtěl její i Mosteckého texty (taky se mu začal trochu rozrůstat) vydat společně v jedné knize. Františka si na delší práci přibrala jako spoluautora „Draka“; Jakuba D. Kočího.
Františka: Vítr v piniích je magickou zemí, do které jsme s Drakem vkročili, objevovali ji, naslouchali jí… Cesta lákala dál a dál, tak jako naše poutníky vede jejich výprava, ačkoliv jsme žili své vlastní civilní životy a věnovali se v mezičase i jiným projektům. Netušili jsme, co na nás čeká – Pinie nás jednoduše spolkly.
Jakub: Pinie mi ukously pořádný kus z pecnu mého života. Někdy to bylo moc fajn, jindy zase docela stres. Byla to nejprve povídka do sborníku pro Straky, ale trochu se ta mrška vymkla z rukou a teď je z ní román…

Čím je román zvláštní?

Fratiška: Připadá mi, že příběh Pinií má schopnost vtahovat do svého světa, i když nemusí stejně působit na každého čtenáře (to u knížek ani nejde). Nabízejí dobrodružnou akci, tajemství, atmosféru Východu, kouzla, hrstku poezie a špetku vtipu místo koření. Pro ty, kteří hledají a ptají se, skrývá Vítr v piniích i vážnější odpovědi.
Jakub: Kolikrát jsem vyšel ven z domu a překvapeně zíral, kde to stojím, než mi došlo, že je to zase Praha a ne Waynan (jedna ze zemí, ve které se román odehrává). Dobře, trošku přeháním. Ale pravda je, že Vítr v piniích každý, komu jsme ho dávali v různém stádiu prací číst, hned komentoval a vyvozoval z děje vlastní závěry, radil nám…
Františka: Jsem přesvědčena, že pohltil i našeho nakladatele Michaela Bronce. Jednak by k nám možná nebyl tak trpělivý, a pak, nepůsobil by téměř v roli filmového dramaturga a ideového spoluautora.

Proč trvalo psaní tak dlouho?

Michael: Zhruba po roce jsem tu „novelku“ dostal znovu. Měla asi sto normostran a když jsem ji dočetl, zjistil jsem, že její konec je neúplný. K již hotovému finále zbývalo překlenout pár desítek stran. Schválil jsem text a vrátil k dopsání, měla to být otázka měsíce dvou…
Jakub: To se trochu protáhlo.
Michael: …když jsem Pinie dostal za další rok, byly už hotové a měly rozsah tenké knihy. I Jarkovi Mosteckému jeho text nabýval na rozměrech a oba společně pomalu hrozily překročit rozsah v tu chvíli plánované „dvojknihy“.
Vrátil jsem Pinie k přepracování s drobnými připomínkami. Přebroušení měla být otázka měsíce dvou. Načež ho Františka začala znovu celý přepisovat…
Františka: Pro nás samotné coby tvůrce byly Pinie zdrojem neustávajících překvapení. Přirovnávali jsme je k vějíři, který se postupně rozevíral, nebo k čínské skládačce. Pokaždé se našel další záhyb, který bylo možné rozložit: obsahoval nové detaily, dotvářel souvislosti, rozšiřoval děj.
Současně s tím, jak vyprávění košatilo a prohlubovalo se, museli jsme škrtat. Oželeli jsme podrobné popisy zbraní nebo oděvů, které mají někteří čtenáři rádi. Odpadlo pár postav (a bylo by zábavné sledovat, jak si hrdinové prohazovali a půlili identitu), zmizely epizody. Jenže se vynořily jiné…
Jakub: Každý autor musí nutně znát dokonale svět, do kterého píše svůj příběh (tedy, měl by). Svět Větru v piniích jsme postavili na reálných základech staré Koreje, Číny a Japonska, i když maličko přetvořených v náš autorský záměr. Snad díky tomu, stejně jako skutečná realita člověku každý den nabízí křižovatky a možnosti, ukazovaly se nám i při psaní Pinií.
Františka: Nejméně pětkrát jsme si mysleli, že už je příběh uzavřen a není k němu co dodávat. Michael anebo některý z „betatesterů“ nám dokázali, že to není pravda. A skutečně, svět Pinií nabídl další řešení.

