Ukázka z knihy Runový meč, 2. dílu Městských válek

Času ubývá…

Spolu s Patrikem Dodnarem přichází Václav pátrat po zrádci do říše brněnského Draka. V patách je mu Démon i smrtící agenti. Brno mobilizuje své Občany i drakoniány, do víru událostí se zamíchají Ostrava, Plzeň, Vysoké Mýto a mnoho dalších. Blíží se zasedání Rady měst. Napětí vzrůstá. Podezření je všudypřítomné – stačí jen jiskra, aby vypukla válka.

Času stále ubývá…

Runový meč je druhý díl trilogie městské fantasy ze současné České republiky

Bylo čtvrt na šest, když podivná skupina vyběhla před dům. Popelářský vůz s ohlušujícím hrkáním a pískáním právě zastavil a začal jednu po druhé vyklápět popelnice. Řidič za volantem sledoval zpětné zrcátko, u pístu vzadu se činili dva chlapi v oranžových montérkách a svítivě žlutých vestách.
Vašek otevřel dveře a vlétl na sedadlo spolujezdce, vzápětí vrazil řidiči pod krk kuchyňský nůž. Nebylo mu právě dobře po těle. „Jestli se hneš, podříznu tě jak čuně!“
Juzlin s Patrikem mezitím zpracovali druhé dva popeláře. Juzlin jim střídavě mířil lukem proti obličejům. Patrik s mečem oba překvapené muže přitlačil k vozu. Ještě víc se divili, když jim přikázal, aby se svlékli. Jeden z mužů začal utíkat, Patrik byl ale skokem u něj a úderem naplocho ho s jistotou uspal.
Museli vzít popeláře s sebou, aby se únos neprozradil příliš brzy. Přinutili polonahé chlapy vlézt do popelnice. Přihodili k nim ještě toho omráčeného a víko zajistili provazem. Vašek ji naložil na podavač. Převlékli se do popelářských uniforem.
Sídliště mlčelo. Přiléhající panelák měl okna slepá, nezachvěla se ani záclona. Celé to trvalo jen pět minut. Za chvíli se už oranžový vůz kodrcal k Židenicím a dál na Líšeň a na východ. Naschvál nezvolili nejkratší cestu. Nechtěli podjíždět krutou Ukončovatelku životů v Brně.
Když dojeli na hranice města, všimli si policejního auta doprovázeného několika civilisty, kteří kontrolovali všechny osobáky, co vyjely v časnou ranní hodinu. Jedna žena stála přímo u hraničního štítu a rozhlížela se po krajině dalekohledem. Vašek si posunul umaštěnou kšiltovku hlouběji do očí. Když popeláři projížděli kolem, hlídkující Občané ani nezvedli hlavu. Juzlin na stupačce jim zamával. Směřovali k obci Podolí.
Asi kilometr za Brnem se Patrik přesunul z uzavřené páchnoucí korby do kabiny. Vašek se tvářil ponuře.
„Jsi v pohodě? Na to, jak mizernej to byl plán, to nedopadlo tak špatně.“
„Ty by ses mi smál.“
„Ale jdi. Jen si vylej srdíčko.“
Vašek si povzdechl. „Teď už mě můžou zavřít. Vyhrožoval jsem někomu smrtí, unesl jsem ho a ukradl mu auto. Tohle není nějaký šermování po horách, ale realita.“
„Copak se tě Krajec nedávno nesnažil stáhnout z kůže? Pronásleduje tě drak, kterýmu i jeho kámoši říkají Strašlivý. Démon tě chce rozsekat na kousíčky… A ty si děláš hlavu s tím, že tě můžou zavřít?“
„Věděl jsem, že to nepochopíš,“ zamumlal Vašek a přeřadil na čtyřku. „Tak jinak. Co myslíš, že bych udělal, kdyby se se mnou ten řidič začal prát?“
„Copak máš na vybranou? Zabil bys ho. Jsi štvanec. Je to buď ty, nebo oni. Nečekal bych, že zrovna ty s tím budeš mít problém.“
„Ti popeláři dělali jen svoji práci. Ani neví, že existuje nějakej podělanej tajnej svět.“
„Ohledy jsou luxusní zboží. A ty právě teď nemáš ani vindru.“
