Přelom roku je ve znamení stoupajícího počtu utopenců v šampaňském, genocidy kapří populace a epidemie nejrůznějších přehledů a žebříčků. Nikdo nejsme odolní. A i když jsem původně laboroval s potřebou seznámit vás s deseti nejdelšími spánky své kočky Mikešky, byl jsem nakonec infikován kmenem zvaným „Literární Top ten 2011“. Tož tady je…
Na úvod je však třeba přiznat, že přehledy toho nejkvalitnějšího a nejzajímavějšího jsem už pro rok 2011 dělal. Dokonce zvlášť pro sci-fi a fantasy (naleznete je tady: http://www.knihozrout.cz/…fantasy.html a tady: http://www.knihozrout.cz/…ni-tipy.html). Pokud tedy chcete vědět, o kterých titulech si z nejroztodivnějších důvodů myslím, že jsou loňskou elitou, poklikejte si. A nedivte se pak, že v tomto článku naleznete desítku mírně odlišnou.
Tohle je totiž můj top ten – deset knih, které nejlépe vyhovují osobnímu vkusu Borise Hokra, které mi udělaly největší radost a pro něž bych se zapsal i do ilegálních sekt. Jestli vám tam chybí víc sci-fi, je mi líto, ten žánr je až na pár výjimek mrtvý a intelektuálně nezajímavý. To pravé umění je fantasy. Pochopitelně, že ta klasická…
Moc bych prosil, aby si tento přehled přečetl jistý nejmenovaný šéfredaktor (kterého neustále žádám o pěkné knihy k recenzování) a povšiml si, že v mém přehledu není ani jeden DragonLance, Forgotten Realms a další podobné věci. To není klasická fantasy, to je… ech, darmo mluvit, ještě bych byl za inťouše.
Paolo Bacigalupi: Dívka na klíček
Básnil jsem o fantasy, ale jedeme abecedně. To aby některým nebylo líto, že skončili až za Eriksonem (a aby někteří nebyli naštvaní, že skončili až za Eriksonem, že, Jiří Walkere Procházko?). Dívka na klíček se vrací do světa některých starších Bacigalupiho povídek a opět platí, že vám může být úplně ukradené, na jakém principu ten svět funguje a co jsou to kličkopružiny. Budete totiž skřípat zuby i plakat i se smát, co se děje postavám. A tak to má být. Pokud by ale někdo raději v literatuře ódu ne na emoce, ale na intelekt, zkuste Teda Chianga a jeho Příběhy vašeho života (recenze Jana Michálka).
Scott R. Bakker: Válečný prorok
Existuje něco jako svatá kanadská trojice autorů fantasy – se všemi se zde setkáme a Bakker je z nich nejmladší. Letos mu u nás vyšel druhý a třetí díl trilogie Princ ničeho. První díl, První přichází tma (recenze Borise Hokra), zavedl čtenáře do světa silně inspirovaného dobou křižáckých válek… a nejen dobou, především myšlením, sektářstvím, fanatismem, netolerancí, násilím… no prostě tím nejlepším. To vše na pozadí klasického vzestupu zla, v něž už skoro nikdo nevěří. Válečný prorok (Tisícerou myšlenku jsem ještě nedočetl) není tak filozofický, spíše přímočařejší, ale to vůbec nevadí. A popis tažení skrz poušť, kde lidé umírají jako mouchy žízní, je jednou z nejkrutějších pasáží, jaké žánr nabízí. Žádné kompromisy, svět je hnusný místo. Recenze Pavla Bednáře
Peter S. Beagle: Poklidné a tiché místo
Ale ne vždycky, někdy je na něm přece jen trocha krásy. Třeba na hřbitovech. A jsou mezi námi tací, co tu krásu najdou. Třeba profesionální hrobkodomec (něco jako bezdomovec, ale ne úplně…) a několik čerstvě zemřelých. Tahle kniha je… krásná, dojemná, něžná, poetická… mistrovská. A Beagle ji napsal, prosím pěkně, ve věku, který dokazuje, že všichni, kdo jsme kdy byli shovívaví ke zjevům, jako jsou Burdová nebo Paolini, bychom zasloužili za uši. Když někdo umí, tak na věku nezáleží. A Beagle umí sakra hodně. Lepší knihu o smrti jsem nečetl snad deset let.