Nabízí se otázka na nakladatele: Kdy jste se rozhodl, že knihu vydáte samostatně?

Michael: Když jsem Pinie dostal od Františky a Draka po dalším roce (celkově už po třetím), nebyl zdaleka tenký. Přibylo víc detailů světa, některé postavy putující na posvátnou horu se obměnily. Jenže jsem zjistil, že text už dávno vyrostl z plánovaného novelkovitého konce. Takže další týden dva na přepsání poslední kapitoly; trvalo to další půlrok.

Když vás tak poslouchám, přijde mi, že byste román mohli psát donekonečna…

Františka: Kdyby nám Michael rukopis Pinií nevydral z autorských drápů, a my nechali text ještě pár týdnů navíc odpočívat, zase na něm něco přepracujeme – vypátráme další kout a ještě nerozluštěný kousek skládačky. Proto jsme také mezi Piniemi ve větru bloudili čtyři roky; a pokud to půjde, vydáme se do Waynanu a Čomjü podruhé.
Jakub: Pustit dítě do světa je vždycky těžké: díky Michaelovi za to, že na nás byl patřičně drsný a sebral nám ho. Mohlo by se klidně stát, že mu přišijeme třetí ruku a druhou hlavu – to by moc hezké nebylo, že? Pinie jsou hotové tak, jak jsou, jestli někdy vznikne další střípek z jejich světa (a já doufám, že ano), bude to už jiný příběh.
Michael: Když je dneska kniha v tiskárně (nakonec má asi 440 stran) a koncem srpna má vyjít, skoro se mi tomu ani nechce věřit… Ufff. Spadla ze mě skoro taková tíže jako z autorů.

ZAHRANIČNÍ FANTASY A SCI-FI

Letní období vypadá, že příliš mnoho nových věcí nenabídne ani v jednom z žánrů, proto je klidně spojíme. Ovšem to, že nové tituly jsou plánovány spíše na jiné termíny, neznamená, že bychom se neměli nač těšit. Více než kdy jindy se vyplatí poohlédnout po starých dobrých klasikách, které se vrací na české knihkupecké pulty. Nebude jich málo. Nejprve ovšem horké novinky.

Nakladatelství Laser-books konečně rozjíždí (a zdá se, že ve velkém stylu) svou knižní řadu Moderní díla fantasy. V nejbližší době vyjdou Lži Lockeho Lamory, které už svou anotací a obálkou vzbuzují příjemné chvění v každém, kdo viděl filmy jako Fanfán Tulipán, Černý Tulipán či Cartouche. To tedy jako můžem.
Hned poté by měla následovat kniha zcela jiného ražení, do orientálního hávu zahalené Stíny v létě od Daniela Abrahama. Orient a jeho podoby mohou nabídnout mnohé (z poslední doby připomeňme Lvi z Al-Rassanu či Pašazád), a i když jméno autora zatím v Čechách příliš nezaznělo, pozornost si určitě zaslouží, i díky tomu, že se jedná o známého G. R. R. Martina, který se o jeho pracích vyjadřuje na svých oficiálních stránkách velice pochvalně – což by mohlo zavánět levnou reklamou ve stylu „já na bráchu…“, ovšem Martinova doporučení mají svou váhu vždy (nevěřícím doporučuji např. jeho shrnutí seriálu Řím z produkce HBO).

V lehce orientálním duchu, dnes čím dál populárnějším u mnoha autorů fantasy žánru, sledujeme příběh z městského státu Saraykeht, který je střediskem osvícené kultury, obchodu a civilizace. Jeho moc je postavena na k životu přivolaných a spoutaných „přízracích“. Ti jsou za různým účelem ovládáni takzvanými Hešai, zčásti básníky, zčásti čaroději. Hešai jsou klíčem k ovládnutí města, což si uvědomuje i rozpínající se Galtská říše. A tak připraví přísně tajný plán k jejich odstranění. Jenže tenhle záměr je ohrožen Otahem, nijak významným nádeníkem, který se jako najatý tělesný strážce náhodou vše dozví. Je teď jedinou nadějí pro přežití města a zároveň i jedinou překážkou, která stojí v cestě nepříteli. A ten si rozhodně nedělá starosti s použitím jakýchkoli prostředků vedoucích k vytouženému cíli. Románový debut Daniela Abrahama nabízí hluboce lidský příběh na pozadí ničivého válečného konfliktu a donutí tak k tomu, abyste s hrdinou prožili vše naplno.

