Úžasňákovi

Všichni je zbožňovali, všichni jim drželi palce, všichni chtěli být jako oni, superhrdinové. Zachránci nevinných, obránci míru. Ale každá doba má svůj konec a superhrdinům odzvonilo. Lidé se od nich odvrátili a netrvalo dlouho a nadpřirozené projevy byly tvrdě stíhány. Superhrdinové se vmísili mezi nás, obyčejné smrtelníky, a začali žít naše životy. Bez hrdinství a obětování se. Bez slávy.

Pan Úžasňák není se svým novým životem pojišťováka spokojený, to dá rozum, a tak se svým bývalým parťákem alespoň z nostalgie potajmu poslouchá policejní vysílání. Kdykoliv je však pokušení překoná a tajně se vrhnou do akce, tvrdě na to doplatí. Není divu, že když se panu Úžasňákovi naskytne šance opět dokázat, co v něm vězí, chytne ji za pačesy. Náhle se rozvíjí strhující jízda, do které se zaplétá i jeho manželka Elastička a dvě ze tří jejich dětí.

I když je film animovaný, nejvíce zábavy si užijí především starší diváci. Ne že by se děti nebavily, ale tolik narážek na celou řadu filmů si doopravdy může vychutnat jen někdo, kdo má hodně nakoukáno. Dějová kostra je typická pro bondovky, hrdinové jsou vážně i nevážně myšlenou parafrází na komiksové postavičky a některé scény jako by vypadly z moderních akčních snímků. Přesto to není parodie, ale humorné drama plné excelentních akčních scén, hlášek a emocí. Úžasňákovi se zároveň vezou trochu i na retrovlně, protože kde co odkazuje na šedesátá léta, kdy kvetl nejen obchod se superhrdiny v nekonečných komiksových řadách, ale byla to i doba Doktora No a dalších Bondů (na ně odkazuje mj. i kvalitní hudební doprovod).

Pokud bych si měl vybrat, co vyzdvihnout nevýše, pak to jsou charaktery. Směsice hrdinů je sice tisíckrát ohraná (nespokojený otec, starostlivá matka, uťápnutá dívka, spratek, padouch a jeho krásná asistentka), ale všechny postavy jsou tak živoucí a uvěřitelné, že jim baštíte i nadlidskou sílu, rychlost či neviditelnost. Přestože je film animovaný a postavičky vypadají jako plastové figurky z Happy Mealu, jejich dokonalá mimika a gestikulace vás společně s vynikajícími dialogy vtáhnou do děje, nechají vás fandit a připraví pro vás tolik vtipných situací, že se snad nemůže najít divák, který by z kina odcházel vyloženě nespokojený. Všechna ta touha po pomstě, pokušení a objevování svých schopností, z nichž jsou přes všechny ty zázraky nejdůležitější ty „obyčejné“ lidské, – to je směsice, která nedělá z Úžasňákových jednoduchou zábavu na jeden večer, ale nesmrtelný příběh dokonale zužitkovávající všechny archetypy. Všechna klišé jdou buď vynikajícím způsobem příběhu k duhu, nebo jsou zbouraná. Nic mezi tím. A pak je tady tolik originálních nápadů, až se divím, že se tohle všechno do jednoho filmu vejde. Ostatně, začátek je hodně zkratkovitý a ani poté není příběh ředěný jakoukoliv vatou.

Pixar je snad jediné filmové studio, které má tak stálou úspěšnost filmů nejen u diváků, ale i u kritiky. Každým novým filmem překonávají ten předešlý, přesto málokdo věřil, že překonají svůj dosavadní megahit Hledá se Nemo. Jsem přesvědčený, že Úžasňákovi to dokázali, ale oba filmy jsou natolik odlišné, že by nebylo dobré je jakkoliv srovnávat. Snad jen podle úrovně animace, a tam Úžasňákovi opravdu vedou.