Po nebi se proháněly chuchvalce mraků, slunce se mezi nimi probíjelo a chvílemi prozářilo celou krajinu. Po levé straně minuli rodinné domky, po pravé se zelenal lesík, za kterým mezi stromy zahlédli pole. Asfaltka pospíchala podél koryta potoka Říčky, zatímco popelářské auto nespěchalo nikam. Svým tempem si razilo cestu vpřed jako pancéřovaný šnek. Projeli Podolím, úpravnou vesnicí s kostelem svatého Jana Nepomuckého a pokračovali dál na jih. Nad silnicí se klenul most, po němž se rozvalovala smrtící dálnice D1.
Vašek zvedl dlaň a zadíval se na zlatý kříž.
„Co je?“
„Pálí…“
Patrik hmátl po meči. Vašek se divoce rozhlédl po okolí. Popelářský vůz se valil kupředu. Bard spustil okénko, aby varoval Juzlina. Elf se vyhoupl na střechu korby, aby měl výhled do všech stran.
„Co budeme dělat, Václave?“
„Můžeme jen dopředu. Brzy po nás půjde i policie. Musíme se dostat k rakouským hranicím. To je snad zmate. Necháme tam auto a oni si budou myslet, že jsme přešli na druhou stranu. My mezitím vyrazíme k Lednici pátrat po Bruncvíkovi.“
Vašek zíral střídavě na silnici a na svou dlaň. „Pálí to pořád víc.“
Začal se potit. Když projížděli pod mostem, ozvala se shora rána.
Vykřikli skoro současně. Na střeše něco zaskřípalo. Ozval se zvuk, jako když nůžky na plech stříhají sklo. Vyděšený, ale jistý pokřik: „Elbereth Gilthoniel!“
„Podrž to!“ zařval Vašek na Patrika a přitáhl jeho ruku na volant. Přední sklo zahalily černé plameny.
„Cože?!“ řval bard.
„A drž nohu na tomhle pedálu!“ Vašek zařadil dvojku. „Až zařvu, sešlápneš plyn až k zemi. Jasný?!“
Zanechal protestujícího Patrika v kabině a vyhoupl se ze dveří. Jako na schod šlápl do otevřeného okýnka popelářského auta a vytáhl se na kabinu. Jeli kolem třiceti kilometrů v hodině. Vzduch kolem fičel. Na oranžové korbě stál démon. Drápy na nohou se zarývaly do ocelové konstrukce. Byl snad ještě větší než minule. V černých plamenech se skoro ztrácel, pohlcovaly celý vůz. Před bestií se míhala oranžová postava v reflexní vestě. Juzlinovi kolovala v žilách čistá elfí krev a jeho mrštnost byla na lidská měřítka neuvěřitelná. Démon proti němu vyrážel pařáty, zatímco elf se jim v poslední chvíli ve smrtícím tanci vyhýbal. Stále se ale blížil ke konci korby. Bestie se přikrčila a vyrazila sérií výpadů všemi čtyřmi pařáty, které proměnily prostor před elfem ve frenetický mlýn na maso. Juzlin musel znovu uskočit a zůstal balancovat na vratké popelnici visící v pístovém držáku. Skuteční popeláři, kteří v ní byli uvěznění, řvali hrůzou. Elf hmátl k pasu, kde vyčníval toulec, a z bezprostřední blízkosti vystřelil z luku.
Překvapivě přesná rána zasáhla démonovo čelo, šíp se však rozletěl na smršť drobných třísek. Z útrob netvora vzápětí vylétla lebka se zbytky obličeje. Řetěz páteře za ní vlál jako černá stuha. Lebka odrazila další šíp, který démonovým směrem vyslal elf, a málem mu prokousla krk. Elf uklouzl a spadl. Zůstal na popelnici viset za ruce. Šedá asfaltka pod ním ubíhala jako struhadlo.
„Jsem tady,“ řekl Vašek docela tiše. „Chceš přece mě.“
Démon se pomalu otočil. Plameny se nachýlily jeho směrem, vyšlehly, obalily ho a oba pohltil temný mrak.

Městské války na FP:

Recenze na Zlatý kříž, první díl, a rozhovor s Pavlem Renčínem.