Poznámka nakladatele:

Každá z knižních řad a edic by měla být v rámci svého zaměření rozmanitá. U Moderních děl fantasy se tak od začátku pokusíme zaujmout co největší počet čtenářů a zároveň jim představit moderní podobu žánru v jeho co nejširší podobě. A tak se vedle barvitých dobrodružství Lockeho Lamory objeví také silně atmosférická série od Alana Campbella nebo spíše klasická fantasy Russella Kirkpatricka. Rozjet knižní řadu v tak ambiciózní šíři je skutečně náročný projekt, a tak i jeho příprava trvala velmi dlouho a prošla řadou změn. A aby si přišli na své i vyznavači promyšlené, detailně propracované fantasy, zvolili jsme rovněž Stíny v létě od Daniela Abrahama. Abraham se na rozdíl od mnoha jiných autorů nejdříve vypracoval jako povídkář, psal science fiction a horory, ovšem pro svůj románový debut zvolil úvodní díl fantasy tetralogie. Právě jako autor kratších prací nás poprvé zaujal, zvláště pak, když se nám o něm pochvalně zmínila také Ann VanderMeerová, která mu vydala jeho první povídku. Pak už zbývalo jen si knihu vyžádat a zjistit, ano, tohle je to pravé, co nám na rozjezd nové knižní řady chybělo. Není to klasická fantasy plná obvyklých propriet, fantastické prvky tu nejsou nijak silné, jde spíše o osudy lidí, kteří se zapletli do dějinných událostí a sehráli v nich důležitou roli. Pevně doufáme, že se cyklus bude líbit stejně jako ty od Lynche, Kirkpatricka nebo Campbella. Každý z nich je jiný, dohromady však podle nás tvoří přesvědčivý obraz Moderních děl fantasy.

To v Argu již svou edici rozjeli. Po výborném G. G. Kayovi vydají další klasiku, která si zaslouží pozornost i přes to, že u nás již jednou vyšla. Poslední jednorožec Petera S. Beagla. Nyní se však můžeme těšit na kvalitní redakci, nádhernou úpravu a doplňující novelu. Pokud se o fantasy zajímáte, asi neodoláte, protože edice Fantastika vypadá v knihovničce skutečně reprezentativně, takže se nebudete muset obtěžovat vysvětlováním, proč tam nemáte v Balzacově kůži vázaného Zolu… a navíc, ty knihy jsou skvělé.

Jednorožka sídlila v šeříkovém lese a vedla osamělý život. Byla nesmírně stará, třebaže o tom neměla zdání, a její původní bezstarostná běl mořské pěny přešla do bílé barvy sněhu snášejícího se za měsíčné noci. Oči si však zachovala čiré, beze známek únavy, a dovedla běhat rychlostí stínu míhajícího se na mořské hladině.
> Kniha Petera S. Beagla je plná poetiky, skrývá však v sobě také spoustu nadhledu a humoru. Hravý a důvtipný jazyk učinil během několika generací z poutavého příběhu jednorožce pátrajícího po osudech ztracených druhů kult. Velkou měrou k tomu přispěl i stejnojmenný animovaný film. Poslední jednorožec je románem pro čtenáře jakéhokoli věku, stačí mít srdce na správném místě a chuť nechat se okouzlit tak jako mnozí před vámi.
Speciální vydání přináší navíc volně navazující novelu oceněnou dvojicí žánrových cen Hugo a Nebula, úvodní komentáře a obsáhlý rozhovor s autorem, jenž vypoví mnohé nejen o vzniku slavného románu.

