Umučení Krista

Umučení Krista zobrazuje hlavně posledních dvanáct hodin života Ježíše – ostatně proto i ten název. Děj tedy příliš bohatý není, jde hlavně o Jidášovu zradu, bičování Ježíše a jeho ukřižování. Očekávat další historický velkofilm by nutně přineslo značné zklamání, ani příběhové drama se nekoná. Jestli má vůbec smysl hledat nějaké žánrové zařazení, nebál bych se Umučení Krista označit za horor. Spíše než o typickou dějovou linku se jedná spíše o sled dlouhých scén, které často pateticky až kýčovitě prodlužují zpomalené záběry. Pozornost režiséra se věnuje hlavně samotnému Kristovu utrpení a bolesti, zvláště v druhé polovině se jen málokdy kamera odvrátí, aby se zaměřila na cokoliv jiného. Výborně působí několik prostřihů, které se vracejí v Kristově životě nazpět – tyto flashbacky tvoří někdy opravdu originální paralely či naopak akcentované protiklady toho, co Ježíš během svých posledních hodin zažil. Rozhodně však nepředstavují jeho život jako celek – ani jeho narození, ani jeho učení, ani zázraky, zkrátka nic. Tento záměr však s sebou nese příliš velká úskalí, která se filmařům nepodařilo překonat. I když se ozývají nadšené ohlasy o síle příběhu a rozsahu škály emocí, dovolím si tvrdit, že většina pocitů nepochází z filmu jako takového, ale spíše z obecného povědomí o Kristovi. Proto Umučení Krista doporučuji hlavně věřícím, kteří o tom všem vědí více než běžný ateista. Ten se bohužel setká s několika scénami, které prostě nemůže pochopit, pokud o legendě nemá dostatek informací již před příchodem do kina. Nejsou totiž v příběhu dostatečně ukotvené, vysvětlené, motivované.

Bereme-li snímek z čistě filmařského hlediska a zapomeneme-li na to, že o Ježíšovi něco víme, zůstane před námi pouze z neznámého kontextu vytržený zlomek příběhu, v němž se některé postavy sadisticky vyžívají v ubíjení člověka, zatímco se kolem točí spousta postav, které s ním soucítí. O nich se toho příliš nedozvíme a těžko můžeme vydedukovat, co je vede k jejich počínání, pokud nám nestačí několik hlubokých myšlenek (odhadem tři), které tento člověk stihne pronést. Paradoxně jsou však pasáže o vedlejších postavách zajímavější, protože hlavní hrdina se po většinu času topí ve vlastní krvi, což se chtě nechtě stává stereotypním. Gradace utrpení hrdiny není nosná pro nezaujatého diváka. Jediná upřímná emoce, která se na nás valí, je naprosté znechucení. Objeví-li se v divákovi soucit, pak je shodný například s tím, který v nás vyvolá drastická potyčka neznámých lidí na ulici.

Doufám, že se mi podařilo dostatečně vyjádřit, že tento snímek ani za klasický film nemůže být považován. Protože všechny ty přepjaté emoce, na kterých se mnoho diváků shodlo, pochází ze znalosti legendy jako celku – teprve když si uvědomíme dostatečně celou váhu veškerého Kristova počínání, což scénář téměř bez výjimky vypouští, pocítíme ve správnou chvíli zlobu, jindy hořkost, upřímný soucit a tak dále… Měl-li být tento snímek pouze rozpohybovanou ilustrací Nového zákona, akcentující krvavé utrpení Ježíše, pak svůj účel splnil dokonale. Ale za kvalitní film se zdráhám Umučení Krista označit. Výsledek na mě působí, že pro napsání děje posloužila více série čtrnácti obrazů Křížové cesty, která visí v každém kostele, než bible samotná. Přítomný je sice dostatek silných momentů i co se myšlenek týče (notoricky známé hlášky z bible), příjemné jsou odsýpající rozhovory a najdou se také filmařské nápady, ale film jako takový je neúplný konstrukt, určený hlavně pro zasvěcené. Jen za pomoci jejich vlastní víry působí sugestivně a dojímavě.

Zpodobnění Ježíšovy bolesti je opravdu značně naturalistické – okované důtky v detailních záběrech vykusují maso ze zad, hřeby se v proudu krve noří skrz končetiny, postava většinu času vypadá jako mleté maso… Je však vyzdvižení tohoto aspektu šťastný záměr? Přece jenom, bible se k Ježíšově tělesné bolesti vyjadřuje minimálně, důležitější se jeví bolest duševní. Nebýt toho, že se Kristus modlí za duše svých trýznitelů, bylo by všechno to nekonečné zobrazení jeho utrpení jen prvoplánovým krvákem. Jinými slovy, zkuste natočit celovečerák, kde brutálně umlátíte člověka, o kterém ostatní tvrdí, že je nevinný. Bude to stačit? Nebo vás všichni zavrhnou? Gibson má to štěstí, že Umučení Krista je ilustrací notoricky známého příběhu. A tato ilustrace je pro vás o to horší, čím méně toho o Kristovi víte, a naopak. Scénář se nesnaží nic vysvětlovat nebo dokonce na nějaký problém nahlížet z vlastního pohledu. Pokud bereme jako novinku vložení flashbacků, které mají vyjadřovat, na co asi Kristus zrovna v nejtěžších chvílích myslel, zbývá nám už jen jedna jediná novinka. Tou je personifikovaný ďábel, který se však svou poslední scénou shodí takovým způsobem, že přestává být jeho existence na plátně přínosem.

Asi mi nepřísluší vyjadřovat se k názorům, že toto téma uráží židy, protože je zobrazuje ve špatném světle. Všechny výbojné argumenty se však dají lehko vyvrátit. Ve filmu nenajdeme nic, co by neobsahovala evangelia sama. Judaismus a křesťanství byly konkurenční víry, tak se není co divit, že zde nejsou židi zobrazeni v dobrém světle. Problém rozhodně nepramení ze scénáře, ale z podstaty obou náboženství.

K technické stránce věci nemám výhrady. Herci hrají v rámci možností výborně, kamera a hudba jsou výtečné. Jako velmi šťastné vidím řešení, že postavy mluví výhradně aramejsky či latinsky, čímž se ilustrace bible ještě více zostří (a snaha o realistické vylíčení událostí potvrdí). Tento riskantní krok je obdivuhodný a dává jednoznačně najevo, že Gibson (který natáčení financoval z vlastních prostředků!) k projektu přistupoval z lásky a vlastní víry, nikoliv z komerčních důvodů.

Ač mám k Umučení Krista celou řadu výhrad, přesto návštěvu kina spíše doporučuji. Sice je zjevně určeno věřícím, a zároveň těm, kteří do kina běžně nechodí a mají být novým pojetím šokováni, může však být přínosné i pro ateisty. Jen bych doporučil alespoň základní znalosti, trochu shovívavosti, trpělivost nad zdlouhavými scénami a slitování s těmi kýčovitými. Snímek se vám může odvděčit silným zážitkem, ale pouze v případě, když si Kristovo tělesné utrpení sami doplníte podtextem, který je zde naznačen jen letmo, a projevíte touhu vžít se do jeho situace. Gibson těží pouze z toho, že si může dovolit (toť otázka) u takhle známého příběhu neříct vše podstatné, protože to bylo již řečeno jinde. Ale to z Umučení Krista rozhodně výborný film dělat nemůže.