Ukázka ze sbírky povídek Pavla Housera, kterou před několika dny vydalo nakladatelství Dokořán.
Město lze vybudovat z jediného motivu, nebo může v průběhu života města jediný jev postupně ovládnout celý prostor a vyplnit ho téměř beze zbytku. Ngrank je tvořen mosty, dění v Eryxu se točí kolem propojené sítě výtahů, Lilát je městem oživlých obleků a obyvatelé Sarkomandu se zvláštní náruživostí propadli kouzlu van. V případě dalších měst cestovatelé jako ústřední bod zmiňují knihovny, šachové partie, schodiště i věci zcela prchavé, blesky, sny či burzovní transakce. Mapy těchto krajin mohou být bludné, společníci i průvodci obludní… Pavel Houser sbírá města, mapy, knihovny, atlasy či katalogy od chvíle, kdy zjistil, že Italo Calvino, Jorge Luis Borges, H. P. Lovecraft, Stanisław Lem a řada dalších encyklopedistů nestihla své sbírky bohužel zkompletovat.
Vampýr z Algolu
S ránem na mě v posledních letech přichází nostalgie, nemohu ji odehnat. Vampyrismus již není, co býval, zůstala pouhá živočišná potřeba a stravovací návyk. Ach, kam jen se vytratilo umění, estetika či vědecký zájem… Jak smutné je takové přiznání pro životem znaveného krvesaje, žalostně se v rubáši převracím, vstávám a neklidně procházím pokoji své zanedbané hrobky, do končetin se vkrádá třes a do hlavy dunění.
Beru do rukou svoji knihu Dentální industrie a vzpomínám na ty zvláštní roky, kdy jsem měl pocit, že pití krve je čímsi víc, úkonem či obřadem snad až metafyzickým. Celý Algol se tehdy točil kolem vampyrismu, základem ekonomiky planetární soustavy byly umělé upíří zuby, masivně exportované na trhy v přilehlých hvězdokupách. Speciální dentální artefakty představovaly praktickou pomůcku, módní doplněk i životní styl.
Tuším jen matně, jak to všechno začalo. Zubní průmysl na Algolu zřejmě původně vznikl jako součást výroby implantátů, na zubech zpočátku nebylo nic zvláštního. Lecjaký přestupník měl samozřejmě zájem o titanové stoličky, jimiž by se prohryzal z uzavřené vězeňské cely, tomu ale stejně dobře mohlo posloužit i vyztužení jiných částí těla. Zuby, drápy, kopyta či parohy (pamětníci snad vzpomenou na algolské paroháčské noční kluby, které jsou teoretiky umění dodnes pokládány za ztělesnění čiré dekadence) – v popularitě různých doplňků nebylo zásadních rozdílů.
Pak však došlo k podivné proměně a módu zcela ovládly rekvizity spojené s upírstvím. Nejprve vše probíhalo jako podnik výlučně estetické povahy, i to však už pro ekonomiku Algolu představovalo významný stimul. Prudce se rozvíjely technologie využívající pěstování zubů z tkáňových kultur. Zákazníci požadovali zuby různých barev i tvarů. Ukázalo se, že zuby na míru konkrét- ním požadavkům nelze prakticky navrhnout a jedinou použitelnou metodu představuje nasazení genetických algoritmů (upíří mánie tehdy oživila i stagnující algolský softwarový průmysl).
Poptávka po zubech na sebe často brala kuriózní podobu. Sebevrazi si vybírali tesáky, jimiž budou zakousnuti, a objednávali si jedince vybavené požadovaným chrupem. O průsečíku upírománie s erotickým průmyslem mi dobré vychování brání detailněji pohovořit a příslušnou literaturu jsem vždy konzumoval jen v soukromí a s krajními rozpaky.
Zato dodnes vzpomínám na svou práci ve federální zdravotnické komisi. Technologie výroby upířích zubů, které budou v praxi nasazeny, podléhaly přísným bezpečnostním předpisům a zdravotním omezením. Kanálky, jimiž se sála krev, bylo třeba vybavit speciálními filtračními zařízeními, které by zabránily přenosu chorob. Uplatnil jsem zde své rozsáhlé znalosti biochemie a získal dokonce manažerský post, služební cesty a zasedání správních rad se střídaly s módními přehlídkami a autogramiádami, na nichž jsem podepisoval Dentální industrii. Pro samé pracovní vytížení jsem téměř neměl čas vysávat své oběti a musel si je nechat dodávat ve speciálních kontejnerech. Životní styl se tehdy zcela převrátil, obyvatelé začali v noci řešit své záležitosti a den zasvěcovali spánku. Namísto lůžek se stalo zvykem nocovat (respektive spát, protože ono nocování se dělo převážně ve dne) v rakvích, pyžama byla nahrazena slušivými rubáši. Byly to zlaté časy.
Vše je ale již minulostí. Tak jako je náhlý vzestup dentálního průmyslu na Algolu hádankou, nelze přesně dohledat ani okamžik, kdy tento trend skončil a módní vlna se přelila jinam. Biotechnologie upadla, genetické algoritmy se staly kuriozitou, o Dentální industrii ztratili vydavatelé zájem. Tak nějak to asi bylo, ekonomická recese, intelektuální úpadek, vše se vytratilo jako sen.
Vzpomínky po staletích blednou. Rád bych si prohlédl své zuby v zrcadle, ale nemohu, neodrážím se v něm. To ale není důkaz toho, že jsem opravdovým vampýrem, mám pocit, že součástí dodávek umělých zubů býval i speciální kit zajišťující tento druh neviditelnosti. Opatřil jsem si snad zuby v době módní vlny a vše je jen hra? Nebo jsem si vše, co popisuji v Dentální industrii, jen vymyslel? Ani to nedokážu rozhodnout.
Snad je tohle zmatení důsledkem toho, že jsem se přiotrávil nekvalitní krví, mohly v ní být i halucinogenní drogy (tím by se mohl vysvětlit i třes končetin a dunění v hlavě). Melancholie se teď vkrádá do duše starého vampýra, bloudím hrobkou a přemýšlím, co se opravdu událo a co je jen výplodem mé mysli, fikcí, která mě měla uchránit před nudou věčného života…