A když uvedeme fantasy, je třeba zmínit i sci-fi. I Levá ruka tmy od U. K. Le Guinové již v Česku vyšla, ovšem bez nějakého většího dopadu a ohlasu. Ale to bylo v jiné době, kdy se čtenáři orientovali na zcela jiný typ literatury. Nyní zde máme publikum lačnící po klasikách akčních i přemýšlivých, stejně jako po New weirdu a jiných podivnostech (v tom dobrém slova smyslu). A je jedině dobře, že nakladatelé nacházejí odvahu vrátit se k dluhům či klopýtnutím minulosti. Tak jim to snad nezkazíme.

Román Levá ruka tmy je příběhem o přátelství, o střetu civilizací, ale také o vztahu mezi lidmi různého pohlaví. Vyslanec tzv. Ekumeny se snaží přivést obyvatele mrazivé planety Gethen ke vstupu do meziplanetárního společenství. Úkol mu komplikuje nejen nedůvěra vůči cizinci z hvězd, ale také biologická odlišnost. Getheňané jsou totiž civilizací hermafroditů s obvykle neutrálním pohlavím, které se určuje až s příchodem periodického období plodnosti.
Ursula K. Le Guinová se tu s neopakovatelným mistrovstvím pustila do antropologického dobrodružství o střetu dvou zcela odlišných světů. Ovšem nejde o zobrazení válek či bojů, i když ani o dramatické situace tu není nouze, ale o intimní zpověď člověka, jenž se snaží především porozumět a až poté hájit své vlastní zájmy. Není divu, že se román dočkal dvojice v science fiction žánru nejvěhlasnějších ocenění – Hugo a Nebula – a pravidelně se objevuje na špici v anketách o nejoblíbenější žánrovou knihu všech dob. I po čtyřiceti letech od svého vzniku nezestárl a zas a znovu překvapuje a přitahuje řady nových čtenářů.

Poznámka nakladatele:

V Argu se v posledních letech víceméně náhodně objevovalo slušné množství knih spadajících do fantastického žánru. Autoři jako kupříkladu P. K. Dick, Sergej Lukjaněnko nebo Naomi Noviková prokázali, že fantastika má v našem nakladatelství budoucnost. Přitom produkce Arga je dělena do několika edicí, a tak jsme se rozhodli pro většinu chystaných žánrových knih vytvořit samostatnou edici. Z velké části tak budou do budoucna vycházet v jednotném formátu, ať už půjde o fantasy nebo science fiction. Snad se budou čtenářům líbit.

A nakonec Michael Bronec a jeho Straky na vrbě. Jeho nadšení pro tvorbu nezapomenutelného Rogera Zelaznyho je svým způsobem legendární a konec tohoto léta by mohl být velice úrodný – nejen že má vyjít další Amber a jeden v češtině dosud nevydaný samostatný román, ale hlavně po dlouhém čekání Pán světla. Román, který si vydobyl pověst jednoho z autorových nejlepších děl. Takže snad si tento mix sci-fi a fantasy již brzy (i když zde skutečně zatím spíše doufáme, konečně orientační hodnota edičních plánů je v tomto případě stejně legendární jako jméno autora) vychutnáme v kvalitním provedení, které je již poznávacím znakem celé edice (což se o praxi nakl. Classic, které Pána světla v devadesátých letech vydalo poprvé, nedalo říct ani s vypíchnutým okem).

Krom toho se můžeme těšit na řadu dalších knih, s převahou fantasy, u kterých si však troufám tvrdit, že budou stát trochu ve stínu výše uvedených, byť si své čtenáře určitě najdou – a některé z nich určitě i mnohem snáze. Mám na mysli třetí díl Alvina Tvůrce (konečně!!! zázraky se dějí!!!) od Orsona Scotta Carda, Královnu mečů od Michaela Moorcocka či knihy z řady Warhammer (především další Malus Temná čepel) a hlavně Warhammer 40.000 (hned dvě pokračování série Hvězdný vlk).

KOMIKSOVÁ FANTASTIKA

Vetřelci 1 – Verheiden, Nelson, Beauvais, Keith

Vydá BB/art/Crew, překlad Martin D. Antonín, počet stran 384, cena 899 Kč, tvrdá vazba.