Po lehkém pohlazení poezie přichází čas na těžkotonážní artilerii téhož. Crowley se s Malým velkým máchá v jezírku toho, z čeho o mnoho let později vyrostly knihy jako Hvězdný prach (recenze Jaroslava Faltuse) nebo Jonathan Strange a pan Norrell (recenze Luboše Vachla) a o mnoho let předtím Tolkienovy pohádky jako Kovář z Velké Lesné. Nulový děj, ale naprostá rozkoš z jazyka a odhalování podivuhodného prolínání světů. Na čtení asi nejobtížnější kniha roku, ale kdo nemá rád výzvy, ať čte harlekýnky.
Všímáte si, jak jsem dal nejlepší knihu fikaně abecedně doprostřed, abych nebyl podezříván z předpojatosti? Fakt, čestně, ke všem titulům přistupuji naprosto objektivně a bez předsudků. Takže aby bylo jasno: Prach snů jsem ještě nečetl, ale je to kniha roku. A ano, nečetl jsem ještě ani Daň pro ohaře, což byla kniha roku loni. Ale stojím si za tím – příběhy z Malazské knihy padlých jsou totiž jediné tituly, které mě v posledních letech opravdu sráží do kolen jenom tím, že se někde objeví obálka… úryvek… datum vydání… zpoždění data vydání. Až za rok vyjde desítka a já se nebudu nikomu ozývat, bude to osud (a zvláště těžký případ mnohonásobného orgasmu a následného vybouchnutí mozku i srdce).
Gavriel Guy Kay: Nejtemnější cesta
Cha, že klasická fantasy je nenápaditá, klišovitá, neliterární a bůhvíco ještě. Takže, nakopat každého, kdo to tvrdí. Finále Fionavarské tapisérie má jen dvě vady na kráse – i letos vyšel Erikson a Návrat krále, který je atmosférou a stylem tak asi nejblíž, je ještě o trošilinku lepší. Kay umí dojmout i napnout a neznám ze současných autorů nikoho, kdo by zvládal jazyk mýtů lépe než on. A jasně, ještě je zde klasická třetí vada… ten příběh, jak pravil pan profesor, je prostě moc krátký…
A u Kaye ještě zůstaneme. Už loni jsem váhal, kterou z jeho knih (vyšly tři) dát mezi top ten – a dodnes si vyčítám, že jsem zmínil jen jednu. Takže letos jinak. Pán císařů je knihou o Byzanci, umění, politice, závodění, smyslu života, lékařství, lásce i nenávisti… je to prostě kniha o lidech a lidskosti. Zní to pateticky, ale já za to nemůžu, že jsem od poloviny brečel jak želva. Recenze Lukáše Vaníčka
Scott Lynch: Rudá moře pod rudými nebesy
Lynch je skvělý vypravěč, ale mizerný spisovatel, na tom se asi shodneme. Oba jeho romány, které zatím Laser-books vydal, nedrží moc pohromadě, čtenář je tam obehrán stejně jako postavy a ne všechna řešení mohou tvrdit, že mají rodokmen. Ale vůbec to nevadí. Sálá z nich totiž nezměrná energie a nadšení. Radost z vyprávění, obelhávání, pábení a vulgárností, které vás neurazí, protože si je zamilujete. Když už vás nějaký spisovatel podrazí, tak jedině takhle! Pokud vám ale něco z výše uvedeného vadí, doporučuji Královské spiknutí od Michaela J. Sullivana – to je taková light verze, míň postav, míň násilí, míň gagů, ale jinak taktéž skvělá zlodějská zábava. Recenze Jana Michálka
Jiří W. Procházka: Druhý krok nikam
Průřezová sbírka povídek avantgardního umělce Procházky. Tento rozervanec české fantastiky je temným mýtem, spisovatelskou obdobou Černé sanitky a naprostým magorem. Ale jeho vyprávění o vraždících nábytkových stěnách, krysách, stromech měnících se v lidi a válce s Goky (kterou jsem já vůl veřejně vydával za Válku s Glocky) mu zobu z ruky jak ta nejhodnější slepička. Je to vtipné, kruté a bez ohledu na stáří svěží jak nejlepší whiskey. Letos sice vyšel i Kulhánek, ale i když jsem byl z Vyhlídky na věčnost (recenze Lukáše Vaníčka) nadšený, dokazuje, že jeho autor je pánem okamžiku: v době, kdy ho čtete, jste jeho otroky, po dočtení to už ale tolik neprožíváte. To u Procházky rozhodně neplatí – naopak, je to ten typ autora, který se krááásně rozleží… Recenze Pavly Lžičařové
