The Sky Crawlers (anime)

Řada lidí považuje Sky Crawlers za nudný film, kde se skoro nic neděje a pořádnou dávku akce aby jeden pohledal. Prima facie tomu tak je a příznivci bezduché akční řežby ve stylu Pearl Barbor by se filmu měli vyhnout obloukem. Takový názor je však více než povrchní a svědčí o naprostém nepochopení filmu, protože Sky Crawlers vyžadují velkou dávku divákovy pozornosti (o zapnutém mozku ani nemluvím). Sky Crawlers, podobně jako třeba Voices of a Distant Star (0), nestojí na leteckých soubojích, jakkoli jsou pro zápletku důležité, ale na mezilidských vztazích válečných pilotů bojujících ve zdánlivě nekonečné válce. Kdyby Jan Svěrák natočil Tmavomodrý svět v podobném duchu, mohl si odnést Oscara.

Sky Crawlers mají více rovin. V té první přilétá stíhací pilot Yūichi Kannami na malou leteckou základnu společnosti Rostock, aby nahradil svého mrtvého kolegu Kurito Jinroha. Postupně se seznamuje s ostatními piloty i s velitelkou základny, chladnou a nepřístupnou Suito Kusanagi, a spolu s diváky objevuje jak její, tak svoji vlastní minulost. Děj je budován pomalu a pečlivě, řada klíčových prvků je skryta v náznacích, v přerušených rozhovorech, v rozdílných výpovědích mnohdy zamlklých postav. Žádné polopatické vysvětlování nebo odhalení se nechystá a některé otázky zůstanou i po závěrečných titulcích nezodpovězeny.

Druhá rovina filmu je zaměřená na sci-fi svět, v němž se hrdinové Sky Crawlers pohybují. Ačkoli společnost je mírumilovná, potřeba války, boje a konfliktu stále trvá. K uvolnění napětí tak slouží uměle vyvolaný válečný konflikt, v němž se namísto států utkávají dvě letecké společnosti: Rostock a Lautern pomocí vzdušných soubojů turbovrtulových letadel. Válka nemá začátek ani konec a ani jedna ze stran nemá navrch. Toto politické uspořádání a rozložení sil, společně s vědomím, že protistrana má k dispozici nejlepšího pilota, nazývaného Učitel, kterého nelze porazit, vytváří atmosféru bezvýchodnosti a nehumánnosti, před kterou není úniku ani na dně láhve, ani v milostném objetí, dokonce ani ve smrti, která je permanentně přítomna. V tomto kontextu je jasné, že piloti nebudou překypovat dobrou náladou nebo citovými výlevy, že jejich emoce budou neustálým vypětím naopak obroušené až k totální lhostejnosti, protože jejich životy nemají žádnou budoucnost.

Tuto druhou rovinu dokreslují dlouhé, statické záběry na nejrůznější scenérie, podbarvené nanejvýš hudbou, ve kterých postavy často čekají na návrat nebo příchod někoho jiného. Na některé citlivější jedince tak Sky Crawlers mohou působit dost depresivně. Ale tak to má být.

Sky Crawlers se celkem úspěšně vyhýbají zavedeným klišé, nebo je využívají novým, uvěřitelnějším způsobem. Není zde například patetický milostný trojúhelník, ani emocionálně nestabilní a nedisciplinované letecké eso typu Starbuck (1), absentují rovněž bujaré pitky, oslavy dílčích vítězství, a dokonce chybí i obvyklé předvádění se před ostatními piloty. Ačkoli hlavním hrdinou je nově příchozí pilot Yūichi Kannami, není zde ani naznačen jeho výcvik, tudíž odpadá soutěžení s instruktory. Ve Sky Crawlers se nevyskytuje ani postava typická především pro béčkové filmy, tedy spravedlivý velitel suplující pilotům roli otce (případně staršího bratra). Jedním z mála klišé je postava Učitele (The Teacher), která ve filmu plní de facto stejnou roli jako Jizva (The Scar) ve stejnojmenné epizodě Battlestar Galactica (2), tedy roli Terminátora, strojově dokonalého zabijáka, protože – jak je patrno už z úvodní scény – narozdíl od řady leteckých es, kterým jde „jen“ o sestřelení protivníka, Učitel se nadto snaží svého oponenta zabít.

