Underworld

Upírka Selene nemá svůj den. Jakožto smrtonoš opět vyrazí na noční likvidaci člena vlkodlačího spolku. Za několik století bojů ve vleklé válce upírů a vlkodlaků už zažila mnoho potyček, ale ta dnešní se nevyvedla. Selene tuší, že vlkodlaci nebudou toliko oslabení, jak si spanilý druh myslel. Avšak samu skutečnost zhmotňující se hrozby zakrývá jiný aspekt příběhu – Michael. Michael je „prachobyčejný“ člověk, ale lykani (opravdu nepovedené titulky) o něj mají evidentní zájem. Selene se díky své malé love-story dostává pod kůži tajemství, které mělo být upíří rase utajeno. Může být nesympatický vůdce upírů vážně spolčen s nepřítelem? Je možné, že vůdce vlkodlaků není až tak mrtvý, jak se dříve zdálo? Nastává čas zhodnotit, na čí straně vlastně stojí…

Underworld se od počátku tváří jako jeden z mnoha filmů, který vznikl na základě komiksu. Avšak u tohoto filmu musíme k inspiraci do úplně jiné sféry. Tvůrčí zdroje totiž nesou názvy Blade a Matrix. Není se ani čemu divit, vždyť fenomén jaký oba filmy vyvolaly nemohl být dlouho bez odezvy. Podobnost obou kasovních trháků potkáváme na každém kroku. Od úvodní přestřelky v „metru“ přes motivy hybridní lidsko-upírské postavy až po kostýmy hlavní hrdinky (mimochodem, dámy, latexový kostým Seleny údajně neměl žádný rozparek – zkuste si v tom zajít na záchod). Futuristické prvky Bladea a Matrixu potom oživil snad jen romantizující prvek dlouhých vlasů… Vše zamícháme, vhodíme do viktoriánského prostředí (samozřejmě Praha opět vítězí na plné čáře), uvaříme na únosnou délku 121 minut a máme vyhráno…

Vnější vzhled ovšem není všechno. To pravé „gró“ spočívá v něčem jiném a Underwold v této fázi jemně pokulhává. Postavy působí dojmem, že jsou na plátně hlavně proto, aby dobře vypadaly (i když někdy to až tolik nevadí – třeba v případě Seleny). Zejména upíři se honosí tím, že tráví veškerý čas posedáváním a popíjením klonované krve. Zato vlkodlaci to berou trochu víc pompézně – už jen proto, že jim účes kazí občasné proměny (asi by se slušelo zmínit, že scenáristi pro akčnost děje oznámili schopnost některých vlkodlaků měnit se, jak je jim libo).

Na vrub filmu navíc padá nezkušenost režiséra Lena Wisemana, který ještě před časem obskakoval velké hvězdy při natáčení Dnu nezávislosti. Kromě své práce výtvarníka navíc „kunšoftoval“ do natáčení reklam a obě předchozí štace jsou pohříchu u jeho celovečerní prvotiny vidět. I když na druhou stranu musíme uznat, že s rozpočtem necelých 23 milionů vydělal celosvětově přes 80 milionů dolarů. Myslím tedy, že máme zaděláno na solidní pokračování – no, vezmu-li však v potaz, že jsem v kině seděl s dvanácti lidmi…

Poslední ingrediencí namíchaného akčního koktejlu zůstávají herci. Jak však hodnotit výkon ve filmu, kde na zbytečné tlachání nezůstává příliš místa? Nu budiž. Kate Beckinsale prohlašovala, že role pravé akční hrdinky, která nestojí jen v pozadí a čeká, až ji někdo zachrání, je právě pro ni. Ruku na srdce – Selene působí drsně a krásně najednou – nečekalo se snad tohle? Další charaktery jsou veskrze v pozadí. Michael Sheen coby hlavní vlkodlak Lucian přehrává o život a Scoty Speedman (Michael Corvin) se zase zhostil role oblíbené „dámy v nesnázích“.

Víte, když jsem šel do kina, čekal jsem bezduchou slátaninu, které se alespoň dobře zasměji. Underworld mě však mile překvapil. Na plátně je k vidění několik opravdu povedených zvláštních efektů. (Za zmínku zejména stojí náhled do tělních dutin mumifikovaného upíra, jež díky životodárné tekutině znovu ožívá). A ani ponurá atmosféra věčně temného města protkaná tvrdou hudbou není k zahození… Jednu výtku si však neodpustím, a to ke konci filmu, kde scenáristům nejspíš došel dech a dopustili, že působí silně zmateně a neuhlazeně. Možná jsem blázen, ale Underworld se mi svým způsobem líbil – hlavně proto, že si na nic nehraje…