A jsme na konci, nikdo s vyšším oktanovým číslem a abecedním pořadím už v mé desítce není. Ruckley je asi tím, u koho si nejvíc z vás řekne nechutně anglické WTF. Ano, obočí vzhůru, ale cožpak mohu jinak? Ta kniha má víc chyb než Romero zombie filmů – podobně jako Lynch, ovšem tentokrát ne proto, že by to bylo autorovi jedno, ale proto, že to ještě tolik neumí. Ale taky má duši. Depresivní, bezútěšnou a zatraceně atmosférickou. Ta kniha má prostě vizi – a to skutečně nemůže říct mnoho jiných, byť třeba lépe napsaných…
No a na úplný závěr malý tip. Není to fantasy, není to sci-fi, není to horor… Řekněme, že je to pohádka… o prostém klukovi z Chorvatska, který tak dlouho zabíjel lidi, až musel odejít do vyhnanství, zabili mu jednu princeznu a získal druhou. Ok, 10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr Hallgrímura Helgasona není pohádka, ale není to ani thriller, jak se píše na obálce. Je to absurdní a notně černá komedie s příchutí tragiky a obecně platných pravd. Takže možná to nakonec pohádka je… buď jak buď, je to skvělá knížka a domácí porno Severiny Vučković naleznete zde: http://www.youporn.com/…s-fucked-ho/?… a soundtrack k němu zde: http://www.youtube.com/watch?… Zážitek z četby se pak rapidně zvyšuje a fantasknost toho všeho jakbysmet. A to to napsal Islanďan!
Boris Hokr (redaktor)
boris.hokr@fantasyplanet.cz
Podívejte se, jak Boris hodnotil rok 2010.
Stejně jako vloni
A stejně jako vloni jsem o 99,9% jiný čtenář než Boris :). Z jmenovaných jsem vyzkoušel Dívku na klíček a dopadlo to katastrofálně viz komentáře ke knize.
Prach snů jsem ještě nečetl, ale je to kniha roku…???
tak já to mám tak půl na půl, některé věci bych si dala i do své topky např. Steven Erikson: Prach snů, Peter S. Beagle: Poklidné a tiché místo, John Crowley: Malý velký – tahle kniha mě docela příjemně překvapila, neb po některých nesmírně pochvalných recenzích si knihu koupíte a zjistíte, že je tak rádoby umělecká, že je vlastně úplně blbá, ale Malý velký je opravdu dobrá kniha. Dívku na klíček mám doma, ale zatím nepřečteno, tak uvidíme 🙂
Tá Kayova cesta od Fionavarské tapisérie k Pánu císařů je neuveriteľná. Je to takmer negácia. Možno preto, že som sa k Tapisérii dostal až nakoniec, nedokázal som po prvom dieli pokračovať, zdalo sa mi to úplne mimo.
Odhladnúc od toho s výberom súhlasím. Akurát posledné tri knihy som zatiaľ nečítal. A doháňať Eriksona je priveľká časová investíca 🙁
Muhehe
Komentář k Eriksonovi pobavil…a je naprosto, ale naprosto pravdivý. 🙂
erikson
Marcus: že jo? Je vidět, že kolega Bidik, který se tomu diví, ještě Eriksona nečetl 🙂
Boris Hokr: Sice také uznávám Eriksonovo velebožství (Vzpomínky ledu a jejich vrcholný okamžik jednoznačně vládne, celých 944 stran), ale tohle taky mě to zarazilo. Osobně si myslím, že se Bidik nepozastavoval nad kvalitou nebo nekvalitou autora, nýbrž nad tím, že stavíte na piedestal něco, co nemůžete hodnotit, jenom podle jména autora. Přijde mi to jako žurnalistický fail.