Mamoru Oshii do filmu „propašoval“ řadu svých oblíbených prvků – hlavní hrdinka svým jménem i vzhledem odkazuje k Motoko Kusanagi, hlavní mechanička je zase velmi podobná Batouovi (hlavní postavy Ghost in the Shell), nechybí ani baset nebo hodinový stroj (3). Dalším „starým známým“ je pak autor hudby Kenji Kawai, jehož soundtrack překonává i výborný hudební doprovod Ghost in the Shell: Innocence.

Synergický efekt hudby Kenji Kawaie a vcelku depresivního příběhu vynáší Sky Crawlers vysoko nad podobné filmy o leteckých soubojích. Od úvodní melodie, opakující se v různých variacích v celém filmu, přes skladby jako „First Sortie“, „Sail Away“, „Surprise Attack“, „Private Sortie“ až k vyvrcholení ve skladbě „Adler Tag“ (Orlí den), ve druhé třetině filmu. Ani pak ale hudba neztratí nic na své působivosti a přes převážně klavírní „Krakow“ a instrumentální „Blue Fish“ dospěje k definitivnímu finále ve skladbách „Final Sortie“ a „Teacher“, která mi svým závěrem (posledních cca 15 vteřin) připomněla Mobyho instrumentální „God Moving Over the Faces of Waters“. Jednou z mála optimistických skladeb je „Mizuki“, zazní v první třetině filmu. Narozdíl od soundtracků ke Ghost in the Shell zde není tolik slyšet sbor, ozývá se jen sporadicky a rychle splývá s doprovodem, nepřekvapí, že nejvíce prostoru dostává sbor až v samotném závěru.

Co se týká technické stránky, opět jde o kombinaci 2-D a 3-D CGI animace, jaká byla použita už v Ghost in the Shell: Innocence, ačkoli postavy mohly být nakresleny podstatně lépe. Letecké souboje jsou vynikající, piloti používají skutečné taktiky a triky bojových pilotů (4), animace je detailní až do té míry, že jsou vidět jednotlivé odletující nábojnice.

Z předcházejících odstavců je tedy zřejmé, že Sky Crawlers jsou výjimečným filmem, na který budou diváci vzpomínat ještě dlouho po jeho shlédnutí, protože nejde o další plytkou hollywoodskou břečku, ve které pro samou akci pro děj nebo – nedejbože – hlubší úvahy o čemkoli zůstal nějaký prostor. Důkazem toho je i nominace na Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách v roce 2008 a zisk Future Film Festival Digital Award tamtéž, nebo nominace na Cenu japonské Akademie za nejlepší animovaný film z roku 2009 a další ocenění, získaná na filmovém festivalu Sitges 2008 (5).

Sky Crawlers si nenechte ujít a pokud ho seženete, počítejte s tím, že vám změní váš filmový žebříček. A malá poznámka na závěr: film pokračuje i po závěrečných titulcích (což bohužel nepostřehli promítači na letošním Animefestu) a byla by škoda připravit se o druhou pointu. Takhle má vypadat Film!

0) Viz http://www.fdb.cz/filmy/48994-hoshi-no-koe.html.
1) Kara „Starbuck“ Thrace ze seriálu Battlestar Galactica, která nesmí chybět u žádné chlastačky nebo pranice, jež často insultuje i své nadřízené a jejíž přístup k sexu je víc než kladný. Ve Sky Crawlers plní tuto roli Mitsuya, a to jen dílčím, velmi umírněným způsobem.
2) http://www.bsg.cz/epizody/bsg2004/season2/215
3) Se vším se mohli diváci setkat už ve filmu Ghost in the Shell: Innocence. Viz http://www.fdb.cz/filmy/39508-ghost-in-the-shell-2-innocence.html.
4) Pokud nejste přímo znalci leteckých soubojů, doporučuji sérii Dogfights od History Channelu, první řada byla nedávno k vidění i na ČT2.
5) Sitges je více než třicet let starý španělský festival, který se specializuje na fantastiku. Sky Crawlers v roce 2008 získal José Luis Guarner Critic´s Award za nejlepší film a byl nominován i na Nejlepší film celého festivalu (tuto cenu nakonec získal brutálně přeceněný, protože toliko průměrný thriller Surveillance). V minulých letech byl jako Nejlepší film celého festivalu oceněn např. Oldboy, Zatoichi, Vidocq (Fantom Paříže) nebo Cube (Kostka).