Ultraviolet čili Nová rasa

Tahle anotace je pouze zbožným přáním tvůrců.

Ultraviolet je ve skutečnosti zajímavě zmršeným projektem, který měl sice malé procento potenciálu, ale měl. Scénař napsal a režisérskou stoličku obsadil Kurt Wimmer, jehož předchozím počinem bylo Equilibrium. Ultraviolet je jistým způsobem znovuzrození Equilibria (ale ve velmi mentálně postižené formě), odehrávající se v totalitním státě ovládaném xenofobním diktátorem a jeho řadami bio-inženýrů, kteří všichni do jednoho nosí různé druhy plynových masek, což budí dojem řádně ulítlého creepfestu. A na scénu příchází několikanásobná zachránkyně lidstva a hardcore nakopávačka zombických pozadí Milla Jovovich coby Violet.

Violet žila obyčejný lidský život. Až do chvíle, kdy přišla o svého manžela, dítě a prakticky i svůj život. Geneticky upravený futuristický mor, který mění lidi v super rychlé a drsné bytosti, zasáhl i jí. Dostala se do středu rebelie morové společnosti bojující proti lidem, kteří vyvinuli novou zbraň hromadného ničení. Hlava totalitního státu Daxus (Nick Chanlund) se totiž chystá masově vymítit všechny postižené.

Tohle je celý příběh, který v praxi zabere dvacet vteřin. Zajisté ne hned naráz. Příběh je roztažen po celé filmové stopáži, která všehovšudy činí 88 minut. To znamená, že většina filmu je jenom bezhlavá akce, oslavující kinematografické znovuzrození hong-kongských akčních trháků sedmdesátych let. A nejen to. Ultraviolet absorbuje podobu počítačových her v kombinaci s komiksovým spádem. A jako by toho nebylo dost, Kurt Wimmer se uchýlil i k přímému vykrádaní.

Nejde o to, že vykrádá mainstreamové filmy jako Spider-Man, nebo že se inspiroval snímky Resident Evil, Blade či Matrix, ale Wimmer vykrádá i sám sebe. Proto výraz „znovuzrození Equilibria“, ale zároveň „stvoření nepovedeného dvojníka“. Wimmer disponoval množstvím nápadů, které bylo příliš velké na jeden film, ale malé na dva. A když se scénarista/režisér uchýlil k čerpání inspirace z propadáků jako loňský Doom, tak musel být extrémně zoufalý. Ano, v Ultraviolet se objeví například akční scéna z pohledu očí hrdinky.

Ultraviolet disponuje stejnými chybami jako Aeon Flux, jenže v tomhle případě jsou zdvojnásobeny. Slabý scénař, podprůměrné herecké výkony a znásilněné vizuální provedení. Ultraviolet působí jako jeden velký 88 minutový videoklip, nacpaný nelogickou řežbou, motorkami na mrakodrapu, třemi kapkami krve a osmi sty mrtvými vojáky, cvičenými pro chladnokrevné vraždění, a to všechno za doprovodu techna a chorálů (to je ta lepší část).

Wimmer se snažil vnést do filmu mnoho prvků a projevů své individuální kreativity, jako kapesní rušič gravitace, budova ve tvaru znaku Biohazard, kde se jediným vzorem pro výzdobu interiéru stalo logo radioaktivity, diktátorovo sídlo s názvem Arciministerstvo ve tvaru kříže, telefon na jedno použití, který si složíte z malého kousku papíru, nebo – a to se podržte – živé dítě poskladané v přiručním kufříku.

Podprůměrnost tohoto projektu netkví jenom v absenci logiky a nesmyslně poletující kameře, tady je nelogičnost a nesmyslnost globální.

Wimmerovi patří slova díků, že svým způsobem vymyslel a obohatil současnou kinematografii o nové bojové umění Gun Kata, které bylo vyvinuto a použito během práce na Equilibriu. Vděk mu patří i za Equilibrium samotné. Ale dvakrát to samé, jenom v bleděfialovém, to už stravitelné není. Ultraviolet je přehlídka šatníku Milly Jovovich, jejího těla, bojové choreografie zastaralé třicet let, poletujících katan a zoufale nesmyslného a nelogického příběhu bez hlavy a paty (pouze s hrudníkem a boky Jovovichové). Ideální film pro dlouhé hodiny sebemrskačství.