oprava
Příspěvek nade mnou nenapsal Anonym (ani Shakespeare), ale já.
erikson
Ale já to nestavím na piedestal kvůli jménu autora: jasně píšu, že je to nej kniha roku, protože je to jediný titul, kterým opravdu ŽIJU celý rok. Jediná kniha, která mě vrací do dob, kdy jsem se každý den chodil ptát do knihkupectví, jestli vyšlo něco nového, kdy jsem čekal hodinu před barákem, až se vrátí táta z Budějc (kam jsem mu vždycky dával na papírku seznam knih, které by SNAD mohly vyjít) atd. U spousty knih jsem rád, že vyjdou a jsem z nich nadšený, ale Erikson je prostě absolutní relikvie, once and future king. U všeho ostatního mám odstup, tady prostě ne. To není fail, to je upřímnost.
Erikson
Jinak to, co katapultuje Eriksona na špičku “TOP”, je hlavně samotná Malazská kniha padlých, kterou nelze popsat jinak než jako Fenomén.
Z mnoha důvodů. I když, s orgiemi bych zkusila počkat, až tu za rok bude desítka, TO pak budou fanfáry, oslavy a tak vůbec. Uzavření ságy, kterou nelze popsat jinak než megalomanská – pochopitelně, v tom nepejorativním smyslu.
Prach snů jsem dočerl včera a mohu říci – není to nejlepší díl Malazu, trojka, pětka a sedmička jsou lepší – ale to jakým stylem to skládá a ke zdrcujícímu finiši vede vpodstatě všechny linie prvním dílem počínaje!!! je naprosto neuvěřitelný a dechberoucí. No a na to, že to je teprve první polovina posledního dílu končí Prach snů pěkně drsně….u ledových koulí Mistra Kápě, bude to dlouhý rok.
Abych to zkrátil – je Borisova nominace Eriksona do Top 10 oprávněná? Ano. Je to kniha roku? Chachá, čekáte ode mně jinou odpověď než ANO? :-)))
Erikson
Ja teda lidi moc nechapu, jak vydrzite Eriksona necist v originale. Zvlast kdyz do toho vychazi jeste knizky od Esselmonta, ktere taky nejsou vubec spatne a spoustu veci dokresluji, navic se ted zpomali/zastavi jejich preklad. Mimochodem, nove knizky od Eriksona – Forge of Darkness (zacatek Kharkanas trilogie) – a od Esselmonta – Orb, Sceptre, Throne (zasazena v Darudzistanu) – uz jsou napsane a brzo pujdou do tisku. Mistr se tentokrat drzel zpatky a popsal pouhych tisic stranek.
Erikson a spol.
Jeste bych se teda mel I.C. Esslemontovi omluvit za komoleni jmena. Sorry.
Na celém článku mě nejvíce zaujalo tvrzení, že sci-fi je jako žánr až na pár vyjímek mrtvá a intelektuálně nezajímavá, a že to pravé umění nabízí fantasy. To mi přijde v roce, kdy vyšly Příběhy vašeho života,Dívka na klíček,Malý bratr,Slepozrakost nebo Eifelheim, jako přece jenom dost příkrý odsudek.
autor recenze nezná abecedu
Milý pane Hokře, jste jistě bystrý hoch, ale, bohužel, Vám ušlo, že od roku 1959 je “pabeceda” reformovaná a začíná na písmeno “P”. Ano, správně: P, A, B, C D…
Jinak hezký článek a Váš osobní názor na autory velice oceňuji.
S pozdravem
P.J.W.
erikson
U mě se to má s originálem tak, že pár knih jsem sice přečetl i v angličtině, ale trvá mi to moc dlouho, není to prostě můj jazyk. A ten čas prostě nemám. Navíc jsem se s Malazem seznámil v překladu Dany Krejčové a chybělo by mi to. Plus platí, že bych si pomohl jeden rok a pak bych stejně čekal na vydání originálu…
Pabeceda
Milý pane JWP,
předem bych rád upozornil, že následující poukázání na skutečnost, že se nejedná o recenzi, ale o přehledový článek, činím z bezpečného a velmi vzdáleného místa a nad to i se vší úctou k Vám a Vašim schopnostem. Nezkoušejte mne najít, nepovede se to.