Po skvělém omnibusu Predátor se už brzy dočkáme dalšího uslintaného intergalaktického monstra s kultovním statusem, Vetřelcem. Série komiksových příběhů vznikla v roce 1988 jako pokračování Cameronova filmu Vetřelec a měla rozšířit hranice fiktivního univerza. Nyní vycházejí i u nás grafické příběhy vetřelců v prvním mamutím svazku (omnibusu). Příběhy se odehrávají deset let po událostech z Vetřelce 1 a Vetřelce 3 a 190 let před Vetřelec: Vzkříšení. Billie a Wilks (taky Dave Lister, ale to sem nepatří) by mohli povídat, jaké to je se střetnout s podivnou rasou se dvěma tlamami. Billie se po čajovém dýchánku s xenomorfy ocitla v ústavu pro duševně narušené. Mariňák Wilks má se slizkými stvůrami nevyřízené účty, protože se stal svědkem vyhlazení vlastního oddílu těmito hlavatými nestvůrami. Proto se rozhodne zapsat na misi, která má zajistit vajíčka a zlikvidovat hnízdo (přirozeně, to druhé je jenom čistě pro potěšení). Před odletem se rozhodne ještě navštívit Billie, jen aby zjistil, že brzy podstoupí proceduru, která nadobro vyhladí vetřelce… z její paměti.
Mezitím se na Zemi dějí prapodivné věci. Vědecká společnost experimentuje s vetřeleckou královnou a jejími vajíčky, zrodí se podivné náboženství, které velebí vetřelce a jehož členové se dobrovolně oddávají rituálu, známého jako “facehugging“…

Libretista Mark Verheiden stojí i za komiksovou adaptací vesmírného lovce Predátora, který se stejně jako Vetřelec setkal s velmi vřelým přijetím jak na straně filmových, tak i komiksových fanoušků. Jak již naznačuje krátký exkurz do děje, sci-fi hororový příběh se z koridorů vesmírné lodě rozšíří i do oblasti politiky, náboženství a vědy. Na vizuálním provedení se podílela jména jako Mark A. Nelson (komiks Blood and Shadows pro Dark Horse Comics, Feud pro Marvel), Denis Beauvais (scénář a kresba pro komiksy Universal Monster: Frankeinstein a Universal Monster: Calvalcade of Horror) a Sam Kieth (ilustroval prvních pět sešitů Sandmana a je otcem surrealistické komiksové série Maxx). Vetřelci, ikona nejen sci-fi a horového žánru, ale i popkultury jako takové, mají již připravené místo v naší knihovně. Skvělou zprávou taky je, že se i tuzemský vydavatel odvážil pracovat s omnibusem. Doufáme, že se již brzy objeví další komiksové bichle.

Transmetropolitan 1: Zpátky v ulicích – Ellis, Robertson

Vydá BB/art/Crew, překlad Darek Šmíd, počet stran 144, cena 349 Kč, pevná vazba.

Jeho jméno je Spider Jerusalem a je to ten nejneortodoxnější žurnalista, jakého budete mít tu čest v životě potkat. Svou misantropickou náturu si pěstuje ve vlastním domečku v horách, odříznut od civilizace, hermeticky chráněn před lidmi bezpečnostním systémem s arzenálem, který by mu mohl závidět i MacGyver s Putinem. Skvělý život je narušen Mitchellem Roycem, vydavatelem nejprodávanějšího denníku The Word. Vypadá to tak, že Jerusalem má na krku jeden nesplněný závazek, kvůli němuž se musí vrátit do Města. Není to zrovna výlet růžovou záhradou, jelikož se Město stalo pelechem konzumu, násilí, sexu, drog a spousty jiných zhoubných nemocí, jež cloumají společností. V duchu gonzo žurnalistky, kterou proslavil Hunter S. Thompson (známé i díky biografickému snímku Strach a hnus v Las Vegas), se Spider pouští do průzkumu ulic, zábavného asi jako podstoupit kolonoskopii a lobotomii najednou. Všichni jsou vyšinutí, jen Jerusalem je normální. Nebo naopak? Buď jak buď, Transmetropolitan skýtá kvantum originálních nápadů v oblasti nanotechnologie, kryogenicky apod. Čtenář společně s hlavním hrdinou bude zkoumat všechna temná zákoutí zvráceného Města i lidské duše.

