Ti druzí – Amenábar Alejandro

Nazveme-li například výrazové prostředky M. Night Shyamalana v Šestém smyslu minimalistickými, potom je Amenábar úplný troškař, ba skrblík. Jenomže nenechejte se mýlit. Zatímco krve, latexových bubáků a mrtvol (kromě těch na fotkách) se nedočkáte, strachu a napětí vám TI DRUZÍ nadělí jako na Vánoce.

Grace je polovdova. Tento nezvyklý status získala tak, že její muž odešel na frontu, a i když se už píše rok 1945 a válka skončila, není o něm ani vidu, ani slechu. Charles tedy není ani mrtvý ani živý (a nic mimořádného vám neprozradím, když řeknu, že po jeho pozdějším návratu se na tomto konstatování nic nezmění, právě naopak, nabere na doslovnosti). Grace se sama stará o dceru Anne a syna Nicholase, což je občas náročnější než žonglovat s pingpongovým míčkem na nose. Děti totiž trpí vzácnou poruchou, jsou fotosenzitivní. Kvůli jejich alergii na denní světlo zůstává venkovské sídlo na ostrově Jersey většinu času důkladně zatemněné, dveře pro jistotu pozamykané a nejfrekventovanější domácí pomůckou je petrolejová lampa. Nelze se ubránit dojmu, že na celém světě neexistuje bezútěšnější a izolovanější místo, než je tento bezlistými stromy, tajemnými náhrobky a ponurými lesy obklopený starý dům. A přece do této stísněné atmosféry jednoho dne vstoupí návštěvníci. Nejdříve je to trojice služebníků, kteří jakoby se vynořili z věčné mlhy nad ostrovem, poté ještě kdosi záhadnější. Grace zpočátku velmi podrážděně reaguje na tvrzení její dcery, že v domě je kromě nich ještě někdo, potom však i ji vytrhnou od vyšívání podivné zvuky. V prázdném podkroví zní dětský pláč, neviditelné prsty hrají na klavíru, v opuštěných místnostech jako by kdosi přesouval nábytek. „Světy lidí a duchů se občas prolnou,“ tvrdí stará paní Millsová, která má na služku snad až příliš znalý pohled. Grace odemyká šuplík a spolu s petrolejkou se její věrnou průvodkyní stává stará puška…

Jak už bylo řečeno, TI DRUZÍ jsou elegantní starosvětský horor bez krvavých cákanců, digitálního smetí a plesnivých mrtvol. Dokonce i teenagerka je tu jen jedna, a to ještě chválabohu němá, takže logicky netrpí uvřískaností, nejtypičtějším neduhem jejích vzdálených kolegyň ze standardních hollywoodských „vyvražďovaček“. Jistě, TY DRUHÉ je možno zaškatulkovat do módní vlny inteligentních duchařin, ale rozhodně nejde o standardní dílo žánru. Vysoko nad průměr ho zvedá už samotný scénář. Ten staví na ohraném tématu ne z nedostatku invence, ale právě proto, aby mohla na této mnohokrát přeorané půdě co nejefektivněji vykvést voňavá závěrečná pointa. Ta je, když už ne šokující (pozornější divák ji uhádne po půlhodině), alespoň velmi zajímavá, už tradičně postaví na hlavu celý film a přinutí vás zajít do kina ještě jednou, abyste si jednotlivé scény  mohli vychutnat v nových souvislostech. Ale film není jen 90-minutovou předehrou k orgastickému rozuzlení, jde o plnohodnotný příběh matky, jejího fatálního boje s postižením svých dětí a vyrovnání se se ztrátou manžela. Na tom, že právě psychologická rovina filmu funguje dokonale, má zásluhu bezchybné herecké obsazení, především ústřední ženská trojka. Nicole Kidmanová jako psychicky se hroutící (nebo už zhroucená?) Grace dokazuje, že je absolutní bohyní mezi současnými ženskými hereckými hvězdami, a to ve všech smyslech (milovníci jejích půvabů buďte klidní – TI DRUZÍ sice nejsou Moulin Rouge, ale jeden podvazek se tu přece jen mihne). Trochu v jejím stínu, ale přece výrazně se představují Alakina Mannová jako malá Anne a Fionnula Flanaganová jako paní Millsová.

Abych však nebudil nějaké klamné dojmy – TI DRUZÍ jsou především horor. A to horor mistrovský. Čerstvý třicátník Alejandro Amenábar svou nenápadnou, jakékoliv znaky exhibicionismu postrádající, přitom však maximálně účinnou režií dokazuje, že mu právem patří místo mezi nejlepšími moderními filmovými „děsiči“. Pomalé, ladné jízdy kamerou, citlivé na dávkování světla a tmy, a zádumčivá hudba (také napsaná Amenábarem) skvěle zahušťují atmosféru. Do ní potom může režisér nasekat své drasticky prudké střihy a hlučné hudební výkřiky, dokazuje tak i zkušeným hororovým jezdcům, že je ještě stále má co v kině vylekat. Gracias, Alejandro, skoro jsem zinfarktoval.

Říká se, že dobrý film by měl diváka přinutit zamyslet se. TI DRUZÍ vám přinejmenším vnuknou otázku, jaké to asi může být, když je duše po smrti nucená navěky trčet na místě své smrti. Já osobně doufám, že mě Zubatá setne někde v multiplexu. Pokud tam budou hrát tak výborné filmy jako TI DRUZÍ, věčnost strávená na takovémto místě pro mne bude nikdy nekončícím potěšením.

Přeložil: Wotan Blade, Převzato z Fantázie