Za druhé bych rád upozornil, že i v pabecedě jste v prdeli, neb jste znám jako Mistr a písmeno “m” zaujímá i v reformované pabecedě stejnou pozici jako v nereformované.
S úctou a pozdravem
BH
Pane Hokře
Na to, že mluvíte s naprostým magorem – jak jste výstižně popsal mou osobu, ve skryté recenzi v tzv. “přehledovém článku” – jste vaší odpovědí dokázal, že jste skutku opovážlivý chlapec.
Navíc, Vaše argumenty jsou lepší, ba pravdivé, čímž jste si nepolepši, ba naopak, posunul jste se v mém DETAH TOP TEN o další příčku výše.
Loučím se a na brzkou viděnou…
JWP
Pane Mistr
Milý pane JWP,
jsem rád, že jsem ve vašem DETAH TOP TEN (dobří, erudovaní, talentovaní, artističtí, hodní) poskočil o příčku výše.
Květiny netřeba, další kniha potřeba.
Bh
🙂
“DEATH – dobří, erudovaní, talentovaní, artističtí, hodní” … Dobře, Borisi, já to vzdávám 🙂
Se mi blbě hraje na drsňáka, když se tady tlemím smíchy, kurva. Další hluboce intelektuálská kniha bude duben 2012 ultimativní dílk JFK 27 – a pak si ode mne sci-fi scéna na delší čas odpočine. Slibuji.
Tož jen mi vysvětli, proč nejsou v tvém výpěru Hrdinové.
hrdinové
Protože jsem je tam nedal – ale je pravda, že jsem se dlouho, opravdu dlouho rozmýšlel. bráno čistě dle kvality, byla by ta kniha v žebříčku hodně vysoko. Je to zatím nejlepší Abercrombie a určitě lepší kniha než takový Ruckley, ale nakonec rozhodlo, že pro mě byl ten Ruckley pozitivní šok a je mi žánrově bližší.
hm, nuž napokon má článok pre mňa dve pridané hodnoty: a) že sa mám vrátiť k Eriksonovi, b) že si mám predsa kúpiť Abercrombieho Hrdinov (čo som i tak vedel, ale pripomenutie nezaškodí)
Dotaz na Eriksona
Chtěl bych se zeptat zkušenějších čtenářů. O Eriksonovi slyším v poslední době jen samou chválu, takže bych rád zkusil taky něco od něj přečíst. Ta Malazská série – jednotlivé knihy na sebe dějově navazují nebo se dají číst samostatně?
Erikson
Samozřejmě, že ve chvíli, kdy už byly dvakrát třikrát čtené, tak je můžeš číst i samostatně a na přeskáčku (já se pořád vracím k dvojce a pětce)… Ale vážně: samostatně jde v podstatě číst jednička, dvojka a pětka – ty další díly musí být čteny popořadě. je to komplikovaná sága, takže pokud o ní uvažuješ, pořiď si první dva díly (mám zkušenost, že jednička lidi úplně napoprvé nestrhne). Počítej s tím, že v jedničce se budeš trochu ztrácet, ale pak se ti ty věci začnou spojovat a docházet ve dvojce, kde a) na straně 100 zapomeneš dýchat a b) na straně 300 začneš brečet a už nepřestaneš a c) na straně 700 zabiješ prasátko a koupíš zbytek série. Načež ti po měsíci, až se zase podíváš mezi lidi, dojde, že ten autor je fakt Bůh a dáš si ho rovnou znovu.
Top Ten
Mimochodem, loni jste, lidičkové zlatí, dávali svoje top teny, kdepak jsou?
Top ten
Copak o to, já bych svůj soukromý top ten zveřejnil strašně rád, ale aby to mělo nějaký smysl, musel bych mít letošní produkci trochu načtenou. A to bohužel nemám.Díky permanentnímu skluzu, budu schopen knihy s vročením 2011 ohodnotit tak v roce 2013!
