Velká ryba

Podivín Tim Burton je v hollywoodu uznávaný režisér a jeho filmy si vždy našly své příznivce. Ať se jednalo o Střihorukého Edwarda, Ospalou díru či Eda Wooda, vždy vás dostal právě tam, kde chtěl. Ač v novém režisérově počinu chybí oblíbenec Johnny Depp (jež ztvárnil titulní role ve všech výše zmiňovaných filmech), ani zde nechybí fantaskní nadsázka či silné charaktery.
 
Vezmeme-li v úvahu, že naposled vstoupil do kin jeho remake Planety opic (který se zrovna dvakrát nevyvedl) a i od „opičí“ premiéry uběhlo dlouhých dva a půl roku, je znát, že „pravý“ Burton nám citelně scházel. Naštěstí se vrací v jednom ze svých nejlepších filmů o muži jež rád vypráví příběhy…

Edward Bloom je v současnosti již starý muž, který žije z toho, že předkládá svůj pestrý život každému, kdo je alespoň trochu ochoten poslouchat někdy až neuvěřitelné historky. Will Bloom je jeho syn, ale rozhodně se neřadí k nadšeným příznivcům otcových příběhů. Jednoho dne jeho nechuť poslouchat „líbivé lži“ přeroste maximální přípustnou hranici a Will přestává s otcem komunikovat. (Nebaví se ani o tom, že se spolu nebaví – logické, ne?) Situace se rázně změní až v okamžiku, kdy je starý Ed Bloom připoután na lůžko ve svém pokoji a čas velkých hrdinství se naklání ke svému konci. Na četné prosby své matky se Will vrací, aby se smířil s umírajícím otcem a zjistil konečně pravdu o jeho životě…

Samotný motiv Velké ryby je znát hned v několika rovinách. Nejprve se objevuje její příběh, který doprovází okolnosti narození Edova syna. Poté metaforicky plave celým příběhem, aby vygradoval ve velkém finále k pointě „vyprávěného“ příběhu. Avšak základní schéma je tvořeno jinou rybou – mladým Edem Bloomem a jeho dobrodružnou cestou (jež ne vždy směřuje přímočaře podle pravítka).

A právě zde Burton může uplatnit své schopnosti. Tajemný les, na jehož konci se nachází dokonalé městečko, do kterého nepřišel Ed ani jednou načas (lépe řečeno jednou příliš brzy a poté zase pozdě) – to je jeden z pravých Burtonovských příběhů. A Velká ryba jich nabízí na ploše jednoho filmu hned několik, přičemž se tyto „povídko-“příběhy krásně prolínají v uhlazený celek.

Samotné vizuální působení díla může u mnohých z počátku vytvořit malé obavy. Barvou hýřící kamera Philippa Roussellotta vybízí ke sklouznutí k velkému citovému útoku na diváka, což by snadno mohlo vést k trapnému patosu. Naštěstí je pod filmem podepsán právě Tim Burton, jinak by vyznění okouzlujícího příběhu mohlo dopadnout pod jinou taktovkou katastrofálně. Druhým aspektem, který vyvrací tuto možnost, je obsazení Ewana McGregora do role mladého Eda Blooma. Velice rádi mu „spolknete“ bezhlavě zamilovaného, bezstarostného holobrádka, který se nebojí vlastní smrti, protože přesně ví, kdy a jak přijde… (Stále si nemůžu pomoct a přemýšlím, jak by tuto roli zvládl Depp při jeho aktuální formě.)

Ewan McGregor však není jediným dobrým nálezem při castingu. Samotný Burton tvrdí, že si velice potrpí na výběr herců a dalo by se říci, že svá slova potvrzuje. Roli staršího, umírajícího, ale stále optimistického Blooma dostal Albert Finney. Jeho výkon, kdy si většinu scén odbyl vleže, dokonce zastínil jeho filmového syna Billyho Crudupa, čímž však nehodlám snižovat kvalitu, s jakou se Willova charakteru zhostil. Zajímavostí také je duo Jessica Lange – Alison Lochman jako Edova manželka Sandra v postupu času, které si jsou toliko podobné. 

Nyní nastává chvíle, kdy se ode mne očekává konečné hodnocení filmu jako celku. Ano tušíte správně. Burton mi znovu učaroval. Pocta všem vypravěčům přišla od muže, který právě vyprávění dotáhl k dokonalosti.
 
Divoký režisér dozrál a není mu to nikterak ke škodě. Velká ryba už nemá atmosféru předchozích počinů, ale právě proto se stává přístupnější širší škále diváků. Film, který Vás pobaví, dojme a ještě se u něho dobře pobavíte (hlavně ve scéně, kdy Ed přistane v nepřátelském táboře) se nedá hodnotit jinak než kladně.

Spolkněte návnadu i s navijákem a máte zaručen neopakovatelný zážitek do doby, než chytíte tu svou Velkou rybu…