Legendární komiksová série Transmetropolitan má své čestné místo v knihovně každého správného komiksového fanouška, stejně tak jak má její autor, Warren Ellis, čestné místo na komiksovém Olympu. Známému libretistovi sekunduje Darick Robertson (Spider-Man, Wolverine, Space Beaver, The Boys), jehož kreslířská zručnost oživuje ruch největšího města spolu s jeho excentrickými obyvateli a ulítlými příhodami Spidera Jerusalema. Mezi skalní fanoušky komiksové série patří i herec Patrick Steward, komik Robin Williams či režisér Darren Aronofsky. Jednoznačně komiksový svátek pro všechny příznivce drzého, drsného a satirického počtení.

Poznámka nakladatele:

S myšlenkou vydat Transmetropolitan si pohráváme už strašně dlouhou dobu, ale teprve teď se zdá, že doba dozrála. Transmetropolitan je něco mezi futuristickým sci-fi a politickou satirou, komiks, ve kterém Warren Ellis se zuřivostí svého vzoru, Huntera S. Thompsona, vrhá čtenářům do tváře svůj názor na svět… podobně jako šimpanzi vrhají návštěvníkům zoo do tváře něco jiného, avšak stejně nechutného. Jsme rádi, že touhle zábavnou brutalitou konečně můžeme Warrena Ellise pořádně představit – je to přece jen jedna z největších komiksových osobností a zatím mu toho u nás moc nevyšlo, což je velká škoda. Teď se to ovšem bude radikálně napravovat, protože už se dělají korektury komiksu Fell: Kruté město (komiks, vedle kterého vypadá Sedm jako rozjuchaná dětská taškařice) a určitě se objeví i další věci. Jsme rádi, že nám komiks DC skutečně poslalo, což se zase tak často nestává, že by to šlo tak snadno, bez chybějících stránek, ročního čekání a dalších potíží.

Mistr a Markétka – Bulgakov, Klimowski, Schejbal

Vydá BB/art, překlad Viktor Janiš, počet stran 128, cena 299 Kč, pevná vazba.

Komiksová adaptace slavného ruského románu z pera Michaila Bulgakova, Mistr a Markétka, se brzy objeví i na pultech našich knihkupectvích. Do Moskvy přichází tajemný profesor Woland, aby předvedl kouzelnické triky. Jenomže Woland není obyčejný profesor, ale samotný vládce pekel a zavítal do ateistické náruče matičky Rusy. V centru pozornosti se nacházejí postavy, od nichž je odvozen název: Mistr, psychicky zlomen po neúspěchu románu o Pilátovi Pontském, a Markétka, dívka, která je ochotná se kvůli Mistrovu vyléčení upsat samotnému ďáblu. Působivá sociopolitická satira i nádherná alegorie, inspirovaná Goetheho Faustem, se silným vlivem magického realismu. Po adaptaci Kafkových děl přichází na řadu další veledílo dvacátého století. Sympatická osvěta prostřednictvím vizuálního média má šanci přilákat a upozornit na stěžejní a významná díla světové literatury. Klimowski začínal jako návrhář filmových a divadelních plakátů, mezitím stihl i režírovat krátkometrážní filmy, připívat kresbami do prestižního Guardiinu a vydat román v obrazech Depository a Secret. Při kreslení Mistra a Markétky s několika scénami vypomáhala i Danusia Schejbal, návrhářka kulis a kostýmů pro polská divadla. Komiks má však konkurenta, dvojici ruských umělců (zatím ne příliš známých) Askold Akishine a Misha Zaslavsky, jíž v roce 2005 vyšel komiks Le maître et Margueritese, v němž se jim povedlo skvěle zachytit atmosféru i ducha knihy, takže si komiks užijí i čtenáři neznalí tohoto literárního skvostu. Každopádně jsme zvědaví na nový Satanův příchod do Moskvy.

————————————————————–

A kdo vybíral?

Domácí fantastiku vybrala a okomentovala Pavla Lžičařová, o zahraniční scifi a fantasy se postaral Boris Hokr a komiksy měl pod palcem Martin Kudláč.