Abych se přiznal, přece jenom jsem čekal nějakou reakci na můj příspěvek, kde trochu zpochybňuju Borisovo hodnocení sci-fi.Přijde mi poměrně kontroverzní a čekal bych, že se nějaký pravověrný scifista ozve.
Tak aspon pár:
Tři dny do nikdy
Příběhy vašeho života
Luminous
Prsten od vévodkyně
Virioncium
Kolemjdouci Pepovi
Pepo, ten pan nevi, co mluvi. Takhle jste to chtel slyset? Nicmene je to pravda. Dokud budou psat lidi jako Egan, Stross nebo treba Watts, tak bych spojeni “intelektualne nezajimava” v souvislosti se sci-fi opravdu nepouzival.
Tak teda top ten, když si Boris přeje…. 😀
Top ten 2011:
Živí mrtví 3 a 4
Bažináč 3
Dan Simmons: Děti noci
Stephen King: Černočerná tma
Jack Ketchum: Po sezoně
H. P. Lovecraft: Měsíční močál a Volání Cthulhu
mimo žánr
Josef Žemlička: Přemysl Otakar II. Král na rozhraní věků
Žemlička
Virtas: to je ten z NLN? k tomu jsem se ještě bohužel ještě nedostal 🙁 Vůbec z té řady mi chybí posledních asi pět svazků a je to teda depresivní… Na druhou stranu mi bratr dal podepsanou tu megamonografii o Rožmbercích a Argo udělalo radost knihou medvěd – Dějiny padlého krále – to je naprostá lahoda!
Top 2011
Pre mňa top za tento rok určite Viriconium, Rudá moře pod rudými nebesy, Meče a Temní magie, Vykoupení Kryštofa Kolumba, Ohně z ráje, …predpokladám, že ak by som čítal, tak by sa do desiatky rozhodne dostal Renčínov záver trilógie a Abercrombie, a zrejme tiež Rozpoznání vzorů, či Bacigalupi.
Áno, Žemlička bude zrejme ten z NLN, odborník na Přemyslovcov.
Jo jo, je to on. 😀 Je to sice klasická děsivá bichle, a i když jsem z Přemysla Otakara přelouskal teprve pár stránek, je to pro mě nežánrová událost roku.
historie
Já Žemličku dost uznávám, ale nikdy jsme na něm úplně neulítal – ale jestli tu triogii dotáhne, tak budu slintat blahem. A ten konec roku byl vůbec silný – třeba knižní vydání Ouběnic od Petráně. A pochopitelně ta megamonografie – Světy posledních Rožmberků. I když uznávám, že tam jsou hodně osobní vazby na téma 🙂
Žemlička
V předmluvě slibuje i dobu Václava II. a Václava III., pak si jako cíl vytyčuje i dobu 10. století, kterou nestihnul dokončit Třeštík. Ale tímhle tempem jedna kniha za pět let to asi nedopadne. Jenže ono to rychleji bohužel asi fakt nejde. 😀
Guy Gavriel Kay: Pán císařů
Tim Powers: Tři dny do nikdy (Silou svého zraku se teprve chystám číst)
Orson Scott Card: Vykoupení Kryštofa Kolumba
Terry Pratchett: Obléknu si půlnoc
a nové vydání Písně ledu a ohně od G. R. R. Martina
Neil Gaiman: Sandman: Blahovolné
T.Ohba T.Obata: Death Note
Top 2011
Pridám tiež svoj rebríček:
Steven Erikson – Prach snu
Joe Abercrombie – Hrdinove
G.R.R. Martin – Píseň ledu a ohne – nové vydanie
Bakker R. Scott – Princ ničeho
Jim Butcher – Temná hrozba
Scott Westerfeld – Leviatan
Jonathan Strahan – Meče a temná magie
Scot Lynch – Rudá moře pod rudými nebesy
Trudi Canavan – Tessia zrození čarodejky
R.O.Butler – Peklo
V podstate je to len fantasy, ale pridať k tomu aj sci-fi, tak sa môj život zmení len na prácu a čítanie 😛
Cože Borisi, žádnej Simmons? Ty vostudo! Můj kůň byl jednoznačně Bacigalupi a všichni tři Simmonsové, ale velkou fantastickou nakonec o prsa vyhrál nečekaně Malý velký. Byl to dobrý ročník.